Labyrint - Zápis 33: CHMÝŘÍ PAMPELIŠEK

Tomáš se od ostatních odvrátil. Opřel se rukama o zeď a stoupl si čelem do rohu. V tichosti tak setrval snad minutu. Dívali se na jeho záda a po sobě navzájem.

Ouu,“ ozval se Zdenal a přitiskl si ruku k podbřišku. Už chvíli se mu na bledé tváři perlil pot.

„Co ouu?“ vyzvídala Valentýna.

„Je mi zle. Břicho. Nemáte tu někde toaletu?“

Slíva mávl k místnosti s páchnoucí dírou. „Posluž si.“

Zdenal vytřeštil oči. „To ne!“

„Počkáme zde,“ ujistil ho Kořínek, zatímco se Zdenal bleskově vytratil.

„Myslíte, že bude chtít i papír?“ zeptala se Valentýna a ukázala na grimoár.

Kořínek neměl slov.

„To není moc vtipný. Je mi taky dost zle,“ mračila se Rita. „Bože, za co?! Vždyť jsem se té večeře skoro nedotkla!“

Kořínek pokrčil rameny. „Bojím se, že se naše těla hemží všemožnými bakteriemi. Není divu, že se to začíná projevovat.“

„Já mám snad břicho plný živejch hadů!“ Ritě bylo do pláče. Shnít zaživa ve vlastní špíně... Ta představa ji ochromovala. Když si v duchu prošla kalendář, zamrazilo ji v zádech... Musí odsud okamžitě vypadnout, příští týden jí to začne. „Pojďme okamžitě něco udělat!“ chtěla vykřiknout, ale vyšlo z toho spíš zakňourání.

„Ihned vzkážeme Špínovi. Infekce je prevít, za chvíli můžeme stonat všichni,“ nebral to na lehkou váhu Kořínek. Hned po tom, co se Zdenal vrátil, vystoupal po schodech a začal vytrvale klepat na dveře.

O okamžik později se mu za zády prořítila Rita a duté zvuky klepání doplnily vlhké zvuky dávení. Ani ona sama netušila, jestli její rozbouřený žaludek ještě nepovzbudily Zdenalovy žaludeční křeče.

Zdenal byl bílý jako stěna. Ve světle svíčky začal zuřivě listovat v grimoáru. Tomáš Slíva se na něj díval s rozpaky. Valentýna s obavou. Pohladila ho po čele. „Jsi úplně žhavej! Doprčic, to neni žádná sranda! Člověče, udělej zázrak jako s mejma rukama. Prosím, vyleč se!“

Zdenal se podíval na své dlaně. Byly zašité hrubými černými stehy, olepené špínou a zaschlými strupy. Potom k Valentýně zvedl hlavu a pokrčil rameny. „Nevím, jestli to zvládnu. Jestli dobře chápu principy, tak to na mě samotného ani nebude fungovat. Musím najít něco jiného...“

„Chci mluvit s Delapanzou!“ zachraptěla Rita, zatímco si umolousaným rukávem utírala ústa.

„Šéfík sem moc často nechodí,“ odtušil Slíva. „První dva tejdny si se mnou povídal. Docela fajn pokec, pořád se ptal na svět nahoře. Pak jsem ho jednou vzal židlí, když jsem se zkoušel dostat ven. Nějak zahořkl.“

„Doprdele!“ shrnula své pocity.

Uplynula další čtvrthodina plíživého ticha. Valentýna několikrát začala mluvit, ale utichla dříve, než větu dokončila. Rita zarytě mlčela, hlavu měla v dlaních. Zdenal nevnímal okolí, potil se horečkou a hledal v grimoáru.

Valentýna propadala beznaději. Cítila, jak srdce skupiny rozleptává strach, stejně jako infekce požírala jejich těla. Všudypřítomná hrůza a šílenství se pomalu draly na povrch.

„Nebolí vás už prst?“ ozval se nakonec Tomáš Slíva.

„Bolí,“ přiznal Kořínek a přestal klepat. „Máte snad nějaký lepší nápad, Slívo?“

„Lepší, než vzít Delapanzu židlí? To teda nemam! Kdybych měl, netrčel bych tu měsíc.“

Bylo hůř. Druhého dne si začal na křeče stěžovat i Kořínek. Čas vyplňovali prázdnými diskuzemi následovanými hodinami ticha. Hladověli. Zdenal, který večeři propásl, se slabostí sotva držel na nohou. Pod slzícíma očima mu visely tmavé kruhy vyčerpání, přesto při světle svíčky stále smolil písmena na útržky papírů a listoval stranami Rukověti. S rozcuchanými vlasy a krhavým pohledem vypadal jako šílenec.

