Labyrint - Zápis 38: SOUBOJ

Na hlavici kladiva dopadne světlo pochodně. Je rudá. Dá se do pohybu, pluje vzduchem jako monumentální meteorit. Švihem roste rychlost. Sedmtři v posledním okamžiku uhne hlavou a rána dopadne na jeho rameno. Drtivý úder srazí hromotluka na kolena.

Tomáš svírá topor oběma rukama. „Apage!“ křičí. „Apage, zrůdo!“ Svaly mu hrají, tetované výjevy jejich pohybem ožívají. Znovu se rozmáchne a kladivo zasviští v bočním úderu. Sedmtři mu nastaví do cesty předloktí. Síla úderu jej ale smete a železo dopadne na hlavu, která při nárazu odskočí. Obr upadne. Ústa otvírá v bezhlesném řevu. Zuby se zatínají a praskají.

„Počkej!“ vykřikne Rita. Její hlas zaniká ve všeobecné vřavě. Slíva se rozkročí nad šedým tělem. Možná ho zachvátil děs, možná je pohlcen bojem. Zvedne kladivo obouruč nad hlavu, zhoupne se v kolenou a v zádech, aby dal úderu veškerou sílu svého těla. Kladivo sviští k hlavě Sedmtři a Rita ví, že je pozdě.
 
V tom se vytrčí obří pěst jako ruka drásající se z hrobu. Sedmtři sevře v železném stisku topor hned za hlavicí. Zastavil ho pouhých pár centimetrů od svých očí.

Tomáš zbraní divoce zazmítá. Šedá pěst je ale sevřená, dřevo násady praští. Potom trhne Sedmtři a zbraň z mužových rukou vyrve. Dřív, než se ve Slívových očích objeví překvapení, bodne jej ležící mrtvý toporem. Dřevo dutě narazí do středu čela a Tomáš se složí k zemi. Z nosu mu stékají dva úzké pramínky krve.

„Cos to udělal?!“ křičí Rita a zvedne palcát. Přesune se nad Slívovo tělo. Míří šedému obrovi proti obličeji. Je vyděšená jak malá holka. Mrtvý Sedmtři se hrabe na nohy. Zkusí promluvit, ale má vykloubenou čelist. Všimne si toho a levou rukou ji narazí na správné místo. Rty se hýbou, ústa otvírají, vychází z nich ale jen neartikulované chrčení. Vzduch proniká mezi křížovými stehy na krku a pisklavě syčí. Rita se chvěje. Živý mrtvý se rozhlíží, jako by kolem nezuřila bitva. Něco hledá.

Rita stále váhá, jestli to nemá zabít. Nebo to aspoň zkusit. Jde to, co už je mrtvé, vůbec zabít?!

Sedmtři se sehnul k jednomu z mrtvých vojáků a zabořil mu ruku do prostřeleného hrudníku. Když ji vytáhne, z jeho prstů kape krev. Rychlými tahy čmárá na vlastní hruď písmena. Špatně se čtou, protože jsou psány vzhůru nohama. PROČ. Sedmtři znovu smáčí prsty v krvi. Kolem zuří bitva. Všude je náhle dost světla, ze zapáleného beranidla šlehají pětimetrové plameny.

Rita zírá na nápis, ale musí se odvrátit. Řítí se k ní dva kanálníci. Bílé masky svítí jako tváře kostlivců. Rita zahlédne o kousek dál Valentýnu, jak stojí po boku Zdenala. V rukou má kopí. Nebojuje, ale zatím se jí daří držet si nepřátele od těla. Není čas na Valentýnu. Zvuk párané látky přitáhne pozornost Rity zpět. Sklopí pohled. Žlutou kombinézu jí na boku protrhla zahradní lopatka. Prošla i skrz košili. Bolest zatím nepřichází, ale žebra se barví krví. Zahradní lopatka? Rita zírá na břit sbroušený do ostrosti břitvy, rukojeť je připevněná k dlouhé dřevěné násadě.

