Labyrint - Zápis 10: ZJIZVENÁ

Nějak moc rychle. Všechno se děje příliš rychle, letělo Ritě hlavou. Ještě před chvílí byla v práci, v bezpečné kanceláři s šedavým oknem monitoru, sešívačkou po levé ruce, plastovým telefonem po pravé. Před sebou klávesnici, diář a propisku. Krabičku s kancelářskými sponkami, zvýrazňovače. Obklopená hrází šanonů. Složek se smlouvami. Zákoníky. Její pečlivě udržovaná maska profesionálního odstupu ji chránila jako pevnost.

Kde se stala chyba? V jednu chvíli za bezpečnou zdí milované normálnosti, v druhé sedí připoutaná na židli a bodá si nůž do vlastní dlaně... Proboha! Ve třetí se dívá na rozložitá záda pořízka, kterého by za jiných okolností nikdy nepoznala, protože s lidmi jeho vrstvy nemá nic společného. Žili vedle ní, ale ve skutečnosti vlastně nikdy nevěřila, že existují. Mimozemšťané. Hromotluk se rozbíhá proti dveřím s těžkopádnou rychlostí parního válce. A jak se zdá i s jeho energií. Když se setká jeho rameno s jejich deskou, s hlasitým řevem povolují.

Ten zvuk Ritu vytrhl z přemýšlení a přitáhl ji zpět do současnosti. Dveře implodovaly, Sedmtři zmizel za nimi. Rita pozvedla palcát a opatrně se vydala za mužem. Valentýna jí zvědavě vykukovala zpoza ramen. Nebylo moc vidět, všechno se ztrácelo v šeru.

Najednou se ozval rozzlobený výkřik a dlouhé ostré drápy vykřísly o řetěz jiskry. O řetěz, který měl kolem ruky omotaný Sedmtři. Rita uviděla, jak se šerem míhají tři tmavší stíny. Proti brutálnímu hromotlukovi ze zdály malé a drobné, zato rychlejší a pružnější. Roztančily se kolem vězně ve smrtícím tanci. 

Rita vykřikla: „Neútočte. Jsme přátelé!“

V tu chvíli se k ní jeden stín vrhnul a Rita zalapala po dechu. Zjizvená ženská tvář byla vrásčitá a bílá. Oči měla přetažené černou páskou. Rty zkřivené v divoké nenávistné grimase. Na rukou ženy byly dvaceticentimetrové drápy. To bylo vše, čeho si Rita stačila všimnout, než drápy bleskově vylétly proti její tváři.

I Rita zareagovala rychle. Uskočila, ale zapomněla, že se za ní ve dveřích tísní Zdenal s Valentýnou. Už ve chvíli, kdy do nich narazila, věděla, že neunikla. Švihnutí drápů jí prosvištělo kolem uší, pohladilo vlasy. Rita tomu nechtěla věřit. Podařilo se jí uhnout?! V děsu si přikryla rukou hlavu, aby se chránila před dalšímu úderem. Nepřišel. Když otevřela oči, uviděla ďáblici s rukou omotanou řetězem. Sedmtři prudce trhl a žena zmizela ze zorného pole Rity. Trestanec vzápětí zařval bolestí, jak se mu do boku zabořily drápy druhé ženy.

„Tak tos mě nasrala!“ zařval a nakopl ji do žaludku takovou silou, že se v letu převrátila a narazila do zdi. Zůstala ležet. Ženu se zápěstím omotaným řetězem si přitáhl a držel před sebou jako živý štít před třetí útočnicí. Za zády jí lámal ruku. Křičela bolestí.

„Budete se jenom dívat?“ křikl Sedmtři.

Rita věděla, že mu už dávno měla vyrazit na pomoc. Místo toho stála jako přimražená. Nedokázala si představit, že by měla zvednout tu strašnou železnou věc, která jí studí do dlaně, a udeřit s ní někoho do obličeje. A co víc – někoho slepého! Jen při té představě jí prsty ochabovaly. Palcát jí vyklouzl z ruky a zazvonil o zem. Expréééz kurýr na smrt!

Valentýna pro změnu vřeštěla hrůzou. Zdenal se prodral před Ritu a napřáhl před sebe nůž. To bylo všechno, na co se zmohl.