„Musí to tu někde být! Určitě to má řešení,“ blábolil pro sebe.

Ostatní na tom nebyli o moc lépe. Střevní potíže postihly i Ritu. Vzdorovala jim vztekem a nenávistí k Delapanzovi, kterého se střídavě snažila dovolat.

Když už to žízní nemohli vydržet, usrkávali stojatou vodu z pozinkovaného sudu u dveří. Slíva to tak dělal už měsíc a žil.

Druhého dne jim dva z Delapanzových poskoků přinesli tác s jídlem. Byly na něm žemle se stopy zubů a kusy osmaženého masa i syrové polotovary, hromada připečených studených hranolků umatlaných kečupem, oschlý salát a okoralé muffiny. Nebylo pochyb, že některý z pražských fastfoodů štědře zásobuje kanalizaci. I tak se ale na jídlo vrhli, jako by nejedli týden. Nezáleželo na tom, jestli jej v sobě dokáží udržet. Už jen ukojení nutkavé potřeby žvýkat a polykat přinášelo slast.

Rita byla šťastná, že bylo jídla dost pro všechny. Dokázala si představit, že by po pár dalších dnech hladovění mohla o okoralou housku vypuknout rvačka. Bylo to ponižující. Včera hamburgery pohrdala. Dnes by za něj upsala duši.

Uběhl další den. Infekce přes noc propukla i u Kořínka. Tíseň ještě vzrostla, protože si všichni uvědomili, že tu mohou zůstat dlouho. Navždy. Po krátké hádce se Ritě podařilo od Zdenala získat kus papíru a napsat Delapanzovi vzkaz. Z příkrého a nenávistného tónu nakonec zůstal prosebný. Už nebyla tak bláhová, aby chtěla svobodu. Prosila o antibiotika.

Když jim němí sluhové znovu přinesli jídlo, jistili je křesadlovou bambitkou, před očima jim šermovali tesáky. Převzali její vzkaz a Rita jen doufala, že jej doručili adresátovi.

Měla toho už dost, čekání a posedávání v kleci. Když zrovna nezvracela, nebo se nesvíjela v křečovitých bolestech, probírala plán útěku s Kořínkem a Slívou.

„Možná to jeden z nás odnese, ale jestli to neuděláme hned, chcípnem tu všichni!“ naléhala.

„Ta bambitka je na jednu ránu,“ souhlasil Kořínek. „Možná bych se o střelce dokázal postarat, ale upřímně říkám, že mě stáří připravilo o sílu i mrštnost. Bude to riskantní podnik.“

Slíva vážně kýval a prohlížel si tetování na svém předloktí zobrazující dívku s blanitými křídly ovinutou hadem. „Jdu do toho.“

"Kdybych tak měla Kurýr," tesknila Rita. "Já jsem ale kráva! Proč jsem ho tam nechávala?!"

Kořínek si postavil hlavu: „Nepodnikneme útěk dřív, než se Zdenal zlepší. A vy se Rito také sotva držíte na nohou. Ne, to je nesmysl. Nemůžeme se probíjet pevností, když se polovina z nás sotva vleče. To by byl masakr.“

Rita se na něj podívala a cítila, že je na pokraji zhroucení. Jak mu to jen má vysvětlit? „Ale co když už to nebude lepší, pane Kořínku? Co když už budeme jenom slabší a nemocnější, až tu shnijeme zaživa?! Řekněte mi jeden jediný důvod, proč by se to mělo zlepšit!“

„Má recht, pane Kořínek,“ souhlasil Slíva. „Když jsem byl sám, neměl jsem šanci. Jestli na ně ale vlítnem v pěti...“

Kořínek byl neústupný. „Rito, nesmíme ztratit naději. Ještě nikdy mě to nezradilo.“

Do jejich kruhu vstoupila Valentýna.

„Proč mě vynecháváte?“ pípla. „Chci vám pomoct!“

Podívali se na ni shovívavě, a jí náhle bylo tak úzko a smutno, že nedokázala zadržet slzy. Všechno se v ní vzedmulo jako nezadržitelná vlna bolesti. A tak se stalo, že když všichni ve vyčerpaném polobdění polehávali, uštknutí jedovatými hady čekání a beznaděje, když Zdenal omdlel a upadl tváří do rozevřeného grimoáru, zatímco mu sliny stékaly z koutku úst, vyhublá Rita klimbala vsedě opřená zády o dveře a Slíva se zarputilým výrazem vyléval z vosku svíce na podlaze obrácený pentagram, vzala Valentýna to jediné, co bylo její a blízké, jedinou známou věc v tomhle cizím a nenáviděném světě. Svou loutnu.

