Labyrint - Zápis 26: V BEZPEČÍ

Po několika hodinách Zdenal stále spal. Hluboký byl jeho spánek. Tak hluboký, že se jim ho nepodařilo probudit. Nakonec nezbylo, než Zdenala přivázat k sedlu potkoně jako balík.

Valentýna k němu smutně vztáhla ruku, před jeho vlasy však uhnula a místo toho pohladila po boku potkoně, který jí ještě včera děsil.

„Co když se neprobudí?“

„Probudí se, uvidíš...“ odtušil pan Kořínek.

„A co když ne?!“ Valentýna měla slzy na krajíčku.

„Cože tě to najednou tak zajímá?“ popíchla ji Rita. „Myslela jsem, že máš Zdenala plné zuby.“

„Chci mu vynadat!“ odsekla Valentýna. „Uvědomuješ si, do jak trapný mě dostal situace?! Hustě trapný!“

Rita zavrtěla hlavou. „Jasná věc, vím, že ti na něm nezáleží.“

Valentýna zrudla. Trucovala.

Delapanza vedl bestii za uzdu a povzbuzoval zkroušenou družinu.

„Už jen pár kroků, stateční přátelé. Až budeme na Špíně, vyspíte se v opravdových postelích a najíte do sytosti. Společně prostudujeme mapu a najdeme nejbližší východ na povrch.“

„Ježiš, o posteli a jídle mi radši nemluvte! Hlava mi třeští jak střep a co se týče diety, už teď si připadam jak anorektička,“ kvílela Valentýna.

„Jsme vám vděční,“ odpověděla Rita. „Nečekala jsem, že v téhle špíně... chci říct, že na takovém místě potkáme džentlmena.“

„Jsem vám k službám. Vím, jaké to je přijít o domov,“ prohodil tajuplně Delapanza.

Kořínek ho nespouštěl z očí. Když odcházeli, hbitě popadl neforemný grimoár a nacpal si ho pod kombinézu jako dříve Zdenal.

Procházeli chodbami, které byly celé vyzděné z rudých cihel. Jejich klenby připomínaly vznešené mostní oblouky, rohy byly zaoblené. Rita si s překvapením uvědomila, že šeré prostory překvapivě rezonují s jejím nitrem. Skoro by přiznala, že mají zvláštní kouzlo a krásu.

Na okamžik se zastavila, aby ten pocit prozkoumala... Aby si uvědomila, že to vše se nachází pouhých pár metrů (či desítek metrů?) pod dlažbou, po které tolik let kráčela, a kterou znala jak své boty.

Sluha v hadrech do ní jemně strčil a přiměl ji připojit se ke koloně.

Z tunelu odbočili do prastaré chodby. Dýchl na ně suchý chladný vzduch. Pod nohama jim křupalo sklo a dřevěné třísky. Rita by se nedivila, kdyby stín, co zahlédla trčet z hromádky hlíny, byla kost. Vstoupili do obrovské jeskyně, spojené z mnoha menších jeskyní. Podpíralo ji sedm přírodních sloupů. 

Proplétali se mezi nimi jako mezi pískovcovými prsty ve skalním městě. A najednou...

Rita užasla, zatímco Delapanza se spokojeně zasmál. „Špína v celé své kráse.“

Před družinou se rozkládalo sídlo osvětlené pochodněmi, které plápolaly na čtyřmetrových hradbách. Mocné zdi byly z nepálených cihel vymazaných blátem ztvrdlým v kámen, trčely z nich přiostřené kůly a zrezivělé trámové hřeby. Podél jejich hřebenu se vinul a leskl ostnatý drát. Masivní brána byla na pojízdné kolejnici, vyrobená ze dřeva barvy a vůně železničních pražců. S úpěním se vysunula do boku. Zarachotil řetěz a zdvihla se mříž z lešenářských trubek.