Sedmtři pravděpodobně skončil s lámáním ruky. Teď konec řetězu prosmýkl kolem krku svého živého štítu. Druhá žena na něj zlobně dorážela svištícími drápy. Tančila kolem něj krvavý balet a její končetiny vystřelovaly v rytmu neviditelné hudby. Zhruba polovinu úderů Sedmtři vykrýval druhou ďáblicí, ke které se zezadu tiskl jako k milence. Druhá polovina ran dopadala na jeho obrovské ruce a boky, které se rychle barvily rudou. Jeho živý štít na tom byl však hůř. S rozpáraným hrudníkem se mu živý dalo říkat už jen stěží. Ozvalo se lupnutí a žena v jeho rukou ochabla. Odmrštil ji od sebe a pomalu řetěz roztočil. Třetí útočnice pochopila, že nemá šanci. Couvala před krvácejícím kolosem. Rita nechápala, jak slepá dokáže vycítit, kde Sedmtři stojí. Trestanec švihl řetězem a zasáhl ženu do nohy. Podlomila se jí. Sedmtři skočil vpřed a nakopl ji do obličeje. Potom si nad ni klekl.

Rita se probrala. „Přestaň! Už nám neublíží!“

Sedmtři se k ní obrátil a věnoval jí nevinný pohled. Jeho obličej byl špinavý, mokrý potem a krví. „V Podsvětí platí jiný pravidla,“ řekl. V náhlém tichu Rita uslyšela, jak křupl lámaný vaz. Sedmtři vstal a utřel si ruce do kalhot.

„Tys tu ženu zabil!“ slyšela se jak hystericky křičí. „Ty šovinistický prase! Ty hajzle!“ Rozběhla se k němu a bila ho pěstmi do hrudi. Každý úder levou rukou jí přinášel pekelnou bolest, ale to teď nebylo důležité. Sedmtři stál jako skála. Nevšímal si jí. Na krku mu tepala žíla. Byl zamračený, zavrtával se temným pohledem do zdi.

„Nech toho!“ křičel na Ritu Zdenal a snažil se ji odtrhnout. „Nech toho, ty náno bláznivá! Zachránil nám kůži!“

Rita se zhroutila a plakala. Před nimi, před kterými nechtěla dávat najevo slabost. Bylo jí to jedno, všechno jí bylo jedno. Seděla na bobku mezi třema mrtvými ženami, které právě zabili přímo před jejíma očima. Mnula si oči, tvář měla celou vlhkou. Ucítila, jak si k ní někdo sedá a bere jí kolem ramen.

„Kurva,“ uslyšela vedle ucha hlas Valentýny. „Ty krvácíš jak prase.“ Ucítila, jak jí dívka tiskne kapesník k tváři. Tak přece neunikla... Rána pálila a žhnula jako oheň. Zjizvená. A ještě k tomu budu zjizvená! Rita začala brečet ještě víc.

Komentáře

Číslování

Klasický problém s číslováním kapitol... Většinou pomůže u kapitol 1-9 přidat nulu --> 01-09... Třeba to pomůže... Nebo třeba webmaster...

Každopádně je to čím dál zajímavější...

opraveno

vlastně jsem si toho ani nevšiml, už je to opravené, díky.

FORMÁTOVÁNÍ

TAK A MÁM TU JEŠTĚ ZÁSADNÍ OTÁZKU NA KTEROU BYCH RÁD ZNAL VÁŠ NÁZOR.

Z hlediska formátování textu se vám lépe čte Zápis 10, který je celý v jednom bloku textu, nebo předcházející Zápisy 01-09, kde je každý odstavec odsazen?

 

Formátování

Rozhodně je to lepší s odsazením...

Odsazuj a nešetři

Odsazuj a nešetři dělením na odstavce.

Souhlas s chlapama.

Souhlas s chlapama. Odsazování je přehlednější, ale jinak Pavle SUPER. Jen bys tady měl udělat odpočítávadlo, kdy bude další kapitolka:)))))))) To byl jen humor.

Odsazuj,

líp se to čte.

Definitivně

definitivně a jednohlasně jste se rozhodli odsazovat, budeme tedy odsazovat :) Já jsem samozřejmě taky pro.

Zezačátku jsem k Labyrintu

Zezačátku jsem k Labyrintu přistupovala spíš s nedůvěrou, ale nakonec jsem zhltla všech 10 zápisů najednou a už se nemůžu dočkat dalšího :)
Jen mám dotaz:je tu lehká inspirace Nikdykde nebo už jí hledám ve všem, co má něco společného s městskou fantasy?

Re: Nikdykde

V roce 2004 jsem vydal Nepohádku. Teprve potom jsem se dostal k Nikdykde, a přesto by se dali najít nějaké společné znaky i tam. Možná, že ještě více se jich objeví v připravované trilogii, která je tím, co si představuji pod pojmem městská fantasy. Myslím, že je to dané žánrem, který oživuje naši současnou realitu - a ta realita je de-facto definovaná, protože to je realita :-) To přinejmenším nahrává určitým podobnostem, s čistým svědomím ale mohu prohlásit, že jakékoli analogie s mistrem Gaimanem jsou čistě náhodné.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007