Labyrint - Zápis 27: SKŘECI

Belhající se postavy byly blíž a blíž. Bylo na nich cosi nelidského. Jako by jejich klouby svíraly kosti v nepřirozených úhlech, jako by se příliš dlouhé paže ohýbaly na nesprávných místech. Jako by kolébavý krok nebyl krokem člověka.

Vpotácely se do světla pochodní, Valentýna se zakousla do vlastní pěsti. Rita vydechla a zašátrala po rukojeti palcátu.

Nešlo o děti. Srstí porostlé opičí tváře zdobily veliké oči, které vypadaly téměř jako lidské.

Delapanza se pásl očima na jejich zděšení.

„Skřeci. Jediný klan, který obývá Podsvětí.“

„Nikdy jsem o takovém zvířeti neslyšela,“ zašeptala Rita.

„Však také nejsou zvířaty o nic víc než vy! Cožpak zůstal svět povrchu tak arogantní jako kdysi?! A já bláhový doufal, že lidé snad zmoudřeli!“

Rita otevřela pusu, nadechla se a zase ji zavřela.

„To není možné!“ zašeptala Valentýna. „Pod Prahou zkrátka opice nežijí!“

Skřeci je obklopili. Těla jim porůstala krátká šedočerná srst, jen kolem nozder a nad očima zářila světlá maska. Neměli ústa, ale tlamy se špičáky vyčnívající z předkusu spodní čelisti. Uši měli holé a jejich špičaté boltce připomínaly kornouty. Skřeci dosahovali Ritě sotva do pasu. Natahovali k ní dlouhé ruce a jemnými a obratnými prsty se dotýkali jejích vlasů a tváře. Valentýně zkoumavě přejížděli po ňadrech a blonďatých kadeřích.

Kořínek se díval na bytosti a celý se třásl. Přitiskl si ruku na srdce.

Delapanza mezi skřeky procházel a dotýkal se jejich hlav, jako by jim žehnal. Otáčeli se za ním a téměř něžně ho tahali za kalhoty a kazajku. Pak rytíř náhle dupl jednomu ze zvířat na nohu. Ozval se zkroušený výkřik, který pronikavostí a hlasitostí Ritu přinutil přikrčit se a zakrýt si uši dlaněmi.

Rozzlobený skřek kopl Delapanzu do holeně. Rytíř na to nijak nereagoval, místo toho se mu mírně uklonil a otočil se zpět ke skupině. „Již před lety jsem je objevil v jedné hluboké jeskyni. Pojmenoval jsem je skřeci a vzal je pod svou ochranu. Žijí se mnou na Špíně, pracují pro mě. Ať vám to nyní připadá jakkoli pošetilé, mají dar rozumu. Mají dokonce vlastní jazyk, kterým se dorozumívají. Je to mírný a bázlivý lid, vlídný k sobě navzájem a laskavý ke svým dětem. Je tak málo podobných věcí v podsvětí, že je třeba chránit je jako drahé kameny...“

Kořínek jako by ho neslyšel. Sklonil se k jednomu ze skřeků a promluvil na něj hlasem plným dojetí. „Wie geht es Ihnen?“

Když zvíře nereagovalo, vzal je za ramena.

„Verstehen Sie?“ Kořínkův hlas zakolísal. Zatřásl zvířetem, zatímco ho všichni nechápavě sledovali. „Antworte!“

Skřek se po něm ohnal. Odstrčil ho od sebe, až starý muž zavrávoral. Vztekle na něj zařval a zabubnoval pěstmi do prsou. Z odhalených pysků svítily drobné zuby.

Po vrásčité tváři starého pána se skoulela slza a zmizela v popelavém strništi.

Delapanza si Kořínka přísně změřil.

Skřeci si přestali všímat ostatních. Obrovskýma očima sledovali roztržku mezi starcem a jedním jejich druhu. Rita se pohnula, ale Delapanza ji jemně zadržel.

Opičí bytosti mumlaly a pokřikovaly na sebe zvířecími hlasy. Rozestoupily se. Mezi jejich řadami přicházela jedna shrbená, s ulomeným špičákem. Srst měla prořídlou místy až na lysinu, svou holostí ještě více připomínala člověka, hrbícího se pod tíhou věku i osudu. Šedé slepené rousy chlupů na lýtkách za sebou courala po zemi.

Stařičký skřek zaklonil hlavu a huhňavě zaštěkal: „Auschwitz! Auschwitz!“ Uhodil pěstmi do země a zle zavrčel. Ukázal na Kořínka v lidském gestu a vztekle neartikulovaně zařval. Bylo vidět, jak je skupina skřeků neklidná, napětí se mezi nimi šířilo jako oheň. Pofrkávali. Hrabali prsty rukou do země. Navzájem se štípali a kousali.