Ritě se nabídl pohled na nitro pevnosti. Kaskádovitě se kupící budovy stály nalepené na skálu, často spíše jako portály vcházející do jeskynních chodeb a místností. Celá pevnost byla osvětlena bludičkami pochodní. Uprostřed nádvoří stála bambusová tyč, na které visela standarta s krtkem.

„Ty vado!“ shrnula pocity všech Valentýna.

„Babylon,“ vydechla Rita.

„Špína,“ usmál se Delapanza. „Sídlo, které jsem převzal po svém předchůdci.“

Pásli se očima na bizarní pevnosti, pokřiveném panoptiku dětských snů a noční můr.

„To je dílo vašeho otce?“ zeptala se s úctou Rita.

„Nikoli. Je to dílo muže, který mi věřil, a kterého jsem sesadil,“ pronesl s klidem Delapanza.

Podívali se na sebe.

Rita najednou dostala strach. „Díky, že nám pomáháte. Víte, už po nás všude pátrá policie... Měli bychom odsud raději vypadnout co nejdříve, aby vám tu třeba nestrašili novináři...“

„Nojo! To by byla světová senzace,“ zasnila se Valentýna. „Hele, vy máte ve znaku krtka, jo?“

„Správně, je to výsostné zvíře! Krtek se v podzemí pohybuje velice rychle a jistě. Navíc je to plavec k pohledání. Je na tom snad něco směšného?!“ pohoršil se Delapanza.

„Ale proč má kalhotky?“ snažila se přemoci smích Valentýna.

Delapanza si odfrkl. „Jen si zkuste najít v kanálech nějaký jiný obrázek. Jsem zvědavý, zdali se vám to podaří!“

Rita zachraňovala co se dalo. „Vaše pevnost je... monumentální.“

Delapanza nejasně kývl. „Špína je nutností. Podsvětí je nebezpečným místem a můj hrad nabízí pro okolní obyvatele bezpečný přístav v bouři.“

„Jste opravdový rytíř,“ řekla mu Rita to, co chtěl slyšet.

„Děkuji, avšak sama víte, že jen z dobročinnosti se žít nedá. Vybírám od nich za ochranu tak zvaný padesátek. Milují mne.“

„To nebyla ironie,“ šeptala Valentýna do ucha Ritě. „On to fakt myslí vážně!“

„Děsí mě to čím dál tím víc,“ odpověděla jí šeptem Rita.

Delapanza mlčky prošel branou a průvodu nezbylo nic jiného, než jej následovat. Tříhlavňová monstrózní Aurora je vtlačila do nitra pevnosti. Ze všech stran se k nim hrnuly hrůzně pokroucené dětské postavičky. Oči jim zářily žlutými odlesky.

Za zády jim zarachotila zasunovaná brána. Zaskřípěla mříž. Svět se zmenšil a ztmavl stínem zdí. Byli v pevnosti Špína. V bezpečí... Nebo v pasti.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: (netuším) :-)

Přináším vám další zápis, zatím poslední, který mám napsaný. Proto vám v téhle chvíli bohužel nemohu ani prozradit jméno následujícího. Až jej budu mít, tak ho přidám do komentářů. O víkendu vyrážím do hloubi šumavských hvozdů, snad mě tam neroztrhají vlci. ;-)

