Labyrint - Zápis 29: PAN ZADELA

„Nemáte tu nějakého Conana?“ zeptala se bezelstně Valentýna a očima klouzala po pestrobarevných hřbetech vytvářejících téměř souvislý povrch stěn.

Delapanza se zatvářil kysele. Zalistoval ručně psaným katalogem s iluminovanými písmeny na počátcích oddílů.

„Má knihovna je zásobena víc než dobře. Pravým požehnáním byla velká potopa v dvoutisícím druhém roce. Voda se prohnala i archivy samotné Národní knihovny a přinesla některé z mých nejcennějších kousků. Vy se ale nezeptáte na Václava Hájka z Libočan. Ne, ptáte se na Conana...“ Delapanza se vyčítavě odmlčel. „Tak se na to podívejme. Propadl mi sem nějaký Howard, Evans-“

„Máte tam něco česky?“ mračila se Valentýna.

Delapanza se ponořil do hlubin katalogu. „Mám tu Ríšu, ale jenom první půlku, Medkovo Tarantijského tygra téměř sežraly krysy. Nějaký Červenák, toho mi přinesli teprve před týdnem, takže je ještě vlhký. Potom už jen Mosteckého Vrah králů. Žádné další Conany nemám.“

„Půjčil byste mi třeba toho Vraha?“

„Ne,“ odpověděl Delapanza a přibouchl katalog. „Schraňuji zde vědění lidstva. Neprovozuji půjčovnu!“

Valentýna se urazila. „Nechtěla jsem to pro sebe.“

„Nerada vás vyrušuji,“ ozvala se Rita. „Ale mohli bychom se konečně podívat na mapu a najít východ z podzemí? Umírám touhou po čerstvém vzduchu. Slíbil jste nám to, rytíři!“

„Jistě, mapy. Hned se na ně podíváme... Teď ale vidím, že se akorát servíruje večeře. Následujte mne.“

Delapanza se postavil za dřevěný stůl a počkal, než usedly dámy. Teprve potom následoval jejich příkladu. Seděl vzpřímeně, nepokládal lokty na stůl a čekal, až sluhové roznesou ubrousky.

„Ubrousky,“ upozornil na bílé čtverečky trojici. „Věřím, že jste na ně z povrchu zvyklí. Věřím, že tam bez nich nedáte ani ránu.“ Spokojeně se usmál. Vyhladil papírový ubrousek rukou, rozložil ho na co největší plochu a položil si jej na kolena.

Potom pokynul a služebnictvo začalo servírovat. Byla to stejná čtveřice, která je doprovázela od šarvátky s kanálníky. Oblečeni ve stejných hadrech, s tvářemi stejně ušmudlanými přinášeli kouřící pekáče, ze kterých se valila překrásná vůně. Valentýna měla co dělat, aby udržela sliny v puse. Rita neodolala a uždíbla z pečínky, kterou před ni postavili.

„Filé ze splaškového červa,“ představoval jim jednotlivé chody Delapanza. „Toulavá kočka na divoko.“

Rita zbledla jak stěna a chytla za hrdlo. Zatápala po talíři s kořenovou zeleninou. Zatímco rytíř popisoval tabuli, Rita se snažila zahnat podivnou chuť masa žvýkáním mrkve a celeru. I tak ale cítila v krku žluč.

„Pečené kňé s buřtovou paštičkou a tukovými kroketami. Polévka z rozmočeného chleba. Pražení mouční červi ve skořicové placce. A nyní opravdová specialita – grilované krysí ocásky ve vlastní šťávě. Jako dezert ochutnejte mrkvové koláčky se špetkou kanabisu.“

Sluhové všem dolévali bůhvíjak ukořistěné španělské krabicové víno. Delapanza krátce sepjal ruce a přivřel oči. „Wiheline, dej, ať se hodiny a minuty v našich rukách nerozplynou.  Amen.“

Rita se pokusila ovládnout svíjející se žaludek. Dívala se, jak hladová Valentýna vzdala boj s předsudky a opatrně se pustila do pečeného kňé. Kořínek mezi zuby chroupal krysí ocásek.

„No tak, paní Rito, nežinýrujte se. To byste koukala, co lidi jedli za války. Co by dali za takovou hostinu,“ povzbuzoval ji starý pán.

