Labyrint - Zápis 30: MUŽ VE SLEPÉM ÚHLU

Zamračení sluhové je za vydatného pobízení hnali chodbami pevnosti. Rita cítila, že něco není v pořádku, už se nesmála... Snažila se srovnat si myšlenky, ty se jí ale rozbíhaly na všechny strany. Těšila se, až budou konečně doma.
 
V jedné z chodeb proti nim vyšel nevysoký skřek. Nenesl žádné světlo a jeho silueta se vyloupla z temnoty jako kouzlem. Zastavil se a klidně čekal, než k němu skupina přijde. Sluha v čele kolem něj bez povšimnutí prošel, když se ale přiblížil Kořínek, skřek něco hrdelně zavrčel. Znělo to jako lvisar.
 
Kořínek se zastavil, jako by jím projel blesk. Zíral do skřekových velkých očí. Mimoděk k němu pomaličku napřáhl paži. Jeho prsty se třásly. Skřek se ošil. Vydal houkavý zvuk. Potom váhavě zvedl ruku a jemně se dotkl Kořínkových prstů.
 
„Nezapomenu,“ zašeptal Kořínek. V tu chvíli do něj zezadu hrubě vrazil jeden ze sluhů tupým koncem kyje, až stařec padl na kolena. Sluha nevrle naznačil, ať pokračují v cestě.

„Co si to dovolujete?! Vy idioti, nesahejte na něj!“ obořila se na eskortu Valentýna a odstrčila umouněného muže od Kořínka.
 
Sluha se po ní ohnal hřbetem ruky a zasáhl ji do obličeje. Prudkost rány Valentýnu srazila na zem, z nosu se jí vyřinula krev. Dívka byla šokovaná. Vykřikla bolestí a vzteky. Vyhrabala se na nohy a řvala na muže ty nejsprostší nadávky. Kdyby ji Kořínek nedržel za rameno, snad by se na něj vrhla! Když ale sluha výhružně pozvedl kyj, Valentýna ztichla a jen se na něj nenávistně dívala.
 
Skřek mezitím zmizel ve tmě.

Rita cítila, jak se její pohoda rozbíjí jako skleněná dóza, praská jí v rukou a sklo skutečnosti se jí prořezává do masa. Omámeně mumlala. „Tohle se nemělo stát. Tohle se nemělo stát.“ Cítila, jak je tlačena a pobízena k chůzi. Vzala kolem ramen Valentýnu, která měla nos celý od krve, a následovala Kořínkova záda. Valentýnin tichý usedavý pláč dopadal na stěny skalní chodby. Byl pohlcen, udušen a ztlumen, jako by nikdy nezněl.

Komplex pevnosti nebyl složitý. Jen několik chodeb, propojených s dalšími chodbami. Ve světle pochodní ale vypadaly všechny téměř stejně. Průvod dvakrát odbočil a zastavil se. Jeden ze sluhů odemkl těžké dřevěné dveře a ukázal, že mají vstoupit. Scházeli po schodech do temnoty, zatímco dveře za nimi třískly a zámky zapadly.

Kořínek rozsvítil čelní lucernu, kterou vylovil z overalu. Na konci schodů byla místnost. Po stěnách bylo rozvěšeno množství svícnů z černého železa, ve kterých plápolaly bludičky svíček. Na zemi ležel prastarý plesnivý koberec. Zdi byly nebílené, na několika místech stály police s knihami. Ve vzdáleném konci místnosti visel ze stropu přehoz s oranžovými kosočtverci snad ze šedesátých let. Po stranách stály čtyři vojenské kovové válendy s odrbanými matracemi. V jednom z rohů byl sud s vodou, v opačném páchnoucí díra v podlaze.

Ritě to bylo náhle i přes omámení jasné. Nemusela ani zkoušet kliku dveří... Nebylo pochyb, že jsou znovu ve vězení. A pak si náhle s hrůzou uvědomila, že nemá Expres kurýr na smrt, protože si jej při večeři odložila na vedlejší sedadlo.