Rita se kolem ní protočí proti kanálníkovi, který ji třímá, a vrazí mu loktem do obličeje. Je pořádný kus ženské a on podvyživený vychrtlý muž s vyhnilými zuby a zlámanými nehty. Loket ho zasáhne do kořene nosu zdrcující silou. Rita se ohlédne. Druhý kanálník neztrácel čas. Máchl po ní rezavou kosou. Rita ji chce odrazit Kurýrem, udělá to ale tak nešikovně, že si málem vykloubí zápěstí. V posledním okamžiku se Kurýr a kosa střetnou. Čepel kosy se zlomí a prosviští Ritě kolem hlavy. Expres kurýr na smrt zvoní. Haleluja! Kanálník se vzpamatuje dříve. Vytrhne od pasu skleněný střep omotaný kobercovou páskou a skočí na Ritu. Přimkne se k ní a oba spadnou na zem. Nepřítel se sápe po jejím hrdle, chce do něj zarýt zbraň. Rita ho zuřivě odstrkává, nemůže se rozmáchnout palcátem, snaží se útočníka skopnout. Střep se blíží k jejímu oku.
 
Muž se najednou vznese. Třeští oči, snaží se ohlédnout. Prudký pohyb a jeho vzdalující se řev. Řev, který utne žuchnutí o deset metrů dál. Nad Ritou stojí Sedmtři. Rita leží, vzhůru nohama čte na jeho hrudi písmena: PROČ NEJSEM MRTV

„Rito!“ ječí Valentýna. Je vzdálená na délku svého kopí. Kořínek za ní pečlivě nabíjí křesadlovku, kterou někde ukořistil. Ruce má klidné, když odsypává na pánvičku prach, nezachvějí se. Teď ještě zapálit doutnák. Kořínek hledá u jednoho z mrtvých sirky.

Zdenal o kus dále podpírá Tomáše Slívu, který je stále napůl omráčený. Nejisté nohy ho neposlouchají, z nosu mu stále teče krev. Zdenal zatíná zuby a snaží se většího muže rvát směrem k bráně, která se pomalu zavírá.

„Utíkejte!“ ječí Valentýna. Rita vyskočí, hrábne po palcátu a ustupuje. Sedmtři ji pronásleduje očima. Rita přeskakuje mrtvá těla. Nesmí klopýtnout, protože nepřátelé jsou jí v patách. Když se ohlédne, vidí Sedmtři, jak nehybně stojí. Ruce volně svěšené. Není čas! Kolem obra se prořítí klusající oddíl holohlavých mužů. Jsou oblečeni jinak než kanálníci, meče nesou na zádech. V rukou třímají zvláštní zbraně, které vypadají trochu jako ruční šlehače. Létají z nich podivné malé disky, které nápadně připomínají nabroušené pivní zátky. Rotující disky krájejí vzduch s bzučivým svistem. Kde zasáhnou, pořádně se zaříznou do masa. Stovky disků hučí jako zdivočelá včelstva. Mělké rozšklebené rány hodně krvácí.

Rita křičí a utíká jako o život. Cítí, že se jí něco zarylo do zadku. Bolí to jako čert. Ječí a utíká. Valentýna je již v bráně. Kořínek na posledních pár kroků převzal Slívu, táhne ho s Valentýnou do nitra Pevnosti. Zdenal běží naproti Ritě. Dělí je už jen pár metrů. Co chce dělat? letí Ritě hlavou. „Co chceš, proboha-“

Zdenal se zastaví, jeho holínky vyryjí v hlíně vlhké krví brázdu. Oči má hluboce zapadlé, přivřené, tvář horečnatou a zkroucenou vypětím. Zdá se, že nevnímá nic, než sebe. Křičí: Imeritévol Vindikar Osotro Par Force Eréklar, Coraje Superus! Švihne předloktími vpřed, dlaně má zaťaté v pěsti.

Okolí ozáří bílé světlo jako frenetický stroboskop. Ze Zdenalových rukou vyšlehne výboj, modravé blesky jako světelná síť. Tři nejrychlejší muži s dlouhými meči jsou již jen pár kroků za Ritou, když je výboj energie zasáhne. Bez varování se v křečích hroutí k zemi. Jejich těla se nekontrolovaně zmítají, jako zasažená elektrickým proudem. Ovinují je modravé blesky. Vzduch prosytil ozón. Další dva Hluší nedokáží dost rychle změnit směr, padají přes své spolubojovníky.