Rita chápavě kývala, cítila ale, jak jí po zádech stéká studený pot. Zatahala za rukáv sluhu, který jí právě doléval víno. Ukázala na talíř s válcovitou černou hmotou, připomínající jitrnici. „Co že to bylo?“

Muž otevřel ústa a zavrtěl hlavou. Měl vytržený jazyk. Ritě přeběhl po zádech mráz. Přemýšlela a umírala hlady. Vzápětí zjistila, že má takový hlad, že už nedokáže myslet na nic jiného, než na jídlo a vůni deroucí se do nosu. Chroupala mrkev, ředkve a petržel. Popíjela krabicové červené. Nedokázala se ale přimět k tomu, aby vložila do úst kousek čehokoli, co mohlo za živa mňoukat. Nakonec se rozhodla, že hlavní chod přeskočí a pustila se rovnou do dezertu.

„Nemívám hosty často,“ přerušil zvuky hostiny Delapanza. „Je velmi příjemné posedět s někým civilizovaným. Hleďte – příbor! Ano, takto jedí aristokrati...“

„Znáte naše zvyky,“ povzbudil ho Kořínek. „Jak jste se to všechno naučil?“

Delapanzova pleť byla mírně zarudlá, jak na něj začínal působit alkohol. Zdálo se, že jeho vybraná mluva se více blíží běžnému jazyku. Zadíval se na Kořínka.

„Navrhuji obchod. Upřímnost za upřímnost. Řekněte mi, odkud znáte mé skřeky. A já vám odpovím na vaše otázky. To se mi zdá čestné.“

Kořínek kývl. „Platí.“

„Dobrá.“ Delapanza se zahleděl na Kořínka přes sklenku. „Možná, že jsem žil na povrchu téměř dvě desítky let. Možná jsem býval knihkupcem.“

„A pak jste se zamiloval!“ přerušila jej Valentýna.

Delapanza po ní střelil pohledem. „Nezáleží na tom, co se stalo, ale kde jsem skončil. Chránil jsem jen svou čest, ale úřady to nikdy nepochopily. Nezajímalo je, že ten souboj byl férový. Nevěděli nic o zákonech cti!“

Kořínek souhlasně přikyvoval.

„První rok byl bojem o přežití. Bylo těžké vybojovat si místo na slunci v místě, kde slunce neznají. Ale já to dokázal! Postavil jsem se na vlastní nohy. Stal jsem se pánem hradu a poddaných, kteří dýchají jen pro mě. Možná vám připadám jako velký muž...“

Valentýna si něco zašeptala pro sebe, ale nebylo jí rozumět. Delapanza, jako by si toho nevšiml, pokračoval.
 
„Nikdy se nevrátím do nadzemního světa a nikdy po něm nepřestanu toužit.“

„Všechny ty obrázky jezdců na koních, praporů a armád, to jsou vaše kresby!“ rozesmála se Rita. „Říkala jsem si, jak by někdo, kdo prožil celý život v kanálech, mohl znát všechny ty věci...“

Všichni přestali jíst, kolem stolu bylo ticho. Dívali se na rytíře, jehož tvář byla smutná a strnulá. Kroužil sklenicí a sledoval neklidnou rudou hladinu vína.

„Někdy se mi stýská. Vlastně skoro pořád,“ zašeptal Delapanza.

Hledali slova, kterými by ho mohli utěšit, rytíř je ale předešel. Otřásl se a zhluboka se napil, jako by mohl spláchnout splín do hlubin zapomnění. Když opět zvedl oči, byly ledově jasné.

„Obětoval jsem ráj, abych mohl pozvednout peklo podzemí. V jistém smyslu jsem misionářem, nemyslíte? Teď je řada na vás, mistře Kořínku.“

Starý muž pokýval hlavou. „Neznám vaše skřeky. Poprvé jsem je viděl za branami Špíny.“

„Nelžete mi!“ zamračil se Delapanza a praštil pěstí do stolu. „Mluvil jste na ně germánsky. Přinejmenším jste si myslel, že je znáte!“

Kořínek chvíli váhal. Delapanza ho probodával pohledem. Jeho oči zarudly a ztvrdly jako rubíny.

