Labyrint - Zápis 12: PAN VĚZEŇ MÁ PRAVDU

„Mám strašnou žízeň. Nemáte někdo něco k pití? Třeba kokačku? Já bych snad vypila i tu cukernatou,“ žadonila Valentýna.
 
Neměli. Rita si s hrůzou uvědomila, že i její rty jsou vyprahlé a popraskané. „Musíme se odsud dostat, dokud máme ještě sílu,“ zhodnotila situaci.

„Jinak si začneme pít krev,“ doplnila Valentýna, a ten dvojsmysl vůbec nebyl vtipný.

„Jsou tu čtyři místnosti, které tvoří čtverec. Žádné další dveře. Půjdu prozkoumat stěny, jestli nenajdu třeba spínač otevírající tajný vchod,“ přemýšlel nahlas Zdenal a odešel do vedlejší místnosti. „Nechci vás děsit, ale taky nás tu mohli zazdít zaživa... za pár hodin začneme bláznit žízní,“  ozýval se z ní jeho hlas.

„U tebe už to začalo, romantiku,“ odtušila suše Valentýna a klepala si na čelo. „Nebo už jste někdo v reálu opravdu viděl tajný dveře na spínač?“ 

Jeroným Kořínek se tvářil jakoby nic a do diskuze nijak nepřispěl. Dýchal na skla brýlí a pečlivě je čistil cípem košile.

Rita poznala, že bez jejího zásahu se nikam nepohnou. „Uděláme si tedy malou rekonstrukci. Kam zas zmizel ten Kořínek?!“

„Vždyť stojím vedle vás, Rito,“ ozval se důchodce téměř u jejího ucha.

Rita vyděšeně vydechla. „Promiňte, nevšimla jsem si vás.“

„Opravdu, jsem tu celou dobu.“

„Dobře, pane Kořínku, zkuste si vzpomenout, kde jste byl, když to celé začalo. Tak, postavte se sem. Kde stál pan Břetislav? Tady? Sedmtři, mohu tě požádat?“

„On je příliš velký,“ stěžoval si Kořínek. „Nemohla byste zavolat pana Zdenála? Ten by lépe odpovídal.“

„Jestli myslíte, že je to nutné,“ bojovala s trpělivostí Rita.

„Zdenááále!“ zavolala Valentýna a vydala se ho hledat.

Když se vrátila, žalovala: „Seděl vedle se svíčkou a zase si četl časáky. Jeho klid bych chtěla mít. Možná, že zítra bude po něm, ale hlavně, že bude vědět, jestli ten barbar usekl někomu palici.“

Zdenal se na ni obdivně zadíval. „Tys četla barbara Conana?“

Rita viděla, že se rozvíjí další z nikam nevedoucích diskuzí. „Zdenale, mlč. Polož tu knihu. Stoupni si sem. Je to správně, pane Kořínku?“

„Ano, myslím, že teď jsme rozloženi správně. Tady jsem stál. Povídali jsme si s panem Břetislavem a chodili jsme tam a sem... A zrovna... Zrovinka, když jsme byli tam, tak najednou jsem slyšel... abyste rozuměla, byla tu tma. A najednou tu byly ty estébačky, zkrátka spadly z nebe. A pan Břetislav křičel, jako by ho na nože brali.“

„To nebylo moc vhodné přirovnání,“ poznamenal Zdenal, zatímco se Semdtři chechtal, jako když v dálce hřmí.

Rita vstala. „Nikam to nevede, vezmu si svíčku a ještě jednou obejdu všechny místnosti.“ Když se o deset minut později vrátila, byla zdrcená. „Žádné další dveře odsud nevedou. Není tu prakticky žádný nábytek, stěny jsou holé. Možná nás opravdu zazdili.“

„Sedmtři, ty to určitě nevidíš tak černě!“ kňourala Valentýna.

„Zvedněte hlavy,“ motivoval je trestanec.

„Má pravdu,“ souhlasila Rita. „Nesmíme se tím nechat zlomit. Chci říct, jsme sice napůl mrtvoly, ale ještě kopem... Tak jsi to myslel?“

Hromotluk trpělivě zavrtěl hlavou. A ukázal vzhůru. „Dědek řekl, že stínobřitvy spadly z nebe. Musíme najít odkud.“

Valentýna zvedla oči v sloup. „Svalovče, pan Jeroným je letec. Ten vidí nebe všude, kam se podívá.“

Zdenal se zašklebil.