Nejdřív tiše a jemně, jako by tkala pavoučí vlákno, později s rostoucím citem a překvapivou vřelostí hladila její struny. Její tichý zpěv beze slov doprovázel nástroj a prolínal se s jeho tóny v neskutečné přirozenosti a dvojjedinosti. Osamělý hlas byl podpírán a chlácholen záplavou zvuků a v okamžiku nebylo možné rozlišit, co je zpěv a co hra. Hudba vyplnila celý prostor vězení, vnikla i do nejnepatrnější skuliny.

Rita, Kořínek i Slíva pomalu otevírali oči. Zdenal procitl z horečnatého blouznění. Překvapeně. A po chvíli zamyšleně. Ušlechtilé tóny se spojovaly v hudbu a hudba vytrhávala z letargie. Přinášela naději. 

Valentýna měla přivřené oči, překrývaly je řasy jako chmýří pampelišek. Neviděla jejich překvapení, tváře ztuhlé ve směšných grimasách. Ústa umlčená úžasem.

Valentýna měla přivřené oči, hudba ji kolébala v náručí a ze zlatých paprsků se v prostoru před ní vytvářel zářivý obrys dveří.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: DVEŘE Z PAPRSKŮ

Přináším vám možná trošku smutný zápis 33 s tajnosnubným názvem Chmýří pampelišek.

Je určitou odpovědí na komentáře Grushe a Lívie v Zápisu 27 z 9. února 2008. Navíc přináší první odhalení týkající se podivné Valentýniny loutny.

Nějak se mi nechce tyhle významnější zápisy rozdělovat do dvou menších, protože by vyprchala část atmosféry, a tak je zápis opět dvojnásobný.

A MÁM PRO VÁS NOVINKU. PO ZÁPISU 34 VÁS BUDE ČEKAT KRÁTKÁ ANKETA! (to ještě není ta mezi Slívou a Sedmtři, tahle se bude týkat Valentýny).

Z Rity se stává drsňačka

Z Rity se stává drsňačka :-) v prvních dílech jsem si nedovedla představit, že by z pusy vypustila sprosté slovo a teď se ohání krávama. Rozhodně jí to dělá lidštější.
A delší zápisy mi opravdu nevadí :-)

Konečně

Tak jsem ráda, že konečně došlo i na Valentýninu loutnu a na sílu hudby. To mě velice potěšilo, jen si vezměte, jak někdy muzika dokáže ovlivnit nejen vaši náladu, ale taky výkon, činy ... Ovšem jinak se tedy s našimi hrdiny vážně nemazlíš, tahle kapitolka byla vážně "chuťovka." Ale co čekat v hnusným zamořeným kanálu, že. Doufám, že na konci nám z nich aspoň něco zbude ;).

Už je to tu!

ááá....tak už je to tu,říkala jsem si,kdy se na nich konečně projeví zdravotní potíže...a konečně došlo i na Valentýnu a její loutnu.
Takže loutna dokáže vytvářet dveře tam,kde žádný nejsou?To je velice dobrej nápad...jsem zvědavá,kam je ty dveře zavedou....že by třeba někam do jiný dimenze nebo tak,kde budou potkávat duchy...a kde se potkají se Sedmtři?
Necháme se překvapit....jsem taky zvědavá,co ti skřeci,jestli třeba taky (kvůli Kořínkovi) založí něco jako Lvíspár a pomůžou jim v boji proti Delapanzovi.....

Já nevim,Pavle,že musíš vždycky zakončit kapitolu v tom nejlepším a nejnapínavějším bodě.....člověk se pak nemůže dočkat dne,kdy přibyde další zápis a kvůli tomu skoro pořádně nespí... :oDDD

Sedmtři...

...určitě vyvstane z voskového pentagramu!