„Tyto opice se objevily i na povrchu. Žijí v bavorských lesích a dorozumívají se německy. Slyšel jsem o nich v jednom dokumentárním pořadu v České televizi. Tolik jsem si přál je spatřit... A najednou tu byly. Živé. Opravdové...“

„Pěkně jste se mi odvděčil za upřímnost. Lžete! Lžete! Ale já to z vás dostanu!“ rozlítil se Delapanza.

Rita se začala trochu nepatřičně smát. Nemohla si pomoci, líbilo se jí, jak se Delapanza směšně rozčiluje. Připadala si, jako by se vznášela ve vodě. Zvuky k ní doléhaly z velké dálky. Svět se vlnil a byl... směšný.

Delapanza se vztekle vymrštil od stolu.

Valentýna zírala na Ritu. Vrazila do ní loktem, Rita se však nepřestávala chichotat.

„Delapanza, dela-pan-za!“ ukazovala na něj prstem a nesmyslně jméno opakovala. Zkoumala jeho zvuk a na okamžik se zasekla, aby se rozesmála ještě víc „Pan-Zadela. Vítězslav Zadela. Mám tě!“

Kořínek znepokojeně koukal na Ritu a rozpačitě krčil rameny.

Rytíř si otřel ústa ubrouskem a zasyčel. „Miluji svět pod modrým nebem, ale vás mám dnes plné zuby. Odveďte je do komory!“

Zmuchlal ubrousek a odhodil jej do rohu místnosti.

Sluhové je strkali před sebou.

„Ale co naše cesta na svobodu?!“ protestoval Kořínek.

„Probereme to zítra,“ odbil ho mávnutím ruky Delapanza. „Zatím si alespoň můžete rozmyslet, co víte o skřecích.“

„Rito!“ strčila do ženy loktem Valentýna. „Dělej něco!“

Ritě příliš nevadilo, že ji před sebou nevybíravě postrkují sluhové, v jejichž rukou se bůhvíodkud objevily ostnaté kyje. Že Valentýna s Kořínkem před nimi ustupují s rozhořčenými pohledy. Že Delapanza neprojevil žádnou chuť pomoci jim dostat se na svobodu! Chroupala poslední koláček okořeněný rozdrceným konopím Canabis Sativa z čeledi Cannabaceae, a poprvé od chvíle, kdy se probudila v podzemí, jí bylo krásně.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: SPECIÁLNÍ KAPITOLA S ANKETOU

V Panu Zadelovi jste se dozvěděli něco více o Delapanzovi. Opět doporučuji srovnat s vašimi vlastními komentáři včetně Bodkinova rozboru :-) shodných znaků je dost.

Stejně jako byla unikátní 20. kapitola, kde měla zemřít jedna z hlavních postav, 30. kapitola bude také „Speciálem“. Více se dozvíte příští týden.

Od tohoto okamžiku jsem do neděle off-line.

,,Nějaký

,,Nějaký Červenák"....som dojatý:)Pán Korínek ma trocha prekvapil, čakal som niečo iné ohľadom skrekov (ospravedlňujem sa, no R s mäkčeňom je pre mňa doteraz klávesnicové tajomstvo:), a síce niečo viac spojené s druhou svetovou...snád sa dočkám nabudúce:)Delapanza= Sancho Panza:) Spojitosť s Don Qichotom? ,,.. a poprvé od chvíle, kdy se probudila v podzemí, jí bylo krásně." Som fakt zvedavý, čo bude dalej:)

Opět na jedničku

Tak ta knihovna mě dostala. Jsem pořádně napnutá co bude dál.

zoznamovací část

Karierthemde: ř je taky na SK klávesnici, stačí když použiješ r + ˇ (ctrl+ tlačítko na ˇ) a je to;)
tak už máme něco víc o Valentýně - Playmate, Kořínkovi - Angličanovi, Delapanzovi - šíleném knihkupci i germánských skřecích. Už chybí jen Rita - Vyprávěčka (promiňte, to je takové moje přirovnání, prostě mi tak připadá).
Ale chybí mi v příběhu i náš Zdendalf - nějak se to s tím jeho čarovánim moc rychle ututlalo.

Hm... pak ale jěště jedna věc - pokud je únik na svobodu vůbec možný, proč ty lidi zůstávaj dolů? A jestli je tam někdo drží (Delapanza třeba?) jak? A jestli tam ta možnost není - jak se dostali dolů ti první?

