Labyrint - Zápis 34: DVEŘE Z PAPRSKŮ

„Propánakrále,“ řekl někdo a znělo to jako: prooo-pááá-naaa-krááá-leee, zpomaleně a deformovaně, jako když v magnetofonu docházejí baterie. Na hraně viditelnosti se pohnuly nějaké stíny. Valentýna vstala. Něco se změnilo, protože celý svět byl zahalený ve tmě. Její chuchvalce se honily v koutcích očí, šouraly se jí k nohám a utíkaly do bezpečné vzdálenosti, kdykoli je spálila pohledem.

V temnotě žhnuly dveře ze zlatých paprsků. Stoupaly k nim tři schody, a ten první vypadal jako z masa a druhý z lebek a kostí a poslední byl zlatý a přitom průhledný, takhle si Valentýna představovala lidskou duši.
 
Dveře ji přitahovaly silou magnetické hory. Udělala krok, připadala si jako opilá, plula prostorem, snad se ani nedotýkala země. Měla strach, ale takový, jako by se bála o někoho jiného, jako by se jen dívala otvory cizích očí. Cítila, jak se tma kolem ní stahuje. Paprsky jí vyšly vstříc, prolnuly se s ní a dveře se otevřely. A najednou byla pryč.

Valentýna se probudila. Ještě cítila, jak jí hučí v hlavě z toho podivného snu. Posadila se a přikryla si tvář dlaněmi. Chtěla sen zachytit, i když věděla, že to byla spíš noční můra. Vzpomínala si na lidi v jakémsi podzemí. Bláto a špínu ve světle baterky. Krysy, tisíce krys.  Hlavou jí běžely obrázky tváří, paměť k nim těžkopádně přiřazovala jména. Vzpomínky jako roztřesená ozvěna. Valentýna si nebyla jistá, jestli už je vzhůru, a tak otevřela oči. Nebyla ve své posteli. Seděla za barem.

„Brýtro,“ ušklíbl se barman, který teprve nabýval tvar. „Ještě jednou to samé?“
„Proč jste rozmazaný?“ zeptala se Valentýna. Měla pocit, jako by se ještě docela neprobudila a jednotlivé části mozku teprve začínaly fungovat. Nedokázala zaostřit, tvář muže se rozpíjela jako když nalijete mléko do vody.

„Já že sem rozmazanej? To sou mi věci. Něco podobnýho sem ještě neslyšel, a to už tu dělám nějakej pátek.“ Barman dál leštil skleničky. Jeho ruce nebyly ani mladé ani staré. Valentýna vlastně nedokázala spočítat jeho prsty, mlžily se, jako když snímáte někoho fotoaparátem s dlouhou závěrkou. Přesto viděla, jak berou skleničku. Vsoukají do ní utěrku, leští ji a potom odkládají mezi ostatní sklo do police.

„Jak to, že mluvím anglicky?“ zeptala se Valentýna.
 
„Slečinko, nejste opilá?“ odvětil barman a jedno jeho obočí se zdvihlo, čímž se výraz změnil ve znepokojený.
 
„Pardon, pane. Mam v tom trochu maglajz.“ Valentýna si sevřela hlavu do dlaní a přemýšlela.

V uších jí bouřilo šumění, které se vzápětí změnilo v Beer barrel polku zpívanou rozesmátým mužským sborem. Hlasy zněly jako ze stařičkého rádia. Za pár vteřin zvuk opět nahradilo šumění. Valentýna se podívala na barmana, ten se nepohnul z místa a stále leštil skleničku. Neviditelné rádio se z nepříjemného pískání ustálilo na Edith Piaf. Z neviditelných reproduktorů znělo Non, je ne regrette Rien.

„Kde to jsem?“ zeptala se Valentýna.