„Díkybohu!“ ozval se z šera tlumený výkřik. Vynořil se Zdenal a oči měl až navrch hlavy. Objímal je, jako by se neviděli týden.

„Bál jsem se, že jste mě tu nechali! Že jste mě třeba vyměnili za svobodu, já nevím... Bál jsem se, že se vám něco stalo! Když jsem se probudil všichni jste byli pryč! Tušíte, kde to jsme? Co se ti stalo s nosem, Val? Kde je Delapanza? Ne, stop! Ze všeho nejdřív mi řekněte, kam se poděl grimoár?!“

Kořínek se na Zdenala usmál a poplácal se po hrudi. „Nemusíš se bát, mladíku. Tvůj poklad je v bezpečí.“

Zdenal knihu popadl a přitiskl ji k sobě. Potom mu došlo, co dělá, a zarazil se. „Děkuji. Ta kniha pro mě moc znamená.“

„To jsem si všimla,“ zahuhlala Valentýna. Podívala se na Kořínka, jako by u něj hledala oporu. „Já už na to nemám! Co je to za kretény, že zmlátí holku?!“ Schoulila se na jednu válendu a objala si kolena. Pofňukávala. „Ta bavorská opice měla oči jako člověk. Vypadaly jinak, ale ten pohled... byl tak lidskej! Myslíte, že se trápí?“

Kořínek se nadechl, jako by chtěl něco říct, ale neřekl nic. Ruce složil v klíně a jednou dlaní si hladil hřbet druhé. Knír se mu chvěl.

„Doufám, že ne. Protože kdyby se trápili, nikdo jim už nedokáže pomoci,“ řekl Kořínek a zase ztichl, sváděl mlčenlivý boj sám se sebou. Jako by to vycítili, jeden po druhém k němu obraceli oči. Čekali. A dočkali se.

„Mám už toho skrývání po krk. Jsme spolu v jedné cimře, druhové ve zbrani. Řeknu vám, co si myslím o Delapanzových skřecích. Některé věci vám možná přijdou podivné. Některým nebudete věřit...“

„Když vezmu, co se děje posledních pár dní,“ povzdychl si Zdenal, „pochybuji, že přijdete s něčím míň uvěřitelným.“

Kořínek kývl. „Jsem přesvědčen, že tito lidé jsou výsledky experimentů, které nacisti prováděli za světové války v některých koncentračních táborech. Wehrmacht se za nejvyššího utajení snažil vyšlechtit člověka, který by byl plně adaptován na život v noci. Pro hrůzné experimenty nacisti zneužili zajatce z koncentráků a spojili je s jediným druhem nočních opic – mirikinami.  V rámci projektu Noční vojáci, tedy Nächtlicher Soldaten nezemřely desítky lidí. Od roku 1943 jich v Osvětimi byly stovky a tisíce, vše maskováno za lékařský výzkum. Celý hrůzný experiment měl na svědomí samotný Himmler a jeho věrný pes, Josef Mengele přezdívaný Anděl smrti.

Přetváření pacienti umírali ve strašných bolestech. A pro co? Aby Německo vytvořilo věrné, tupě poslušné vojáky připravené na diverzní a partizánské mise v týlu nepřítele, špiony a vrahy, kteří by operovali pouze v noci.

Nikdy by se jim nepodařilo experiment dokončit, nebýt Hitlerovy Temné lóže a mágů z Thule.“ Kořínek se díval na jednoho po druhém. „Tohle se v žádné učebnici historie nedočtete. Je toho mnohem, mnohem víc! Nejdříve ale přijměte základní pravdu. Válka se neodehrávala jen v materiální rovině... Tanky, vojáci, letadla, ponorky a lodě, to všechno jsou technické vynálezy člověka. Nenávist a touha po moci tu však byly mnohem dřív. Dobyvatelská chtivost, lidské oběti bohům, teror a magie... Kdybyste neprožili posledních pár dnů v tomto světě, mysleli byste, že jsem bláznivý dědek. Nejsme zvyklí věřit v něco, na co si nemůžeme sáhnout.“

„To zní úplně šíleně!“ Zdenal hltal každé Kořínkovo slovo.

