Labyrint - Zápis 22: JAKO VLAJKA

„Den, kdy nepomohu dámě v nesnázích, bude posledním dnem, kdy jsem se honosil rodovým jménem Delapanza! Jsem rytířem z vůle Wihelina a pánem nad hradem Špína a osadou Splaškov.“

Rita přemýšlela, co by odpověděla, když se najednou rozkašlal Zdenal. V mžiku byly s Valentýnou u něj. Podepřely mu hlavu.

„Díkybohu!“ ulevilo se Ritě.

„Ty žiješ?! Na vlastní oči jsem viděla, jak tě probodli!“ Valentýna mu odhrnula vlasy z čela.

Zdenal byl sinalý. Nemohl mluvit.

Začaly mu ohledávat hrudník. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Kombinéza byla na prsou protržená, pod ní byl hluboký vryp v kožených deskách grimoáru.

„Ta knížka ti zachránila život!“ rozesmála se Valentýna. „A pak že už jsou dneska knížky out!“

Zdenal kašlal a smál se a kašlal ještě víc.

„Nechci vás honit, drahá společnosti, ale uvědomte si, že se nacházíme vprostřed jednoho z  pelechů mrzkých Bahnojedů. Měli bychom se odsud hnát krokem, jemuž prostí lidé přezdívají svinský, a to hned!“ přerušil šťastné shledání Delapanza.
 
Byl to odhadem čtyřicetiletý muž s tolika vráskami na čele, že by zahanbily linkovaný sešit. Oči měl hluboko zapadlé, zelené jako rybník porostlý žabincem. Špičaté kníry cirkusového krotitele byly zakroucené a promazané kalafunou. Špína za jeho nehty byla letitá.

„Pěkně jste s nimi zacvičil, pane rytíř,“ uklonila se Valentýna. „Jste šíbr.“

„Má paní, Vítězslav je jméno, kterým mě zovou lidé blízcí. Zburcuj však svůj průvod, matinku i poskoka, protože Bahnojedi se každou chvíli vzpamatují z útoku a shromáždí krysí šamany. Až se to stane, nebylo by moudré zdržovat se poblíž. Jsem akorát na cestě zpět na svou državu Špína, bylo by mi potěšením poskytnout tvé družině azyl.“

„Počkejte s tím,“ ozvala se zamračená matinka a ukázala vzhůru k víku kanálu. „Nechceme azyl. Chceme na povrch!“

Delapanza kývl. „Tomu rozumím, má milá. Zde však východ nenajdeš. Víko, které je předmětem tvé touhy, jest zabezpečeno osmi šrouby zapuštěnými z povrchu. Není způsob, jak jej zevnitř otevřít. V mém sídle můžeme prostudovat mapy, jež chovám v majetku, a najít skutečný východ.“

Rita váhala. Podívala se na Zdenala.

„Horší to být nemůže,“ zašeptal jí.

„Ale kde je Kořínek?!“
 
„On není s vámi? Pane Kořínku! Jste tu někde?“
 
„Tady,“ ozvalo se z jedné z chodeb. Potácel se k nim důchodce v rudožluté kombinéze, na jehož jedné noze visel muž s ustřelenou zadní částí těla.

„Ukryl jsem se po tom, co vypukla dělostřelba. Nemůžu ty jeho ruce uvolnit,“ vzdychal starý pán. Pod okem měl monokl a u nosu zaschlou krev. Jednou rukou se podpíral v kříži. Kráčel k nim shrbený a nachýlený na stranu, aby ulevil bolesti zad. „Ten mezulán mne udeřil klackem přes záda, až mu z větve odlétly třísky. Pak mě popadl a zakousl se mi do nohy, než ho tady pan ostrostřelec trefil. Teď na mě visí jako... jako vlajka.“

Zdenal s Valentýnou se sklonili ke Kořínkovým nohám a začali páčit a uvolňovat jeden prst kanálníka za druhým. Byly zaťaté jako spáry.

„Já odcházím v každém případě, a to právě nyní,“ břitce se uklonil Delapanza a přivolal gestem zbrojnoše. Tři z nich nesli na ramenou trojhlavňovku, čtvrtý přiváděl obrovského potkana – Ritě se málem zastavilo srdce. Podívaly se na sebe s Valentýnou, div že si neskočily do náručí. Potkan velikost poníka si je změřil rudýma očima.

„Hola,“ zvolal Delapanza, zatímco se vyšvihl do sedla bestie. „Hola, můj věrný potkoni! Vyjeďme vstříc dalším skutkům rytířským!“

Potkůň se prohnul pod vahou rytíře. Nespokojeně odhalil patnáct čísel dlouhé žluté hlodáky. Delapanza jej netrpělivě popohnal patami. Obří potkan se v čele průvodu neochotně vydal jednou z chodeb. Pitoreskní jezdec ve zbroji vystříhané z kusů konzerv se na něm legračně pohupoval a šoupal při tom podrážkami bot o podlahu. Nemluvní sluhové s mušketou na ramenou se vydali za svým pánem.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: Château Špína

 

jupí, nová kapitola!

Zdenal bol jasný a pan Kořínek sa zasa ukázal v tom najlepšom svetle. Ale najlepšie bolo aj tak: "Zburcuj však svůj průvod, matinku i poskoka..."
Mimochodom, tá zavesená ruka je efektná (a hoci k nej mám svoje výhrady, nemožné to v podstate nie je, takže si nechám komentár pre seba :).

Re: Lívia

Tak jsem okamžik přemýšlel, o jaké zavěšené ruce, že to mluvíš... :-) Samozřejmě mi to docvaklo. Komentář patoložky k předsmrtné/posmrtné křeči by byl určitě zajímavý. Rádi se poučíme...

ruka a spol

Ono nejde veľmi o predsmrtný kŕč, ale o to, aby nedošlo k uvoľneniu tých svalov alebo k zošmyknutiu prstov váhou zvyšku tela. Je možné, že mal veľmi silné svaly na prstoch a veľmi vyčerpanú energiu v tých svaloch (energia je potrebná na uvoľnenie), že sa tá ruka zaťala a po smrti nepustila. No je k tomu naozaj treba určité podmienky a popravde mi to udrelo do očí. Ale ako som povedala, možné to je, takže preto nerýpem (no keď už si si ten komentár sám vyžiadal...) :))

Ahoj, tak se taky hlásím

Ahoj, tak se taky hlásím do klubu Labyrint-pozitivních. Narazila jsem na tuhle věcičku v Pevnosti a hned jsem si šla načíst trochu do přestihu. :o)
Tahle kapitola se mi zatím zdá jako jedna z nejlepších. Moc se mi líbí "Byl to odhadem čtyřicetiletý muž s tolika vráskami na čele, že by zahanbily linkovaný sešit." A Potkůň je krásný slov. :o)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007