„V baru, nevidíš?“

Valentýna viděla. Rozhlížela se kolem a její pohled byl houbou, která otírá zamžené okno. Předměty dostávaly barvu a zaostřovaly se, materializovaly, jak otáčela hlavou. Seděla na červené polstrované stoličce na vysokých nohou pavouka sekáče. Lokty se opírala o barový pult z lakovaného dubu, jehož horní desku tvořil černý mramor. Bar osvětlovaly nízké mosazné lustry, polepené reklamou na Worthington Draught bitter. Podlaha byla z černých a bílých dlaždic položených na koso ve vzoru šachovnice. Stěnu za zády Valentýny tvořila skleněná výloha, ve které blikal modrorůžový neon. Valentýna ho zkusila přečíst: s’enitnelaV.
V policích za barem stály desítky různobarevných lahví, většinu etiket Valentýna nepoznávala. Kromě ní a podivného barmana tu nikdo další nebyl.
 
„Měla by sis něco dát, nebo jít pryč. Lidé sem obvykle chodí pít a ne civět,“ poznamenal a podíval se na Valentýnu skrz vyleštěnou skleničku. Konečně se jeho vzhled ustálil. Stál před ní muž s přerostlými slámovými vlasy, které se neustále mírně vlnily. Na tváři měl šedé strniště, oči hluboké a hnědé. Jeho obličej byl trošku nakřivo, ale mohl to být jen klam vzniklý kresbou vrásek. Nikdy dřív ho neviděla. 

„Mám strach,“ řekla.

„Ani se nedivím. Tady se ale nemusíš ničeho bát. Pokud neotevřeš dveře ven.“

„Co je za nimi?“

„Nic.“

Valentýna byla zmatená. „Proč je teda nesmím otevřít?“

Útrpně se na ni podíval. „No tak běž a zkus to. Když tak miluješ hrůzu, běž to zkusit...“

Dívala se na dveře. Připadalo jí, že tma se za nimi hromadí jako kouř. Neklidná, živá. Žárovky v lustrech baru zapraskaly a na okamžik potemněly. Valentýně po zádech přeběhl mráz. Zůstala sedět.
 
„Vsadím se, že by sis dala Piňa coladu,“ řekl barman a nasypal do shakeru kostky ledu. Potom je zalil ananasovým džusem, bílým rumem a kokosovou šťávu. Začal s nádobou třást.
 
„Vzpomínám si. Byli jsme s partou lidí uvězněný v kanálech. Hrála jsem na loutnu a strašně toužila být alespoň na chvíli pryč z toho strašnýho místa.“

„Dokázala jsi to, jsi pryč,“ řekl barman. A pak ještě řekl: „Tradá!“ Naříznutý ananas navlékl na okraj sklenky a pak do ní zapíchl papírové paraplíčko.

„Díky,“ pípla Valentýna a usrkla brčkem nápoj. Byl to ten nejlepší drink, jaký v životě ochutnala. Ananasová chuť jí zaplavila jako příboj, kokos připomněl ostrov omývaný azurovým mořem a vůně rumu rozpouštěla starosti.

„Je výborný.“ Valentýna vytáhla slunečník a vetkla si ho do vlasů.

„To mě těší,“ odpověděl barman.

„Já teď ale doopravdy nejsem v baru. Je to nějakej trip, ne? Nebo sen?“

„Právě teď je to stejně skutečné jako ty sama. Když rozbiješ skleničku, co držíš v ruce, řízneš se do prstu, ucítíš bolest. Poteče ti krev.“

Valentýna to udělala. „Au.“

Potom se muže zeptala: „Kdo jsi?“

„Jsem Eddie. Provozuju tohle místo už pár let. Je to dost osamělá práce, ale to už je můj úděl. Co ta loutna, umíš na ni hrát?“

„Říkala jsem, že se mi zdálo, že jsem na ni hrála. Myslím, že to umím.“

„Slyšel jsem o tom vyprávět. Když hraješ vesele, můžeš ostatní potěšit, když tajuplně a nenávistně, můžeš lidi poštvat proti sobě. A když něco hrozně chceš, může se to prý splnit. Ale ne to, co si myslíš, že chceš, ale tvé opravdové a niterné přání. Málokdo má odvahu to risknout.“

„Jste duch.“ došla Valentýna k závěru. „Chci se vás dotknout.“

„Posluž si.“

Udělala to. Mezi prsty jí přeskočily zlatavé jiskry, na dotek ucítila kůži vrásčitou a suchou jako papír. Ucukla.

