Labyrint - Zápis 20: ZRÁDCI

Zatímco Cháron vytahoval kormidlo, donutil je vystoupit, aby se Nostromo nepoškrábala. Zabořili se po kotníky do řídkého bahna, jehož hladina klesala už jen pozvolna. Nostromo dosedla na kolečky ozdobenou záď.

Hořící pochodně zubožených zvědavců čpěly přepáleným tukem. Rita s ostatními postávala u lodi a čekala, co bude dál. Sedmtři se postavil vedle Chárona.

„Teď nás vyvezete nahoru?“ ukázala Valentýna k víku kanálu nad jejich hlavami.

Z chodeb se k nim loudaly postavy. Děsivé na nich bylo, že se lidem podobaly více z dálky než zblízka. Vrásčitá umouněná stvoření s divokýma očima, která páchla snad ještě víc než odpadní voda. Podsvětní Pražané. Někteří měli v rukou klacky a kyje, další nesli oštěpy z rezavých garnyží, lopaty sbroušené jako halapartny, nože a meče z naplocho rozklepaných trubek, list pily zasazený do dřevné násady od smetáku, naostřené bodce koster deštníků.

Ritě divoce bilo srdce.

Zdenal si lidi zvědavě prohlížel. „Nikdy by mě nenapadlo, že pod Prahou může přežívat středověk! Jak to teprve musí vypadat v Brně v jeskyních pod Zelným trhem?!“

„Nelíbí se mi ten jejich kukuč,“ přitočil se Kořínek k Ritě. „Podívejte se, jak jsou bledí! Víte, vrtá mi to hlavou...“

„Cože?“ vyhrkla Rita, která důchodce vůbec nevnímala.

„Jestli jsme pod východem, proč tu ti lidé zůstávají? Tihle slunce neviděli přinejmenším několik let.“

Kdyby neměla rukavice, Rita by si hryzala nehty. Napětí v ní stoupalo spolu s tím, jak se zvětšoval nedaleký hlouček kanálníků. Hlouček, který se synchronizovaně jako skupina akvabel rozdělil na dva proudy a začal kolem nich vytvářet kruh.

Cháron si hřbetem ruky utřel uhrovatý nos. Pokynul Valentýně: „Pojď sem, koťátko. No tak, pojď!“

„Ne!“ vylétlo Ritě dřív, než to domyslela. Nebylo ale cesty zpět a slova z ní pršela jak dávka z kulometu. „Nepřibližuj se k němu, Valentýno! Sedmtři nás zradil. Vydal tě Cháronovi a jeho lidem za to, že nás ostatní pustí na svobodu.“

Rita se otočila k ostatním. „Nemůžeme ji tu přece nechat! Jsme tým.“

Znělo to směšně. Rita ale byla směšná celý život, a tak jí to ani nepřišlo. Zdenal se zadíval na Sedmtři s takovou nenávistí, kterou by od něj nečekala. „Ty prevíte! Ty zrádče!“

Cháron se šklebil od ucha k uchu. Sedmtři si založil ruce v bok.

„Uděláme to jinak!“ rozhodla Rita. Odstoupila od trestance a namířila proti němu palcát. „Necháme ti tu Sedmtři, a ty nás odveď k východu.“ Skupinka se v okamžení přesunula k Ritě. Zdenal jí stanul po boku a vytáhl dýku. Valentýna byla bledá. Zatínala zuby a kdyby oči mohly vraždit, ze Sedmtři by stříkala krev.

„Zrádkyně,“ zasyčel posměšně vězeň.

Rita se třásla. Bylo to zoufalé řešení.

Zdálo se, že převozník nad nabídkou uvažuje. Mnul si vousy a stále se šklebil. Zkoumavě se podíval na Sedmtři.

Obrovitý vězeň se chmurně usmál. „Myslím, že to nebude nutný. Nemám pravdu, Chárone Styxi? Naše dohoda se vlastně netýká jen Valentýny.“ Ustoupil několik kroků. „Život je v Podsvětí laciný platidlo. Jenom za bloncku bych pásport do nebe nedostal,“ řekl, jako by se omlouval.

Cháronův úsměv se rozšířil a odhalil vyhnilé zuby.

Ritě to pomalu docházelo. „Zradils nás všechny! Tys mi tu Valentýnu jen namluvil, abych nedělala problémy na lodi! Bože! A já blbá si myslela, jaké řešíš dilema! Dokonce jsem se chtěla nabídnout, že bych sama...“ Zrudla vztekem, který v téhle chvíli přebil všechny ostatní emoce. Dokonce i strach.

