Labyrint - Zápis 39: ZÁŘIVÉ JAKO ZLATO

Pár desítek Delapanzových vojáků stále hájilo hradby. Každou chvíli se ale jeden z nich s výkřikem zřítil na udusanou hlínu nádvoří. Špína byla ostřelována šípy s holubími pery, bzučícími kotouči i hořícími střelami, ze kterých se po dopadu rozléval olej. Pravá část hradby již stála v plamenech. Obráncům se ji zatím nedařilo uhasit, přestože několik žen s pomocí skřeků nosilo plastové kbelíky a vědra s vodou.

„Víc vody! Pospěšte, skřeci!“ volal Delapanza. Stál na hradbě tváří v tvář obléhatelům. Ani se nezachvěl, zatímco kolem něj svištěly projektily. Stál s rovnými zády, Auroru opřenou o kovový stojan s kloubem. Dva sluhové spěšně ládovali hlavně. Třetí podával kule a ucpávky. Čtvrtý ležel opodál se šípem v oku.

Jakmile byla zbraň nabitá, Delapanza ji obrátil do největší vřavy pod branou. „Pálím!“ Aurora zahřměla poprvé, podruhé a potřetí. Krátce po výstřelu bylo možné v hordě obléhatelů sledovat stopy kulí, jako když se buldok prožene pšenicí. Bolestný nářek a kvílení zněly unisono s bojovým pokřikem. Kanálníci řvali děsem, Hluší ale nedopustili, aby se formace rozpadla. Delapanza pracoval jako stroj. Ani se nepřikrčil, když mu jeden z rotujících kotoučů křísl o přilbu, až vylétly jiskry. „Láduj!“ křičel na sluhy.

Zdálo se, že útok přece jen trochu polevuje. Nepřátelé se stáhli, aby se přeskupili. Delapanza stál na hradbě zahalen dýmem. Ani teď se ale nezastavil – zůstali na dostřel. „Láduj!“ Sluhové se dali do pohybu.

Zdenal klečel za hradbou a celý se třásl.

„Zdeňku...“ Valentýna si k němu klekla. Zírala na jeho popálené dlaně, hrubé stehy a nezacelené jizvy, rozpukané a popálené maso. Zdenalovi cvakaly zuby, měl zimnici. Valentýna vzala jeho zmučenou ruku do dlaní. Držela ji a po tváři se jí koulely slzy. Zdenal vyčerpaně zíral před sebe.

Přicházeli k němu vojáci. Dotýkali se jeho ramen, jeden z nich mu přetáhl přes záda kožešinový plášť s kápí. Při každém poplácání po ramenou tiše šeptali: inkantor.

Kořínek se před nimi zastavil. „Inkantor? Inkantator znamená čaroděj. Myslí si, že jsi opravdový čaroděj.“

Zdenal na něj pohlédl a kývl. Tvář měl zkřivenou utrpením.

„Proč to tak bolí?! Co dělám špatně?!“

„Nevím, synku. Třeba neděláš nic špatně. Třeba je to daň za zázraky.“

„Ti mágové, o kterých jste vyprávěl. Copak taky tolik trpěli?“

Kořínek si mnul čelo. „Nepamatuji se, že by tomu tak bylo. Kéž bych ti mohl pomoci... Těmto disciplínám jsem nikdy neporozuměl.“

„Já jsem teda nikdy nic takovýho neviděla, chci říct, že fakt děláš neuvěřitelný věci,“ řekla Valentýna. „ale jestli jsme dostali loutnu a bichli jen aby nám ubližovali, tak je radši zničíme!“

Zdenal smutně zavrtěl hlavou. „To radši zhebnu, než bych znovu přišel o magii.“

„To sou dost silný slova,“ odsekla.

„Má recht, kámo, už proto, že tu možná zgebnem s magií nebo bez,“ připojil se Slíva.

Zdenal si nemohl pomoc, ale usmál se, když ho viděl se stružkami zaschlé krve pod nosem a rudou boulí uprostřed čela.