„Dobře. Tak znova. Kde teda jsem?“

„Přece pryč. Ta cesta je trochu vyčerpávající, ale tys to zvládla.“

„Jsem ztahaná jak kotě.“

„Abys nebyla, stála tě rok života. Rok tvé mladé krve se vypařil jako by dopadla do vulkánu sopky.“ Muž vylovil z náprsní kapsy hodinky, které měl zavěšené na stříbrném řetízku. „Měla by ses zeptat, protože čas se krátí. Bylo by škoda, kdybys zaplatila zbytečně.“

Valentýna ho neposlouchala. Krev se jí nahrnula do tváří. „Rok života?!“

Pokrčil rameny. „Teď už si s tím nelam hlavu. Jen na to mysli příště. Polož mi otázku. Odpověď ti posvítí na cestu zpátky.“

Tápala. Mluvil pravdu, nebo si s ní zase jen hrál, jako když na začátku předstíral, že je v úplně normálním baru. A nebo je všechno, co říká, pravda?

„Na co se mám zeptat?“ zajíkla se.

„Zaplatila jsi. Čas se krátí! Zeptej se!“ Muž visel očima na vteřinové ručičce.

Valentýna se zamyslela. Kousla se do rtu.

Muž na ni vážně hleděl. „Deset, devět, osm...“

V tom okamžiku Valentýna vyhrkla:

Komentáře

PŘÍŠTĚ: název ještě neznám

Valentýna se zamyslí do 20.3., kdy bude ve 24:00 anketa ukončena. V případě rovnosti hlasů rozhodnu já losem.

Přináším vám 34 zápis: Dveře z paprsků. Jsem zvědavý, co na něj řeknete.

Pro zajímavost přináším výňatek z Otomarova komentáře k minulému dílu:

...protože to místo plní "opravdová přání", ne ta, o kterých si myslíme, že je chceme. Takže dveře nemusí vést z kanálu ven, ale do míst, která mají Valentýně přinést nějaké poznání...

Já bych řekl, že to trefil víc než dobře. A nebo jsem se nechal částečně inspirovat? To už nedokážu říct ani já sám... :-)

Acid

Hmmm, taky mám slabost pro LSD. :)

zajímavé

pěkné. býval bych se divil, kdyby to byly jen obyčejné dveře. ale ta anketa mě láme mezi touhou zjistit, co se děje a správným role-playingem Valentýny...
rok života je prima, mimo úplně kritickou situaci by to nikdo znalý ceny nepoužil

PS: Eddie=2d (obvykle)

Eddie/Edie

Váhal jsem, jakou použiju variantu. Našel jsem obě dvě. Vybral jsem s jedním. Teď se na to ale koukám a ta s jedním je používáná spíše v ženských jménech. Opravuji tedy na 2 "d".

fakt dobré

Moc pěkně ten příběh, Pavle, rozvíjíš, Ta anketa je dobrá, ale chybí mi tam v možnostech jedna dost podstatná otázka, na kterou bych se já na Valentýnině místě zeptala a sice : "PROČ NÁS UNESLI?!" Ale to "KDO?" je taky zajímavé. Je mi jasné, že bychom se důvod únosů dozvěděli příliš brzy. Takže budu hlasovat pro KDO.
Příběh se mi moc líbí a jsem moc ráda, že byla přidána postava, pro kterou jsem hlasovala.

Pěkné

Tak tahle kapitolka se mi velice líbila, LSD hadr.
Jen mě trochu zklamalo, že lidi chtějí víc léčit kamarády a poznávat, kdo je to vlastně unesl, než vědět "kde to jsem? kam jsem se to sakra zase dostal?? (není to pocestný)....." :))) Pro to jsem tedy hlasoval já. :)
Prostě nechápu anketový systém ve chvíli, kdy ostatní mají jiný nmázor než já :D :D :D

Vidím město, jehož podzemí se středu země dotýká.

