Labyrint - Zápis 36: NEPŘÍTEL PŘED BRANAMI

Tomáš Slíva přitiskl ucho ke dveřím. Dunivé kroky těžkých bot, které spěchaly před chvílí tam, se prohnaly opačným směrem. Mumlání mnoha hlasů. Cinkání výstroje. Křik neznámého muže. „Hejbněte kostrou, lenoši!“ Lomoz odezněl a po chvíli se opět rozhostilo ticho. Nebylo to ale ospalé a beznadějné ticho jako předtím. Tohle ticho bylo plné napětí a očekávání.

„Vlevo na konci chodby jsou kasárna,“ prozradil Tomáš. „Je to bez záruky, ale kolikrát jsem v noci slyšel šramot, když se měnily hlídky.“

„Zdá se, že mají poplach,“ mnul si bradu Kořínek.

„Nebo cvičení. Delapanza svý chlapy pěkně ždíme. Je to parchant. Drží je pořád v pozoru.“

„Neřekl bych, že jde o cvičení, Slívo. Ten velitel měl v hlase strach.“

Dlouhovlasý pokrčil rameny. „Může bejt. Ale stejně mi... Pozor, někdo jde!“

Odskočil ode dveří a ponořil se do stínu vedle schodů. Kořínek si stoupl ke stěně. Rita si sedla na kavalec. Dívala se na obdélník dveří a říkala si, že ať už jimi přijde cokoli, nemůže se jejich situace zhoršit. Přesto, když cvakal odemykaný zámek, srdce jí divoce bilo.

Vešli dva Delapanzovi němí poskoci s pochodněmi. A po nich sám Delapanza, doprovázený další dvojicí z osobní gardy. Rytíř byl v černorudém hávu z moly prožraného sametu. Přes něj nesl olejem se lesknoucí zbroj z víček konzerv, které se překrývaly jako šupiny. Dva ze sluhů drželi v rukou křesadlové pistole, všem se u pasu houpaly hrubě kované tesáky, jejichž čepele ještě nesly stopy kladiva.

Rytíř se lehce uklonil směrem k Ritě a Valentýně. Na jeho obličeji se usadil smutný výraz. „Dámy, svolejte své lidi. Dnes s vámi poobědvám.“

Rita se na něj zamračila, zároveň ho ale nechtěla urazit a čekat několik dalších dní, než se uráčí zase přijít. Snad proto potlačila chuť udeřit ho do tváře. Za chvíli už všichni seděli u stolu vprostřed místnosti na rozviklaných židlích. Delapanza pokynul rukou a do místnosti sestoupili skřeci, kteří na širokých tácech přinesli jídlo i pití. Otlučené lahve, sáčky s pečivem, otevřené gulášové konzervy, tající mraženou zeleninu, narychlo připálenou na ohni, uzenou krkovici, olivy a křen.

Delapanzovi sluhové v místnosti zůstali.
 
„Omlouvám se, že jsem nepřišel dříve,“ začal rytíř a zkoumal jednu po druhé tváře svých vězňů. „Vidím ve vašich očích zlobu. Ano, dal jsem vás pod zámek, ale stále jste mými hosty a tedy pod mou ochranou. Možná přišla chvíle, kdy hostitelská slušnost nabyla svého významu a hostitel má možnost prokázat svou ušlechtilost... Mrzí mě, že někteří z vás ochořeli. Váš vzkaz jsem si ale přečetl až po návratu z výpravy.“

„Jaké výpravy?“ vybafla mechanicky Rita a zabodla do Delapanzy oči. Byl to kupodivu on, kdo první uhnul pohledem.

„Vydal jsem se na tajné místo, kde jsem poprvé nalezl skřeky. Po letech jsem znovu hledal stopy, které by mi prozradily více o tomto plemeni. Zatímco jste se těšili pohostinnosti Špíny, dumal jsem nad otázkami, které mě trýzní. Musel jsem se ale vrátit předčasně, protože se objevil palčivý problém. Před Špínu přitáhla armáda.“

„Panebože! Armáda? V kanálech?“ tápala Rita.

„S kanálníky už jste měli tu čest. V malých skupinách nejsou víc než zbabělé krysy. V  počtu několika kmenů jsou ale nebezpeční. Chtějí, abych vás vydal. Já zase chci znát pravdu o svých dětech.“ Delapanza se odmlčel a očima jako jehličky probodával Kořínka.