Rita seskočila z ochozu a po schodech seběhla s hradby. „Nemůžu tomu uvěřit, ale vy jste tam přece byli taky! Viděli jste to, co já?! Vsadila bych nevím co, že jsme venku potkali Sedmtři! Byl mrtvý! A před chvílí tam stál, jako živý... Pak už jsem ho nikde neviděla! Ježíši Kriste, to je zlej sen. Mrtví vstávají z hrobů. Já těmhle věcem vůbec nerozumím, ale...“

„Apokalyptika!“ přerušil ji Slíva. „Samas to řekla: mrtví vstávaj z hrobu. Vyjedou čtyři jezdci a tak dál...“

„Sakra!“

Nad hlavami jim trojnásobně zahřměla Aurora. Řev útočníků se přiblížil, nepřátelé se dali do pohybu.

„Podívejte,“ ukázala Valentýna na Kořínka, kterého pouhých pár kroků od nich obklopila skupinka skřeků. Tahali ho za oblečení, naznačovali posunky, aby je následoval. Kořínek se zadíval na ostatní.

„Zdá se, že mi chtějí něco ukázat.“

„Běžte,“ povzbudila ho Rita. „My nemáme kam.“

„Neopustím vás,“ rozhodl se Kořínek a ukázal na ostatní. „Meine freunde.“

Dusivého kouře v pevnosti přibývalo. Delapanzova figura se v něm rýsovala v prchavé záři pochodní jako duch. Vzduch začínal být téměř nedýchatelný, jak v něm ubývalo kyslíku.

Skřeci byli neklidní. Vrhli se k ostatním a začali do nich strkat, tahali je za oblečení, dokud se nepostavili na nohy.

„Co ty chlupáči chtěj?! Jau! To štípe,“ stěžovala si Valentýna.

Skřeků přibylo. Byly mezi nimi i samice a nedorostlí. Rozdělili se na dvě skupiny. Jedna se postavila před bránu.

Jeden skřek popadl Kořínka za ruku. Šedými prsty s drápy mu otevřel dlaň a něco malého do ní vtiskl. Něco tvrdého, chladného jako kov. A zářivého jako zlato.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: opět zatím nevím :-) ale tuším

Zápis 39 jsem dopsal právě teď. Bohužel jsem to dříve nestihl a je to tedy pěkně surové. :-) Čtete tedy na vlastní riziko. Zítra text ještě trochu učešu. V každém případě tento týden (tj. nejpozději do neděle) napíšu ještě jeden zápis, jak jsem slíbil.

Rád bych vás ještě upozornil na diskuzi k anketě (netradičně) na:

http://www.pavelrencin.cz/jake-veci-byste-tu-krome-labyrintu-radi-nachazeli

Pokud jste se ještě nevyslovili, zvažte to. :) Zajímá mě, co byste na stránkách v budoucnu rádi nacházeli a jestli byste na nich také chtěli třeba publikovat, nebo se účastnit nějakého originálního tvůrčího projektu. Stejně dobrá odpověď ale může být, že vás tu zajímá jen Labyrint a basta. Je to na vás...

bitva

Bitva surově pokračuje dál a skřeci se vybarvují i v jiném světle než doposud. Určitě v nich zbylo více lidskosti, než se doposud zdálo, alespoň mě osobně. Opět výborný zápis Pavle.
********************************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Výborně

Boj graduje a současně se dozvídáme další důležité informace. Bodkina jistě uspokojí, že byla naplněna jeho připomínka k devastujícímu vlivu kouzel na čaroděje, který je vysílá. Jinak se zdá, že za zády bojujícího Delapanzi se formuje vzpoura skřeků. A naskýtá se otázka pro následnou diskuzi; nedopouští se naši hrdinové zrady na Delapanzovi? Nebo k němu nemají žádné závazky, za to, jak se k nim nepříliš upřímně zachoval? Opouštějí tedy "potápějící se loď" bez ohledu na další osud posádky? Je to morální? Otázky jsou to čistě teoretické, protože Pavel ví, co dělá - a jeho hrdinové mají nepochybně "vyšší poslání". Jsem velmi zvědav na funkci záhadného předmětu, který skřeci předali panu Kořínkovi.

Znovu jsem si zápis přečetl

- a napadla mě ještě jedna verze. Skřeci možná nechtějí Delapanzu opustit, ale naopak zachránit. Vytvořili před bránou útočnou skupinu a Kořínkovi svěřili kouzelný předmět, s jehož pomocí lze zásadním způsobem zvrátit průběh boje. Tak - a teď jsem zvědav, která varianta bude správná :-(

skvěle!!!