A co řeším pořád víc a víc - o co šlo tomu mrtvému mužíčku z prvních částí co je všechny unesl?

tak trošku souhlasím

Tak s tím posledním musím souhlasit. Proč je ten člověk unášel jenom proto, aby bylo v pražském podsvětí o čtyři obyvatele víc? Na začátku, když se dostávali z jedné místnosti do druhé, to vypadalo, že je to nějaká morbidní hra ze strany jejich únosce. Když se ale setkali s Charónem a pak s Delapanzou, stala se z toho trošku záhada. No, já jsem přesvědčen, že se to časem jistě objasní. Mimochodem, zajímalo by mne, jaký význam bude mít v příběhu valentýnina loutna. Expres kurýr na smrt (perfektní název) se jim hodil jako zbraň, grimoár zase Zdenalovi na kouzlení, ale loutna se zatím nějak neprojevila. Takže jsem tedy zvědavý na další díly, zatím to vypadá dost zajímavě.

Další snůška dohadů

Co se týče jejich únosu, šlo tam o něco více. Dle mého se jednalo o: Making of chosen one. Bohužel to Rita vzala tak jak to vzala, proto je hozena do světa bez znalosti věcí vezdejších, stejně tak čtenář. Kromě toho to slouží autoru v blbnutí čtenáře a předkládání mu faktů, zákonů a podivností, které by ztratili něco ze svého efektu, kdyby jim to na začátku vykecal nějaký drsný guru (a drsný by musel opravdu být, aby vstal po penetrací krkavice nožem.)

thanatos: Napsal jsi to skoro jako by už příběh končil a neměl jsi šanci cokoliv zjistit. Toho bych se nebál, ještě se ti hlava točit na 100% bude. DelaPanda jim beztak příliš nepomůže.

Loutna samozřejmě slouží ke hraní, to ví každý bard. Krom toho se jde použít jako zbraň, tenká struna kolem krku je tenká stuna kolem krku, je jedno jestli je z kytary, piána či třeba harfy.

A k čemu bude Valentýně a spol.? Třeba jako vstupenka do nějaké skupiny/města/osady, kde budou pouštět třeba jen bardy.

Nebojím se, že před námi bude něco utajeno, či zapomenuto. Tady se jedná o dlouhodobé plánování ;)