Na ten pentagram bych taky

Na ten pentagram bych taky sáze ve spojitosti se Sedmtři. Avšak nevím jakým způsobem. Jestli jej vyvolá nějak Zdenal, či jako nějaký další účinek loutny. Co myslíte?
********************************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Loutna a pentagram

Re: Ladybird - já si myslím, že hra na loutnu nevytváří dveře, ale materializuje citová hnutí a touhy, pokud jsou hodně silné a upřímné, takže příště se může prostřednictvím hry na tuhle loutnu stvořit něco docela jiného. Otázkou je, jestli je to vždycky k dobru, neboť může být i depresivní nebo agresivní hudba a jestli i do ní někdo naplno vloží svou duši, tak se budou dít věci! Také by mohla být zajímavá hudební konfrontace loutnistky Valentýny s metalistou Slívou. Samozřejmě nevím, jak to plánuje Pavel. Nechám se překvapit.
Propuknutí infekce je realita kanálů, ale hlavně "zatěžkávací zkouška" pro naše hrdiny. A jsem zvědav, jestli Slíva svou satanistickou hrou neuvolnil nějaké temné síly.

Zajímavé!

opravdu zajímavé komentáře. Některé mi zamotaly hlavu. Příští zápis mám již zhruba vymyšlený, stejně tak i jakým způsobem do příběhu vstoupí Sedmtři, některé vaše nápady jsou ale fakt zajímavé. Tolik jedinečných pohledů a já můžu napsat jen jeden příběh. Uvidíme, nakolik se některým vašim řešením přiblížím. :-)

Jinak abych odpověděl Ladybird na poslední otázku: nedělám si iluze, že by někdo kvůli dalšímu dílu nemohl dospat, ale samozřejmě se o napínavé konce snažím :-) 

Pentagram, Loutna a Zdenalova magie

Život je plný náhod, a když se jich několik přihodí najednou, mohou vznikat zajímavé situace! Tak si třeba představte: Slíva si jen tak pro zábavu kreslí z vosku pentagram, Valentýna hraje na záhadnou loutnu, Zdenalova krev léčí (a kvoví jaké jiné má účinky). Jednotlivě to nemusí tolik znamenat. Avšak co by se stalo, kdyby si Zdenal chtěl taky zabrnkat? Mohlo by dojít, že by si o strunu pořezal prsty, nějaké kapky by dopadly na pentagram a...je tu spousta možností, které se mohou stát!
Pavel to má samozřejmě promyšlené podle sebe, toto jsou jen myšlenky, které se mi honí hlavou při čtení příběhu. :-)
To Ladybird: Kapitola by měla končit záhadně a "v tom nejlepším"! Kdyby končila, že si všichni sedli a snědli večeři, tak bychom se na pokračování těšili určitě o něco méně... :-)

rodinka úžasných

Tak zase jednou - krása:)
Ale za jak dlouho přijdou na to, jak Valentýnina loutna funguje?
Třeba by při rozhovoru o Sedmtři mohla právě loutna vyvolat tu naši zombii? Anebo najít řešení pro samouzdravovací proces pro Zdendalfa? Hmmm... ale ty dveře - kdyby Valentýna zhmotnila pomocí loutny dveře dle svýho přání, proč by nevedli jednoduše na povrch? To by ale bylo moc snadný, ne? Na druhou stranu, kam jinam by tak chtěla jít?

PS:ten předmět nemá s ničím nic společného, jen mě napadlo, že pomalu mají všichni krásně rozvinutou nějakou schopnost - nadpřirozenou, nebo jinou.

ps2

"Úžasňákovi" se mi prostě opravdu nehodí... :D

Dobré

Velmi dobré. Jen ty dveře mne překvapily, spíš jsem čekala, že je ta hudba nějak spojí se skřeky... Těším se na pokračování!

Připojení 73!

Dnes se mi o tom zdálo, proto to zde musím ventilovat:

Někdo zaklepal na dveře. Tom si přestal čmárat, Rita s Kořínkem pohlédli na dveře. Valentina nepřestávala hrát.

„Dnes mi není dobře, mami, nepůjdu do školy,“ zamručel Zdenal ze sna. Klepání se opakovalo.

„Kohoto sem čerti nesou?“ Zajímal se Kořínek.

„Snad to nejsou cesťáci!“ nadhodila Rita.

„Nebo jehovisti!“ přidal se Slíva.

Někdo zaklepal potřetí a naposledy. S razanci velkorážového kulometu. Věřeje zavířili ve změti třísek a dveře ujeli několik metrů.

Naši hrdinové na ně překvapeně pohlédli, protože na nich dosurfoval jeden z Delapanzových poskoků. Bodle modřin a otevřených ran bylo jasné, že ho někdo použil místo klepadla.

Uvolněným průchodem se dovnitř protáhla obrovitá postava s plynovou maskou a černým pláštěm. Jistě náhodou si stoupla na ležícího slouhu, získala několik dalších úctyhodných centimetrů a rozdrtila několik nepotřebných kůstek v nebožákově těle.