Stařec kývl. „A přitom je toho tolik v historických pramenech. Spousta z nich je vědecky podložených. Hitler, Himmler, Heydrich. Trojice posedlých, která se rozhodla oživit řád německých rytířů v jednotkách SS. Hitlerova fanatická osobní garda černých košil. Temné obřady a rituály, dokonce existují seznamy obětišť germánským bohům a zdokumentované výpisy lidských obětí. Obětí, které musely být čisté krve – ty zrůdy zabíjely vlastní lidi! Existují záznamy Himmlerových cest do Tibetu, kde žádal o pomoc tamní mágy, důkazy o spojení s černokněžníky z Thule... Dokonce se říká, že zatopení berlínského metra s uprchlíky krátce před koncem války bylo jednou obrovskou obětí. Hitler až do posledního dne věřil, že bohové zasáhnou. A možná by se tak i stalo, kdyby... Kdyby Hitler nepřišel o zdroj své síly.“

„Hitler, nacisti, Druhá světová... Co to má ale společného s pražským podzemím? Skřeci jsou podle vás zmutovaní lidé?“ ujišťovala se Valentýna. „Ani tomu nemůžu uvěřit. Nevypadají jako vojáci.“

Kořínek pokrčil rameny. „Válka skončila, experimenty byly zastaveny, stopy zahlazeny, pacienti zabiti a spáleni v pecích. Podobné projekty byly prvními, které nacisté ukryli. Několik z pokusných Nočních vojáků bylo pravděpodobně zachráněno. Netuším, jak se dostali do pražských kanálů.“

„Pane Kořínku, proč nám to teď všechno říkáte?“ zašeptal Zdenal.

Stařec si povzdechl. „Jsem starý pán. Ani netušíte jak. Lehce se může stát, že už zítra nevstanu z postele. Když jsem tu uviděl skřeky, napadlo mě, že je to znamení. Že po všech těch letech skrývání mohu někomu říct pravdu.

Vím mnohé o světě a jeho temné straně, poznal jsem věci, o kterých bych se bál vyprávět i v pravé poledne... Ale i já jsem překvapený a zaskočený z toho, co jsme objevili pod Prahou. Jen si to představte, takový neuvěřitelný svět - a nikdo na povrchu o něm neví! Buď se lidi málo dívají pod nohy, anebo je velmi těžké odsud uniknout.“

Dívali se na Kořínka a pomalu jim docházelo, co vlastně říká.

„Je téměř neuvěřitelné, že mě historie dohnala právě na tomto místě plném tajemství. Na jednu stranu jsem šťastný, že někteří z Nočních vojáků přežili. Současně mě ale napadá, kolik lidského v nich zůstalo a jestli pro ně existence není spíše utrpením. Pokud ano, tak i já nesu díl viny.“

Dlouhé ticho jako první přerušila Valentýna. „Nezlobte se, neříkám, že vám nevěřím, ale jak to všechno víte?! O temných ložích, o pokusech a Nočních vojákách... To muselo být strašně tajné, ne?“

Kořínek se narovnal. Vážně jí pohlédl do očí. Z kapsy vylovil zmuchlaný tmavomodrý baret a nasadil si jej se zapomenutou hrdostí na hlavu. Palcem si uhladil knír a vypjal starou hruď.

„Astrální seržant Jeroným Kořínek, narozen 8. června 1915 v Českém Brodě, od roku 1935 příslušník Československé armády, po roce 1939 se připojil k anglickému odboji a stal se pilotem RAF. Krátce po zapojení do akce byl v rámci výkonnostních a talentových testů vybrán k elitním jednotkám SAS a v roce 1943 zasvěcen do tajného řádu českých hrdinů Lví spár, který přímo podléhal nejvyššímu z Churchillových mágů, Siru Edvardu Marlborough Rufusovi.“

Při vyslovení tohoto jména Kořínek zasalutoval. Oči se mu zamžily vzpomínkami.

