Labyrint - Zápis 14: VÍDEŇSKÁ BEZ CUKRU

Ritě to nedávalo smysl. Když člověk dělá mzdy, přijde do kontaktu se spoustou lidí, vlastně s každým člověkem ve firmě. Říkala tomu mzdová psychologie. Rozdělovala si lidi na ty, kteří si pro výplatní pásku chodí svědomitě každý měsíc – systematická většina, a na ty, kteří po ní ani nevzdechnou čtvrt roku.

Ti druzí se dále dělili na notorické zapomnětlivce a zbohatlíky, pro které peníze nebyly důležité. Pak byla ještě třetí skupina těch, kteří si pro pásku nepřišli, jak byl rok dlouhý, přesto si téměř každý měsíc museli vyřizovat zálohu na mzdu před termínem výplaty... Skupina flákačů, pijáků, hráčů automatů a bohémů, neschopných řídit své bouřlivé a zrádné finanční toky. 

Sedmtři byl bezpochyby jedním z těch třetích. Nedokázal plánovat, žil okamžikem. Rita si byla jistá, že je to sobec, pro kterého svět = já. Rozebírala ho prostřednictvím mzdové psychologie a marně si lámala hlavu. Proč tak toužil po tom, aby ho pustili z řetězu, když to jen o pár chvil později vzdává? Nedávalo to smysl.

Ostatní mezitím prozkoumávali místnost. Byla obdélníková, třikrát dva metry. Podél stěn stály dřevěné lavičky. Nad lavičkami byly po obou stranách zavěšené plechové skříňky. Skříněk bylo šest. Byly odemčené a ve všech bylo to samé. Žlutá kombinéza. Boty. Čelní svítilna. Plastová helma a brýle. Pod stropem vedly propletence kabelů.

Na jedné straně místnosti stál nápojový automat. Na druhé masivní dveře s klikou.

Valentýna se otočila k ostatním a Rita už předem věděla, na co se zeptá.

„Nemám,“ předběhla její otázku.

„Cože?“ vytřeštil oči Zdenal.

„Valentýna se chce zeptat, jestli někdo z nás nemá dvacku.“

Valentýna se zamračila a kopla do automatu. „Zkurvenej život!“

„Mám žízeň, že bych vypil mrtvému oko,“ prohlásil Zdenal.

„O tom, mladý muži, upřímně pochybuji,“ povzdychl si Kořínek. „Ale chápu, co máte na mysli. Také mi již notně vyprahlo.“

Zdenal to nechal být a začal prozkoumávat automat. „Jsme na bláznivém místě, kde neplatí nic, na co jsme zvyklí z povrchu. Myslím, že v tom bude nějaký trik. Třeba správně namačkaná sekvence tlačítek.“

Valentýna zvedla oči v sloup a znovu naštvaně do automatu kopla. Zadunělo to, nic víc.

„Jde tu o posloupnosti. Máme jen dvacet čtyři možností.“ Zdenal začal zkoušet sekvence – fanta, kola, lightka, čaj. Fanta, kola, čaj, lightka. Fanta, lightka, kola, čaj.

„Je to nesmysl,“ zaúpěla Rita. „Celý to tvoje mačkání. Dvacet čtyři možností? A co když se tlačítka opakujou... Čtyři na čtvrtou?“

„To tu dřív chcípnu žízní, než to všechno promačkáš,“ stěžovala si Valentýna a zlomila si nehet, jak se zkoušela propáčit do automatu škvírou na boku. Rita vsunula ruku do výdejového otvoru a zkusila šátrat vzhůru. Bylo to bez šance.

„Ten krám tu je, aby nás provokoval!“ vztekala se Valentýna.

Zdenal byl zrovna u kola, čaj, fanta, lightka, když pan Kořínek přispěl svou troškou do mlýna.

„A co automat povzbudit tou vaší palicí, paní Rito?“

„Slečna,“ řekla Valentýna a Rita se na ni ošklivě zašklebila: „Díkybohu!“

Něco jí na Kořínkově nápadu nesedělo. Nebyla si jistá, že ta podivná zbraň v její ruce byla stvořena k rozbíjení nápojových automatů. Vlastně měla z palcátu trochu strach. Zvlášť, když se z něj ozývaly divné zvuky a hlasy.
 
Proto odpověděla neutrálně: „Myslíte?“

Kořínek kývl. „Musíte jako polní lopatkou. Takto namířit, rozběhnout se a drcnout do toho.“

„Jako polní lopatkou,“ zopakovala chápavě Rita a napodobila Kořínkův postoj.

Nechtělo se jí do toho. Nějakým šestým smyslem tušila, že by to Kurýr mohlo pořádně rozzlobit, jakkoli to znělo absurdně.

Lightka, čaj, kola, fanta,“ mumlal si Zdenal.

Smrt žízní ale také nebyla zrovna příjemná alternativa. Rita byla praktická. Zvedla Expres kurýr na smrt nad hlavu. Zaměřila se na automat a představila si ho jako nepřítele. Udělala několik rychlých kroků, napřáhla se a-

Čaj, lightka, fanta, kola,“ dořekl Zdenal. V automatu cvaklo, ozval se kovový valivý zvuk, a do výdejního okénka narazila plechovka.

Rita zůstala zírat na automat. Zírala i Valentýna. Zíral pan Jeroným.