Rita si kousala nehet. Potom už to nevydržela a vykřikla: „Mám toho dost! Řeknu mu, co chce slyšet! Nechápu, proč bychom všichni měli trpět jen kvůli takové hlouposti! Já vím, že jsme si slíbili, že budeme mlčet, ale tohle starý tajemství už nikomu neublíží! Skřeci nejsou žádný bavorský opice, že ne, pane Kořínku!“

Kořínek mlčel, varovně na ni pohlédl. Stiskl čelisti. Rytíř se na ženu se zájmem zadíval.

Rita pokračovala: „Skřeci jsou ze žižkovské Zóny. Je to uniklý vzorek. Rozmnožili se v podzemí.“

Delapanza nedůvěřivě zamlaskal. „Stavba žižkovské rakety začala až v roce 1985. Skřeci tu žijí mnohem déle. Lžeš!“

Rita byla na velmi tenkém ledě. Zatvářila se významně. „Právě kvůli skřekům raketu postavili. Podle jejich nákresů a plánů.“

Delapanzovo čelo rozkrájela mříž vrásek, čelist mu mírně poklesla. Udělal gesto prstem vzhůru.

Rita kývla. „Předci vašich skřeků nepocházejí ze Země. Mezi vědci v Zóně byl i jeho bratr.“ Ukázala na důchodce.

Kořínek souhlasil a s nevinným výrazem pokračoval. „Vyprávěl mi kdysi o opicím podobných tvorech z vesmíru, kteří přistáli v sedmdesátých letech ve Východním Německu. Do výzkumu mimozemšťanů se zapojily přední kapacity, mezi jinými i můj bratr"

"Váš bratr?" zopakoval Delapanza a praštil do stolu. "Co je to za hru?!"

Oči za hradbou tlustých brýlí zůstaly neproniknutelné. "Po navázání kontaktu byly bytosti pod dohledem KGB eskortovány do laboratoří v Praze, do podzemí. Bratr mi v průběhu desetiletí prozradil jen zlomky, ze kterých jsem si poskládal přibližný obraz."

"Velmi rád bych se s ním seznámil. Dá se říct, že jsme po dlouhé roky sousedi..." mračil se rytíř a ukusoval kus uzeniny s houskou.

Astrální major pokračoval: "Před necelým měsícem bratr zničehonic zmizel. Víte, je poslední, kdo mi z rodiny zůstal. Nemám žádné děti, jen jeho.

Zkoušel jsem policii, ale nevěřili mi. Vydal jsem se ho tedy hledat do kanálů na vlastní pěst a byl zajat. Pomozte mi ho najít!“ Kořínkův hlas byl smutný a naléhavý, nešlo nevěřit.

Delapanza vrtěl hlavou a přemýšlel, hrbil čelo. Váhal. Valentýna tiše brnkala na loutnu a broukala si vemlouvavou píseň plnou důvěry. Zdálo se, že je vůbec neposlouchá.
 
„Pravda a lež. Jak těžké je někdy rozeznat, která je která. Později vyšlu do Zóny posla, aby ověřil vaše slova a poptal se po vašem bratrovi.“ Potom rytíř sáhl do kapsy a něco z ní vylovil. „Přinesl bych vám je dříve, ale objevily se komplikace, které vyžadovaly mou pozornost.“ Položil na stůl čtyři krabičky komplexních antibiotik.

„Třeba bychom s těmi komplikacemi mohli pomoci,“ nabídl se Zdenal.

„Obávám se že nikoli. Před Špínou táboří na deset tuctů kanálníků. A co hůř. Doprovází je bojová skupina žoldnéřů Hluchých. Dokonce jsem zahlédl i jejich zbrojmistra. To znamená, že mohou mít střeleckou baterii.“

Slíva hvízdl. „Zbrojmistr, to už je slušná šarže.“

„Proč tu jsou? Kvůli nám?!“ zeptal se Zdenal.

Delapanza vstal aniž na něj pohlédl. „Dejte se rychle do pořádku, byl bych nerad, kdyby moji hosté trpěli. Brzy opět přijdu... Tou dobou bude nebezpečí zažehnáno a my budeme mít více klidu na povídání. Chtěl bych, abyste si každý vymyslel jedno místo, které na povrchu milujete nejvíce. Kam půjdete, až opustíte Podsvětí. Chci abyste mi je co nejblíže popsali.“
 
Rozloučil se. Stoupal po schodech a tiše si broukal chytlavou píseň Valentýny. Ještě ve dveřích se otočil. „Abych nezapomněl, mezi psi skučícími u bran Špíny jsem zahlédl i vašeho známého.“

Rita ožila. „Známého? Copak tu máme nějaké známé?!“

„Snad jste neviděl mého bratra?!“ vyhrkl Kořínek.