Důvodů, proč má prozatím navrch praktická otázka vyléčení ostatních, je dle mého několik:
1) Nikdo nemá rád hrdiny, kteří jsou užiteční tak akorát k tomu, aby zvraceli, trpěli průjmy a převalovali se v horečkách. Není to kůůl.

2) Jak poznamenal Lamar, je to jistý roleplaying, co by měla/udělala Valentýna sama.

3) Nikdo neche být brzy starý a proto krotí svou zvědavost, protože nakonec se to stejně musí vysvětlit ;)

Já osobně bych se sice zeptal, jaká čísla budou ve sportce v tu dobu, kdy se dostanu z kanálů, ale Val není já.

Revenga: Tak nezbývá jen doufat, že nikdy nebudu tvůj kamarád nebo nebudu těžce nemocen, protože jinak bych se pomoci nemusel dočkat. A pak si buď jistá, že bych tě chodil strašit

Pak to taky může dopadnout tak, že Valentýna sice zjistí, že je unesla banda komunistů (ano, specielně pro Kořínka), kteří se snaží zvrátit kapitalismus této země zpět do 50.let minulého století za použití všech možných prostředků. Val se tedy vrátí zpět do vězení, je svědkem toho, jak Zdenal zemře vyblitím si střev, Kořínka ubijí biřici, a ji s Ritou prodají nějakému ouchylovi, který dělá do vysoké politiky, takže do konce svého krátkého života sexuální otrokyně bude vědět o co šlo, ale bude jí to platné jako lightsaber mentatovi.

2 Bodkin

První bod programu: "Buď si jistÝ", jsem chlap a jsem na to (občas i) hrdý :))
Revenga je název songu SOAD, bohužel to občas svádí k záměně rodů, přeci jen "ten Revenga" nezní v českých končinách úplně klasicky :)

Druhý bod programu: Můžu Tě ujistit, že nikdo z mých kamarádů mě v noci nestraší (asi se Ti fakt ulevilo, co? ((: ), zásadně tak činí za bílého dne a během mého plného/ alespoň čtvrtinového vědomí (a asi je to sakra baví), a to aniž by přitom projevovali jakékoli známky vážnější choroby (z čehož mám pro změnu radost já) :)

Bod třetí a závěrečný, pakliže mě jich nenapadne ještě více (což je docela možné, já když se rozepíšu......):
Neříkám, že by se těžce nemocným nemělo pomoci, soudím pouze, že to nemusí být nutně věc, na kterou by se bylo nutné (navíc za jeden celý svůj rok života!) ptát...
Hergot, dyť v opodzemí máš (pravda, velice ochotného, ale stejně) Dona Quichota, kterej se tam asi taky nějak musel dostat, he? Noa ten nijak nemocný není (nebo to velice dovedně maskuje) --> asi se nějak musel kurýrovat. Krom toho má takový zásobičky nadzemního šmejdu, že léky se tam určitě nějaký najdou, hm? :)

S upřímnými pozdravy a přáním slunečného dne se loučí
Revenga ;)

Nehledě na to, že úplně

Nehledě na to, že úplně nejlepší otázka, kterou by to Valentýna rozštípla úplně nejlíp, by byla: ,,Jak se celá naše parta dostane zpátky na povrch?" Ale to by byl konec Labyrintu a to by se nikomu z nás asi nelíbilo, že jo.

Valentýnin dotaz

Pokud by se Valentýna zeptala na to, jak se dostanou na povrch, tak by to určitě ještě nemuselo znamenat konec Labyrintu, právě naopak. Strejda Eddie by pověděl v náznacích a symbolech, jak ven a dalších tisíc triliónů dílů by se naši hrdinové mohli bavit luštěním jeho vzkazu. Nebo by jim mohl dát nějaké jiné (hmotné) vodítko. Jediné, o co by tímto Labyrint mohl přijít, by bylo to tajemství, které ho obklopuje - hrdinové už by prostě přesně věděli, kam a proč musí jít.