„Co je to za vola?“ probral se z ohromení Slíva, „Darth Vader? Hele, tady není fanklub Star Wars. A nikdy nebude. Dokud Lucas nepustí k muzice Rhapsody of fire!“

„Chrrrk... Chrrrk... Tome... slurp,“ spustila chraplavě postava v masce, „chrrrrrrr... Já jsem tvůj... srchrk... otec!“ S těmi slovy si strhla masku z hlavy.

„Tati!“ Zařval Slíva.

„Sedmtři!“ Zařvala Rita.

„Neřvěte mi tady!“ Zařval Kořínek. „Nebo sem někoho ten křik přivolá,“ dodal už tiše. Pak se zadíval na Sedmtřiho, zabručením schválil rozedraný krk, který držel jen díky několika špinavým hadrům, a poškrábal se mezi parožím.
„To jsem z toho jelen," špitnul si pro sebe.

Muhehe

To Bodkin: Pokud se ti často zdají podobně nápadité sny, tak ti teda jenom tiše závidím x). Vážně zajímavé pokračování příběhu, třeba se Pavel nechá inspirovat ;). Musím říct, že "hlody" postav opravdu sedí a Kořínkovo paroží ... paráda xD!

Koukám, že nejsem sama,

Koukám, že nejsem sama, kdo má úchylný sny. :o) Ale o Labyrintu se mi ještě nezdálo, no, snad to přijde.

Ke kapitole - líbila se mi opravdu moc. Magie hudby je super věc, celkově se mi, Pavle, Vaše (Tvoje? :o)) pojetí kouzel líbí, ten způsob "vezmi a dej". Zajímalo by mě, co "dá" Valentýna, když si Zdendalf Světle Zelený musí hrát na reverzního upíra.
Co se střevních potíží týče, dalo se čekat, že naši hrdinové budou mít z těch sraček minimálně pořádnou sračku. :o) Dost mě to připomnělo jednu naši dnd session, kde družina plnila quest ve stokách a skončila velmi podobně jako hrdinové Labyrintu. I s těmi následky...no bylo to značně hnusné, člověk se do toho při odehrávání dost zažere. :o)

Mimochodem, četla jsem březnovou PEVNOST - tak aspoň pár postřehů. Užila jsem si to moc, asi proto, že mám pořád větší prožitek z textu na papíře, než z toho z obrazovky. Akorát jedna věc mě neskutečně dráždila - pane bože, ta KOKAČKA, to je tak odporný slovo!! To fakt někdo používá, tohleto? :o)))

Jsem se nějak rozkecala, koukám. Už radši mlčím. :o)

nemoc a loutna

abych se přiznala tak jsem na Valentýninu loutnu už úplně zapomněla! teď by mě teda hodně zajímalo, kam ty dveře vlastně povedou :)
myšlenka Sedmtřiho jako otce Slívy je dost zajímavá, ale vzhledem k tomu že se měl objevit až po anketě, tak bych ho tu ještě nečekala.. Slíva by si ale každopádně měl dávat pozor s pentáčema, když všude okolo lítá magie :) ale zajímavej sen to byl, každopádně :)
Trošku mě překvapilo, že se ta nemoc takhle vyvinula u všech najednou. Už si, pravda, nepamatuju jestli v minulé kapitole nebylo špatně třeba Ritě, ale tady mi to přišlo, jakoby to chytlo všechny najednou... snad se nám všichni zase uzdraví :) zajímalo by mě, jak příchod do kanálu a tyhlety nemoci snášel na začátku Delapanza... x)

:-) opět pár komentářů ke skvělým komentářům

Bodkine: tys mě zase rozesmál. Ta dikce postav ale sedí. Fakt mě to pobavilo. Pokud vznikne nějaký výběr perel Labyrintu, tak tohle bude mezi nimi. Nedávno jsem uvažoval, že připravím takový menší testík, jestli podle kousku přímé řeči poznáte postavu. Teď si říkám, že by to bylo příliš jednoduché. Vymyslím to těžší.

Galtheo: k tomu PS - na tom něco bude. :-) Dokonce i kombinézy mají.

Exi: zajímavé, skutečně by se to mohlo stát i takhle.

Alyssa: tak to budeš s tou kokačkou překvapená. Já jsem to také nikdy dřív neslyšel a chechtal jsem se, když to slovo používal kamarád. Dělá v Coca-cole a všichni obchodníci jí jinak neřeknou. Takže je to existující pojem, který znají stovky lidí od fochu :-) Mně to přišlo správně střelené i pro Valentýnu.

