Labyrint - Zápis 25: ČARODĚJ

Chvíle úžasu odezněla. Zdenala zasáhl úder bolesti, jako by ho někdo nakopl do ledvin a zároveň kolenem mezi nohy. Zakolísal a schoulil se do sebe. Podklesl vyčerpáním a děsem, že se mu celá scéna odehrála jen v hlavě. Hleděl na Kořínkova krví potřísněná záda a bál se i dýchat.

Starý muž se opatrně pohnul. Centimetr za centimetrem se narovnával a současně se opatrně nadechoval, jako by každým okamžikem očekával osten mučivé bolesti.

„Nevím, jak jsi to udělal, Zdenale,“ otočil se k němu Kořínek. „Ale dokázal jsi to!“

„Dokázal?!“ Zdenal popadl Kořínka za ramena a nejraději by ho objal.
 
„Jsem tvým dlužníkem.“ Pan Jeroným si uhladil knír.

„Jste si úplně jistý? Už vás to nebolí?“ Dokázal to! Nebylo to možné, a stejně to dokázal!

„Bolest je pryč. Nadobro pryč!“ Kořínek se smál a předvedl ukázkový dřep. Potom se předklonil a předpažil, jako by se hotovil ke skoku do vody. „Jsem opět čiperný jako sokol.“

Zdenalovi se chtělo křičet: Jsem čaroděj! Stěží vnímal pulzující bolest v dlani a slabost, která se mu rozlézala žilami jako malí jedovatí hádci. Objímal grimoár jako svátost.

„Děkuju vám,“ šeptal vyčerpaně Kořínkovi, který z toho byl zmatený.

Vrátili se k ostatním, kteří seděli kolem ohně. Kořínek si sedl vedle Delapanzy, Zdenal se vklínil mezi Ritu a Valentýnu, které měly obě lehce skelné rozesmáté pohledy. Za poslední dny vypily jen minimum vody, a tak jim teď slivovice vtrhla do žil silou přívalové vlny.

Zdenal vlepil Valentýně pusu na tvář.
 
„Co blbneš?“ usmála se nepřítomně.
 
Rita se dívala do ohně a tiše broukala muzikálovou písničku: „Neber mi sen... Víš můj sen - o probdělých nocích...“

„Zahraj něco na loutnu! Ať je veselo,“ naléhal Zdenal a zářil.

Valentýna mu ukázala prsty, pokryté puchýři. Některé již praskly a pár se jich ošklivě zanítilo. „To těžko. Mám prstíky v hajzlíku.“

Když pravda je horší než lež. Pak už jen snům ...něco něco chceš. Když vstoupíš na poslední most...“ Ritě klesala hlava.
 
„Ty jsi stejně bezva hajfa,“ vybafl Zdenal na Valentýnu. „Půjč mi tu kořalku. Táhne z tebe jak z putiky.“ Popadl kalíšek. Naznačil Delapanzovi přípitek a pozvedl slivovici k ústům. Nenapil se. O chvilku později si ji nenápadně vylil a pořezanou ruku. Jen tak tak nevykřikl bolestí.

Nadšení však bylo silnější. Dnes se mu podařil zázrak! I kdyby se teď stalo něco strašného, i kdyby je dnešní noci pobili kanálníci, i kdyby se měl zítra utopit ve smrduté břečce... Zdenala hřálo u srdce, protože přemohl osud. Čaroděj Zdenal, šeptal si v duchu. Zdendalf!

„Pojď se mnou stranou, Val.“

„Nejseš ňákej to?“

„Co?“

„Nadrženej,“ smála se Valentýna.

„Nekecej a pojď!“ Nadšení ho zbavilo ostychu. Čapl ji za ruku a odtáhl ji za sebou. Kupodivu se příliš nebránila. Snad už byla vážně dost opilá.

„Co bude teď?“ stála před ním, vysoká skoro jako on. V očích se jí zrcadlily vzdálené plameny, kolem byla tma.

„Takže...“ Zdenal náhle postrádal slova. Netušil, jak jí vyložit bizarní rituál, ke kterému se chystá. Uteče s křikem, jen co řekne slovo krev. Osud mu ale přál.

„Dobře, ulehčím ti to,“ řekla Valentýna a přivřela oči. Na tváři jí pohrával lehký alkoholový úsměv.

„Neotevírej, dokud ti neřeknu!“ poručil Zdenal a vytáhl dýku. Uchopil do pořezané dlaně její ruce. Ještě předtím ale zařízl nůž do své pravé ruky. Opakovaně ji zatínal v pěst a cítil, jak mu horká krev plní dlaň. Formuli šeptal skoro zpaměti.
 
Remetere Notresang Apares Salve Compaňon. Aiuto Angelot! Forte Cosmos! Mercé Praha!