Eddie

doufám, že Eddie nesnědl tolik vtipné kaše jako mívají ve zvyku sníst různí věštci/orákula/astrální sféry a spol., protože pak by mohl na otázku "Jak vyléčit ostatní?" s klidem pravdivě odpovědět něco jako "Těžko." a rozloučit se. :D

hmm co ted?

moc povedene... nemuzu si pomoct trosku me to pripomina matrix(ze by jenom me?)no a u vyberu otazky je to velmi tezke...ja bych taky hlasoval pro odpoved proc nas unesl? (skoda ze nemuze mit vic otazek najednou, ale to by asi ztratila vic let co?) takze sice jako v spravnym RP by se asi mela zeptat na uzdraveni...ja ale radsi hlasuju pro KDO nas unesl...stejne se uzdravi(ja vim je to nefer,zajimave by bylo kdyby vyhrala jina otazka aby nekdo na nemoc zemrel...sice by to bylo u dalsi ankety trosku ovlivnovane ze by se hlasovalo pro zdarny vyvoj) :D

Musí se jednou odpovědí dozvědět co nejvíc

Těší mě, že jsem posledně zabodoval ve funkci "proroka", i když se dalo logicky odvodit, že hudební nástroj bude sloužit pro nějaké duchovnější vibrace, než třeba pneumatické kladivo :). Hudba je svým způsobem také droga, to věděli už pravěcí šamani a vědí to dodnes účastníci různých technopárty! Ale Pavel to opět domyslel geniálně, že Valentinu přemístil do prostředí, které ji zřejmě "v civilním životě" bývalo nejbližší. Co se týče její otázky, pokud má jen jednu, pak je asi logické, že bude chtít vědět podstatu bláznivého dění, do kterého tak nečekaně spadla. Nejspíš by se ptala "Kdo a proč nás unesl?", ale to by patrně bylo považováno za dvě otázky. Ale pokud budou vědět, kdo proti nim stojí, pak už nějak přijdou na to, jak mu čelit. Nejhorší je vždycky to nebezpečí, které je neznámé a z našeho hlediska nepochopitelné.
I když vzhledem k Valentýně by mi skutečně připadala logičtější otázka "Jak se odtud co nejrychleji dostaneme ven?", ale ta ve výběru není a Pavel zřejmě ví, proč.
Ještě bych chtěl poukázat na další nesmírně důležitý fakt - a to je anglické prostředí baru, typický nápoj, drobné detaily vybavení místnosti a především nenápadně připomenutá hudební kulisa, poukazující k tomu, že Valentýna se patrně přesunula v čase do válečné Anglie pana Kořínka! Jsem zvědav, jestli i v tomto případě budu úspěšným prorokem.

otomar: tak to je rozhodně

otomar: tak to je rozhodně zajímavej postřeh, třeba máš pravdu :)
no je vidět Pavle, že ses článkem o lucidním snění celkem inspiroval :) je to pěkný vidět, že ten příběh opravdu ovlivňují komentáře a o čem se tady debatuje. Já sama jsem teda měla lucidní sen jenom jednou, v době kdy jsem se o tyhle věci hodně zajímala.
Dost mě v článku překvapilo tvrzení, že sny bývají často černobílé.. já ještě žádný černobílý sen nezažila! jo, častokrát bylo v tom snu temno, ale černobílo ne.
Taky se musím pochlubit, že jsem měla svůj první sen o Labyrintu (zajímalo by mě, jestli se jedná o nějakou řetězovou reakci a v nejbližší době to postihne i všechny ostatní komentující..) ve snu jsem byla na nějaké webové stránce, podívala se do Kontaktů a vidím tam jméno Tomáš Slíva :D to je ale bohužel všechno co si pamatuju. Noo, že by to bylo přímo o Labyrintu, to se asi říct nedá, že? ale třeba to není první sen, uvidíme. Hmm, například takovej lucidní sen v Labyrintu? to bych si nechala líbit x)
jo a ještě něco.. Eddie mi připomněl barmana z rockáče Brooklyn v Brně.. nevím jestli jste tam někdy někdo (kromě Metalýzy) byli, možná jo :)
Ale teda, doufám stejně jako ostatní, že Labyrint ještě za druhou půlkou není :( ono se to nezdá, je toho už asi docela dost ale mě připadá jak kdyby příběh teprve začínal... a to setkání v rámci ukončení příběhu je vážně dobrej nápad, počítejte se mnou! :)