Sixpoundera: tak k myšlence Sedmtřiho jako otce Slívy. Ne, že bych chtěl pánům trhat příbuzenské vazby, ale Slívovi je mezi pětadvaceti a třiceti (Exi, nechtěl bych se úplně držet té pětadvacítky, protože ho vidím trochu staršího než Zdenala). A kolik je Sedmtři je otázkou počtů. Pomineme-li tedy cesty v čase... ;-) V každém případě nyní už můžeme věk 73 považovat za konstantu. Co se týče té nemoci... uspěje přibližně shodná inkubační doba?

 

To Alyssa & Bodkin

Co se týče těch snů, tak existuje pojem "lucidní sny". Je to věc, která se blíží těm vašim snům. Kámoš to momentálně provozuje téměř na plné čáře a občas si taky vymýšlí takové ptákoviny... Příklad: Pokud znáte film Equilibrium, tak si spojte Gun katas, české nákupní centrum a máto z toho pěknej mazec. Takové bejkárny se také zdají... Když vás to bude víc zajímat, tak vám zkusim vyhrabat odkaz na stránku, kde se lucidním snům také věnují. Hezké snění.
********************************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Lucidní sny

kdyby někoho zajímalo víc, tak např. zde: http://zivotni-energie.cz/lucidni-sny-kde-to-jsem-neni-to-sen.html . Sám jsem se s tím termínem zatím nesetkal, takže jsem si to vyhledal :-)

Labyrint je fakt inspirativní

Bodkinova verze mě skvěle pobavila. Vidím, Pavle, že Labyrint ještě není dopsaný a už se z něj stává "KlasiKA" či "kulťák"! - protože podle jedné literární poučky parodie vznikají jen na díla, která mají trvalou hodnotu. Doufám, že tě to těší. Mně se na celém Labyrintu právě nejvíc líbí tahle hra s vedlejšími možnostmi děje, s nápady čtenářů, s věcmi, které s hlavním příběhem jen volně souvisí. Asociace, sny, zkušenosti, odborné přípomínky ze všech vědních oborů, mýty, legendy, skutečná historie - to všechno tvoří úžasné pozadí. Průběžně takhle vzniká to, čemu se říká "druhý plán". A myslím, že to právě dělá z Labyrintu něco výjimečného. A zatím jsem se s tím nesetkal i jiných literárních děl na webu - tam jsou reakce čtenářů jen v rovině "líbí - nelíbí" nebo začnou autorovi vytýkat nějakou prkotinu, pak se všichni vykašlou na děj a začnou si mezi sebou vyřizovat účty. A tohle se v Labyrintu naštěstí neděje. Nevím, jestli je to podmanivých "geniem loci" těhle stránek, nebo tím, že se tu sešla správná parta, naladěná na stejnou vlnu. Dokonce mě napadá, že by mohl časem vzniknout podobný klub kolem Labyrintu jako třeba kolem Star Treku a že bychom se mohli dočkat nějakého setkání, nějakého "Labyrintconu". Docela by se mi to líbilo. A znovu opakuji, že ta druhá rovina dialogů se čtenáři, která z toho dělá, jak by řekl teoretik "postmodernistické dílko" (čili prostě po česku "koláž z desítek střípků různých pohledů na stejnou věc") by se měla využít nejen v knižním vydání, ale také v Pevnosti. Nebylo by marné, až tam doženeš náskok, udělat spolu s dalším pokračováním i stránku spisovatelsko - čtenářských dialogů" - samozřejmě výběr.
Sám jsem moc zvědav, kam se to všechno bude vyvíjet.
Ještě poznámka k té loutně - je pravda, že kdyby plnila nejhlubší přání hrajícího, tak by je v tomhle případě musela vyvést rovnou ven z kanálů. Jenže on v tom může být podobný zádrhel, jako ve filmu Stalker, jestli si vzpomínáte, kde hrdinové nakonec šťastně projdou smrtelně nebezpečnou zónou až do místa, které plní všechna přání, sedí tam nekonečně dlouho, mlčí a žádné přání si vyslovit netroufnou. Protože to místo plní "opravdová přání", ne ta, o kterých si myslíme, že je chceme. Takže dveře nemusí vést z kanálu ven, ale do míst, která mají Valentýně přinést nějaké poznání, kde najde to, co v životě dosud marně hledala - i když ta zkušenost jí zprvu vůbec nemusí připadat příjemná!