Valentýna, která doteď zírala v němém úžasu, se konečně probrala. „Mukle, jsi fakt svině!“

Sedmtři zvedl ruce, jako že jeho už se to netýká, zatímco se kolem skupiny mačkalo stále více kanálníků. Jejich tváře byly maskami lačnosti a šílenství.

Cháronův úsměv vypadal jako křeč. „Položte zbraně!“

„Seš blbej, nebo co? Tohle je hudební nástroj, ty trdlo,“ ohradila se Valentýna a mačkala si loutnu na prsa. Zdenal namířil dýku proti tváři Chárona.

Rita nešťastně přehlédla svou skupinku. Klást odpor nedávalo smysl. Neměli nejmenší šanci. Zároveň ale věděla, že když se vzdají, skončí někde, kde shnijí zaživa, chcípnou hlady, zmrznou, nebo se stanou chodem v jídelníčku. Nemohli vyhrát, ale... Nemohli se vzdát.

Její pohled se setkal se Zdenalovým. Student jemně kývl.

Najednou uslyšela jak Sedmtři vykřikl. Dva z rozedranců mu viseli na jedné ruce a další tři se ho snažili strhnout na zem.

„To jsme si nedomluvili! Zabiju tě, zrádče!“ řval na Chárona. Ten jen pokrčil rameny.

Sedmtři křičel vzteky a rozdával kolem sebe rány nalevo napravo, až vzduch zhoustl slinami, krví a vyraženými zuby. Usoplení zabijáci se ale nenechali zahanbit. Vrhli se na něj, jako krysy. Kousali ho, drali se po něm, škrábali a bodali. Rozpoutalo se peklo.

Ostatní útočníci se vrhli ke skupině Rity. Jeden z nich smýkl Kořínkem na zem a klekl mu na prsa.

Rita už neváhala ani okamžik. Pozvedla nad hlavu Kurýr a s výkřikem hráčky tenisu zaútočila na samolibě se šklebícího Chárona. Netušila, kde se v ní vzala síla a vztek. Netušila, jaký obraz se mu v té chvíli nabídl: špinavá žena s rozcuchanými vlasy trčícími ve slepených chomáčích z pod oranžové helmy se na něj řítí s nepříčetným pohledem. Její obličej je zmuchlán vráskami, jako mají na čenichu šelmy, když odhalí tesáky. V sevřené ruce se leskne...

Expréééz kurýýýýýr na smrt!“ řvala Rita, nebo řvala zbraň v její ruce. Opsala švihem oblouk a nezasáhla Chárona Styxe do hlavy, která nevybouchla ve šplíchanci krve a mozku. Nestalo se to jen kvůli tomu, že Rita vedla úder širokým obloukem a tyto věci se staly dvěma mužům vedle převozníka. Kousky krvavého čehosi ohodily Cháronovu tvář, na které zamrzl smích.

Bonus!“ zařvala zbraň v ruce Rity a po obvodu ocelových plátů hlavice palcátu se rozblikaly žluté a oranžové diody. Z pěti hrotů palcátu vyjely deset centimetrů dlouhé ostny.  Rita neměla čas na překvapení, jako by ji zbraň sama vedla. Využila švihu úderu a obkroužila rukou nový oblouk aby Chárona Styxe rozdrtila.

V tu chvíli ho ale opět zachránilo samo nebe, či spíše hora svalů jménem Sedmtři, která ho zezadu popadla za ramena, strhla k sobě a začala do něj mlátit. V tom okamžiku už na něm viseli tři útočníci a vráželi do něj pazourkové nože. Sedmtři se ztrácel v krvi.

„Utíkejte, vy blázni!“ vykřikl vězeň a byl vzápětí pohřben příbojem útočníků. Ozvalo se řinčení, skučení, řev. Jedno zakrslé tělo z chumlu vylétlo a narazilo na nedalekou stěnu. Sedmtři bojoval o život.

Kurýr, jako by poznal, že jeho cíl zmizel, odklonil Ritinu ruku na stranu a veškerou drtivou silou švihu zasáhl muže, který se po Ritě sápal z boku. „Expréééz kurýr na smrt!“ vykřikl kovový hlas cirkusového vyvolávače. Hlavice zbraně přerazila rameno a rozdrtila muže až po hrudní koš. Zazněla famfára a čtyřnásobné cinknutí, jako když se zastavují okénka na výherním automatu. „Čistá smrt!!!“

Rita ucítila, jak ji zezadu něco chytlo za nohu. Znovu se ohnala palcátem, ale ztratila rovnováhu a v okamžiku byla sražena k zemi. Viděla, jak jí dvě děti bleskově svazují nohy a třetí – již téměř dospělý kluk se k ní hnal s kamenem, aby jí rozbil hlavu.

Je to dítě, letělo Ritě hlavou, zatímco ztratila drahocennou sekundu.

