Labyrint - Zápis 06: HLAVA OTEVŘENÁ

Ve skutečnosti už musel být mrtvý nějaký čas. To bylo dost zarážející. Maso prakticky seschlo a odpadalo. Na židli trůnila bytost v pokročilém stádiu kostrovitosti. Valentýna začala ječet, jako by neznámý právě umíral. Rita se lekla a taky děsem vykřikla. Zdenal se lekl, podlomilo se mu bolavé koleno a zřítil se na zem.

„Dost!“ umlčela Valentýnu Rita, která se probrala jako první a nechybělo moc, aby jí vrazila facku. „Přestaň. Tím ječením mu neublížíš. Už je mrtvý!“

„Ať na mě není sprostá,“ začala natahovat Valentýna, protože toho na ni bylo už trochu moc.

„Rito, mírněte se! Copak nevidíte, v jaké jsme situaci?“ zastal se jí Zdenal.

„Vidím. V zatraceně mizerné situaci.“

Zdenal opatrně obkroužil mrtvolu. Štítivě se na ni díval. „V pořádku,“ prohlásil nakonec. „Ani se nehne.“

„Mrtvoly se hýbou jen v televizi. A vzhledem k tomu, že nevidím zrcadla,“ odtušila Rita, od dokončení věty ji odradil naštvaný Zdenalův pohled.

„Rito, jsme v tom spolu. Nemusíte být nepříjemná.“

„Podívejte, je tu nějaká kytara a knížka,“ řekla Rita, která mezitím přistoupila ke stolu.  Zdenal s posvátnou úctou zvedl několikakilový grimoár. Sfoukl z něj prach a otřel ho předloktím.

„To není kytara, ale loutna,“ ušklíbla se Val a pozvedla opatrně nástroj, tak jak jí dovolovaly popálené ruce. Pohladila struny a hled ucukla, jak jí prsty projela bolest. „Teď si pěkných pár dní nezahraju,“ povzdechla si.

„Umíš na tu věc hrát?“ zeptala se Rita, snad aby si ji udobřila.

„Tak to bych úplně neřekla,“ odtušila Valentýna. „Ale zkouším to pár hodin týdně asi od desíti.“

„Já byla na muziku vždycky jelito,“ přiznala Rita. „Stačila mi technika administrativy, tedy psaní na stroji. Někdy si říkám, že jsem vyfasovala špatnou sadu prstů.“

„Prosím?“

„Zapomeň na to. A víš co, tykej mi. Ještě nejsem tak stará,“ napřáhla Rita pravou ruku a jemně Valentýně stiskla dlaň pokrytou puchýři.

„Ta loutna je krásná. Podobné se tu dělali v osmnáctém století. Zajímalo by mě, jaký má zvuk.“ Podívala se znovu na ruce a pokrčila rameny. „Teď to zkoušet nebudu.“

„Tož já su Zdenal,“ napřáhl Zdenal ruku k Ritě.

„Já vím,“ řekla Rita. „Co to máš za bichli?“

„Moc zajímavá věc. Jmenuje se to Rukověť mystika…“ Zdenal otevřel knihu a zahleděl se na první stránku. Přečetl nadpis, který na ní stál: „Rukověť opravdové magie, nikoli šarlatánské, ale skutečných čar prováděných nejproslulejšími cirkusovými mistry, obecními čaroději, daňovými poradci a dopravními policisty. Zahrnuje seznámení s nejzákladnějšími triky produktářské, daňové, dopravní, časové, proměnářské, akcidentální, virové a mediální magie, jakož i stručný popis nejvyšších umění komerčních.“

„Zajímavé? A co dál,“ reagovala Rita.

„No právě. Po té první stránce následuje ročenka časopisů Pevnost. Rok 2005, 2006 a 2007.“

Rita zavrtěla hlavou. „Pevnost? Co to je? Nějaká náboženská agitka? Něco jako strážní věž?“

„Časák pro architekty?“ tipla si Valentýna.

Zdenal zavrtěl hlavou. „To je ten nejlepší časák, co tu vychází. Fantasy, historie a takový věci. Knížky, hry a filmy, neříkejte, že ho neznáte.“

Neznali.

„Není vám to divný?“ ozvala se Valentýna.

„Nějak to nesedí, že?“ přemýšlel nahlas Zdenal. „Nadpis hlásá Rukověť mystika a místo nějakého obsahu jsou tam sešité časopisy. A co teprve ta mrtvola. Má to něco znamenat? Že tu třeba seděl a četl a četl, až umřel? Nebo že tu seděl tři roky?“

„Ale houby,“ přerušila Zdenalův monolog Valentýna. „Já hraju od malička na loutnu a bác. Na stole tu leží loutna. Zdenal čte pohádky a bác.“

„To nejsou pohádky!“ ohradil se Zdenal. „Ale jinak máš pravdu. Je to podivné.“

„Na mě se nedívejte,“ ozvala se Rita. „Já jsem v životě palcát nedržela. Ještě před půl hodinou bych tomu říkala vidle, kdybys mi řekl, že to jsou vidle. Zbraně bytostně nesnáším. V jádru jsem pacifistka, a to myslím vážně. Není žádný důvod, abych dostala zbraň.“

Nikdo nic nenamítal. Hlavou se jim hnal obraz muže ve vedlejší místnosti. Toho, co mu trčel z krku nůž...

„Nelíbí se mi to,“ řekl Zdenal. „Vypadá to, jako by sem ty věci dali kvůli nám. Vypadá to, jako by v tom byl nějaký skrytý smysl.“

„Běží mi z toho mráz po zádech,“ zamračila se Valentýna. „Je to jak v nějakém hororu. Jak to mohli vědět?“ Bezděky se rozhlédla po stěnách, jestli neuvidí kameru.