„Ne. Mluvím o tom hromotlukovi. Stál mezi nepřáteli v předních řadách. Rozložitý muž bledé pleti. Mohutný, svalnatý, oblečený v potrhaných zbytcích košile. Mysleli jste si, že ho kanálníci zabili.“

Rita nechápavě zavrtěla hlavou.

„Sedmtři,“ vydechla Valentýna a ve chvíli, kdy jméno vyslovila, jí proběhlo celým tělem zamrazení.

„Hloupost!“ zajíkla se Rita. „Zabili ho před mýma očima. Je mrtvý!“

Samozřejmě měla pravdu.

Komentáře

uniká...

a zjevně mi neunikli jenom souvislosti, ale v předchozím příspěvku taky poslední slovo v nadpisu:)

ach jo

něco se mi děje s připojením, tak se jeden příspěvek neodeslal. vlastně jo, ale nějak nekompletní. nevadí.
já si to sepíšu znovu.
Ale už se nám to hezky začíná prolínat! :D Jak já se těším! A Sedmtři je tady! Jen jako protivník a ne spojenec! Nebo se to třeba jěště otočí? A kdo tu vlastně jěšte je spojenec? A kdo drží s kým?
Tak to vypadá, že Valentýnina loutna třeba našeho drahého Delapanzu málinko ovplyvní, nebo tu písničku zpívala nadarmo? Loutna jako podprahový přesvědčovací prostředek?
Hm... kdoví na co chce Delapanza vědět ty místa?

Jé, to já bych toho zase chtěla vědět... a pořád mám pocit, že mi minimálně tá půlka souvislostí uniká...

PŘÍŠTĚ: *****

Včera v noci jsem už zapomněl vložit úvodní komentář. Činím tak tedy nyní. Možná, že v textu naleznete některé odpovědi na dohady o Delapanzově podlosti/rytířskosti, avšak jednoznačné řešení vám asi nenabídnu ani teď.

Poslední věty příspěvku dávají tušit, že Sedmtři se už brzy objeví na scéně... A krátce po tom přijde i čas na naši další anketu.

Sen o labyrintu. Rád bych

Sen o labyrintu.
Rád bych se s váma podělil o můj snový zážitek, který jsem tuto noc prodělal. Jsem zapřísáhlí nekuřák!!! Mé mladistvé pokusy o šlukování dopadly vždy fiaskem, ale dnes v noci jsem s Tomášem v jejich cele na střídačku vykouřil jedno cigáro s takovou chutí, že mě to samotného překvapilo. Nejhoršího ze všeho bylo probuzení. V ústech jsem měl tak hnusně, že jsem dlouho přemýšlel zda se mi to skutečně jen zdálo.
Tak Vám pane spisovateli děkuji. Snažil jsem se mít od labyrintu odstup, ale bohužel mě lapil sám:))))
Jen škoda, že se ten sen netýkal Valentýny. To bych ale asi při probouzení nadával.
Moc se těším na pokračování. Bitva to je moje.

:-)

Galthea: přesně tak, hudba dokáže zázraky. :-)

Rotan: já teda nekouřím, ale pokud vím, tak většinou víc lidí jedno cigáro nekouří. Tak nevím, kde se berou ty asociace, Rotane? :-)) I když je fakt, že ve vězení a ve válce by mohlo kolovat i cigáro. Pořád lepší, než kdyby se ti zdálo, že si půjčujete Valentýnu.

Musím přiznat, že zatím pořád nejsem s tímhle zápisem spokojený, ale slíbil jsem ho nasadit včera, tak jsem to udělal. Trošku jsem ho už upravil, aby ta Kořínkova lež nebyla tak dlouhý monolog...

skoda

tak po delsi dobe jsem se zase dostal k cteni. Skoda ze nemam moc casu(to ze sem prisel o dizkuzi o metalu me opravdu mrzi).K tem rytirum ono je ve zvyku sice ukazovat ze rytiri byli cestni, branili nevinne ale opak je pravdou ( ano kradli kde mohli a se znasilnovanim, vrazdenim, atd... to bylo uplne stejne), no a k Ruskym pokusum bych rekl jen to ze vesele pokracovali v stopach nacistu - mozna to vite ci to uz tu zazneloprotoze jsem to precetl docela narychlo...

...