Brzy musí přijít zlom

Příběh se teď dostal do místa, kde by měla končit expozice, seznamování s postavami a prostředím, a měl by se začít řešit problém. Je to vidět i v ohlasech nás čtenářů, kteří už cítíme, že bychom se měli zamýšlet tak nějak souhrně nad tím, odkud a kam to všechno spěje.
Delapanza už se nám hodně vyjasnil (ke Kariemthende: ano, o Donu Quichotovi a Sancho Panzovi jsme už v diskuzi uvažovali, mrkni do předchozích komentářů). Pavle, použití mého nápadu s povodní v knihovně mě potěšilo, díky.
Podle mého mínění pan Kořínek rozhodně není Angličan! Pokud Pavel naznačuje jeho spojitost s Anglií, pak bych soudil, že Kořínek mohl být příslušníkem anglického odboje, třeba letcem, výsadkářem, tajným agentem (!). JENŽE... Jenže zásadní problém je v tom, že v takovém případě už by byl dneska coby pamětník příliš starý na nějaké akční dobrodružství v kanálech. V době ukončení války mu mohlo být nanejvýš deset let! Ale možná, že Kořínek hledá nějaký odkaz svých rodičů umučených nacisty (nebo po válce komunisty!), tajemství, které zůstalo pohřbeno... A určitě Delapanzovi neřekl pravdu o skřecích, to jeho tvrzení o dokumentu v televizi je průhledná výmluva!
Zásadní otázku položila Galathea: Proč se únosce na začátku nechal zabít? Skutečně jen proto, že Ritu podcenil? Vždyť jí celou dobu záměrně provokuje, aby vystupňoval její bezmocnou zuřivost a proměnil ji v odvahu k útoku. On chce, aby Rita byla agresivní, nekompromisní. Chce jí k tomu doslova dokopat. A proč se nakonec nechá tak hloupě zabít? Buď je to součást hry, je v tom nějaká finta a on není doopravdy mrtvý (jeho zdánlivá smrt měla pouze zapůsobit na Ritu jako další psychologický šok!), nebo je z rodu těch sebevražedných atentátníků a Mesíášů, kteří rádi umřou s vědomím, že svou smrtí někoho o něčem přesvědčili. Nevím, kterou z těchto verzí Pavel zvolí; každopádně na začátku únosce pronáší k Ritě zásadní větu, která je klíčem k celému příběhu: "Jednou na tobě budou záviset osudy mnoha lidí. Povedeš je, a tvá rozhodnutí jim přinesou život nebo smrt. Musíš umět podstoupit oběť."
S Bodkinovou odpovědí ohledně loutny, která ještě nepochybně sehraje svou roli, bych souhlasil a ještě bych ji doplnil o další možnosti; tóny nástroje jsou vlastně zvukové vibrace, které mohou pohnout nějakými staletými usazeninami v kanálech, něco otevřít, někoho vzbudit nebo naopak zklidnit agresivního, útočícího tvora...
A teď ještě k Pavlovi: Protože jsem ho jako autora až doposud pořád jenom (a zaslouženě!) chválil, tak teď bych chtěl projevit nelibost. Pavle, ke škodě příběhu se vytrácí to prvotní napětí! Ze začátku jsi všechno podával pohledem Rity, přes její vnímání a její pocity, čtenáře to vtahovalo. Teď se ve tvém příběhu čím dál častěji objevují dost povrchní popisy a dialogy, jakoby jen tak chvatně nahozené. Nic proti legráckám a vtípkům vůči spisovatelským kolegům, pobavilo mě to (a sám se přimlouvám, aby Kořínek měl v sobě více suchého humoru), ale přesto mě začátek téhle kapitoly připadá, jako by patřil do nižší literární kategorie. Právě tak "vtipnost kanálové hostiny". Až teprve někde v polovině kapitoly jako bys znovu "nahazoval spadlý řemen" a konec zápisu už má zase tu tvoji typickou atmosféru sugestivního příslibu, že se něco zajímavého bude příště dít (dobrý nápad s konopím!). Bylo by škoda, aby slibně rozjetý příběh skončil jako rádobyvtipné převyprávění jakési novodobé variace na hru Dračí doupě.

Ticho pred búrkou

Mne osobne to príde ako nútená pauza alebo také ticho pred búrkou: postavy sa predsa nedajú zúrivo týrať celú dobu, lebo by to nevydržali. Ja osobne túto kapitolku vnímam ako taký time-out na nabratie dychu pre postavy aj čitateľa pred niečím veľkým a nečakaným.
Vtípek so spisovateľmi bol super! (Nejaký Čerevenák... :)) )

Snůška odpovědí...

Re: Karierthemde: nerad bych se tvářil tajemně jak hrad v Karpatech, ale Kořínek ještě ke skřekům neřekl poslední slovo... :-)

Re: Galthea: je to jak píšeš, po kouskách odhalujeme více o jednotlivých hrdinech. U Rity mám představu o jejím charakteru a vnitřních postojích, sám ale ještě nevím, kam přesně tahle postava kráčí. Je to ženská, která bojuje se svým sebevědomím a obrňuje se před světem ironií občas až jízlivostí. Jak se ale zachová, až půjde opravdu do tuhého? Zatím tam byly jen náznaky...  A co se týče Zdenalova kouzlení, tak si ho ještě užijeme :)

Re: Thanatos: Pravda, proč by někdo unášel tyto lidi. Na to, aby sledoval každý jejich krok, to už nevypadá, že? Stalo se něco nečekaného, a nebo vše probíhá podle nepochopitelného plánu? Tato velké zápletka bude pozvolna rozvíjena, počítejte ale s "odhalením" až samotném závěru příběhu :) Příští díl bude Speciál, brzo však dojde i na Valentýninu loutnu. Její význam jsem domyslel až teprve před pár týdny a na tuhle epizodu se těším!

Re: Bodkin: Bodkin je bard, znalý vláken příběhů. Ale u loutny je zatím díkybohu vedle.  

Re: Otomar: velmi obsažný komentář. Co se týče expozice, podle mě skončila již ve chvíli, kdy postavy utekly z komplexu cel a spláchla je voda. Od té doby již jede konfrontace - postavy překonávají překážky ve snaze dostat se ven. Je fakt, že teď opět nabírá na objemu seznamování s Podsvětím, ale pomalu se blíží ke konci. Příběh se skutečně blíží k určitému zlomu, který určitě proběhne hádám v příštích deseti kapitolách.