Lucidní sny

Tak jsem si přečetl ten článek o lucidních snech; to je opravdu úžasná věc a každý z nás to někdy zažil. Nejsugestivnější jsou ty sny, kdy se vám zdá, že jste se normálně probudili ve svém pokoji na své posteli - a najednou se začne dít něco divného... Ale ověřování podle hodinek, jestli je to nebo není sen, mi přijde trochu uhozené; přece jen sen se vzdaluje od reality a může se stát, že při pohledu na hodinky zjistím, že místo nich mám na zápěstí třeba pavouka, nebo že se z ciferníku chechtá obličej nějakého skřítka. Pokud bych si dlouho nebyl jistý, jestli to, co prožívám, je sen nebo skutečnost (a pokud vím, že nejsem zfetovaný nějakou drogou), tak bych šel radši k psychiatrovi. Protikladem lucidních snů je zřejmě schizofrenie, kdy člověk sní v bdělém stavu a myslí si, že je to skutečnost.
Každopádně je pojem lucidních snů velmi inspirativní pro autory sci-fi a fantasy!

zajimave

take jsem si myslel ze loutna bude mit souvislost se skrekama, ale je fajn ze uz se projevila a taky neni uplne normalni:) taky mi prijde trosku zvlastni ze onemocneli vsichni najednou...

Ach jo... vidím to úplně

Ach jo... vidím to úplně jinak, věci v příběhu nemusejí být tak překombinované a ultradivné, jak vyplývá z očekávání v komentářích. Věci naopak bývají daleko prozaičtější, mají jednoduchá vysvětlení. A jsou pak ve své podstatě hezčí. Věc názoru.

Re: Atrix

v podstatě máš pravdu, ale je to věc názoru. Příběh zatím překombinovaný doufám není, vše by mělo mít svůj smysl, který se dříve či později ukáže (nebo už ukázal). Heslo, že v jednoduchosti je síla, má ale často platnost i v psaní.

Co se týče komentářů k onemocnění Zdenala, Rity a Kořínka, tak jste mě přesvědčili. Maličko to upravím, aby byl nástup nemoci pozdější alespoň u pana Jeronýma.

Re: Otomar

Tvá slova mě samozřejmě těší. Jsem moc rád, že se čtenáři zapojují, protože je to i smyslem celého tohoto projektu. Možná proto mě to tak baví. :-) Přesně, ty komentáře tomu příběhu dodávají druhý plán, ve kterém se sám spoustu věcí dozvím a rozšiřuji obzory.

Co se týče Labyrintconu, tak myslím, že opravdu tak velký "kult" nemáme :-) ale pokud vyjde to pásmo v Chotěboři, tak to je jedna z možností setkání, druhá - určitě plánuji nějakou zakončovací "party", kde by měli všichni čtenáři možnost se navzájem potkat. To je ale hudba daleké budoucnosti. Labyrint je zhruba za půlkou.

A naposledy, co se týče loutny: odpověď přinese možná už příští zápis. Snad zítra, nejpozději v sobotu.

Ale ne!

Labyrint že je zhruba za půlkou? To by byla veliká škoda, myslím, že se toho tam dá ještě tolik vymyslet ...! Asi by byla hloupost z toho dělat nějaký nekonečný seriál, ale přece nebudeš, Pavle, tak krutý a nevezmeš nám naše milované počtení tak brzy!!!
A ještě takový dovětek k té nemoci, možná to chápu trochu jinak než ostatní, ale když zblejznete všichni stejný hnus, není logický, že se každýmu docela brzy udělá pořádně šoufl? Když si tak vzpomenu na náš zájezd do Finska, podivně chutnající guláš a pak dlouhé fronty na toalety ...

choroba

Myslím, Pavle, že k tomu náhlemu prepuknutiu choroby Ti stačí rozdiel niekoľkých hodín (a zrejme teda zmena niekoľkých viet). Niektoré infekcie môžu mať úzke rozpätie inkubačnej doby a najmä ak boli osoby infikované z jedného zdroja súčasne, takže môžu pokojne ochorieť v relatívne krátkom slede za sebou.

re Atrix:

taky jsem pro jednoduchá vysvětlení tam, kde uspokojivě vysvětlují všechny záhady, ale tady vážně nemám nápad. PROČ by někdo tak pečlivě unášel několik různých a nesouvisejících lidí, zkoušel je a chtěl jim dát nějaký úkol...
sám pořád čekám na něco velkého a epického. i z toho důvodu mě překvapilo Pavlovo prolášení, že jsme za půlkou. přitom pořád vůbec nic nevíme...