„Po několika válečných akcích jsem byl oceněn Viktoriiným křížem a nejvyšším britským vyznamenáním Podvazkovým řádem. Za nepřítomnosti jsem byl v domovině tajně vyznamenán řádem Bílého lva.“

„Panejo!“ vykřikl Zdenal.

„Podvazkový řád? Lví dráp? To jsem nikdy neslyšela,“ zajíkla se nejistě Valentýna. 

„Lví spár byla elitní skupina specialistů a mystiků, vojenských mágů operujících v nadpozemském astrálním i materiálním prostoru. Ve mně žádné nadání nedřímalo, ale oplýval jsem nestandardní mrštností a talentem, kterému říkali šestý smysl. Naučili mě ho používat, drilovali mě v matematice a geometrii, ve fyzice a technických vědách. V každé chvíli si i dnes dovedu představit své okolí jako geometrický prostor, ve kterém se protínají výseče světla a stínu a zorné úhly všech pozorovatelů. Na základě anatomické polohy těl dokážu vycítit pravděpodobnost, kam se člověk podívá. Dokážu využít slepé skvrny v oku každého člověka, abych zůstal nezpozorován.

Ve svých nejlepších letech jsem se dokázal bez povšimnutí přiblížit ke kořisti či dlouhé hodiny zůstat neviděn, i když jsem byl se sledovanou osobou ve stejném pokoji. Taková byla má úloha.

Mládenci ze Lvího spáru sloužili pod samotným Rufusem, který se zodpovídal pouze Churchillovi. Měli jsme veškeré tajné informace a přístup do Bílé lóže. Proto vím o Nočních vojácích. Proto jsem viděl důkazy o tom, že Druhou světovou rozpoutal nikoli Hitler ale Stalin.“

Počáteční zvědavost a překvapení na tvářích skupinky vystřídal bezbřehý úžas. Kořínek pokračoval.

„Původně jsme měli být nasazeni v Praze, abychom odstranili nacistickou zrůdu – říšského protektora Reinharda Heydricha. Nedokážete si představit, jak jsme se po více než ročním výcviku s hochy těšili, až půjdeme do akce! Nakonec ale Rufus rozhodl, že naše úloha je jinde a že riziko předčasného odhalení skupiny bílých mágů je příliš velké. Důvěru dostali Jozef Gabčík a Jan Kubiš z Anthropoidu, kteří nakonec misi zdárně dokončili. Čest jejich památce.“

Valentýna se zamračila. „Třeba je Delapanza bývalý esesák.“

„To si nemyslím, děvenko. Je to osamělý člověk, který touží po společnosti. Připadá mi v jistém smyslu šílený a velmi nešťastný... Nemluvě o tom, že za války ještě nebyl na světě. Skřeky sem přivedl někdo jiný.“

„A za co jste dostal všechna ta vyznamenání?“ zeptala se Rita.

Kořínkovi oči se zaleskly pohnutím a hrdostí. „Slyšeli jste někdy o-?“

Náhle se ozvaly jakési zvuky od přehozu, který zakrýval průchod do vedlejší místnosti. Kořínek v půli věty ztichl.

Zdenal byl rázem na nohou. „Málem jsem zapomněl!“ Přešel k přehozu a opatrně jej odhrnul. Nahlédl do vedlejší místnosti a obrátil se k ostatním. „Právě se probudil další Delapanzův vězeň...“

Překvapeně se na sebe podívali.