Zdenal křičí bolestí. Prsty na rukou mu hoří. Z dlaní mu vypadnou zkroucené zčernalé alkalické baterie. Mladík dusí plamínky na prstech v podpaží.
 
Třísekundový chaos mezi nepřáteli postačí, aby se Rita se Zdenalem stáhla za bránu, která s konečným zařinčením zapadne. Kolejnice je zajištěna. Mříž z lešenářských trubek spuštěna.

Rita se za branou zhroutí. Vsedě se opírá o její konstrukci a namáhavě dýchá. Slyší řev a křik. Obránci spustili palbu. Někde nad hlavou hřmí Aurora. Za tenkou vrstvou hradeb zuří smrt. Svět se zbláznil! Chodí po něm mrtvoly. Zdenalovi z rukou šlehají blesky. Ona opět zabíjela lidi.

Rita asi zešílela, protože se usmívá. Celé tělo jí brní adrenalinem. V hlavě jí hučí. Rita je ještě naživu a tiše se směje.

Komentáře

Příště: ?? zatím nemám tušení :-)

V zápisu 38 vám přináším dokončení bitvy. Vaše přímluvy za přežití Sedmtři mě přesvědčily, třebaže jsem to původně neměl v plánu. Možná se s tímto obrem, jehož kůže již chytá šedavý nádech, ještě setkáme. Nebude už ale jednou z hlavních postav Labyrintu. Takový je výsledek ankety.

A pro jeho fanoušky: myslím, že o Sedmtři v budoucnu napíšu jiný příběh, který bude patřit jen jemu. :-)

Jinak vás ještě upozorním na VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ O LABYRINTU, kterou jsem pro vás připravil. Najdete ji v blogu: http://www.pavelrencin.cz/labyrint-vedomostni-soutez

Dobré trávy :)))) Tak

Dobré trávy :))))
Tak nějak si představuju bitvu na život a na smrt. Jen utíkat by se mi nechtělo. Z bitvy to dělám nerad, ale hrdinů jsou plné hřbitovy. Taky baterky zkoušet nebudu, ale super nápad. Chtěl jsem se zepta z jaké filozofie vychází Tvá zaklínadla? Formule z něčeho tvoříš a nebo si bereš příklad z nějaké mytologie? Nevím jestli to tady někdo již řešil. Moc se těším na ty oživlé kérky.

Hail to the king, baby!

Nejlepší zpráva za celý den! Už to není jako kdysi, mrtví mají šanci na karierní postup i vlastní (ne)život!

Navíc mám slabost pro studenty arkán vrhající blesky - mají můj respekt.

dobrý

ted jsem pár tydnu na strankach nebyla ale ten návrat byl suprovej. Labyrint prostě jede! a tenle díl se mi opravdu moc líbil! :)

paráda

Na začiatku som si nemohol na labyrynt zvyknúť pripadal mi taký - psychedelický /som čitateľ odchovaný na Jordanovi, Feistovi, Tolkienovi/ ale potom ma omotal svojimi pavučinami, tajomnými chodbami a tým že absolútne netuším čo vyskočí spoza ďalšieho temného rohu :D. Už si okusujem nechty kedy bude ďalší diel.

sedmtři

ach tak to je krása, tak nakonec přežili oba. i když jeden je prakticky mrtev. hm. tak jinak - tak nakonec nikdo nezemřel o nic víc, než doposud:) děkujeme Pavle:)
sedmtrojka si jistě zaslouží vlastní příběh, myslím že fanoušků má na to dost.
je ale zajímavé, že on sám netuší, proč nezemřel. to znamená, že to nejspíš netuší ani jeho spolubojovníci, protože by mu to nejspíš řekli, nebo by si něco pamatoval. alespoň málo.
třeba to nějak souvisí s tím, že byl původně vybrán do základní skupiny? třeba z nějakého důvodu nemůže doopravdy zemřít nikdo z nich, dokud třeba nesplní nějaký úkol? nebo třeba taky moc kombinuju.
ale třeba by jej mohl teoreticky zabít náš zdendalf magií? nebo magie způsobila, že je pořád tady?
hm... a ostatní? měli být zajati, nebo spíše zabiti? ach jo... to chce znovu další část:)