Čím dál zajímavější

Rytíř Delapanza mi připadá jako jakýsi Don Kichot z kanálu - a to nejen bydlištěm, ale patrně i povahou. Tuším, že nebude takový gentleman, jak se na první pohled zdá. Hezká figura. A jeho pevnost jistě nebude oázou bezpečí. Žijí v ní děti, to jsem jaksi tušil. Jsem moc zvědav, jak se to vyvine dál!
Objevil jsem jednu kanálovou legendu, která by mohla být zajímavá. Třeba by o ní mohl něco vědět důchodce, co nemá rád komunisty. Je to pražská legenda o Klenotníkovi. Vypráví se, že po roce 1948 přišli komunisti zabavit majetek jednomu z nejbohatších pražských klenotníků. A on prý, když už vyráželi dveře, tak naházel celý obsah tresoru, nádherné briliantové šperky v ceně mnoha miliónů, do záchodu a spláchl je, aby je nemusel vydat. Zavřeli ho a dostal patnáct let. Když ho pak při amnestii pustili o něco dřív, nesměl dělat jiné povolání než dělnické. Vybral si deratizaci a čistil s touhle partou pražské kanály, hubil krysy, ale dělal to jen proto, aby našel svůj ztracený poklad. Najít ho nedokázal a tak se z toho časem pomátl a nakonec se spolupracovníkům ztratil někde v kanálech, prý se tam utopil, ale jiní tvrdí, že pořád žije, že se tam zabydlel mezi krysami, kterými se živí a také je ovládá, hrává jim na píšťalku jako krysař z té německé pověsti, pořád bloudí těmi tunely, chodí už potmě, protože oči nepotřebuje, je to fantóm, někdy prý dělníci v kanálech zaslechnou z dálky pískat jeho píšťalku. Také se prý mstí a posílá krysy kanálovými stoupačkami do bytů svých nepřátel. A ty brilianty pořád hledá. Možná je ještě živý a možná už je to jenom duch... A briliantové šperky dodnes leží někde na dně kanálu v nánosech hov...
Také barokní cihlové kasematy ve valech Vyšehradu mají své legendy, tam se prý schovávali v padesátých letech obávaní Vyšehradští jezdci, kteří shazovali své oběti z vyšehradské skály. A na Pankráci je pod zemí mezi věznicí a soudní budovou asi 300 m dlouhá Chodba smrti, kudy vodili vězně do popravčí komory.
No, a že v některých kanálech mají dneska doupata feťáci, to je celkem známá věc.

Výborně, Otomare :)

Opravdu krásná legenda, ta o tom klenotníkovi... O tom by jistě mohl Kořínek něco tušit. Však už brzo se dozvíme více o jeho podivných schopnostech...

Jinak zmiňovat dona Kichota je případné, vždyť náš rytíř je na půl cesty mezi tímto svéhlavým bojovníkem za vyšší principy De La Manchou a jeho přízemním a materiálně založeným sluhou Sanchesem Panzou.

kalhotkový krtek

Páni, Otomare,smekám pomyšlený klobouk:) Kam na to chodíš?
A ten krtek - pořád mám před očima tu pevnost a nad ní vlaje vlajka s namalovaným krtkem z dětských pohádek o krtkovi:D
Už se těším co se vyklube z našeho rytíře. A taky z pana Kořínka - mám pocit že si nejsou tak cizí jak se tváří:D Nebude ten sesazený muž Kořínek? Ale to už asi moc překombinovávám...
Tak nebo tak, děkuju za další část!

Škoda, že se ten hrad nejmenuje GatlinBurg...

To by pak bylo jasné, že dotyčná pacholata jsou lokální mutací kukuřičných dětí - kanálové děti.

A ta strašlivá věc, která je má pod palcem, není: 'Ten, který kráčí mezi řádky', ale 'Ten, který tančí mezi splavy' (pravda, původně jsem nechtěl být tak poetický a použít 'Toho, který má neustále boty od fekálií', ale raději jsem to zavrhnul)

Co se týče mého (nevyžádaného) názoru na Delapanzu:
1) Nemám rád španěly (i ty co si na ně jen hrají - poturčenec horší turka!)
2) Nemám rád šlechtice (modrá krev sviní více než tradiční hemoglobin)
3) Nemám rád otrokáře (I ty, kteří se nechlubí tetováním na čele)

Z tohoto mého mrzutého bručení vyplývá jeden konkrétní dotaz:

Jak je to v Labyrintu s oživováním mrtvých? Nějaký fešný rozpadávající se Revenant by se hodil (když už je tady ta sympatická mrtvola). :) Není nutné hned odpovídat, jako se nad tím zamyslet ;)

Galthea: A co sám

Galthea: A co sám klenotník:) Ale to už překonbinovávám já.