Uvádění na pravou míru

Potřebuji osvětlit několik věcí, přičemž jsem sám zapomněl, o čem všem to mělo být. Tak se pokusím na nic nezapomenout.

Slíva & 73 aka Vader & Luke mě napadl v ten moment, kdy Pavel vyhlásil dvojvítěze ankety. Ta veselá omáčka kolem byl jen takový reflex. Můžu jen doufat, že se budu moci tím parodováním živit :D

Dikci postav není těžké zvládnout, obzvláště pro takového - všechno jsem četl, všechno jsem viděl a o všem dovedu zasvědceně hovořit - jakým jsem. Až budeš potřebovat dubla, stačí říct ;) :D

Lucidními sny jsem nikdy netrpěl. Spíše těmi Janidními - ano spíše se mi zdálo o Janách než Luckách. Naštěstí je to dávná minulost, poslední sen s dívkou se jménem byl tuhý horror o upíří lady, ale tady to rozvádět nebudu. Už tak bude ten příspěvek dost dlouhý.

V pondělí jsem postřehl několik zajímavých fotek z jedné sondy, kde byl vyfocen jeden útvar na Marsu - alespoň myslím, že to byl mars, tak trochu jsem dřímal -, který měl co dočinění s Labyrintem. Mrknu se po něm a dám vedět kde hledat.

Nu a naposledy, můžu jen znovu litovat, že tu není žádné tlačítko edit, abych opravil ty chyby, které se mi do mého úryvku nacpaly v nadšeném bušení do klávesnice. Samozřejmě jsem si to přečetl podruhé až několik chvil po poškádlení talčítka zvoucího se: Odeslat komentář.

a BTW(By-The-Way) - Snažím se, aby všechny mé komentáře byly pamětihodné perly :D

Noctis Labyrinthus

Tak, nalezeno docela rychle :)

Několik pěkný fotek Noctis Labyrinthus ze sondy Mars express najdete zde --> http://www.esa.int/esaMI/Mars_Express/SEMWBK73R8F_1.html

Především se mi líbí ta kontextová mapa (druhý obrázek). Což je vlastně to, co mě zaujalo :)

:-)

Já jsem vás s tou polovinou něchtěl vyděsit! Ani to není přesné, ale docela reálně možné to je. Celkový rozsah je daný také objemem, který se vejde za rok do Pevnosti, a když uvážíte, že už teď má Labyrint kolem 180 000 znaků, což odpovídá min cca 100 normostranám, tak to není málo. Hádám, že přinejmenším pět až šest měsíců nás ale ještě čeká, jsem sám zvědav, kdo to vydrží do konce, protože mně to přijde jako čtenářský heroický výkon. ;-)

Lívii děkuji za odborný lékařský posudek! :-)

A co se týče odhalení... To je otázka, jestli by vás čtení bavilo, kdybyste už teď věděli všechno, myslím, že ne. Na druhou stranu, už v příštím díle vám dám možnost dozvědět se část tajemství. Bude to ale záležet na vás. Labyrint je především příběhem o jednom velkém útěku a nalezení odpovědí.

Bodkinovi díky za Labyrinthus Noctis. Až tam pojedu v létě na dovolenou, tak se mu ozvu, aby mi tu zatím dělal dubla :-)

Jo a za chvíli vyrazím snít lucidní sny a mlžit si ruce (jak psali v tom článku).

Dovolená na Marsu

Ten záskok půjde stěží, protože tou dobou budu jediný, kdo tě tam odveze ;) :D

Co se délky týče, dokud si nikde nestěžuje, že je to jako dinastie, tak bych to do nás valil :D

Znělka

to mě přivádí k myšlence, že bych pro Labyrint vytvořil vlastní znělku. Třeba něco jako TÁ DA-DÁ DA-DÁ-DA-DA-DÁ-DA TÁ-DÁ-DÁ-TA-DA-DÁ (kdo to poznal?) :-))

znělka

Teď jsem s mladším bráchou viděl Datla Woodyho a ta tvoje znělka je tomu nějakj podobná Pavle... :-)
********************************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Milý Pavle, když jsem

Milý Pavle,
když jsem vydržela od vydání prvního dílu Temné věže čekat 7 let, než vyšel ten posledním, tak myslím, že nějakých pár měsíců mě opravdu nerozhodí, zvlášť při pravidelných týdenních dávkách :-) Takže jen tak dál!

znělka

Vyjma jednu slabiku mi to vychází jako znělka z Džejára ...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 7 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007