Labyrint - Zápis 24: JEHO KREV KAPALA...

Utábořili se v obrovské krasové jeskyni. Sluhové přitáhli otepi zmáčeného dřeva, které cestou vylovili z podzemních proudů a složili je před Delapanzou na hromadu. Potom i s přikrývkami zmizeli ve tmě, snad aby hlídali, zatímco bude skupinka odpočívat.

Delapanza vylovil ze sedlových vaků potkoně bílé kvádříky a obložil je mokrým dřevem. Stačilo jedno škrtnutí sirkami a tuhý podpalovač se rozhořel modravým plamenem. Za chvíli se již všichni hřáli u ohně, který víc čoudil, než hřál, ale i pouhý pohled do jeho plamene osvěžoval mysl.

Rita si bodře povídala s Valentýnou. Špičkovaly se, jako by dnes dopoledne neměly na rukou krev. Příčina veselosti byla zřejmá – načaly již druhou čutoru kořalky – snad aby je krveprolití nestrašilo ve snech. Rytíř Delapanza hýřil úsměvy a dvorně jim doléval.

Pana Kořínka, jako by nikdo neviděl. A přitom seděl jen kousek od nich, v místě, kde se protínaly jejich slepé úhly. Seděl zkroucený bolestí. V potlučených zádech mu propukl zánět. Chladný pot mu stékal po skráních. Tvář měl bledou, jako by si na něj sahala smrt.
 
Nad ležením se ztrácel strop ozdobený krápníky a jen sem tam se zalesklo světlo na jejich vápencových tělech. Ledové kapky z nich padaly k zemi jako slzy, jako neustávající řídký déšť.
 
Zdenal seděl sám kousek od ostatních. Na kolenou měl rozloženy masivní kožené desky, čelní svítilna klouzala po barevných stránkách časopisů. Student posunoval prstem po řádcích a rty se mu mimoděk pohybovaly.

Už dříve pochopil systém, kterým byl tajný obsah Rukověti zakódován do stránek Pevností. Některá slova či jednotlivá písmena byla označená kroužkem, nebo nad nimi visely různě barevné tečky. Barvy značek se měnily podle toho, o jaký druh magie se jednalo. Titulek článku či recenze skrýval název kouzla nebo receptury. V textu se pak ukrýval podrobnější popis či dokonce formule. Každý kousek informace bylo potřeba z grimoáru pracně vydolovat.

Zdenal na kouzla nevěřil, přestože po nich odmalička toužil. Příliš mockrát se v minulosti spálil, když se po shlédnutí Matrixu snažil ohýbat lžíci silou vůle. Když chtěl telepaticky komunikovat s dívkou, do které se zamiloval. Když po hodiny strávené v koupelně zkoušel ovlivnit, na jakou stranu se na břitu žiletky odkloní kapka vody. Výsledek byl pokaždé stejný a pokaždé to byla bolestivá rána pro Zdenalovu víru. Nechápal, jak je to možné, ale magie neexistovala.

Na druhou stranu, jak obelstít nápojový automat se dočetl v grimoáru. Nebylo to sice kouzlo, ale fungovalo to. Zdenal toužil vyzkoušet mnohem víc a zároveň se strašně bál. Zklamání.

„Grimoár říká: Magie je neviditelná. Magie je v našem srdci,“ četl Zdenal úvod Rukověti.
„Není magie bez srdce. Není magie bez zdroje, není magie bez pohonu,“ šeptal si pro sebe a před očima držel počmáraný útržek papíru. Prsty se mu chvěly. „Základním zákonem vesmíru je zákon o zachování hmoty. Akci následuje reakce. Odevzdej a vezmi. Není magie bez pohonu.“
 
Přiblížil si papírek až k očím a mlčky si opakoval jeden řádek. Pětkrát. Desetkrát. Tolikrát, až mu přestal dávat smysl. Až Zdenal přestal rozlišovat slova a slyšel v hlavě jen jeho zvuk.

Přišel pro Kořínka. „Je čas.“

Důchodce na něj mžoural přes neskutečně špinavé brýle. Mladík ho podepřel, aby se dokázal postavit. Kořínek se třásl vypětím, jak se snažil přemoci bolest.