:-)

Re: Rotan: z hlediska filosofie je to ono "dej a vezmi", ve smyslu, že nic není zadarmo a musí být zachována určitá rovnováha. Magie v mém pojetí často bolí, nebo čaroděje nějak ničí. Je to daň za zázraky. Zaklínadla vychází ze směsi jazyků (italština, francouzština, latina, španělština, často ještě dále foneticky či jinak zkomolené v průběhu věků). Je pravděpodobné, že Rukověť městské magie byla vyhotovena na základě nějakého mnohem staršího textu. :) 

Re: Bodkin, Kvinka a Paragan: Díky! A vítám Paragana (třeba byl za Druhé války u RAF či SAS?) ;-)

Re: Galthea: "nakonec přežili oba, i když jeden je prakticky mrtev" :-)) tahle věta mě pobavila svou absolutní pravdivostí. Jinak některé ty postřehy jsou fakt zajímavé.

Tak takhle jsem si to nějak představoval!

Skvělé - autor přihlédl k hlasu lidu! Ale nejde jen o "hlas lidu". Mylím, Pavle, že tohle řešení je dobré pro příběh.
Pro Galatheu: samozřejmě, že Sedmtři byl oživen nějakou magií (nebo vědeckým experimentem, což v prostředí kanálů není zase tak velký rozdíl). Zombie nikdy neví, co se s ní děje a jestli je živá nebo mrtvá. Teď mám na mysli skutečné zombie z Haiti a přilehlých ostrovů. Pro zajímavost přikládám popis jedné takové zombie, který zaznamenala etnografka Z. Hurstonová. Šlo o ženu, která zemřela roku 1907, byla řádně pohřbena, ale roku 1936 se najednou objevila nahá a zcela dezorientovaná u místní komunikace. Příbuzní ji bezpečně poznali. Badatelka o ní zapsala: "Pohled na ni byl strašlivý. Prázdná tvář s mrtvýma očima, jakoby spálenýma kyselinou. Kolem očí byla křídově bílá. Nebylo možné s ní komunikovat. Na otázky nereagovala. Pouze velmi silné podněty u ní probudily náznak otupělého zájmu. Pohybovala se pomalu a byla schopná provádět steretypní mechanické činnosti. Potravu a nápoje přijímala právě tak mechanicky, bez zájmu a patrně ani nevnímala jejich chuť. Vypadala, že je mrtvá již příliš dlouho." Dodnes jsou v Haitském zákoníku uvedeny vysoké tresty "za zabití a opětné oživení člověka"! Biolog W. Davis po nebezpečných průzkumech, kdy mu mnohdy šlo doslova o život, zveřejnil celá staletí přísně střežený postup zdejších čarodějů "bokorů": základem je nervově paralitický jed, vyráběný z mořských ježíků a z výměžků podkožní žlázy žáby "bufo marinus". Tento jed je nenápadně podán v nějakém jídle vyhlédnuté oběti. Ta onemocní, trpí horečkami, křečemi a během několika dnů "zemře". Dech je neznatelný a právě tak srdeční tepy, pleť zbledne a je zcela studená. Dokonce i lékař, pokud nepoužije přístrojů, může na první pohled konstatovat smrt. Je to stav podobný zimnímu spánku některých živočichů. Poté, co je oběť pohřbena, musí se čaroděj dostat včas na hřbitov a tělo vykopat. Když by ho nechal v zemi příliš dlouho, mozek by odumřel nedostatkem kyslíku. Poté oběti podá restituční protijed, jehož základem je výtažek z "dáblovy okurky" neboli durmanu. Oživené zombie jsou pak dopraveny na odlehlá místa, kde musejí pracovat jako otroci. Ačkoliv mohou jíst, dýchat, hýbat se a vykonávat podle příkazů jednoduché, stereotypní činnosti, nejsou schopny přemýšlet, nic si nepamatují a nevědí, kdo jsou.
Podobné nemyslící otroky si vychovávali také Kyrkizové a Tataři v asijských stepích jako spolehlivé pastevce. Obětem (většinou válečným zajatcům) obalili oholenou hlavu čerstvou jehněčí kůží a nechali je na slunci. Jak kůže vysychala, svírala jim drtivou silou lebku. Někteří zemřeli, jiní zešíleli. Kdo to přežil, stal se apatickou bytostí bez paměti, živým mrtvým, jimž se tady říkalo "namunkurti".
Takže takhle vypadají skutečné zombie. Ty z fantasy příběhů mají samozřejmě mnohem větší "akční" možnosti, ale těžko jsou schopny něco složitějšího chápat. Kanálníci a Hluší nejsou pro nemrtvého Sedmtři v žádném případě "spolubojovníky", ale jsou "jeho pány", kteří ho ovládají. Ale jak je vidět., ne tak docela. Sedmtři si uvědomuje, že s ním něco není v pořádku, že by měl být vlastně mrtvý. Takové případy jsou ostatně známy i mezi skutečnými zombiemi.

