Labyrint - Zápis 11: JAKOBY NIC

Roztřesený Zdenal zkoumal mrtvé ženy. Jejich pleť byla úplně bílá, jako by na ni nikdy nedopadly sluneční paprsky. Kůže vrásčitá a scvrklá, jako kůže novorozence. Měly útlé ruce a svalnaté nohy, místo oblečení jejich těla halily špinavé páchnoucí hadry. Z obličejů na Zdenala místo očí zírala jen prázdná bělma. A dlaně! Dlaně rozdrcené mezi kovovými deskami z půlcentimetrového plechu. Z těchto desek stažených masivními šrouby vyrůstaly dlouhé zahnuté drápy z oceli.

„Stínobřitvy. Slyšel jsem, že je hned po narození oslepí, aby se jim líp vyvinul čich a sluch. Jsou to otrokyně vycvičený pro boj poslepu,“ řekl Sedmtři. Náhle se otočil a rozmáchl se pěstí. Šerem se šourala postava.

„No, no, mladej!“ napomenul trestance šedovlasý muž. Měl hustý šedivý knír, prokvetlý žlutými proužky a na nosu mu seděly brýle půllitry tlusté jak dna lahví od piva.

„Jdu se jen podívat, jak na tom je pan Břetislav,“ vysvětlil děda.

Sedmtři jen zíral, jak důchodce prošel kolem něj, jako by neexistoval a zamířil k ležícímu tělu, které vězeň dřív považoval za neidentifikovatelnou hromádku bordelu. Zdenal mezitím zopakoval trik Valentýny a přinesl žárovku odvedle. Když její prchavá záře osvětlila místnost, uviděli všichni, že hromada bordelu je ve skutečnosti mladý muž s plnovousem. Že je mrtvý bylo na první pohled patrné, protože jeho tělo nesplňovalo některé základní fyziologické požadavky obvykle se slučující se životem. Například mu někdo téměř odřezal hlavu.

„Chudáku,“ řekl děda a sundal si modrý baret. Chvíli nad tělem postál, připojila se k němu Valentýna.

„Kde jste se tu vylíhl, pane?“

Důchodce si ji změřil kritickým pohledem. „To bych taky rád věděl. Tohle si ale někdo zodpoví, slečno, na to můžete vzít jed.“ Upíral na ni oči jako skleněné studně. Jeho hlas znovu zazněl s osudovou naléhavostí: „Smrt tohoto mladíka, si někdo zodpoví!“ Strniště na bradě se mu třáslo.

Valentýna nevěděla, jestli se má začít smát, nebo brečet. „Vás taky unesli?“

„Je to pomsta,“ zasmušil se děda. „Maj v tom prsty komunisti, na to můžete vzít jed! Za druhé světové jsem lítal v Anglii, po válce mě Rudí zavřeli. Zítra jsem měl svědčit v důležitém procesu proti jednomu hotentótovi. Chtěli se mě zbavit, ale ten mladík... Ten mladík za nic nemohl. Jeho krev je na jejich rukou!“

Zdenal procházející za dědou připoutal Valentýninu pozornost a zakroužil si prstem kolem spánku. Valentýna neznatelně kývla.

„Takže vy si myslíte, že...“

„Tak to ne, slečno. Já si to nemyslím. Já to vím... Probrali jsme se s panem Břetislavem v tomto utajeném lágru pro nepohodlné lidi. Možná se sem dostal, protože pracuje v americké firmě. No jen si nemyslete, on byl přes počítače, žádný hlupák!“

„A kde se tu vzaly tyhle tři?“ promluvil konečně Sedmtři.

„Nebudete věřit, nejspíš spadly z nebe a zaútočily na pana Břetislava. Vlastně nestihl nic udělat. Byl tak překvapený, ani se nebránil... A ony ho zabily,“ děda se zasmušil.

„A jak jste vyvázl vy?“ ptala se chápavě Valentýna.

Děda zvedl prázdné šedé oči. „Dělal jsem jakoby nic. Stál jsem v rohu a čekal, co bude dál. Až mě taky zabijí.“

„Prostě si tu stál a čekal a dělal jakoby nic,“ ujistil se Sedmtři, jestli dobře slyšel.

„Přesně tak,“ potvrdil děda.  „Mimochodem, mám takový pocit, že spolu ještě chvíli strávíme. Jmenuji se Kořínek. Jeroným Kořínek.“

„Tak, Kořínku, ani netušíš cos měl za fortunu,“ řekl Sedmtři. „Pořád nechápu, jak si tě mohly stínobřitvy nevšimnout. Vždyť ty mrchy maj prej šestej smysl...“

„Nejsem příliš hlučný, možná si mě nevšimly,“ trval na svém Kořínek. „Ne tak pana Břetislava. A přitom prý pracoval v Mikrošotu. Takový chytrý člověk.“

„Jsem Rita,“ nabídla muži pravici a oči měla stále rudé od pláče a tvář jeden velký rudý zasychající strup. „Tohle jsou Valentýna, Zdenal a...“ Zaváhala, jestli nemá říct vrah, ale nakonec špitla jen: „Sedmtři.“

„Máme trochu problém,“ přitočila se k nim Valentýna. „Probudili jsme se tu spoutaní. Terorizovali nás. Mučili. Děsili. A teď máme ještě na krku vás...“

Kořínek mlčel. Pomalu a hrdě si nasadil baret.

Rita sebrala ze země Kurýra a rozvážně jej potěžkala v rukou. Otočila se k ostatním. „Omlouvám se za tu scénu v minulé kapitole. Ještě se mi nestalo, že by mě někdo chtěl zabít. Příště to snad zvládnu.“

Sedmtři se na ni zamračeně podíval a kývl. „Tentokrát ti to odpustim, kočičko. Jestli to ale zopakuješ, zapomenu, že holky nemlátim.“ Chvíli se odmlčel a civěl na mrtvoly. „Teda, víš, jak to myslim...“

A tím to bylo uzavřeno.

Komentáře

Čímdáltím zajimavější

Čímdáltím zajimavější grupa...

Kolik

jich asi bude, až se všichni najdou? V příští kapitole by mohla přibýt nějaká čiperná stařenka. Jako protipól Jeronýma Kořínka. (Ten se mi zatím líbí nejvíc :-))

jůůůůůů

Tak, právě jsem dočetla prozatím napsané příběhy - a můžu říct, že na posezení.
Zatím se mi to líbí, uvidíme kdo, nebo co přibude:)

Paráda

Paráda. Čím dál tím lepší. Nešlo by přidávat datum ke každé povídce kdy byla vložena?? (není to podmínkou žejo ;-) )

Re: datum

Zatím o zařazení data do názvu příspěvku neuvažuji, nepřijde mi, že by to pro čtenáře byla zajímavá informace (pokud mě ovšem nepřesvědčíte o opaku). Většinou se to dá přibližně poznat např. z dat komentářů.

Napadla mě ale jiná věc. Chtěli byste, abych na konci každého zápisu nahodil nadpis toho příštího?

Např.

Příště: Pan vězeň má pravdu

Nadpis

Tak to by bylo určitě fajn..

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 18 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007