Kradli, znásilňovali apodobně spíš obyčejní vojáci, knechti a plebejci. Ale uznávám, že šlechta byla často namyšlená a jsou známy případy kdy během bitvy neuposlechli rozkazů a jednali na vlastní pěst, a ohrozili tím úspěch svého vojsko. Šlo jim hlavně o slávu, kterou si vydobijí!

Tak jsem se po dlouhý době

Tak jsem se po dlouhý době zas dostala ke čtení a přečetla tři kapitolky najednou...wow

Tak začínám přemýšlet,jestli onen lží vymyšlený Kořínkův bratr třeba skutečně neexistoval a opravdu nezmizel,a pak by se zjistilo,že to je ten tajemný Wihelin (nebo jak že se to jmenuje :o)) to by byla celkem prča...

A v příští kapitole se dovíme,že Sedmtři se po smrti stal vůdcem "chodících mrtvých" v podzemní kostnici....

Je to super,člověk má pocit,že už konečně na nějaký otázky dostane alespoň náznak odpovědi,ale ony vyvstanou otázky další......už se těším na další kapitolku.

Tak tenhle zápis ukazuje, že Delapanza

... že Delapanza je opravdu rytíř, se všemi klady a zápory. Chtěl bych připomenout, že ideál rytířské cti byla jedna věc a dobová praxe věc docela jiná. A ty první jezdecké družiny (rytíř, německy reiter, znamená jezdec) jimiž se obklopovala knížata a králové v dobách od 10. do 12. století, to byla pěkně drsná sebranka bez skrupulí, námezdní rváči a zabijáci. Vytýčení rytířských ideálů vzniklo vlastně jako výsledek snahy tuhle primitivní šlechtu nějak zkultivovat a dát společnosti nějaká pevná pravidla, což se během pár staletí částečně podařilo.
Ocenil jsem, jak Rita dovedla pohotově reagovat, když vytušila, co Delapanza chce (a jak Kořínek hned převzal její hru). Delapanza jim úplně nevěří, ale nahlodali ho. A Valentýna možná jeho důvěru svou loutnou utvrdila. Každopádně teď půjde do tuhého. A jsem čím dál zvědavější, co Kořínek hledá DOOPRAVDY! Co hledá Delapanza, to je celkem jasné: zdroj jeho otroků není nevyčerpatelný a on chce vědět, jak se "vyrábějí". Nebo se snad mýlím?

nevím

možná má otomar pravdu ale třeba je ma jenom rad. A ani je nechce za otroky. takovy pekny chlupacky :)

Další zmínka o Žižkově...

To jsou chvíle, kdy člověk zalituje, že je z druhého konce republiky...

Rytíř

Tyjo, abychom se přestali o tom RYTÍŘI Delapanzovi hádat, tak dokazuji na Čas rytířů v Pevnosti od Šlechty. Fakt skvělí čtení, já to vždy shltnul jako první;).

pár komentářů

Lirael: Je fakt, že Labyrint se odehrává pouze v Praze. Je to spíš komorní příběh - a to jak v množství postav, tak v pestrosti prostředí. První díl Městských válek má také těžiště v hlavním městě, ale děj se odehrává i v jiných městech (např. na Vysočině), nejraději bych vám o tom hned pár věcí prozradil, ale to prostě nemůžu... :-)

Tores: Naprosto souhlasím. Seriál Čas rytířů Vladimíra Šlechty je pro mě určitě jeden z nejzajímavějších teoretických textů, které se za poslední dobu objevily.

o důvod víc,

proč se těším na budoucí semestr:) (to se stěhuju na 6 měsíců do Prahy!)
Jěště něco - Jak jsem to napoprvé četla, tak mi Gilda Hluchých něco připomenula - teď už vím - byla to povídka (nebo tak něco, opravdu si už nevspomínám), tam ti bojovníci opravdu neslyšeli - třeba je to tu stejné a Valentýnina loutna přestane účinkovat právě ve chvíli, když ji začnou naprosto důvěřovat?

Tak moji milí čtenáři

Další zápis přidám zítra. Akorát jej dopracovávám... Už teď vám mohu slíbit, že to nebude žádná třítisíc-znaková mrňka a že v něm nebude nouze o adrenalin i krev... :-)

Anketa

tak jsem to snad konečně dorazil. Kapitola se blíží 10 tisíc znakům. Zítra si to po sobě ještě přečtu a nasadím ji. Na konec zápisu naváže důležitá anketa, která nad námi už pár dílů visí jako Damoklův meč.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 11 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007