!MOCNĚ!

Můžu jen říct, že jsi to obratně zvládl, Pavle. Perfektně to dopadlo a ten příběh o 73 (nechť je co nejdelší!!!!!!!!!!) mě opravdu potěšil. Ten obr si to opravdu zaslouží.
A kdy tu bude další část? Doufám, že na ni nebudeme muset čekat celej týden a půjdou alespoň dvě těsně po sobě.

...

Otomare, ty dovedeš vždy překvapit. Ten příběh skutečné zombie je neuvěřitelný, a přitom si velmi dobře dovedu představit, že by se něco takového fakt mohlo stát. Zdá se, že prapůvodní horory mohou často vycházet ze zkomolené skutečnosti...

Torresi: Další zápis bych rád stihnul o víkendu. Nejpozději v pondělí. :-)

:)

Pavle: děkuju, někdy taky zírám, co za paradoxy dokážu takhle po nocích sesmolit:)
Otomare: Páni, tak takovéhle vysvětlení jsem doopravdy nečekala, smekám klobouk:) (jenom snad jednu výtku: je to galthea, ne galAthea. ale uznávám, znělo by to líp:))

zombie

Ten Otomarův příběh znám, je v jedné záhadologické knížce, kterou mám doma. Přidám ještě jeden, i s fotkou (bohužel dost malou, v knížce mám větší reprodukci). http://www.revprirody.cz/data/1006/zombie.htm
Jinak, co se literárních děl týče, vřele doporučuju Gaimanovu povídku Hořká Usazenina, která zachycuje legendu o kávových zombiích (to je zas folklór tuším New Orleans, legenda o malých mrtvých holčičkách, které za úsvitu zvonily u domů a prodávaly lidem kávu). Je to dost zajímavá věc.

Tedy Alysso

ten článek je opravdu super. Jestli vás trochu zajímají zombie nebo voodoo, tak doporučuji, aby si ho alespoň v rychlosti prolétli. Vypíchnu-li ta nejzajímavější témata, zaujalo mě především:

1) zombifikace jako nástroj udržení pořádku, jako nejvyšší trest

2) fungování woodoo společenství jako jakési sebekontroly a sebeřízení společnosti - to je sociologicky opravdu velmi zajímavé. Principielně je to ale ovládání strachem. Výsledkem je absolutně minimální kriminalita atd.

3) to jakým způsobem jsou "zombie" vytvářeny a ovládány (to tu už nastínil Otomar)

Zajímavá inspirace.