V hlavě opět cítil rostoucí napětí, mravenčení se rozběhlo po celém těle. Cítil, jak jím prochází něco nekonečně většího a staršího než byl on sám, zatímco se na okamžik stával součástí této síly. Přeplňovala ho, přetékal jí, cítil, že má erekci.

„Už můžu otevřít?“ zeptala se Valentýna.

„Ne!“ poručil zastřeně Zdenal.

Krev z ruky šplíchala na dlaně Valentýny, jako by ji něco aktivně odčerpávalo ze Zdenalových žil. Jako by se vzrušení z magie a vzrušení z její blízkosti spojily a mladík se radostně odevzdával a cítil, jak jím bouřlivě proudí magie jako hvězdný příboj.
 
Valentýna uslyšela tlumenou ránu. Vytřeštila oči. „Fuj, co to je?!“
 
Její ruce byly vlhké a celé černé až do chvíle, kdy rozsvítila a vykřikla. Byly po lokty od krve a Zdenal před ní ležel zhroucený na zemi.

Během chvilky byl u nich Delapanza s Ritou. Rytíř v ruce svíral tmavý kord, Rita třímala palcát.

„Co se stalo, Val?!“
 
„Já nevím,“ rozplakala se Valentýna. „Nevím. Povídali jsme si a najednou... Asi jsem mu něco udělala. Mám ruce od... A Zdenal...“

Zdenal vypadal jako mrtvý.

Delapanza k němu poklekl a přiložil mu ruku na krk. Vyhrnul si rukáv a podíval se na hodinky. „Je naprosto vyčerpaný,“ zhodnotil studentův stav. „Navíc ztratil mnoho krve. Co se tu proboha stalo?“

Valentýna pokrčila rameny. „Snad si nechtěl ublížit?“

„Tak to si, mladá dámo, nemyslím,“ odvětil Kořínek a tvářil se vědoucně.

Zvedli Zdenala a odnesli ho do ležení.

„Proboha! Podívejte se na ty pořezané ruce,“ zajíkla se Rita.

Očistili mladíkovy rány. Rita k němu pak usedla a ve světle čelní svítilny je zašila kostěnou jehlou, kterou jí půjčil Delapanza. Pokaždé, když cítila, jak nit protahovaná kůží drhne, přemáhala nevolnost. Zaťala ale zuby a dál namáčela jehlu v kořalce a proklínala třesoucí se prsty, dokud neskončila posledním stehem. 

Kořínek připravil lehátko ze sešitých krysích kožešin, původně sloužících jako sedlo potkoně. Umístil Zdenala co nejblíže k ohni a až do „rána“ nad ním seděl a hlídal, jestli se neprobudí.

Mladík se neprobudil, leč k úplnému popsání událostí této noci je třeba uvést dvě významné okolnosti, kterých si nešlo nevšimnout.  Ruce Valentýny se zhojily jako zázrakem a jestli je to možné, byly ještě jemnější a hebčí než dřív. A druhá: Zdenal zůstával bledý, dýchal mělce a slabě. I ve spánku se však s nevinností zapomenutého dětství usmíval.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: V BEZPEČÍ

Předkládám vám Čaroděje. Po našich rozhovorech o magii v minulém zápisu jsem ještě rozepsal "čarovací" sekvenci. Myslím, že se jedná o zatím nejhlubší sondu do Zdenalovy duše.

Zdendalf....

:) Táto kapitolka sa mi dosť páčila.

bŕŕ

Tak při tom popisu nepřemáhala nevolnost jenom Rita, ale taký já. Ale to příběhu nikterak neubralo. (Spíše mojí barvě v obličeji, ale to je jiná:))
Takže čaroděj.
Tak jsem zvědavá, jak takhle magie funguje:) Doufám, že nějaký základní popis se chystá, pane autore?
Jinak smekám pomyšlený klobouk (zase jednou) a těším sa na příšte.

ps:

Jo, málem bych zapoměla: doufám že Zdendalf se nám neučaruje k smrti, takhle plýtvat energií...;)

Kouzla??

Léčení bolesti jinou a větší bolestí je stará a zná věc! Akorát to Zdeno popletl a fiknul sebe. :o))

Re:

Galtheo, kdybych to měl říct jednou větou, tak bych použil poučku z Rukověti. "Odevzdej a vezmi." Rovnováha je zachována. Více se o magii ze světa Městských válek dozvíme, až Zdenal ukáže další kousek. Určité indície byly už v minulém zápisu. Nerad bych zatím odhaloval více :)

Lívie, děkuji!

Vévo, to by mě zajímalo, jak bys to s Valentýnou sehrál na Zdenalově místě :)) Což o to, já bych to klidně popsal, ale obávám se, že by se tento web stal od osmnácti nepřístupným... .-)

Ještě by si z toho deliria měl něco pobrukovat ;)

Něco tématického, třeba:

Would you like our way home
I bleed my own

Round the hangin tree
Swayin in the breeze
In the summer sun
As we two are one
Swayin

zdendalfova magie

Já nic, já nic:) Jen jsem zvědavá. To je jak s tou délkou povídek, já vím že to není málo. Ale všeho dobrého se nám žádá víc, ne?