Komentáře

ZÁPIS 30

Milí čtenáři,

právě jsem přidal suverénně nejdelší zápis (zhruba 4x tak dlouhý), na který jsem se už nějaký čas těšil. Jsem zvědav, jak ho přijmete. Když jsem shromažďoval informace o všech reáliích, narazil jsem na jeden velmi zajímavý odkaz. Neodolal jsem a připojuji ho. Všimněte si zejména jména autora fotografie: http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id28324/

Pokud jste se dočetli až sem, můžete připojit komentář, nebo směle pokračovat na další část této kapitoly - ANKETNÍ KAPITOLU, ve které můžete ZVOLIT nebo VYTVOŘIT novou postavu Labyrintu!

hmm

jelikož píšu svůj první koment, musím nejdřív pochválit celý projekt - je to skvělé a této kapitoly jsem se skutečně nemohl dočkat
k aktuální kapitole - míchání magie do 2. sv. války mi obecně připadá trochu přitažené za vlasy a kořínek se mi víc zamlouval jako ubrblaný důchodce vidící za vším komunisty, ale budu napjatě očekávat, co se ke stávajícím informacím dozvíme dál

Wow

Čekala jsem hodně věcí, ale tohle ne. Opravdu jsem měla čelist až na podlaze:) Jen jsem myslela, že Kořínek bude spojený s pozdějším dějinným obdobím.
2. světová a magie je kombinace, která se mi líbí a nepřipadá mi nijak přitažená za vlasy.

Náhoda? Nebo tajemná magie?

Vypadá to opravdu neuvěřitelně, že fotografie opice od Kořínka je k mání na webu! Jestli jsi, Pavle, o téhle fotce nevěděl předem, tak se tu opravdu začíná dít něco tajemného!
Jinak skvělé, to, co jsem posledně kritizoval ohledně formy a jazyka je pryč, už to má opět "tah na bránu"! A to i navzdory tomu, že tahle kapitola je hlavně vysvětlovací. Kolegovi spolučtenáři bych chtěl připomenout, že spojování nacismu s magií není vůbec přitažené za vlasy, o tom se ví, takové společnosti jako Thule nebo Odkaz předků se zabývaly neuvěřitelnými věcmi.
Doufám, Pavle, že nám nějak zajímavě vysvětlíš neuvěřitelnou Kořínkovu kondici; jak jsem si spočítal, je tomu křepkému staříkovi 93 let!

WW2 & Magie

Také si myslím, že magie a WW2 k sobě sedne jako zadek na hrnec.

Právě dočítám Hlavu XII a když si vzpomenu třeba na Jak jsem vyhrál válku, Tenkou červenou linii nebo třeba nahé a mrtvé, tak je mi jasné, že všechny ty zmatky musel působit někdo jiný, například mágové. Lidé totiž nemůžou být tak hloupí, aby prováděli to co prováděli.

Navíc jsem ještě vyznavač Návrat na hrad Wolfenstein, a tam také jistý Američan polského původu, agent OSA se snaží přerušit nacistický projekt vedený paranormálním oddělením zbraní SS a oživit Friedricha 1.

Ba co víc, Kořínek mi opravdu zlehka připomněl zmíněného B.J. Bleskowitcze, takže klobouk dolů. :)

Re: Laman

Lamane, díky za pochvalu. Já naopak oceňuji první komentář :-) doufám, že ne poslední...

Otomare, skutečně se s opicemi jedná o náhodu... Leda by nějaký čtenář Labyrintu vytušil, že budu hledat mirikiny a docvakl k fotce Kořínkovo jméno. :)

Možná už to vypadá jako zvyk,

že když něco napíšu tak je to připomínka ;-)) ale asi to bude tím že když souhlasím, tak necítím potřebu to nějak moc zdůrazňovat. Práce se slepým úhlem je skvělý postřeh, ale dotyčný agent by musel být rychlý tak jako "švenknutí" okem aby se v úhlu dokázal udržet. Více pravděpodobnější by mi přišla schopnost vyvolat v mysli "cílové" osoby dojem, že je agent pro její vnímání naprosto nedůležitý, čímž ho pak jeho mozek bude apriori přehlížet. Tuto schopnost mozek má jak ví každý kdo dlouho hledal nějakou věc (knihu, klíče...) a pak zjistil že je kupodivu tam kam se zaručeně už několikrát díval :-)
Eliminace Heydricha pokud vím nebyla plánována proto, že byl "zrůda" ale proto aby se zviditelnila česká exilová vláda a vymohla si určitou politickou reputaci. Námět spojitosti v článku by možná měl větší přitažlivost kdyby padla zmínka kupříkladu o tom že byl Heydrich (tajně samosebou) na stopě nějakému esoterickému tajemství skrytému právě v Čechách... takže bylo prioritní ho eliminovat... To jsem se zas rozepsal, uf!