„Četl jsem o tom v grimoáru. Pravda, musel jsem zápis nejdříve rozšifrovat. Jedná se o samotný základ městské magie – poznání věcí. Psali tam, že každý nápojový automat má předprogramovanou servisní sekvenci. Když ji znáte, můžete pít zadarmo - stačí ve správném pořadí rychle za sebou zmáčknout správná tlačítka. Pokaždé, když to předcházející pouštíte, musíte zároveň stlačovat další. Funguje to!“ zářil vítězoslavně Zdenal.
 
Rita se rozesmála a poplácala ho zdravou rukou po rameni. „Jsi pašák! Jak že to bylo? Čaj, lightka....“

Valentýna se zatvářila kysele. „Dobře, ty chytráku. Čaj už máme a teď... přivolej mi jednu kokačku.“

„Jestli můžu, tak pro mě jednu vídeňskou bez cukru,“ řekl pan Jeroným Kořínek, a Ritě v tu chvíli vůbec nebylo jasné, jestli to myslí vážně.

Komentáře

OTÁZKY

Mám několik otázek:

1) už jsem to tu jednou nadnášel. Chcete vždy na konci jednoho dílu nahodit název příštího, abyste se měli na co těšit - nebo je vám to v podstatě jedno?

Nechávám to plně na vás...

2) nebojte se Labyrint komentovat, pokud budete chtít. Např. díky vašim komentářům k panu Jeronýmu Kořínkovi jsem mu dal v textu více prostoru, než jsem původně myslel (třebaže se zatím neblýskl jako hlavní dějotvorná postava). Neříkám, že se podle nich budu řídit vždy, ale reakce se cení :-)

Odpověď na první

Odpověď na první otazku-ano, je to fajn.
Tenhle zapís se byl dobrý, jako ostatní, je t a oběť Sedmtří mi příjde mírně nesmyslná...

Zdravím, s četbou jsem

Zdravím,
s četbou jsem spokojen. :o)
Jestli se teda můžu zapojit.. tak by se mi líbilo, kdyby si v příštím díle sedmtři přinesl stůl a židli z první místnosti, aby tam vylezl také. Překvapilo mě, že to Ritu nenapadlo, ale nikdo není dokonalý.

no a co se vlastně stalo se

no a co se vlastně stalo se sedmtři? ten je definitivně odepsaný?

:-))) Vévo, dostals mě!

Co dodat... Pozorného čtenáře jen tak neoblafneš... .-)

Stůl

Tak na stůl s židlí jsem zapomněla, ale zase jsem čekala, že něco provedou s těma lavičkama, co jsou nahoře. Ale třeba jsou přišroubovaný :-).

mě na tom pobavilo

no mě na tom pobavilo především to, že ten další zápis je už nějaký čas napsaný, a že se tam téměř identické řešení objevuje :-) otázkou zůstává: proč?

Proč?

Protože Rita zrudla, když ji vysazoval. Tak ať se ukáže! >:o)

Kdo pana spisovate trochu

Kdo pana spisovate trochu zná, ví že jen tak na něco nezapomene a promyšlené to má na dlouho dopředu. Spíše vždy překvapí nějakým nečekaným kotrmelcem. Na to se všichni můžeme jen a jen těšit. Měl jsem v životě již několikrát tu čest a někdy mě to i vytočilo k nepříčetnosti:))))), ale super, že nad tím vším takhle koumáme. Když řekla Rita, že ji vyschlo v krku, nevím jak vy, ale já se musel jít napít. Tak kdy si pan Kořínek už konečně vychutná to kaříčko ?

Kdy si pan Kořínek vychutná kafíčko?

Tak to, myslím, ještě chvilku potrvá, Rotane. Musí si tu odměnu nejdřív sazloužit. :-) Vévo, otázku "Proč?" jsem myslel trochu jinak, ale to se už brzy ukáže v příštím zápisu, který se bude jmenovat: "Ale žiju..." Objeví se tu v neděli.

A k těm kotrmelcům - doufám, že tu bude co nejvíce těch překvapivých, a co nejméně těch nesmyslných...

Uz sa neviem dockat na dalsi

Uz sa neviem dockat na dalsi zapis a keby mozem poradit 73 by som ho vratil do deja ked budu postavy v nejakom nebezpecenstve a necakane im 73 pomoze

Inak labyrint je super

Holmwoode...

To je trochu to, co čtenář čeká. Udělám to trochu jinak, ale nejspíš dojde i na tvá slova.

Cvrnkneš do mince, která se roztočí... Padne panna nebo orel? Ve chvíli, kdy už je jasné, že to bude panna, padne orel. Nebo to bude po poslední vykroužené obrátce přece jen panna? :-)

místnost

Mě spíš trošku zarazilo, že do místnoti velké 2x2m vejdou lavičky, skříňky, nápojový automat, tři lidi a Kořínek :-)

Je tam narváno

.-))) no dobře... opravím na 3x2 metry...  Ty skříňky visí na zdech... je to maličká místnost.

:-) A hned dmáme více

:-) A hned dmáme více prostoru - díky za reakci Pavle :-) Teď když je o metr více, určitě se Ritě těch několik rychlých kroků a napřáhnutí bude dělat lépe ;-)

Zdatný uprchlík z Borů,

a v kanálech dlouho přeživší Sedmtři, troufám, měl k odchodu nějaký, pro mě znepokojivý důvod. Zná kanály, jejich pravidla, obyvatele i bestyář... já čuju, že se ještě se Sedmtři potkáme.

Věštba o 73...

to my taky...

Jako by Bodkin a my tušil,

Jako by Bodkin a my tušil, co přijde v dílech 15 a výše ...

;-)

Že by uměl cestovat v čase?

Bodkin je evidentně muž

Bodkin je evidentně muž mnoha možností.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007