PS:Zdendalf jé úžasné jméno, být kluk, začnu to používat jako nickname:D

Re: Bodking

eh... to byl překlep v tom subjectu, ale tak mě to zaujalo, že jsem to tam nechal :-)

Vygooglil jsem, že to jsou Queens of the Stone Age (Hangin' Tree) a zdarma si někde přehrál prvních třicet sekund. Uh... to je tedy pořádný kytarový masakr :-) nejsem si jist, jak by se to broukalo ze spaní...

Broukání

Zdendalf by měl určitě slabost pro živou verzi (reklama: http://www.youtube.com/watch?v=grw5AT5kq0c ), která není tak náročná na uši. Krom toho by samozřejmě broukal Leneganův part, nikoliv kytarové rify - to by potřeboval implantát na hlasivky, minimálně :).

Bodking je ok, i když já king nejsem a už vubec ne Bod(u). Snesu i Budkina, což už na mě taky někdo zkoušel. Ale s Bobkinem jsem se ještě nesmířil :(

Joj tak tenhle dílek mě

Joj tak tenhle dílek mě Zdendalf dostal! obětavy chlapec... :)))

Tak jsem také dorazil...

Konečně jsem se dostal do "Renčínových kanálů" a po přečtení všech dosavadních částí musím říct: BRAVO! Začátkem jsem si nebyl tak docela jistý, jestli to nebude jenom nějaká sado-maso drsňárna, ale vyklubal se z toho krásnej polopohádkovej příběh. A jestli by to mělo někdy vyjít knižně, tak by se mi moc líbilo, kdyby se za každou kapitolou zveřejnily i ty názory čtenářů, protože mi připadá, že k tomu vytvářejí jakýsi druhý plán (a některé postřehy, třeba té archeoložky o tom, jak pojmenovávají kostry, to je čená poezie sama o sobě!). Jinak jsem zvědavý, jestli se v tom podzemí objeví něco specificky pražského, co nemůže být v jiných podobných příbězích (třeba v podzemní Paříži, kterou jsme před časem viděli i zfilmovanou), jestli by mohli hrdinové narazit na něco, co je spojeno s pražskými legendami (a v nich jsou pořádné hrůzy!).

Re: Otomar

Milý Otomare, hned na počátek se sluší poděkovat, takže děkuji. Nejen za chválu, ale především za skvělý komentář.

Právě rediguji pro Pevnost druhou várku - mělo by jít o kapitoly 8-20, a také si říkám, že těch prvních 7 je spíš takový rozjezd, a spád to chytá až později...

Co se týče knižního vydání, tak jednou ho plánuji, zatím však v blíže neurčené budoucnosti (2009?2010?).  Ten nápad s přijpojením nejlepších komentářů mi přijde velmi dobrý, protože přesně vystihuje charakter tohoto projektu. Uvidíme, jestli to půjde vymyslet tak, aby to nerušilo při čtení (na konci knihy? nebo možná vybrat 3 best ke každé kapitole?).

Jinak poznámka k propojení s legendami Prahy je dobrá. V Městských válkách je využívám víc, zatímco Labyrint začal spíše jako komorní příběh v "jednotvárném" prostředí pražských kanálů (z nichž popravdě moc legend neznám).

A proto se můžete milí čtenáři sami zamyslet a nějakou zajímavou legendu či legendární postavu nahodit. Jestli se bude do příběhu hodit, tak to rád zapojím. :-)

Pověsti kanalizace pražské

Tak tady musím přiznat svoj porážku - ať dělám co dělám, pověst jsem nenašla žádnou.
Ale našla jsem zato hezkou reportáž o tom, jak to tam dolu vypadá (videodokumentace taky) a jak přibližně to tam funguje. Na to, že běžný člověk to moc neřeší je to vyřešeno výborně:)
Tak jestli má někdo zájem, tak tady: http://technet.idnes.cz/co-skryva-prazske-podzemi-tisice-kilometru-kanal...

To Otomar: Jsem ráda, že

To Otomar: Jsem ráda, že se Ti můj příspěvek o archeologické praxi líbil :-) Však s tím tématem taky něco plánuju napsat - už mám něco v hlavě :-)

To Pavel Renčín:
Uvědomila jsem si, že jsem Ti, Pavle, ještě nenapsala, že se mi moc líbí Tvé stránky. Četla jsem ráda už Tvé povídky v Drakobijcích a když vyšla Nepohádka s radostí jsem si ji pořídila a přečetla ji :-) - líbila se mi. Na Jméno korábuse taky chystám, až bude čas (skončí zkouškové).
Proto když jsem v Pevnosti objevila upozornění na Tvůj autorský web, zavýskla jsem radostí, že si zase dobře počtu :-) Prvních asi 11 pokračování Labyrintu jsem zhltla naráz a od té doby sem pravidelně chodím a čtu další pokračování. Jen s registrací jsem nějakou dobu čekala.
Prostě se mi Labyrint líbí.

