Poezie

Vztahy

Uvadlé vzdechy prokletých milenců,
padají z ticha do žalostných kopretin,
splétají oprátky z morových růženců,
a bílé světlo střídá černý stín.

Teskné to pohledy do očí nadějí,
plní se slzami, které tak tečou,
zavřená víčka nebrání krůpějím,
co se v hořkosti iluze po tváři vlečou.

Hluchota

Můj pěvecký talent, nikdy za nic nestál,
rachocení v hrdle přebíjel jekot kňouravých výšek,
moje rodina mi radila, abych s tím hned přestal,
zavřel vlastní hlas za okna z notových mřížek.

Nechtěl jsem zprvu přijmout toto vězení,
hlas do zpěvu si naladit, to byla moje úchylka,

Kousek za Amerikou: pravda měst

pravda měst

(Luďkovi, za první verš a podezřívavou lásku k městu.)

Plačící voda

V kachličkovém sále moci

kde stříbro mžourá v šeru planě

ve vaně sedíš o půlnoci

úplně čistá, bez emocí

a voda pláče na tvé dlaně

 

Vrátka

Vím, že máš někdy strach,
netřeba mít jej, vím že jsi silná,
i když má slova rozplynou se jako prach,
budou k Tobě i přes tu dálku sdílná.

Sdílím s Tebou to tvé bání,
neboj se, objímám Tě v myšlenkách,
abys byla šťastná, to je mé velké přání,
a Tvé oči ztrácely se v radostných pomněnkách.

Pod mořem

Ze zápisků z vody,
které studí i hřejí,
když očima nahlédnu
až na to bezedné dno,
čtu balady mrtvých námořníků,
které mořské medúzy stáhly
do hlubin světa, o němž vědí
zasvěcené kotvy a hrstka
odvážných potápěčů…

V hlubinách spí zlo,
starší jak svět,

Něco jako otvor mezi světy

Úkol zněl jasně:
Namalujte anděla!
Andělé neexistujou,
řekl mi u piva Petr,
můj kamarád ze základní školy...

…ten den jsme se strašně zřídili,
o andělech už nikdy poté nechtěl slyšet,
ale slyšet musel…

Andělé jsou krásní,
řekla Gábina,
zavři oči a veď tužku po papíru,

Nina, Sendy, Jasmin a Kat

Obsluhují mne krásné dívky
s exotickými jmény a jemnými prsty,
nalévají mi pití ze vzácných pramenů,
které byly objeveny za poslední desetiletí.

Ta s mořskými řasami,
Nina, mi často říká,
jaká čest sloužit muži,
který si cení dobré hospodyně.

Sendy obvykle vaří z vody,

Smutné otočky

Otáčíš dokola desku
s obehranou písní,
praská v ní jako
když přikládáš dřevem,
a písně z ní Tě nezahřejí,
jenom rozesmutní
Tvé ušní boltce.

Někdy kolem prstu
otáčíš pramenem vlasů
a koušeš si spodní ret,
jako kdybys chtěla,
aby se muži otáčeli

Chlapeček z řas

Po nábřežích smutků
prochází se ve vzduchu
chlapeček z řas.

Je smutný,
v očích má karmínkové
slzičky, rozžhavené do ruda,
touží po slečně z třešinek.

Sfoukni toho chlapečka,
šimrá mě v oku,
když vidím, jak se dotýká
mého levého víčka.

Seber mu řasu,

Syndikovat obsah
tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 19 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007