Slepá škvrna

S tou slepou škvrnou súhlasím. Ani pri jednom pozorovateľovi si to neviem predstaviť vzhľadom na to, že: človek je dostatočne veľký (a ak je blízko tak to platí o to viac), aby v zornom poli zaberal väčšiu časť sietnice než je slepá škvrna; pozorovateľ má obyčajne dve oči a to druhé slepú škvrnu toho prvého vykryje; človek robí neustále malé pohyby očí, ktoré si ani neuvedomuje a tým dopĺňa obraz...
Pri viacerých pozorovateľoch, ktorí majú hlavy v úplne iných uhloch...
Nápad je to super, ale bez mágie alebo nejakého iného fantastického bonusu neviem, neviem...
Skôr sa mi páčil nápad, že dokáže predvídať pohyby hlavy (...a tak sa dostať mimo uhol pozorovateľa, keďže zorné pole človeka je cca. 180°, takže má 180° operačného priestoru). Alebo celý ten nápad s uhlami a priestorovým videním...
S tým, že podnitiť mozog, že objekt pre pozorovateľa nie je dôležitý... No, s mágiou možno. :))

Ale inak výborná, napísaná kapitola s mnohými perfektnými nápadmi!

Přátelé :-) čtete fantasy

všechno, co píšete, je pravda a já ji znám. Jedná se ale o určitou literární nadsázku. Navíc nevíme, co vše se Kořínek od mládenců ve Lvím spáru naučil... Přívlastek paranormální zaostává za skutečností. Jinak to, co zmiňoval Grush jsem původně měl taky v hlavě, ale zapomněl připsat (možná to ještě udělám). To byl v mé mysli úplně na začátku původ Kořínkovi nenápadnosti. Kolik starých lidí je kolem nás a často jim nevěnujeme jediný pohled, přestože je na ulici potkáváme každý den... jsou neviditelní.

Grushi, Kořínek přece neříká, že měli odstranit Heydricha proto, že byl zrůda. Důvod zde není uveden. Tvůj nápad proto může být blízko skutečnosti.

Jak být neviditelný

Myslím, že schopnost udělat se neviditelným ovládali někteří indičtí jogíni - alespoň se to o nich tvrdí. Kdysi jsem četl příběh (prý skutečný) a jednom židovi za 2. světové války, který se skrýval, ale vrátil se do svého domu pro nějakou věc. Jenže vtom jako naschvál tam přišlo gestapo. A ten člověk se prý ze zoufalství skrčil na zemi v koutě, zavřel oči a pořád si jen v duchu opakoval: "Nejsem tu, nejsem tu!" A oni skutečně prošli kolem a nevšimli si ho! Pravdou ovšem je, že ho nehledali, že je ani nenapadlo, že by tam mohl být, protože si jen přišli pro nějaké dokumenty do předpokládaně prázdného bytu. Umění "neviditelnosti" prý také znali assasíni, muslimská sekta náboženských vrahů z dob křižáckých válek.
Jo, a Pavle, ještě jsi se nevyjádřil ke Kořínkovu věku (93 let)! To je také vliv magických cvičení nebo snad nějakého elixíru?

Re: otomar

Nevyjádřil :-) záměrně. Také jsem spočítal, kolik Kořínkovi je, a na první pohled stav jeho fyzična neodpovídá devadesátiletému prastarci. Kdo ví, možná Kořínek ještě neodkryl všechny trumfy...