Kořínek celý zrudl. Zrychleně dýchal a vrtěl hlavou. Položil si ruku na hruď a znovu na ně promluvil. „Die Löwinkralle!“

Zdálo se však, že skřek neodpovídá. Neustále vykřikoval stejné slovo s neutuchající bolestnou naléhavostí. Skřeci sbírali ze země kameny, skřečí ženy couvaly do bezpečí. Vzduch zhoustl řevem a ztěžkl adrenalinem. Skřeci hrozili Kořínkovi kameny. Mlátili jimi do skály. Probodávali jej rozzlobenými pohledy. Jejich ruce se zatínaly v pěsti.

Delapanza vykřikl: „Jděte si po svých, skřeci! Jděte za svým zaměstnáním!“ Svá slova doprovodil prásknutím krátkého biče, který vylovil ze záňadří. Skřečí lid ještě chvíli zlobně mručel, než se začal uklidňovat a rozcházet.
 
Nakonec Kořínek vstal s tváří zšedlou vyčerpáním a smutkem.

„Pane Kořínku, o co tu jde?!“ nevydržela Valentýna a Rita jí přizvukovala. „Auschwitz je přece Osvětim!“

„O nic,“ odtušil Kořínek. „O nic, holčičko. Splet jsem si vzpomínku se skutečností.“

„Tak proč máte oči rudé od pláče?!“

Kořínek si sundal brýle a soustředěně je čistil sežmoulaným kapesníkem.

„Některé jizvy se hojí dlouhé roky,“ odpověděl nakonec. „A některé se nezhojí nikdy.“

„Pojďme tuto nepříjemnost překrýt dobrým jídlem a pitím,“ obrátil se k ostatním rytíř. „A vás, kmete, žádám, abyste k tabuli zasedl po mé pravici. Věřím, že si máme hodně co povídat.“

Kořínek pokrčil rameny.

Valentýna smutně sledovala, jak Delapanzovi sluhové skládají bezvládné Zdenalovo tělo. Rytíř sám jí nabídl rámě. „O vašeho knechta bude postaráno se vší pohostinností, která mu náleží. Mí muži ho odnesou do jizby, kde se k němu po večeři připojíte.“

Valentýna chabě protestovala. „Co když se probere, až tam nebudeme?“

„Tak za námi může přijít,“ pousmál se Delapanza.

Vydali se s Valentýnou k nejmohutnější stavbě. Vchodový portál byl z kamenných překladů, na kterých někdo neuměle nakreslil motivy rytířů bijících se koňmo, výjevy z honiteb a šermířských soubojů. Malby byla plná vlajících praporců a neexistujících barevných erbů.

Rita za nimi kráčela jako loutka. Od chvíle, kdy vstoupila do pevnosti, si připadala jako v panoptiku šílenství.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: ??? třeba Obrázkový časopis (uvidíme)

Přináším vám další zápis, jsem zvědavý, jak jej strávíte...

Jinak doporučuji komenáře Bodkina a Otomara v minulé kapitole. Rozbor Delapanzy a jeho motivů je velmi zajímavý. Mnohá jeho tajemství vyjdou najevo již v příští kapitole. Uvidíme, v čem se pánové pletli, a v čem všem měli pravdu...

Správné překvápko

Tak opice! To je opravdu skvělý tah! A jak se zdá, bude to nějaká památka na nacistické rasové experimenty. Tajné laboratoře SS pod Prahou? Proč ne. Také se o nich hovoří. V podzemních prostorách pod Kbelským letištěm se prý dokonce montoval experimentální letoun diskovitého tvaru, který způsobil pozdější mánii kolem létajících talířů. Dodnes žije svědek, který ho viděl startovat. A ty podivné malé, zelené bytůstky s velkými hlavami, připomínající tak trochu lidská embrya a považované za mimozemšťany? Odkudpak asi vylezly?

skřeci

Ať už je to jak chce, mně přijde, že Kořínek si nic nespletl. Že ví víc, než přiznává. (Ale to je zjevné, takže žádný valný objev se z mé strany nekoná;))
Jen mě plete, proč se předtím zmínil, že ho chtěl Delapanza zabít a teď spolu bok po boku půjdou povečeřet... Ale třeba mi něco uniká... (asi bych měla začít číst jednotlivé části v nějakou rozumnou DENNÍ dobu...)
Jestli Delapanza taky zná Kořínka tak, jak mi přijde že Kořínek zná jeho?
A kdy se projeví Valentýna?