„Ba ne, pan vězeň má pravdu,“ nesouhlasil Kořínek. „Pojďme si ještě jednou sehrát tu scénku. Tady Zdenál bude pan Břetislav. Rito, vy budete já.“  Sejmul si z hlavy baret a podal ho Ritě. Chvíli na něj zaskočeně zírala a uvažovala, jestli dokáže odmítnout starci jeho možná poslední přání. Určitě jsou v něm lupy, jistěže dokáže.

„Myslím, že to nebude nutné. Udělám si nad hlavou stříšku z rukou a budu se tvářit, že tu nejsem.“

„Ano, ano. Stáli jsme právě tááá-dy!“ řekl Kořínek a otočil Ritou směrem ke Zdenalovi.

Sedmtři udělal z rukou stoličku a vyzval Valentýnu, která byla nejlehčí, ať se na ni postaví a prozkoumá strop. Dívka ho poslechla.

O chvilku později už vítězně hlásila. „Mám to!“ Hrany poklopu byly téměř neviditelné. Jeho víko muselo být těžké, když na něj Valentýna zatlačila, ani se nepohnulo. Zato dívka vykřikla bolestí, jak ji zabolely popálené ruce.

„To nepůjde,“ fňukala.

„Třeba jsi tlačila u pantů. Zkus to na druhé straně,“ poradila jí Rita.

Valentýna se na ni vyčítavě podívala. „Copak si myslíš, že jsem úplně hloupá?!“

Druhý pokus vyšel podstatně lépe. Poklop se nehlučně otevřel do tmy.

„Nemyslím,“ řekla Rita a s uspokojením se dívala na rudnoucí dívku. Věděla, že Valentýna není úplně hloupá. Na druhou stranu, uštědřit přátelské dloubnutí o patnáct let mladší krásce je mezi ženami povoleno.

Sedmtři zvedl Valentýnu silou svých paží nad hlavu a ona se vyškrábala do černého otvoru ve stropě.

 

Komentáře

comming soon - Zápis 13: OBĚŤ

 

Otázka

Hele Pavle, ten příběh je supr, ale mám dotaz.
Nemohl by být na konci každého zápisu odkaz na download zatím všech zápisů?
To totiž někdo pak příde na web, hle, je tu 50 zápisů a já si to mám celý číst nebo to dvě hodiny otrocky odlikávat pro tisk. Prostě by to bylo jednoduší.
Co ty na to?

tisk

tohle by mělo být pořešené. Skoč si na úvodní stránku Labyrintu - dostaneš se tam hned po kliku na ON-LINE PŘÍBĚH v menu. Když tam klikneš na Verze pro tisk,  tak se zobrazí k tisku všechny dosud uložené zápisy (najednou).

dotaz

Online příběh se mi čte velmi dobře a evidentně budu muset častěji kontrolovat, zda je už novej zápis. Postavu "jakbynicKořínka" bych nečekal, ale líbí se mi :-) Jsem zvědavej jak se budou jednotlivé postavy vyvíjet dále.
Jak daleko máš kostru on-line příběhu promyšlenou? A jak moc si schopnej s ní hýbat v případě naléhání čtenářů, kteří si mohou navymýšlet fůry věcí? :-)

Odpovědi

Takže, milý Phoenixy, kostru děje promyšlenou mám, je ale spíše plastelínového (více než ocelového) typu, takže ji mohu upravovat a modelovat podle toho, kam se bude příběh ubírat.

Z hlediska zápisů se snažím být vždy o několik napřed, abych dokázal vykrýt to, že tento týden třeba nemám čas psát, což se taky stává. To ale neznamená, že nemohu do předpřipravené věci sáhnout a upravit ji.

Co se týče nápadů čtenářů, rád si je přečtu, a když budou dobré, tak je zapojím do děje. Pokud se tenhle projekt rozjede, dokážu si představit i větší experimenty, ale záleží na tom, co vlastně lidi chtějí, jestli víc číst nebo se na příběhu přímo podílet.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007