Zorným polem jí prolétl Zdenal a zabodl klukovi do hrudi nůž. Vzápětí sám dostal železnou trubkou přes hlavu a skácel se k zemi. Kanálník k němu přiskočil a vrazil ostrý konec své zbraně obouruč do Zdenalovy hrudi. Mladík zachroptěl. Vzápětí se mezi nohama útočníka objevila špička boty a se silou meteoritu rozdrtila vše, čeho si muži tak cení. Valentýna se postavila nad Zdenalovo tělo. V rukou třímala za krk loutnu jako tragikomickou zbraň. Okamžitě se na ni vrhli dva rozlícení útočníci.

Vzduchem se mihla plechovka kokačky a tvrdě zasáhla jednoho z mužů do obličeje. Třemi rychlými kroky proběhl zorným polem Rity Jeroným Kořínek, který před sebou držel napřaženou věc, která vypadala jako polní lopatka.

Nastal strašlivý mumraj. Kolem se prohnalo klubko bojujících a Rita ztratila z dohledu Valentýnu i pana Kořínka.

Rozedranci se po nich sápali, mlátili je vším, co bylo po ruce. Rita slyšela řev Sedmtři, který pěstmi rudými od krve mlátil do pomalu ochabujícího Chárona Styxe. Vypadal trochu jako jehelníček, jak z něj trčely nože a podomácku vyrobená kopí. Jedno oko měl zcela zalité krví a nejspíš už vůbec nevnímal. Věděl jen, že je třeba ještě zasadit ránu. A ještě jednu.

Rita se vyhrabala na nohy a pozvedla palcát. Hledala očima cíl.

A najednou se za Sedmtři vynořil jeden z těch podsvětních lidí. Skočil mu na záda a ke krku  přiložil rezivý srp.

„Pozor!“ vykřikla Rita.

Útočník se na ni podíval. Měl vousy slepené mastnotou do několika špičatých chomáčů. Přeražený nos. Jedno oko silně šilhalo. Rita detailně rozeznávala černé zanesené póry v jeho máslově bledé kůži. Čas se sunul jak hlemýžď. Čepel srpu dlouhým pomalým řezem proťala hrdlo, které se zašklebilo a ozdobilo svět rudou kaskádou.

Sedmtři se zastavil v půlce pohybu. Přitiskl si ruku ke krku a nechápavě se díval, na tu záplavu krve na dlaních. A pak se přes Ritu opět přehrnuli útočníci a ona měla co dělat, aby si chránila alespoň obličej a hlavu. Slyšela triumfální divošský řev. Vlna pěstí a obušků ji smetla z povrchu země. Cítila, jak je bita a spoutávána. Křičela bolestí a vztekem. Kopala kolem sebe a mnohem víc bylo kopáno do ní. Kurýr kdesi zmizel. Oči jí zastřela rudá mlha.

A náhle s jistotou věděla, že Sedmtři je mrtvý a tohle, je jejich konec.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: AURORO, PAL!

středa je už asi deset minut, takže vám servíruji 20. zápis, aby na vás čekal ráno, pokud vstanete dřív než já :-) Anketa se vyvíjela velmi zajímavě, její výsledek nakonec nenechal nikoho na pochybách. Určitě si to opět zopakujeme a naostro. Tipovali jste správně?

Tip

Tak Pavle, pekná kapitola len čo je pravda. Tipovala som 2x, pretože som sa nevedela rozhodnúť. No... jedenému tipu vrazili čosi do hrude, druhému podrezali hrdlo. :) (Zdenal je sympatická postava a autori radi zabíjajú sympaťákov - tip čitateľa, 73 splnil svoju úlohu, družina sa má o seba starať sama - tip autora.) Ale inak dobré čítanie takto ráno, ďakujem.

"Run, you fools!!" Úplně

"Run, you fools!!" Úplně to vidím před sebou...ten zoufalý výraz, že by 73 nabral něco z Gandalfa? :-) a taky chvílema mě ze zápisu běhal mráz po zádech! Sedmtrojka byl bohužel víceméně jasná oběť...ačkoli osobně bych se zbavila toho zavazadla, co si říká žena... (čti valentýny)
a ještě technická: jsem si jednou naivně myslela, že by mi třeba vyšlo napsat první koment...ale když někdo vstává v šest ráno... :-)

Gandalf

No vidíš, s Gandalfom som si to vôbec nespojila. Dík za upozornenie. O to viac sa mi to páči! :))
(PS: Vstávam 5.40, o šiestej som už dávno na nete :).

Kvituji

Kvituji skvělé postřehy od obou čtenářek, přesto ještě zůstává jedna věc neodhalená... Schválně, kdo si to uvědomí první. .-)

Aká?

