Labyrint - Zápis 07: VĚC, KTERÁ NEUTEKLA ZE ZŮ

„Co to má zatraceně znamenat?“ zasténala Rita. Založila si ruce v bok a zírala na klíč.

„Někdo si s náma hraje,“ řekla Valentýna. „Najdi klíč. Dostaneš se do další místnosti.“

„Nemohli přece vědět, že utečeme,“ nesouhlasila Rita.

„Nemohli?“ zarazil ji Zdenal. „Opravdu si to myslíš? Proto nám podstrčili tu svíčku?“

„A tobě do kalhotek klíč!“ přidala se Valentýna.

„Proto se ten terorista nechal zabít?“ odsekla Rita ironicky a mimoděk si pohladila ovázanou ruku. Obvaz byl slepený krví, která jím prosákla a zaschla. Vlastně to hrozně bolelo, a to Ritě na náladě nepřidalo.

„Máš snad lepší nápad, než jít dál?“ zeptala se Valentýna. „Běž to omrknout, Zdenale.“

Zdenal přistoupil ke dveřím a přiložil na ně ruce. Byly studené a pokryté vlhkostí. Zaposlouchal se, aby zachytil jakýkoli zvuk, který by mu mohl prozradit, co se za nimi skrývá. V tuhle chvíli dveře působily tajemně jako brána do jiného světa.

„Nemám z toho dobrý pocit,“ mimoděk zašeptala Rita. „Hrajeme podle cizích pravidel, která neznáme. Já snad začnu věřit, že nás tu opravdu sleduje nějaký maniak. Jak krysy v bludišti.“

Valentýna se otřásla. „Nesnáším krysy. Vůbec přede mnou to slovo neříkej!“

Rita zaúpěla. „Já a dvě děti...“

„Tak jsme se vypovídali,“ povzdychl si Zdenal a podíval se Ritě do očí. „Jdeme na to?“

Zhluboka se nadechla. Oběma rukama sevřela Kurýra a kývla.

„Chce se mi dost na záchod,“ pípla Valentýna. Ignorovali ji. Zdenal pomalu vsunul do zámku klíč a otočil jím, než zámek dvakrát klapnul. Pootevřel dveře. Do místnosti nebylo moc vidět a světlo žárovky prohrávalo boj s šerem. Zdálo se, jako by se ve vzduchu vznášel bělavý kouř. Zdenal strčil do dveří, až se úplně otevřely. Byla tam skoro tma. Místnost se zalykala řídkým dýmem a podivným štiplavým zápachem. Uprostřed zářil rudý bod, jako laserový zaměřovač. Pomalu vešli do šera a jejich stíny vešly před nimi. Valentýna postupovala, svíčku napřaženou před sebe jako světélko, co má umořit zlou moc.

Rudý bod zablikal a vyvalil se od něj další oblak kouře. Rita zkusila vypínač, buď ale byla žárovka v této místnosti prasklá, nebo tam nebyla vůbec.

„No to je dost,“ řekl hrubý hlas, který patřil kouřícímu muži. Byl mohutný, oblečený v flanelové dřevorubecké košili a džínech.  Nohy měl jak kmeny smrků a paže silné jako Rita stehna. Kratičce střižené světlé vlasy a ostře řezaná tvář dotvářela podobu člověka, kterého byste nechtěli potkat v hospodské rvačce.

Všichni tři o krok couvli.

„Tak kdo bude další?“ zachraptěl a odplivl si.

Zvykali si na šero. Muž se pohnul a oni uviděli, že jednu ruku má zdviženou, připoutanou okovem k řetězu. Ten byl u stropu provlečen kruhem a přetažen až na druhou stranu místnosti, kde bylo poslední oko řetězu navlečené do karabiny zapuštěné do zdi.

Tvář i ruce muže zdobilo tetování, kůže byla na mnoha místech potrhaná krvavými škrábanci. Pod jeho nohama ležely dvě prázdné zmuchlané krabičky od cigaret. Muž mocně potáhl a odhodil špaček na zem. Došlápl na něj patou.

„Tak pojďme na to, trčím tu už celou věčnost,“ ošklivě se usmál.

„Nepřibližujte se k němu,“ varoval ženy zbytečně Zdenal.

Najednou zhaslo světlo v předchozí místnosti. Jediným jasným bodem zůstalo poblikávající světlo svíčky.

„Auau!“ ozvalo se za nimi hlas Valentýny, která si v rukou přehazovala horkou žárovku. Po chvilce snažení ji našroubovala do prázdné objímky v místnosti s hromotlukem. Žárovka zaprskala a rozsvítila se známou pochybnou září.

Muž na ně zamžoural.

„Jsme jako vy. Utekli jsme a hledáme cestu ven,“ řekl Zdenal.

„Nepatříme k těm hajzlům, co vás spoutali, aby to bylo úplně jasné,“ ujišťovala se Rita, že to ten primitivně vyhlížející muž pochopil.

Pokrčil rameny. „Věřím ti. Vždyť bys mě s těma dětma ani neunesla.“

„Proboha, co je tohle?“ ozval se Zdenal, který v rohu místnosti objevil podivnou zhroucenou postavu.

„Nevím,“ odtušil muž. „Napadlo mě to ve tmě. Myslim, že to chtělo ochutnat můj obličej. Jediný, co vím, je, že to mělo křídla. A drápy. A zuby. Není co vyprávět. Chytil jsem to a párkrát s tím třískl o zeď.“

Rita se přesunula ke Zdenalovi a spadla jí čelist. „To nedává smysl,“ zašeptala. „To, kurva, nedává smysl!“

Valentýna se ušklíbla. „Smrdí to sírou a ohněm. Fuj. Chlupatý jak krysa. Velký jak opice. Myslíte, že to uteklo ze Zů?“

Zdenal stále ještě nepromluvil. Opatrně se dotkl blanitého křídla, promnul jej mezi prsty. S respektem změřil vyceněné tesáky, které mohly klidně zdobit mordu paviána. Hlava byla z jedné strany rozdrcená, pokrytá krví a mozkem. Oranžové oči byly vypoulené a podlité lesklým hnisem. Věc neměla nos, jen zanořené lysé nozdry.

„Tohle ze ZOO neuteklo,“ řekl Zdenal tiše a vstal. „Hlavně, že je to mrtvé.“

Rita si všimla jeho hloubavého pohledu. „Co je to?“ udeřila na něj. „Určitě tě něco napadlo!“

„Napadlo,“ odtušil Zdenal. „Ale ta věc neexistuje.“

„Je to imp. Znám je z počítačových her,“ řekla Valentýna. A výjimečně měla pravdu.

Komentáře

Tisk

Už se to začíná slibně zamotávat, doufám, že těch perných dnů nebude mnoho a nebudou moc často...
K verzi pro tisk - zobrazuje se mi, ale jen od předposledního dílu dozadu, proto jsem si toho nevšimla, když jsem psala ten komentář.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 17 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007