:-) ano

inspiruji se vašimi komentáři i věcmi, které tu probíráme (proto např. i ta letmá narážka na lucidní snění - kdo četl článek, ví). Někdy to jde více, někdy méně.

Bar je mimo jiné tak trochu poklonou fenomenálnímu Lynchovu Twin Peaks... To byl totiž snad jediný seriál, který mě v dospělosti přiměl udělat si každý týden čas a zasednout před televizi. A postava agenta Dale Coopera patří mezi mé nejoblíbenější filmové postavy. :-) Samozřejmě je ale hlavní smysl baru spojen s příběhem Labyrintu, nikoli se skládáním poklon :-)

To je pravda...

vlastně jsem si to zatím moc neuvědomil, ale atmosféra Twin Peaks je někde v pozadí Labyrintu skutečně ukrytá, včetně těch unesených a mučených dívek a divných figur...

ups

a ja v tom trapne videl matrix...je videt ze koukam malo na televizi nebo moc a na spatny filmy...

to vyky

Klíd, zaprvé matrix není špatnej film a za druhý, mě to zas zpočátku připomělo ten kraťounkej začátek v Ospalý díře...
********************************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Bar je typická rekvizita z mnoha příběhů,

třeba western a americká detektivka "drsné školy" by se bez něj vůbec neobešly. A co by bylo fantasy bez záhadného krčmáře, jenž leccos ví a pokud je dobře naladěn, tak hrdinovi v náznaku prozradí? Ale teď vážně: bar skutečně jako by příšel do Labyrintu z městečka Twin Peaks. Ale ty přesuny do jiných "virtuálních skutečností", tak ty jsou spíš Matrixové. Takže bych řekl, vážení kolegové, že máte pravdu oba!

A jestlipak jste si všimli

že ten bar, v němž Valentýna sedí, se jmenuje "Valentýnin"? Je to napsáno na neónu nad vchodem. Mimochodem latinské jméno Valentýna znamená česky "silná". Skoro bezděčná symbolika. Zvlášť, když si uvědomím, že její kolegyně Rita je zkráceninou z italského Margherita, což znamená "perla".

Re:

Abych odpověděl Otomarovi: já si toho všiml :-)

O významu jmen jsem ale nevěděl a je to velmi zajímavé.

Samozřejmě

to předpokládám, že autor si toho všiml, když to napsal:). Mé upozornění je směřováno k ostatním čtenářům.

Ještě k významům jmen

S těmi jmény je to ještě zajímavější, než by se na první pohled zdálo. Je to opravdu zvláštní; myslíme si, že jména pro své hrdiny (ale i pro své děti!) vybíráme náhodně, prostě nám jsou sympatická nebo k té vymyšlené osobě tak nějak "sednou". A přesto jako by tady působila jakási podvědomá magie, napojení na společné "informační pole", či jak by se to ještě dalo nazvat. No, posuďte sami. Vzal jsem si k ruce Výkladový lexikon jmen, vydaný nakladatelstvím Academia, a podíval jsem se, jaká jména vybral Pavel dalším hrdinům Labyrintu. A je to opravdu pozoruhodné. Tak například Zdenal, což je odvozeno od staroslovanského Zdeněk nebo Zdislav (též používáno v podobách Zdeslav, Zdík, Zdeník, Sdenal (!) Sedeslav). Znamená to "ten, kdo se proslaví zde", nebo "ten, kdo toto místo učiní slavným." Zajímavé, že?
Také pan Jeroným Kořínek nemá své křestní místo náhodou. Jeroným je jméno řeckého původu (v originále Hieronymos) a znamená - teď se podržte - "muž se svatým jménem". Nojo, označení "Muž se svatým jménem Kořínek" možná leccos naznačuje z jeho minulosti -:).
A co takový Tomáš Slíva? Nemohl se, vzhledem ke své podobnosti s trestancem Sedmtři ani jmenovat jinak! Tomáš je totiž jméno aramejského původu a znamená "dvojče, blíženec"!
A abychom nezůstali jen i Pavlových hrdinů, tak jsem se podíval na samotného autora a okamžitě jsem v jeho jméně odhalil, jak šikovně maskuje svou genialitu za okázalou skromností, neboť jeho latinské jméno Pavel (Paulus) znamená "malý, skromný, nepatrný"