Nádhera

No tedy, vážně smekám. Já jsem tedy spíše na "středověkou" fantasy, ale tenhle příběh mě úplně pohltil! náhodou jsem se k němu dostal z pevnosti a od chvíle, co jsem vstoupil na tento veb úplně slintám, kdy bude další díl. Je to skvělý nápad, pražské kanály a to vše okolo...
Já osobně jsem tedy hlasoval, aby přežil T. Slíva, ale takhle jsi to, Pavle, vyřešil brilantně. Musím se ale přiznat, že jsem se docela lekul, když Sedmtři dal Tomášovi "tečku" násadou do čela. Říkal jsem si, "Co se děje, vždyť anketa jasně hlasvala pro Toma?" Pak se mi ale ulevilo a byl jsem rád, protože se mi Tomáš jeví jako v celku dobře se rozvíjející, sympatická a zajímavá postava...

skvělé!!!

Tak zase něco super a to nejen kapitola,ale i ty komentíky,ten článek o zombiích jsem zhltla jedním dechem,díky,Alyss.

Příští týden odjíždím na služebku do Prahy a mám takový dojem,že kolem kanálů budu chodit velice opatrně a natahovat uši,jestli náhodou neuslyším střílet Auroru a jestli mi pod nohama proběhne potkoň tak ječim a pelášim,co mi síly budou stačit :oDDD

Výborný článek o zombiích!

Jsou tam detaily, které jsem se zatím jinde nedočetl, díky. Sociální vliv systému woodoo by mohl být možná inspirativní i pro Pavlův Labyrint :-). Nevládne snad podobná mocenská hierarchie v kanálech pod Prahou?
Také mě napadá, že sicilská Mafie měla původně podobný stmelující význam, byla na Sicilii vykonovatelkou prastarého zvykového práva a nemilosrdnými tresty zajišťovala pořádek na ostrově, bez ohledu na to, kdo byl zrovna oficiálně u moci. Navíc na velice chudém ostrově, kde se většina lidí uživila jen díky tomu, že přestupovala zvnějšku vnucované zákony (pašeráctvím, banditismem, černým obchodem atd.).

Woodoo, vlkodlaci atd.

Ještě jsem chtěl podotknout, že u nás je magie woodoo známá hlavně kvůi čarování s figurkami, do nichž se zabodávají špendlíky a způsobuje se tak bolest člověku, kterého ta loutka představuje. Ale musím se přiznat, že některé modly jsou nabité dost nepříjemnou energií. Cestovatel Mareš - mimo jiné podnikl expedici na obávanou stolovou horu Kurupiru v amazonském pralese (Doylův "Ztracený svět") a zahlédl tam podivnou létající dračí obludu - ale to je jiné dobrodružství. Tak tenhle pan Mareš nám jednou do redakce přinesl ukázat "bessa", což byla ze dřeva vyřezaná, asi 40 cm vysoká soška podivně pokrouceného tvora s vychrtlým lidským tělem, ptačím zobákem a dlouhými drápy. Postavil ho na stůl a řekl jakoby nic, že v téhle sošce je uvězněný velice nebezpečný zlý duch. Pak nám vyprávěl, že byl svědkem obřadu, během kterého místní čaroděj do čerstvě vyřezané figurky (dělají se jen k tomuto účelu a oči se jim vyříznou až v průběhu obřadu, aby "nevsály" duši svého tvůrce) zaklel pralesního ducha, který už zardousil několik lovců. Taková figurka s polapeným duchem se pak musí hodit do nějaké propasti nebo do moře, prostě někam, odkud se démon nemůže tak snadno vrátit. S tím měli domorodci vždycky problémy. Naštěstí jim to vyřešili "hloupí" běloši, kteří si dokonale umělecký zpracované figurky dychtivě kupují. Mezi sběrateli jsou vysoce ceněné. A domorodci se smějí, že jim ti hlupáci nebezpečného ducha odvezou až na druhý konec světa, ještě za něj zaplatí, nechají si ho doma a riskují, že se jednou dostane ven a bude se jim krutě mstít. Cestovatel Mareš ji dokonce dostal zadarmo a protože byl jejich přítel, tak mu ten "hloupý nápad" dlouho rozmlouvali. On na duchy nevěřil, ale přesto se nám přiznal, že uvězněný "bess" někdy v noci vrčí jako pes. Když je v bytě tma a ticho, tak slýchá, že soška tence drnčí - jako kdyř vibruje hluboko naladěná struna. Nic zlého se mu zatím nestalo - démon je patrně dobře spoutaný. Vzal jsem sošku do ruky - a přiznám se vám, že jsem z ní neměl dobrý pocit. Snad to bylo sugescí předchozího vyprávění - ale připadala mi divně studená. Dřevo je běžně "teplé", ale tahle mě do prstů chladila, jako by byla z kovu. Vyzařovalo z ní něco mrazivého.
Tak to je historka na dokreslení. Jinak ještě na dokreslení té sociálně - teroristické úlohy kultu Woodoo na Haiti byl chtěl připomenout, že podobně fungují takzvané "zvířecí klany", zejména v Africe, třeba neblaze proslulí Krokodýlí muži nebo Leopardí muži ze Siera Leone. Ti na sebe berou nejen masky, ale i totožnost svého zvířete a prostřednictvím tohoto zvířete své oběti zabíjejí. O tom také vyšlo pár zajímavých knížek. Také mě to inspirovalo k myšlence, že na podobném principu, jako klan Vlčích mužů, bývali kdysi v Evropě organizování vlkodlaci. O tom jsem před pár lety psal v knížce "Kdo přichází v hodině vlků", možná ji někdo z vás četl.