„Zkusím mu to něčím namazat,“ vysvětlil Zdenal Valentýně.

„Komu?“ zeptala se s leskem v očích.

Zdenal jen mávl rukou. „Za chvilku jsem zpátky.“

Vzdálili se stěží dvacet metrů, za nejbližší stalagmitový hřeben.
 
„Dobře. Rád bych vám pomohl, pane Kořínku, ale... Radši počítejte s tím, že to nebude fungovat. Prostě to zkusíme, ne? V nejhorším vám zasviním bundu.“

„Mladý muži, riskněme to,“ zaúpěl důchodce. „Ať už je to cokoli.“

„Ukažte, kde vás to bolí? Překloňte se a shrňte si tu kombinézu. Tady na kříži?“
Zdenal se rozdýchával, jako by se odhodlával ke skoku do hlubiny. Ruce se mu třásly vzrušením, potily se. Ještě naposled si přečetl umolousaný papír. Teď a nebo nikdy!

Potom vytáhl dýku.

Remetere Notresang Apares Salve Compaňon. Aiuto Angelot! Forte Cosmos! Mercé Praha!“ pronášel Zdenal, zatímco si dýkou rozřízl dlaň. Nevnímal bolest. Opakoval slova a zatínal pěst, ze které proudily rudé krůpěje. Potřebuju víc krve, napadlo ho a druhým řezem vytvořil na dlani kříž.

Ježily se mu chlupy v zátylku. Cítil mravenčení až do morku kostí.

Remetere Notresang Apares Salve Compaňon. Aiuto Angelot! Forte Cosmos! Mercé Praha!

Jeho krev kapala a stékala na Kořínkova holá záda.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: ČARODĚJ

Tak, přátelé, přináším vám nejnovější zápis, který považuji za jeden z těch zajímavějších. :-) Snad se vám bude líbit. Opět se pohybuji těsně před vámi, tj. teď dopisuji 26.

Vaší pozornosti doporučuji v blogu informaci, která se týká vydávání Labyrintu. http://www.pavelrencin.cz/zprava-mesice-labyrint-v-pevnosti-2-08

čarování

Taky jde domluvit se s někým na vyměňování telepatie vždy v určitou dobu v noci - jeden posílá a druhý přijímá. A pak po marných pokusech potkat ve vlakové budce u lesa paní, co se ohání bylinkařením a co tvrdí, že z mojí pravé dlaně kape proud "něčeho" ... ale grimoár zatím žádný nenalezen. Nebo najít místo, které je určitě "bránou". A prosedět tam půl noci. A nic.

Díky za tento komentář

:-) já ten pocit vnitřně znám moc dobře... To, co Zdenal popisuje, mám z dětství všechno za sebou... Jako racionální člověk samozřejmě vím, že magie neexistuje - nikdy ale nepřestanu věřit, že to není pravda... To by byl asi konec fantazie.

Máte podobné zážitky? Zkoušeli jste ji přivést k životu?

Ale existuje, Pavle. A je

Ale existuje, Pavle. A je všude okolo nás i v nás. Většina lidí se jen neumí dívat... nevnímá... nemá pro to rozvinuty smysly :-)

Přesně tak. Co je to za

Přesně tak. Co je to za hloupost říkat že ne? A zrovna někdo, kdo napsal Nepohádku... Já myslim, že to něco visí ve vzduchu pořád, jenom lidi neví, jak to uchopit. ale jestli Kořínkovi pomůže krev na záda, pak to budu vyžadovat taky... :-))

Podle mě...

Podle mě má v sobě magii každej člověk i zvíře... hlavně kočky, samozřejmě   ;-D

To je fakt

To je pravda. Však také říkám, že v ní nikdy nepřestanu věřit .-) 

Kočky umí vidět smrt. A

Kočky umí vidět smrt. A mrtvé.

Kočky vidia mŕtvych...

Hm... Vidím mŕtvych každý deň. Asi budem kočka. :))

to Liv

O tom nikdo nepochybuje, drahá :-)

to Tom

:) Mňau.

ad existence magie

Já taky nevím, no odvahu říct že neexistuje opravdu nemám.