Tak to vidím, že tohle si budu muset přečíst po ránu jěště jednou...:)

Je to už nějaký čas, ale

Je to už nějaký čas, ale psal jsem, že nás Pavel překvapí nějakým "kotrmelcem" a myslím, že je tady. Při otázkách pana Kořínka na zvláštní obyvatele podzenmí mi vyhrkli slzy smíchem, ale jak se zmínil o koncentráku, tak hned úsměv zamrznul. Škoda, že musíš Pavle chodit do práce, bylo by super si tady každý druhý den přečíst jednu kapitolu:))))

Re: Rotan

Re: Rotan: Věř tomu, že taková práce by mě bavila jako žádná jiná. :-)

Re: Galthea: Trošku jsi mi zamotala hlavu s tím, že se Kořínek zmínil, že ho chtěl Delapanza zabít... Že by mi něco uniklo? Na co přesně narážíš? :) Jinak určitě správně tipuješ, že Kořínek ví "víc". A Valentnýna? Myslím, že to nebude trvat dlouho...

Re: Otomar: radši neodpovídám :-)

Jinak (pravděpodobně) již příští týden vás čeká další anketa. Tentokrát bude myslím hodně zajímavá!

Opět oslněna

až takovým způsobem, že mi došla slova. Teorie jsou působivé a nemůžu se dočkat co zajímavého se vyklube z Kořínka. Momentálně u mě vede co se týče oblíbenosti. A ještě bych chtěla pochválit pojetí magie.

Hezké, líbí; a teď

Hezké, líbí; a teď troška rýpnutí: čekal bych, že po takových "eskapádách" co hrdinové v jejich specifickém prostředí prožijí, dostanou setsakramentskou infekci. Přinejmenším (fakt přinejmenším) bych to viděl na děsný průjem... Zatím ale nic... Náhoda či záměr? (Já vím, jsem asi moc odporný realista)

Infekcia

To Grush:
Infekciu by pravdepodobne dostal Zdenal a možno Kořínek, keďže jeden sa pekne odkrvil a druhý je starý. Ostatní... závisí od imunity, podľa môjho názoru nie je nutné, aby hneď dostali infekciu. Je pravdepodobné, že by v priebehu času nakoniec všetci ochorejú, ale netreba zabúdať na inkubačné doby (sú tam krátko), infekčnosť a tak... (Ak by som to písala ja, tak im určite vymyslím nejaké dávno sa neobjavujúce choroby, s ktorými by som sa vyhrala.) :))

To Pavel: pekná kapitolka, ako vždy. Som rada, že Ťa vlci nezjedli ani v piatok večer, kedy to bolo asi najriskantejšie, ani cez víkend na horách. :))

Bravo, bravo a ještě jednou bravo

Tak konečně jsem se dočetl až jsem a těším se na pokračování. Přeju hodně štěstí a především více času na psaní. Rozhodně by se tady mohl další český spisovatel fantasy inspirovat at je co číst na internetu. Jinak dotaz k autorovi proč by on doporučil knihu Jméno korábu(jen jestli ji mám začít shánět)?

Odpovědi:

Re: Kitikara: Opravdu děkuji :)

Re: Grush: dobrá poznámka. Realističnost sem patří, protože stejně jako např. autor sci-fi musí ovládat fyzikální zákony, aby je mohl třeba pozměnit v rámci zápletky příběhu, stejně tak v městské fantasy by se mělo vycházet z reality. Ve skutečnosti je prostředí v kanálech opravdu vysoce bakteriálně nebezpečné až toxické. Často se tam vyskytují škodlivé plyny atd. Každá oděrka může znamenat ošklivou nákazu. Vezmu to více na zřetel, ale v rámci určité nadsázky románu nenechám celou družinu umřít na otravu. :-)

Re: Lívia: Vlci ma nezjedli, ja som zjedol je... ;)

Re: Saleas: Děkuji! Potěší mě pokaždé, když další čtenář vystoupí z anonymity a připojí se k nám v diskuzi. :) Jinak odpověď na Tvou otázku mám jednoduchou: Je to to nejlepší, co jsem zatím napsal (alespoň podle mě). Čekej však něco úplně jiného než Labyrint.

Člověk míní, autor mění

Takže bod dolů, příště raději zaškrtím svou představivost. Alespoň to jen utvrzuje v tom, že Delapanze není žádný paladin, ale docela reálný parchant ;)

Co se týče konzumace vlků, jsme svědkem. Vrátil jsem se předevčerem z Šumavy a kvůli kostem Canis Lupus se tam nedá ani pohnout.

a jeje, já to zase motám...

ad kořínkovo prohlášení o delapanzovi - pavle, já se omlouvám. já to spletla.
tak teď jsem si to přečetla ještě jednou - je to v části 23: CHATEAU ŠPÍNA - úplně poslední řádek.
já myslela že kořínek mluví o Delapanzovi a on to zatím myslel komunisty. Tohle čtení v noci mi viditelně nedělá dobře... (tedy alespoň pokud jde o dedukci...)

Galtheo

Z toho si nic nedělej :-) někdo v noci čte, jiný v noci píše...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007