Ano, pochopil jsem, že toužíte po více napětí. V prvních dvaceti zápisech se klade spousta otázek a jen málo jich bylo zodpovězeno. Teď jsme se seznamovali s prostředím a děj trochu zpomalil. :-) Věřte, že brzo se zase události rozhýbou slušným tempem. Doufám, že příběh neskončí jako rádobyvtipná variace na Dračí doupě... Otomarovu kritiku beru.

Re: Lívia: dobrý postřeh. Takhle jsem to vnímal já. Ve skutečnosti se postavy dají týrat celou dobu, ale já to nedělám rád, protože čtenáře neustále napětí někdy unaví a pak je obtížné cokoli gradovat. Možná se ale snažím psát klasickou knihu, zatímco bych měl myslet více na to, že jde o internetový román. :)

Všem děkuji za komentáře. Byly dost zajímavé. Určitě na některé odkážu v příštích kapitolách, abyste opět viděli, v čem jste v odhadech trefili do černého (neřeknu kdo a co, ale - trefili .-)

 

inu

Tak úplne nejdřív se přidávám a virtuálně podepisuji petici za Kořínkův suchý humor.
re: Otomar: s tou hloupostí sebevražedného atentátníka souhlasím. co mi ale nejde do hlavy je, proč právě tahle skupinka lidí? ano, všichni (třeba až na Kořínka, i když to taky nevím) museli prokázat jistou dávku odvahy a schopnosti snášet bolest. dobře. ale pak mi docela schází důvod, nebo nějaká připravená "mise" pro kterou byli vybráni. třeba se pletu (a to asi ano), ale celý útěk mi připadá ako improvizace z jejich strany a ne ako připravený záměr onoho bláznivého Mesiáše:) jako kdyby prostě nepočítal s tím, že ho Rita zavraždí (nebo alespoň že to udělá tak brzy), i když mu to zjevně až tak nevadilo (co podporuje teorii o sebevražedném, atentát páchajícím Mesiáši...)
Taky ještě něco - Rita má kurýra, Valentýna loutnu, Zdendalf grimoár... chybí mi něco pro Kořínka, i když je pravda, že Sedmtři taky nic neměl. Treba má Kořínek do páru ty skřety?

Kořínek

Co se týče Herr Kořínka, samotná jeho postava, která se odlišovala (a stále odlišuje) od ostatních charakterů. Rita, klasická OM (Otravná Mrcha) - úřednice; Zdendalf, klasický FF (Fantasy Fan) - student; Val, řekněme že klasická ŠB (Šikovná Blondýna) - playmate/studentka. A naráz Kořínek, klasický BD (Bláznivý Dědeček) - důchodce - z čehož se už nedá nic moc odvodit. Dělal v dole? Továrně? Ve škole? Cokoliv je možné. Narozdíl od předchozích už je dávno profilovaný, jen to ještě nevybublalo napovrch.

Kromě toho má Herr Kořínek narozdíl od ostatních jednu speciální vlastnost - stealth technologii, díky které může konkurovat kdejakému stalkerovi. Možná i proto nemá rád komunisty, býval za mlada stalkerem v Zóně a teď se ho snaží bývalí agenti KGB zabít. :D

A konečně, končím s odhadováním věcí budoucích, aby pan autor mohl klidně spát a nebudil se v noci ze sna, že jsem vyšťáral něco důležitého a předhodil to ostatním vplen. :) ;)

Canabis sativa

Jenom si tak nějak nejsem jistý, jestli by ty koláčky s konopím na Ritu zabraly tak rychle. Když se totiž člověku dostane do těla marihuana skrze trávicí soustavu, bývá účinek trochu jiný, než při kouření a "zfetovanost" se dostaví mnohem později. Ale možná že se mýlím, to je jedno.
Co se týče toho kořínkova suchého humoru, tak nevím. Odpusťte mi, ale mě k jeho postavě ten humor tak nějak nesedí.
A ještě do třetice. Beru teorii, že to Rita na začátku, když jí únosce pustil, prostě vzala, tak jak to vzala. Nejspíš je správná. Ale nebylo od toho člověka trošku neprozřetelné, když ji unesl, pak ji přinutil, aby si probodla ruku a pak ji pustil? Vždyť by se valná většina lidí zachovala stejně jako Rita.

