Kámen s duší

Tož moji milý Labyrintníci, po velmi dlouhé době ze mě něco vypadlo a samozřejmě bych se o to rád podělil. Opět to není nic extra a jako vždy jde o vypsání dušičky. Super krátké vypsání, měl jsem na to čas asi půl hodiny a potom jsem se už neodvážil o větší zásahy. No, a můj češtin se od posledně asi moc nezlepšil :))

 

Byl
jsem kámen. Vznikal jsem eóny let v hloubce mnoha desítek kilometrů pod
povrchem Země. Nikdy jsem nespatřil světlo, žil jsem ve tmě a ohni.
Neustále jsem se měnil, cestoval napříč podzemím. Nechával se unášet
proudy jako kapka v moři. Tisíciletí plynula a já v jádru zůstával
stejný. Tvrdý jako čedič, kterým jsem se měl stát. Nic se neměnilo.
Poté, když se tvář Země změnila a zklidnila, jsem myslel že i já dojdu
klidu. Nebylo tomu tak.  V brzké době mne vzal proud na další cestu.
Nejdříve pomalu, poté rychleji, až jsem najednou letěl k nebi.
“Tohle
je povrch?” ptal jsem se sám sebe. Pustý, plný ohně a zamračený.
Alespoň povolil tlak. Byl jsem volný, na úpatí sopky. Dny přicházeli a
odcházeli, jeden za druhým. Mraky se rozplynuly, já se díval na
scenérie, úžasná panoramata v odstínech od blankytu, až po rudou,
spojené s dešti a změnami teploty ve mne rozpoutala procesy, v jejichž
následku jsem pukl. Mnoho let jsem takto ležel. Na úpatí sopky se
vedrala zeleň. Údolí pode mnou rozkvetlo. Objevila se zvířata, posléze
lidé. Chodili na vršek, často sedávali v mé přítomnosti. Někdy mlčeli,
jindy mluvili. Jeden mne rozbil aby si vzal kus sebou. Pak přišel pár
lidí, muž a žena. Sedli si na mě, strávili se mnou noc a den. Ona měla
ve vlasech žlutý květ, byl krásný takřka jako ona. Odešli, já zůstal
opět sám. Rozhodl jsem se. Viděl jsem jiné kameny valit se do údolí a
tam rozpadat na drobné kousky, až zmizeli úplně. Věděl jsem, že žlutý
květ pocházel z jednoho takového kamene. Věděl jsem, že je v něm jeho
duch. Nazítří jsem se dal do pohybu.

Komentáře

Kámen s duší

pěkný název, který dobře vystihuje obsah. Nevím, jak ten útvar zařadit (ne, že by to tedy bylo důležité). Je to v podstatě takové vyprávění kamene, možná mikropovídka, i když si nejsem jistý, nakolik se konec dá vnímat jako pointa. Asi jo. :)
Z hlediska stylistiky bych upravil: Nic se neměnilo.
Poté, když se tvář Země změnila - opakování slov a zhlediska gramatiky: Dny přicházeli a odcházeli... :-)

díky moc

za koment :) Vážím si toho.

Pavel Dobeš

Ze všech zvířat archy Noemovy
a ze všeho, co můžem popsat slovy,
jen balvany a lidé mají odvahu
urvat se od skály a padat dolů po svahu
a na světě, který se furt mění,
překonat, co překonáno není.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 33 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007