Nemůžu se jednoduše zbavit dojmu, že Kořínek je mnohem důežitější, než vipadá...

Tak je téměř jedna :)

Tak jsem konečně dopsal určitou první verzi příštího zápisu, zbývá mi na ní ale ještě dost práce.

RE: Galthea: no to je zajímavý nápad, opravdu. Kdyby ale Kořínek prožil kus života v podzemí, možná by se v něm orientoval lépe. Přesto zajímavá myšlenka. Jinak co se týče té "krtčí" vlajky, mně přijde zábavné kombinovat v příběhu lehčí i vážné věci. Pokaždé se ale člověk netrefí... Kdyby některý z vtípků vadil, pískejte!  :)

RE: Bodkin: Tak to beru. Delapanza - řeknem si v zápisu 28. Je mi jasné, že nějaký podsvětní šlechtic nemůže nahradit Sedmtři, ani se o to nesnaží. Jinak ohledně Sedmtři: přemýšlel jsem nad tím a ještě budu.

RE: Lirael: Tak to si uhodila hřebíček na hlavičku. :-)          ...dobrou

vlajky

Lirael: klenotník! já to tušila!!! :)

Ad pan Kořínek - no já vím. Ale třeba ta zapomnětlivost jde s věkem? Ale je pravda, že klenotník zněl líp:)
A krtčí vlajka je výborná. Jestli by se jednou třeba v příběhu ocitla "konkurenční" pevnost, navrhuji Vlka z "Jen počkej,zajíci!" Že by totiž originál krtek měl nějaké nepřátele si nevspomínám...

nepřátelé krtečka

Zlá štika, prodavač melounů, který ho dokonce honil s nožem. Nepřímo ošklivý chlapeček, který rozflákal autíčko. Zlá straka mu ukradla zelený kamínek a snažila se zničit umělý vánoční stromek, který si postavil s myškou. Vosy mu braly lízátko. A to nemluvím o fanatickém hlasateli v televizi, který se zmohl jen na "... zničit krtka, zničit krtka ..."

Re: Zdeněk

:-)) Tak to je úctyhodný přehled! To jsem si už opravdu nepamatoval... Já si spíš pamatuju kamarády myšku a ježka, ale Zdeněk bude znát nepochybně dalších pět... .-)

páni

tak teď se opravdu stydím. Asi budu muset někde zohnat krtkovi pohádky, protože já si taky vzpomínám jenom na myšku...:(

Ale tak dobře, tak tedy vlka se zajícem na tu vlajku nedávej Pavle:)

Krtek na vlajce mě nadchnul

Za prvé je to dobrý fór, aby se ta děsivost trochu odlehčila, ale současně se mi líbí narůstání těch významů. Delapanzův spolek jsou prostě lidští krtci, co se pohybují tunýlky v podzemí, ale nejen že se tam pohybují - to dělají i krysy, ale oni tam cosi budují (mimochodem i razicímu štítu, používanému při hloubení tunelů metra se říká "krtek"!). A ty kalhotky na krtkovi, o kterých se dozvíme až o pár řádek dál, to může být jak příznakem určité infantilnosti rytíře Delapanzy, jeho zaměření na děti (kdo ví, co z toho ještě vyleze?), tak demonstrace Delapanzovy představy, že právě on "přináší do kanálové divočiny civilizaci!" - jako když nazí pralesní divoši najednou začnou chodit v trenýrkách, což je znamení, že evropané už ovládli jejich duše. Myslím, že protikladem "pracovitého krtka" může být v kanálové civilizaci jedině "zlodějská krysa". Někde, už nevím kde, jsem viděl obrázek plachetnice, jejíž posádku tvoří krysy, oblečené jako piráti. Vlk z filmu "Jen počkej zajíci" je sice pěkný, ale do kanálů mi nepasuje.