„Možná máte pravdu,“ odpověděla Rita. „Možná, že to má nějaký smysl. Zkusme se nad tím tedy zamyslet. Jsme ve světě, kteří tvoří dvě místnosti. Jedny dveře spojují tu vaší s tou, kde jsem se probrala já. Dál můžeme pokračovat pouze jedinými dveřmi. Zkoušela jsem je, jsou zamčené.“

„To byly ty tvé taky,“ uvědomil si Zdenal a nenápadně od Rity odstoupil. „Kde jsi vzala klíč?!“

„Našla jsem ho.“

„To je ale náhoda. Jak našla? Kde našla?“ dotíral Zdenal. Vůbec se mu nelíbila představa, že by Rita mohla třeba patřit k tajemnému nepříteli.

„Našla jsem ho u sebe. Stačí?!“ vyplivla Rita. „Podívejte se do kapes. Pořádně se prohledejte, jestli u sebe nějaký nemáte. Tenhle k nim nepasuje.“

Zatímco se prohledávali, vrátila se Rita do předchozí místnosti a přinesla jim každému nůž.

„Já to nechci,“ odbyla ji Valentýna. „Ještě bych si to někam zabodla.“

„Být tebou, radši bych si nůž vzala. Nevíš, co čeká za dalšími dveřmi,“ zamračila se Rita.

„Postarám se o ni,“ ozval se Zdenal a nadmul se jako rytíř. Ritě připadal směšný, ale nechala si to pro sebe.

„Tak jak, našli jste něco? Zkoušeli jste hledat i ve spodním prádle?“ ošila se Rita.

Zdenal chápavě kývl.

„Ať ti nevypadnou oči,“ ušklíbla se na Zdenala Valentýna, zatímco si slídila prsty v kalhotkách. Mladík zrudl a otočil se.

Přes veškerou snahu ale nic nenašli.

Začali tedy znovu detailně prohledávat místnost.

Rita přistoupila k mrtvole. Taky se toho nechtěla dotýkat – bůhví, co může chytit za nemoc. Otřásla se odporem. Ať si ta kočička nemyslí, že se jenom poveze, napadlo ji. „Pojď mi pomoci,“ vyzvala Valentýnu. Bylo na ní vidět, že přemáhá odpor ještě obtížněji, což Ritě přineslo uspokojení.

Valentýna zbledla, ale nechtěla se shodit. Začala prošátrávat zpráchnivělé šaty. Když náhle z jedné kapsy, do které Valentýna sáhla, vyběhla veliká černá stonožka a zakousla se jí do prstu. Valentýna zaječela odporem. Švihla předloktím ve snaze odhodit tu strašnou věc. Loktem nabrala hlavu sedící mrtvoly. Síla nárazu zlomila zpráchnivělou páteř a lebku odmrštila. Stonožka odlétla přes místnost, kde ji rytíř Zdenal srdnatě zadupal do země. Valentýna si tiskla prst a vytřeštěně zkoumala rozsah poškození. Rita zírala na lebku, která se po nárazu o zem rozpraskla jak dýně. Mezi kostí čelní a temenní a dalšími úlomky kostí spánkových a týlní se něco třpytilo. Nerezový klíč.

Komentáře

On line příběh je prima

On line příběh je prima nápad a tvoje stránky se mi opravdu líbí. Má to jen jednu chybičku - nedá se to zhltnout za večer jako kompletní román. Ale o to je to napínavější. A aspoň si nemusím připadat jako polykačka písmenek, ale jako čtenář. A déle to vydrží. Tedy doufám. Už se těším na další díly.

:-)

no tak to děkuji. S Labyrintem mám ještě jeden zajímavý plán, akorát je to teď ve stádiu jednání, takže dokud to nedopadne, tak bych nerad něco prozrazoval. Snad povím víc za měsíc...

pokračování

Haló, pane spisovateli, už je to pět dní, co se objevil poslední díl. Davy nedočkavých čtenářů posedávají před monitorem a nemohou spát. Někde výš se tuším psalo, že pokračování bude přibývat dvakrát až třikrát týdně...
Já to věděla, že to pro mě bude psychicky náročné - měla jsem ty stránky objevit později.
A plánuje se nějaká verze pro tisk?
Takže sem s tou další kapitolou, ať mě nemáš na svědomí :-)

:-)

omlouvám se, měl jsem poněkud perný den, ale teď to tam už přidávám. :-) Verze k tisku je přístupná na kažé stránce Labyrintu... nebo alespoň by měla být. Zobrazuje se ti?

Jinak se můj anděl webmaster snaží vyřešit ty kapitoly, snad už to brzo zorganizujeme a zpřehledníme, abyste nemuseli otrocky překlikávat z jedné na druhou.

Raději to sem ještě dopíšu

Problém s kapitolami už je dávno vyřešený. Napsal jsem to do blogu, ale raději to poznamenám i sem.

Kliknete-li v hlavním menu na ON-LINE PŘÍBĚH, objeví se úvodní stránka. Dole pod ní jsou umístěny všechny kapitoly a vy si můžete přeskočit přímo na jakou chcete.

tak to

byl tedy pořádný horror :-)))
líbí se mi to:-)

Grimoar

V tom grimoari su zviazane dokopy 3 rocniky Pevnosti??? To Zdenal musi mat poriadnu silu, aby to nadvihol a potom sa s tym este trepal niekam dalej. Raz som totiz zobrala do ruk asi 4 cisla Pevnosti a to uz bola riadna vaha. Obdiv Zdeno :-)))))

pacifistka s palcátem

Ozbrojení pacifisti jsou nejnebezpečnější bojová jednotka. Vím z vlastní zkušenosti :))

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 16 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007