Ale jak napsal Richard Bach v Iluzích - „Nevím, jestli je to pravda. Věřím tomu, protože je vzrušující tomu věřit ..."

kočka??

Vykopávám mrtvé lidi.... jsem kočka???
:-)

Teď když to tady čtu -

Teď když to tady čtu - ten svůj příspěvek,tak bych asi měla vysvětlit, že nejsem žádná nekrofilka, jak by to asi mohlo vyznít, ale studentka archeologie :-) Měl to být vtip, který, vidím teď z odstupu, vtipný nebyl.

Mně to přijde vtipné dost

Uvážím-li, že Lívia je patoložka... :-) zvláštní, jsou tu i nějací zástupci mužů, kteří mají co do činění s mrtvými? Nebo že by smrt fascinovala apriori ženy? :)

To je docela zajímavá věc, takový pohled z různých hledisek. Jak by spolu asi rozmlouvali v hospůdce archeolog, patolog, kněz, spalovač... Eh, je to morbidní, pojďme od toho :-)

rozhovory...

To znie šialene, do toho idem! Takže patológa a archeológa máme, zožeň zvyšok. :))

Haha. Sice to fakt zní

Haha. Sice to fakt zní morbidně, ale zároveň zajímavě. Tak něco od nás z praxe - v létě jsme jako studenti měli povinnou praxi ve Vlíněvsi u Mělníka - kopali jsme tam pohřebiště ze starší doby byronzové (asi tak 2200 před Kristem - odhadem) - každý měl přidělený svůj hrob.. a ten jsme každý kopal, dokumentoval kresebně a na digi foťák... No a jak jsme se postupně dostávali až na úroveň pohřbu - kostřičky (nebo zbytků z kostřičky), tak většina lidí si toho svého kostlivce pojmenovala... Já jsem měla např. Matýska - byl to totiž kdysi chlap. A další jména koster byla: Ferďák, Polyxena, Karel Ignác, Petrák II. a na další si nevzpomenu... Asi to bylo tím, jak jsme s tou kostrou trávili několik dní - než jsme to všecko vykopali a zdokumentovali... Samozřejmě že byly úvahy, kdo to byl či co to bylo - když tam byla jen jedna kost... :-) Tolik od žáků profesora Jonese :-)

oprava, mám tam překlep -

oprava, mám tam překlep - samozřejmě, že není doby byronzová ale bronzová :-) ale zní to zajímavě doba byronzová - asi to zavedu :-) Stejně tak mi můj přítel neustále navrhuje, ať k paleolitu, mezolitu, neolitu, eneolitu a chalkolitu přidáme my archeologové taky DOBU KOČKOLITU :-)

Magie?

Magie existuje. Je ve sněhové vločce, co mi právě spadla na parapet, je v sedmikráskách, co nám rostou na zahradě, v pohledu na hvězdy... Svět je magický, jen na to zapomínáme...

Asi už píšu pěkný bláboly... Jinak zápis tradičně skvělí a už se těším na další!

magie

Naopak, co tu mnozí píšete o magii je krásné. Je krásné to číst, ale mnohem těžší je skutečně věřit.

Hledáme sílu, která by dokázala splnit naše vnitřní touhy a přání, která by nalezla odpovědi či zaplnila praskliny v našem životě, v chápání světa. Když je víra silná, může dělat skutečné zázraky. Lze vírou přivést k životu magii? Záleží na tom, jestli je to magie nebo lidská vůle? :) Zní to moudře i pošetile zároveň.

Dnes sem přidám zápis, ve kterém zjistíme, jestli Zdenalova oběť něco přinesla, nebo je název epizody jenom vějičkou na čtenáře.

Mám zkouškové období, tak se to projevuje...

Ale vždyť je to vědecky doloženo! Magie musí existovat! (No dobře, přeháním, ale myšlenka je to hezká.) Když víme, že myšlenky jsou energie a taky celý svět je energie, (takže taky magie), myšlenky logicky působí taky na realitu. Nebo usměrňují energii. To je jedno. To je taky svím spůsobem magie.
Tak já nevím proč nevěřit. Vždyť je to zajímavější.
Příliš to řešit, to je tak...hmmm... dospělé! Bŕŕ!

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007