Doteď

Doteď jsem s tím čekal, protože jsem nechtěl rušit jeho internetové "inkognito", ale již dávno jsem odhadl, že náš Otomar je příjmením Dvořák, spisovatel, záhadolog a publicista, který toho napsal x-krát víc než já. :-) Využívám tedy této chvíle, abych sem hodil link na jeho webové stránky: http://otomar.zigzag.cz/web/otomar-dvorak-autor.htm a další informace na http://www.legie.info/autor/2128-otomar-dvorak.

Jinak jsem o víkendu nečekaně pracoval s Martinem Fajkusem na rozhovoru pro Ikarii. K tomu jsem dopisoval povídku Tenkrát na středozápadě pro antologii o dracích, kterou připravuje Jakub D. Kočí. Proto jsem se zápisem 39 trošku ve skluzu - pokud ho nezvládnu nasadit dnes, určitě zítra. Ale nebojte se, neošidím vás. Tenhle týden stihnu 100% dva zápisy. :-)

Dobrý drak, mrtvý drak!

Hlavně jsem zvědav na magický backfire, který padne na Zdendalfa. Ono přeci jen vyprodukovat ty miliony až miliardy Voltů dá docela zabrat - pro porovnání, pokud vás kopne například eskalátor nebo kovové zábradlí, mělo nabito více jak 1000 V, menších "kopanců" si ani nevšimnete... Docela veselé

Dostal mě...

Tak mě Pavel odhalil :-( No, co se dá dělat, mohl jsem to čekat, dalo se to vydedukovat z mých názorů a úvah a kromě toho jsem se teď podřekl s tou knížkou... Musím tedy pokračovat záludným labyrintem kanálů, stok a překvapivých nápadů bez masky, což je mnohem riskantnější. Snad to zvládnu a neskončím jako zombie :-)

A ještě...

A ještě mám malou poznámku k tomu předposlednímu Otomarovu komentáři o pánovi, co si domů přines sošku "bessa".

Na tom prostě nechápu jednu věc - on ví, že je v ní uvězněný démon, věří tomu, sám mluví o tom, jak se domorodci smějí bělochům, kteří si tyto sošky odvážejí jako suvenýry.... A stejně ho má doma! :-) Jsme my lidi ale divní, co?

běsové (bessové)

O tom co psal Otomar jsem už dřív někde četla (akorát tedˇ nevim,jak se ta knížka jmenovala...).Z toho docela mrazí...
Také se říká,že Evropa je známá vlkodlaky a v Indii zase žijí tygrodlaci-lidé,kteří se kdykoliv dokáží proměnit v tygra.Někteří z nich to prý dokáží samovolně ovládat...docela síla.

jejda:

Pavle, je to neuvěřitelné, ale taky ti to s Otomarem docvaklo. Je to již dlouho, co jsem zde byl přihlášen prvním dnem a při zhlédnutí jména Otomar se mi okamžitě vybavilo i příjmení Dvořák. Časem jsem to přestal řešit a teď jsem rád, že i můj odhad byl správný.
Mimochodem Otomare: Oči baziliška byli výborné. Více se mi líbila první novela, z křižáckého období. Je to ovšem jen věc názoru...
********************************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

zajímavé

všechny postřehy o zombiích, zlých duších a spol. znějí zajímavě a trochu děsivě, ale upřímně řečeno jim nevěřím (i když ty zombie bych ještě bral). nakolik vážně je berete vy?
(vždycky si tu připadám, že něco shazuju, ale jen bych rád konfrontoval svoje názory s míněním ostatních)

Tři odpovědi

Pro Euromoico: Díky za pochvalu. Je skutečně zajímavé, že čtenáři téhle knížky se dělí zhruba na dvě poloviny - jedné se víc líbí křižácké "Oči baziliška" a druhé skupině (o trošíčku větší) se zase zamlouvá česko-pohádkový "Ďáblův klíč".
Pro Ladybird: O bessech, zakletých do dřevěných figurek, jsi mohla číst v některém z četných článků nebo knížek zmiňovaného Jaroslava Mareše. Je specialista hlavně na kryptozoologii (neznámá, nebo dokonce oficiálně neexistující zvířata) a miluje brouky, dokonce objevil v jižní Americe nějaký nový druh, který je po něm pojmenován. A při svých výzkumech se setkal i s domorodou magií; psal nám o tom články do Magazínu záhad a Světa magie v letech 1998 - 2002. O bessovi zakletém do sošky, píše hned v tom prvním magazínu z roku 1998. Článek se jmenuje Létající hlava. Ten démon se totiž prohání nad džunglí ostrova Borneo v podobě obrovské zubaté hlavy bez těla. Domorodci mu říkají Bes Jalok. Má silně upírské sklony! A je skutečně podivné, že slovanský "běs" a "bes" kmene Jah-hetů z Bornea označuje cosi podobného - nebezpečného a krutého démona! Dokonce Jah-hety vyděsilo, když jim Mareš řekl své jméno a snažně ho prosili, aby ho při pobytu v jejich vsi už nikdy nevyslovoval. "Mar" je totiž tím nestrašnějším a nejzhoubnějším bornejským démonem a hlasitým vyslovením toho slova by se mohl nechtěně přivolat. A jistě vás teď taky napadlo, že slovo "mar, mara, morana" označovala u Slovanů démona smrti. To je nepochopitelné, že národy, žijící na různých stranách světa a tak zásadně etnicky odlišné, užívají pro některé pojmy naprosto stejná slova. Až mě z té představy mrazí...
Na to navazuje třetí odpověď pro Pavla: Já myslím, že pan Mareš na toho svého zajatého démona zase tak stoprocentně nevěřil, spíš si pohrával s napětím a na základě svých zážitků vytvářel tak trochu horor pro napjaté posluchače a posléze čtenáře. Dokonce v tom článku uvádí v originálním znění a v českém překladu zaklínadlo, které ho přátelé z džungle naučili a s jehož pomocí může "běsa" zahnat zpátky, kdyby se náhodou ze sošky uvolnil. Také tam píše, že za obzlášť příznivých atmosférických podmínek soška nejen vrčí, ale dokonce se kývá na poličce! A že je to prý velmi zajímavé pozorovat :-(

To Otomar

Určitě to byla knížka od Jaroslava Mareše,co jsem četla a mám pocit,že zrovna on tam psal o těch tygrodlacích a o opičím muži,kterého tam přirovnávali k Yettimu :o)

sošky

inu, je ale opravdu zajímavé, že lidi si spíš přinesou sošku uvězněného démona (nebo takovou, o které se to alespoň říká), než-li třeba něco ochranného. (i když i to, jenom to nevyvolává takový zájem.)
tak mě napadá - taky kamarád si jednu sošku přinesl z afriky. (ano, taky voodoo, taky uvězněný duch). ale bohudík zatím ani nevrčí, ani nic podobného - i když nepůsobí právě vábně.
ale teď nevím, třeba bych mu měla domluvit, ať ji nemá při posteli...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 0 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007