Opět jsem si dovoluji připojit zajímavý koment z iDNES

Od čtenáře Dogberta 

podvazkovy rad se nedava valecnym hrdinum maximalne tak nejvyssimu veliteli

Re: ale (Pavel R. (Anonym), 21.02.2008 17:37 )

Já vím, že je to nejvyšší možné britské vyznamenání... Ono to zatím nezaznělo, ale pan Kořínek udělal něco dost mimořádnéhol. :) Když teď víte tohle, projde to?

Re: Re: ale (dogbert (Anonym), 22.02.2008 10:45 )

churchill,montgomery, korinek.... a churchill az od roku 1953...

no nevim, pak by musel patrit ke spicce britske aristokracie...

podvazkovy rad ma jen par clenu z nejvyssi slechty a par z rad spojeneckych kralu

Re: Re: ale (dogbert (Anonym), 22.02.2008 17:03 )

jo, a  neni to vyznamenani, ale relevantni rytirsky rad se vsim vsudy, vcetne feudalnich privilegii, tak doufam, ze to v pribehu bude oznat:)

A nedava se cizincum

Pavel R.: No, přátelé, vypadá to, že jsem si zadělal na problém :-)

Detaily

Otomar: Třeba šel Kořínek ve stopách Indiana Jonese a podařilo se mu získat Svatý Grál. Či se z něj alespoň napil.

Pavel: Zase bych to tak neřešil. Zadáme axiom, že Kořínek provedl něco takového, že získal takové uznání, že královně bylo docela jedno jestli je nebo není cizinec. Všechno jde ohnout ;)

Detailisti se drží toho co vědí a nenamáhají se použít představivost. I já sám to někdy (v mém oboru) dělám :D

jůůůů

Tak dnes jenom krátce - znovu tleskám. Hodně se mi líbí, že konečně přišlo na to vysvětlování, už mi to malinko chybělo (tedy co se pana Kořínka týče).
Ještě popřemýšlím, ale tahle kapitola byl zatím můj nejhezčí narozeninový dárek:D Děkuju!

Galtheo

Tak to je opravdu krásné! :-) sice se zpožděním, ale vše nejlepší k narozeninám!

Tak jsem se po dvou dnech

Tak jsem se po dvou dnech čtení dostala až sem :-) Jediné, co můžu říct, je:"NO PÁNI!!!"
Nic víc dneska můj mozek nevyplodí. Měli jste někdy pocit, že máte víc zubů než mozkových buněk? :-)
Co opravdu nechápu je, proč mě skoro u každého zápisu napadne nějaká hláška z Red Dwarfa :-)

?

Elephant, co třeba kvůli barvě pozadí?

Barva pozadí je fajn,

Barva pozadí je fajn, strašně příjemně se na ní dívá. Tím to asi nebude, spíš asi moc často koukám na Trpaslíka :-)
Jinak dneska už normálně funguju, takže jsem schopna několika komentářů:
1) Ze začátku jsem četla spíš ze zvědavosti, ale jak se příběh začal zamotávat a komplikovat, opravdu mě strhnul, takže tleskám a těším se na další zápisy.
2) Výraz potkůň je super :-)
3) Spojení 2. sv. války a magie mi přijde zajímavé, rozhodně ne přitažené za vlasy. Podobný motiv použila S. Clark v Jonathanu Strangeovi a panu Norrellovi (i když tam se jednalo o napleonské války) a to byla knížka, kterou jsem byla opravdu nadšená.
4) Otomare, děkuji za Pražské pověsti, nikdy jsem o nich neslyšela :-)

Super

To chce Kořínkův fanklub. Když tam uvažuju, jsem nebyla tak úplně vedle s tím dědečkem od Tompsona.

druhá světová a magie

Docela nedávno jsem dočetla celou sérii Valhal od Františka Novotného, tak jsem docela v téhle kapitole dostala závrať. Patřim mezi "Kořínkovce" od jeho prvního výskytu, tak doufám, že vydrží. Živý a na světlé straně :))

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007