Myslíš pána Kořínka? Toho si všímam už od začiatku, to je vydarená postava (more than meets the eye).
Alebo niečo iné? Ak je to niečo iné, som sama zvedavá, kto na to príde a najmä čo to je. :)

Teda Pájo musel jsem se

Teda Pájo musel jsem se ovládnout abych napsal obdivnej komentář až sem nakonec, kde se neztratí. Zhltnul jsem všech 20 dílů najednou. O to víc se těšim na pokračování. Fakt paráda.

Btw. Nemůžu si pomoct (asi je to deformace dračáku a různejch her), ale pořád jednotlivejm postavám přiřazuju "povolání".

Myslim že Zdenalovi ten probodlej hrudník nebude moc vadit. Má tam přece ten memoár. Jsem zvědavej jestli ho ještě k něčemu použije, když už jsou tak daleko od místa nálezu :-)

Valdo

jsem opravdu rád, že se ti to četlo dobře. 

trochu jsem čekal, jestli se s tím komentářem o Zdenalovi neozve Véva nebo třeba Bodkin...

Zatím neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde ;-))

tak jo

Hele, já myslela, že má zemřít jen jedna postava! A oni nám tady pošli dva: Sedmtři i Zdenal. Zato pan Kořínek nabral druhej dech;) Třeba i ta Valentýna dostane časem rozum:D
Jen maličko nechápu, proč je nezabili rovnou všechny - ale to by pak zase nebylo o čem psát, žeano.
Jinak se to hodně príjemně četlo. Jen škoda, že je to tak krátký, pořád mám dojem že bych nejradši četla dál a to už to většinou končí:(

Milá Galtheo

Nejkratší zápisy měly kolem 3300 znaků, dvacátý přes 9 tisíc... A pořád je to krátké :-)

Co se týče zabíjení, já mám své hrdiny rád. Když na nich ale člověk příliš lpí, tak příběh může sklouznout do klišovité kaše, kde se čtenář přestane o své oblíbence bát. Jaký smysl má hrdinství někoho, kdo nic neriskuje a nemůže se mu nic stát? Hrdinové jsou lidi, kteří dělají věci, při kterých riskují svůj život... Kdyby tomu tak nebylo, bylo by jich víc. :-) Příběh si většinou řekne sám, kam se má ubírat. 

Jak už tu zmínila Lívia Hlavačková (slovenská autorka fantasy), Sedmtři splnil skvěle svou úlohu a poslední bitvu vybojoval se ctí. Kdyby zůstal naživu, stal by se Labyrint příběhem hrdiny, za kterým plandá přívěsek postav, které se o sebe neumí samy postarat. Labyrint není příběhem jediného superhrdiny. Ctěl bych vám přinést něco jiného... ;-) Důvěřuj mi.

Kořínek

nemá dneska náhodou pan Kořínek svátek? :-)

Jsi

mě pobavila :o), ale bohužel až 30. září. Jsem zvědavej, jestli vydrží tak dlouho, abychom mu mohli popřát!
Labyrint je superčtivej, takže mám na koncích dílů také pocit, že to bylo nějaké krátké!

Dnes je Břetislava

takže se obávám, že pan Břetislav slaví maximálně posmrtně... :-)

Uarrgh!

Bodkin neměl čas komentovat. Bodkin dostal vztek. Bodkin vzal nůž a boxer. Sladnil pod Zelňák a hledal nějakou oběť. Bohužel Bodkin shledal, že jsou všichni ozbrojeni minimálně stejně jako on. Co hůře, většina z nich měla dokonce křesadlovky.

Bodkin proto šel ubližovat malým bezbraným chlupatým zvířátkům.

Nakonec byl šeredně pokousán a poškrábán.

Pak ho přeci jen napadlo, že by nemuselo být tak zle. Když sejmuli markýze De Carabase tak z něj byl ještě větší frajer! (A z Ježíše vlastně taky)

Ale jak jsem pochopil, 73 dohrál. Na dobro. Tak smůla no. Teď už se můžu těšit jen na prohlubování (své) nenávisti k Ritě. :)

Add Zdenál - nepřekvapilo mě to. Intelektuálové to mají v dnešní době těžké. Kde kdo se jim staví do cesty, podráží nohy a penetruje jim plicní sklípky.

Add: Zdenal

Hm... stále neviem, prečo sa v niektorých komentároch píše o Zdenalovi ako o mŕtvom... No nič, uvidíme. Kedy sa dostaneš k ďalšej kapitolke, Pavle? :)

:-)

Re: Lívia: Zítra po poledni.

ad krátkost příběhu

Pane autore, to nebyla stížnost, to byl jen špatně zaobalený kompliment na čtitelnosř příběhu:)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007