Jména

Hmm... s těmi jmény je to fakt zajímavé! Já bych řekl, že všichni, když uslyšíme nějaké jméno, tak si představíme určitý typ osobnosti a ten lexikon je asi takový výňatek nebo průměr z nás všech. ;)

od torres -

nojo, jenže ten lexikon jmen není sestavován podle vlastností lidí, ale právě naopak, ty jména si vybírají lidé pro své děti (nebo v našem případě románové postavy) z předem hotového seznamu, aniž by předem věděli, jaké ty děti budou a dokonce aniž by významu těch jmen rozuměli! Něco jiného je to u horoskopů, tam opravdu třeba znamení "kozoroha" je jakýsi průněr typických vlastností lidí, co se narodili ve vymezeném období, kdy slunce prochází přes souhvězdí kozoroha.

Zpět k našemu příběhu...

Těm, co hlasují pro otázku "jak mám vyléčit ostatní?" Dali byste rok života za odpověď "Tak přinuťte Delapanzu, ať vám vydá ta antibiotika, co má nasyslená ve svém skladišti?"

PS:

Jistě tušíte, že tajemná postava "z jiného světa" takhle blbě neodpoví -:)

Odpověď na Otomarovu komentářovou smršť :-)

je pro mě fakt zábavné nacházet tu věci, které mě ve snu nenapadly. Je fakt, že Jméno korábu je poměrně symbolickou knihou, a já se symbolikou pracuji rád, ale tohle je skutečně už "vyšší level" .-)

Jinak k mé skromnosti. Ujišťuji vás, že má své meze. Jsem úplně normální, taky se dokážu dmout pýchou. Což leckdy činím, akorát se to snažím nikomu nevnucovat :))

A co se týče Valentýniny otázky: ať zvolíte jakoukoli možnost, příběh se vydá vybranou cestou a ty ostatní tím okamžikem zmizí. tj. i to léčení např. proběhne jinak, než by proběhlo, kdyby se na něj V. zeptala, nebo se postavy rozhodnou udělat něco jiného, než by udělaly, kdyby měly určité informace o únoscích, atd. = neexistuje jedna správná volba. :-) všechny jsou správné a každá jinak.

Dokončení komentářové smršti -:)

Ještě jsem chtěl podotknout, či dát spolučtenářům k zamyšlení jednu důležitou otázku: Proč Delapanza naše hrdiny vězní a tváří se, že je hluchý k jejich trápení? Kdyby je chtěl zlikvidovat, tak to udělá rychleji. Jenže on chce, aby "vyměkli" a aby mu Kořínek prozradil nějaké důležité tajemství. Takže skutečně ještě nevyčerpali všechny možnosti ke své záchraně. Kořínek by mohl, výměnou za léky a propuštění, nabídnout Delapanzovi informace, které jsou pro "kanálního rytíře" zřejmě "životně důležité"!

Delapanza

Mě by ale stejně zajímalo, co se z toho "kanálového rytíře" vyklube. Ze začátku jsem si ho oblíbil a proto tolik netruchlil pro 73, ale teď doufám, že se z něj ještě nakonec vyklube kladná postava. (I když povahu nemá zrovna nejšťastnější.)

tak

a mystika přichází :)

Anketa

Tak, zdá se, že anketa dopadla jednoznačně (díkybohu :-). O víkendu tedy přidám nový zápis s číslem 35.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007