Milý Otomare

skoro se mi zdá, že v textu nacházíš více symboliky, než tam bylo ukryto... :-) Labyrint by měl být především zábavným textem. Na druhou stranu, skutečně zírám nad přesností některých postřehů. Tak asi ta symbolika přece jen funguje... Ohledně Delapanzy určitě.

PŘÍŠTĚ

Myslím, že už mám jméno dalšího zápisu. Bude se jmenovat: SKŘECI

Symbolika funguje, i když o tom nevíme!

V tom je právě ten půvab literatury (a vůbec všeho umění). Že si v tom lidi můžou nacházet pořád nové a nové významy - dokonce i takové, které autor původně ani nezamýšlel.
Ještě jsem trochu dumal nad rytířem Delapanzou. On je totiž v ději úplně novým prvkem. Příběh začíná jako drsný thriller, pak se to mění v jakési scifi v říši mutantů, ale Delapanza je postava jako z pohádky. Co on vlastně je? O tom bych navrhoval i ostatním čtenářům započít diskuzi. Je to bývalý šlechtic, který se takzvaně zbláznil a protože přišel o své panství na zemi, buduje ho v podzemí? Nebo současný Don Kichot - ten původní se zbláznil z četby rytířských románů, tak což jestli tenhle se nezbláznil z přílišného holdování žánru fantasy? A nebo je to také svérázný druh mutanta? Přerostlé dítě? Nebo spíš výsledek experimentu nějakého vědce, nějakého záhadného spolku, temných "loutkářů", kteří kdesi v pozadí hrají se všemi postavami příběhu podivnou hru? Začátek s únosy a nelogickou smrtí "sebevražedného únosce" jako by tomu nasvědčoval. Pavel to zřejmě ví, nebo alespoň tuší, ale my ostatní bychom si s těmihle představami mohli trochu pohrát, co říkáte?

Delapanza

Nejspíše jsem to tu už propagoval, ale co už. Delapanza mi připomněl de Carabase(Nikdykde), nejen tím stringem 'de' (ačkoliv u každého funguje jinak). Kromě toho si Carabas vystačil s ostřím svého jazyka a mysli, zatímco Delapanza se řídí klasickým úslovím: Peace through superior firepower!

Kdyby byl Labyrint dílem Gaimanovým, pak by Delapanza (za slušnou úplatu) dovedl naše hrdiny až k vytouženému konci. Naštěstí to není Gaimanova práce, takže se dle mého může stát cokoliv.

add jeho původ - nejdříve je nutné poukázat na všechno, co o něm doposavaď víme.

1) Je to rodák. Mluví česky, přitom nikterak archaicky. S přízvukem nemluví - spíše se to nedá až tak poznat - i když Zdenál se prokázal taky jenom klasikou: "Tož".

2) Jeho mysl se zdá být lehce pokřivena (samozřejmě ji nemůže soudit člověk žijící na povrchu). Spíše než fantasy obecně, bych to viděl přímo četbou Dona Kichota.

3) Jeho původ jsem dříve viděl, jako nemluvně hozené k popelnicím/kanálu, ale jeho poznámka, že ví co znamená ztratit domov napovídá, že si to stále pamatuje, tím pádem nemluvně padá a rýsuje se spíše starší dítě až mladiství delikvent. Tomu by ještě odpovídala teorie ovlinění Don Kichotem - nejsnadněji se ovlivňují mladší jedinci + takový mladší jedinec snadno zkomolí jméno do jednoho fláku, jakým Delapanza očividně je.

Samozřejmě si uvědomuji, že Delapanza mohl lhát o čemkoliv, i když jeho pojetí rytířské cti tomu příliš neodpovídá.