Tak jsem se nějak překouk jinam

a dal jsem svůj komentář o kanálových legendách omylem na úvodní stránku. Takže, jestli to Pavle můžeš nějak přehodit, aby to tam nemátlo nově příchozí...

Otomarův komentář: Legendy pražského podzemí

Dávám k dispozici několik pražských kanálových legend. Tak například pod klášterem bosých karmelitánek byly hluboké, několikapatrové pohřební katakomby. Každá nově přijatá jeptiška musela podstoupit strašidelný zasvěcovací rituál. O půlnoci musela sestoupit dolů, potmě dojít až k vysušené mumii zakladatelky kláštera abatyše Eklekty a sejmout jí z prstu prsten. Pokud by nebyla dost čistá, neposkvrněná a upřímná, mrtvola by ji chytla za ruku a už by ji nikdy nepustila. Na Karlově náměstí stávala dnes již zbořená gotická kaple Božího těla ve tvaru hvězdy. Nedaleko ní býval v dlažbě záhadný kámen, označený vyrytým křížem. Ten kámen prý měl stejný kříž i na spodní straně, a ta čněla ze stropu podzemní chodby. Tady prý jezuité vykonávali tajné popravy a házeli mrtvoly tajnými padacími dveřmi do podzemí. Také se v podzemním labyrintu pod Karlovým náměstím scházeli tajemní Synové světla (o nichž se nic víc neví,snad to byli nějací podzemní andělé) a přivrženci ruského anarchisty Bakunina ze spolku Mladá Evropa, kteří tady údajně připravovali revoluci v roce 1848 a když Windisgrätz svými děly rozmetal barikády v pražských ulicích, zase zmizeli v podzemí a už se nikdy neobjevili! Pod Faustovým domem měla být na dně studny tajná alchymistická laboratoř, kde Edvard Kelley ukryl Kámen mudrců. Také se v katakombách pod Karlákem a Klementinem dalo narazit na zazděné mučírny jezuitů. Parašutisté, kteří spáchali atentát na Heydricha se snažili uniknout ze své krypty pod kostelem Cyrila a Metoděje do sítě pražských kanálů, prokopávali se, už jim chybělo jen 70 cm (magické číslo!), když je esesáci vyplavili s pomocí českých hasičů vodou. Opravdu unikátní je knížka, kterou vydal jakýsi K. L. Kukla roku 1920. Jmenuje se "Podzemní Praha" a je to román o trestanci Pexovi, odsouzeném nespravedlivě k trestu smrti, který se svojí milou prchá kanály, středověkými tajnými chodbami a hrobkami z jednoho konce Prahy na druhý. Zachrání se jen díky podivné republice tuláků a vyvrhelů společnosti, kteří žijí v podzemním labyrintu pod Prahou. Dokonce je k té knížce připojena mapa jeho podzemního putování! Román končí jedinečným hapy- endem, protože padne Rakousko a podaří se vyhubit Židy! Příště ještě napíšu něco o scifi povídce z roku 1920 od E. T. Havránka, která popisuje, jak bude jednou pražské metro jezdit pod městem mezi hrobkami, tajnými chrámy zednářů a podzemními jezery.

Odpovědi: :-)

RE: Galthea: ano, tenhle článek (a pár dalších) jsem četl, když jsem pracoval na prvním dílu Městských válek, kde se také kanalizace objeví. Hned několik věcí jsem z něj využil - včetně "na kanály se nešlape...", smradometr, atd. Sakra zajímavé čtení. :-)

RE: Sally: Děkuju, vážím si toho. Ty stránky jsem si sumíroval v hlavě snad rok, ale zvláště v oblasti internetu jenom nápad nestačí. Zachránil mě kamarád, který mé představy dokázal naprogramovat a v mnohém je ještě předčil. To samé bylo i s logem, nebylo tak těžké ho vymyslet, ale aby to někdo nakreslil a otexturoval... .-)

RE: Otomar: Otomare, chyba je na mé straně. Na homepage normálně žádné komentáře přidávat nejdou, ale dnes jsme něco ladili a pravděpodobně se to odblokovalo. Už je to opět zavřené a Tvůj komentář jsem sem vložil. Jinak jsem u vytržení z tvých encyklopedických znalostí o tomto tématu. Myslím, že přinejmenším jednu z těchto legend v Labyrintu 100% využiji.

Jinak další zápis zítra.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007