Re: Thanatos

Co se týče koláčků, tak ta hostina chvíli trvala, chvíli se povídalo, vyhladovělý trávicí trakt se do nich pustil s vervou nevídanou... Až budu mít osobní zkušenost, časový údaj ověřím. :)

V průměrném americkém filmu je kolem čtyřiceti nelogičností a jen málokterý divák si jich všimne. Uh, dnes si poprvé říkám, že s tolika pozornými čtenáři za ramenem to bude skutečně valčík v minovém poli... :-)

I když na rozdíl od opalizace (kterou komentoval jeden ze čtenářů dříve), alespoň rozumím tomu, co mi píšeš :))

Bodkin opět zabodoval

A jeho charakteristika jednotlivých postav je myslím naprosto přesná!
Re Pavel: Taky si myslím, že konopné koláčky na lačno, ba přímo "vyhládlo" by mohly být účinnější než obvykle, i když jeden známý mi říkal, že takové experimentální pečivo jedl a vůbec nic to s ním nedělalo. Ale třeba bylo špatně připravené, kdo ví? Ponechme si nějakou básnickou licenci.
Mimochodem, víte, že když dokážete sníst na posezení kilo syrové petržele, tak se také zfetujete?
Každopádně, když se Rita dotkla Delapanzova tajemství, spustila tím něco osudného, něco, co už nakousl Kořínek pokusem o německý dialog se skřety. Najednou jsem si uvědomil ještě jednu slavnou postavu, kterou mi kromě Dona Kichota tenhle Delapanza připomíná. Je to Verneův "kapitán Nemo"!

kpt. Nemo

S touhle postavou je to zásah do černého. V Troskově verzi má s Delapanzou i podobnou adresu. Seděl pod zemí a pozoroval dění nahoře, byť trochu sofistikovanější metodou než kanálovým sběrem Playboye. Také tam byly nějaké tendence ovlivňovat zezdola lidstvo a svět, v redukované míře ...

Pilně pracuji

další zápis, který pro Vás chystám, bude opět extra dlouhý a extra obsažný. Současně bude nasazen i s anketou. Zabírá mi spoustu času, takže mějte trpělivost. :-) Určitě ho připojím tento týden, ve středu nebo čtvrtek.

K tomu mrtvému únosci -

K tomu mrtvému únosci - nemyslím si, že muž kterého Rita zabila by byl člověkem, co za vším stojí. Celé to na mě působí dojmem, že půjde o něco mnohem většího.

Nová kapitola

se bude jmenovat MUŽ VE SLEPÉM ÚHLU

Lirael: Naprostý souhlas.

Lirael: Naprostý souhlas. Ale i tak si myslím, že byl v tom původním plánu (jestli tedy předpokládáme, že původní plán nepočítal s jeho tak skorou vraždou) důležitá postavička. Tak řeším, co asi chtěl Ritě ještě říct? ("Měl jsem ti toho ještě tolik říct.") Třeba návod? Vysvětlení? A proč zrovna Rita? Proč ne Zdenal (no dobře, Zdenal ne...), nebo Sedmtři (no...), Valentýna (ehm...), nebo Kořínek (...)... no dobře... tak Rita no...:)

V únorové Pevnosti jsem si

V únorové Pevnosti jsem si přečetla první díl Labyrintu a zbytek jsem "slupla" jedním dechem on line,teda musim říct....SUPER!!!
Příběh se vyvíjí velice slibně a zároveň je zajímavé sledovat reakce čtenářů...

Pavle,je to super,občas se člověk třese odporem (když si představí ty splašky a hlavně ten smrad) nebo se směje,div nespadne ze židle,když si představí Ritu a její vlnící se svět.. :oD
Moc se těším na další kapču.. :o)

Re: Lirael k mrtvému únosci

Také si myslím, že únosce nebyl tím hlavním organizátorem celé akce, on byl jenom jedním z vykonavatelů (možná už předem určeným "k odepsání"). A kdo ví, kdo je dalším? A kdo tím hlavním? Možná jsou tu jiní a dobře maskovaní. Kořínek???

otomar :Kořínek?

Tak téhle myšlenky jsem se pořád nevzdala:)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007