4) Tento bod spíše ještě patří k trojce, ale už tak to byl dlouhý bod. Ta kratičká pasáž při vstupu do Špíny a moři zrůdiček valících se jejich směrem napovídá o Delapanzově ctnosti/slabosti pro děti. Podle toho, zda se cítí být zavázán chránit děti, i když mu nejsou schopny se pořádně revanšovat, případně v nich vidí sám sebe v jejich věku nebo je prostě pedofil. Samozřejmě můžou se plížit po okolí sbírat zahozené věci, každopádně tato možnost není nikterak (zatím) určena, ani není snadno odhadnutelná, proto ji nebudu brát tak v úvahu.

5) Nebojí se bodnout do zad, což vyplívá právě ze způsobu získání samotného hradu. Jeho původ(povrch/podzemí) se z toho nejde určit. Do zad se bodá tady i dole.

Zato ale člověk může pochybovat o jeho rytířskosti před tímto ziskem. Ctnostný rytíř nebodá do zad. Tím pádem se rytířem nejspíše jmenoval až po jeho zisku - zkomolenina jména může naznačit jistou dětinskost, stejně jako strojené rozhořčení při úsměvu Val u jeho vlajky.

Závěr: Delapanza se narodil 'u nás' a do podzemí se dostal v relativně nízkém věku, řekněme do deseti let. Nejspíše vedl drsný život, kdy se bodání do zad člověku stává denním chlebem a nejspíše i napáchal několik dalších nemorálních činnů. Po zisku hradu a postavení, následoval jistý obrat (180° ale jistých není), kdy mozná pod vlivem svědomí se pokouší napravit spáchané činy, ale zase to příliš nepřehání - viz. padesátky, nebo jen nadále páchá loupežnické výpravy maskované jako rytířské cesty - čemuž by napovídala i ta prudká střelba do kanálníků, když nejspíše neznal příčinu srážky, ačkoliv se mohl řídit jejich charakterem.

Mentat...... Konec.

Milí přátelé

vaše komentáře mi začínají připadat zajímavější, než samotný román :-)

několik krátkých odpovědí:

1) ještě se vrátím k tomu, jak Otomar zmiňoval "zlodějské krysy" coby piráty na lodi... opak "pracovitých krtků" .-) Vybavila se mi představa kanálníků na Nostromo v čele s Cháronem Styxem...

2) souhlas se symbolikou. Protože část je jí vkládána vědomě a část podvědomě.

3) Zdenal a moravský přízvuk: Zdenal žije v Čechách už dlouho, takže přízvuk není příliš patrný. Netroufl bych si hanobit krásný jazyk Moravanů tím, že se tu budu jako Pražák snažit jej zachytit v tomto on-line projektu, kde není čas na konzultace s "rodilými mluvčími". To si nechám do druhého dílu Městských válek, který přinese i moravské legendy.

4) K Delapanzovi... Ano, já vím, kdo je Delapanza a odkud přišel. Musím říct, že Otomarovy poznámky i bez nadsázky mentatský rozbor Bodkina jsou brilantní. Nechci vám kazit budoucí překvapení, ale ve vašich slovech a odhadech je velká část pravdy.

Bodkinův rozbor je geniální!

Je to brilantní dedukce, jak od Sherloka Holmese! Jen abychom takhle spojenými silami předčasně nevypátrali, jak to chtěl Pavel napsat! No, jestli to vypátráme, tak si to necháme pro sebe, abychom ostatním čtenářům nekazili radost. A teď už s chutí vzhůru k dalšímu pokračování, neboť vidím, že se právě objevilo v seznamu!

Naštěstí

:-)) Naštěstí (sic!) tento zápas není rovný a autor má vždy výhodu, že může informace šerlokům dávkovat, jinak by skutečně mohlo být odhaleno příliš mnoho příliš brzo... To se ale může stát i tak, nějakým vaším jasnozřením... Uvidíme.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007