Opravdu skvělý příběh. Ne chybí v něm akce (i reakce), magie a spooooousta ironie :-). Super! Už se těším na další část.

Backfire

Co se týče toho, utéci v pravý okamžik, tak to dle mého není amorální, i když jsi nejsem jist jestli k tomu nakonec příjde - viz Slívova nechuť utíkat.

Backfire byl ok, i když jsem tak trochu doufal v nějaký odlehčený. Například by zdendalfa několik dalších kapitol "kopal" každý byť lehce nabitý předmět.

Když si to představím, Zdendalfa kráčejícího kolem všech těch ohmataných kovových zbraní a každá by ho kopla i na dálku. :D :D :D

Takhle to bylo kruté a vážné - Zdendovi za chvíli upadají upálené prsty a bude na tom stejně jako silnoproudový eletrikář amatér.

Hájili jsme hrad!

Ještě jsem zapomněl dodat, že bez těžké techniky se opevnění dobývá přece jen velmi špatně - nasazuje se technologie vyhladovění. A pokud si dobře pamatuju, tak technika skončila v plamenech a poslední možnost - kromě hardcore magie - jsou výbušniny. Jejichž užití zrovna nevidím jako reálné, přece jen jsou v podzemí a ty tuny skal, cihel, bláta a lidí nad nimi by to mohlo docela rozhodit - po okolí.

Odpovědi

Díky, díky :-) Jinak vítám Fjaru, kterého/ou tu vidím poprvé.

Bodkine, já si tu tu Špínu úplně nepředstavuju jako nedobytný hrad na vrcholku skály. Také materiály nejsou bohužel tak kvalitní. :-) Je jasné, že přímo střílené projektily ztratí na účinnosti, ale oheň je mrcha... a hlad. Hlad je hrozný  i  na pracovišti. 

Morálnost či amorálnost útěku, to je takové "civilizační" a teoretické téma. Kdybyste tam byli vy, co byste udělali? Samozřejmě za předpokladu, že byste měli na výběr, což postavy nemají (ledaže by se chtěly probít).

Jinak ta zpětná vazba Zdenalova kouzla mě pobavila... To by člověk musel psát rovnou dva paralelní příběhy. A nebo by se o tu parodickou část staral Bodkin :-))

A co se týče Otomara, tam dávno víme, že má literární náhled tvůrce příběhů. Přesně tyhle dvě varianty by mě v téhle chvíli taky napadly. Tak co bude dál? :)

Jenom ještě drobná poznámka

Nejen výbušniny mohou v podzemí nadělat paseku. Když se šikovně dávkují a nasměrují (viz. odstřely v důlních štolách), tak to docela jde. Větší problém je oheň v uzavřeném prostoru. Vím, co to dovede, jednou jsem zažil požár v paneláku. Všechny prostory se okamžitě naplní nedýchatelnou kouřovou mlhou. Dokonce o ohýnek v jeskyni je problém. Při tak masivních požárech, jaké teď zuří kolem Delapanzovy pevnosti, by se za chvíli museli všichni udusit, pokud nenasadí kyslíkové přístroje!

Bravo

Dosavadni zapisy jsem precetl asi behem tri dnu, a nyni jsem v Labyrintu ztracen i ja, uz jsem dospel do faze, kdy netrpelive ocekavam dalsi dil. Zvlast pasaz zezacatku a akce v poslednich dilech se vydarily. Spoluprace se ctenari mne taky zaujala a musim rict, ze ta posledni Otomarova pripominka je opravdu pripadna. Jen tak dal, tesim se na dalsi zapis.

Hrad a herr Tesla

Je pravda, že co se šató Špína týče, pak o něm mám určitou představu - že vůbec netuším jak vypadá. Budu si muset znovu přečíst starší kapitolky, aby se mi to připomenulo.

A co se týče toho odlehčením nepřišlo mi to až tak úplně vedle. Možná by to bylo i funny :)

Skřekové obklopili celou skupinu. Valentýna váhavě natáhla ruku a pohladila
nejbližšího skřeka po jeho ušaté, chlupaté hlavě.

"Taky vám tak připomínají Alfa, toho mimozemšťana co žral kočky?" zeptala se do
utichající bitevní vřavy a sílícího vrnění skřeků.
"Mi dost připomínají chlupáče z Návratu jediho," nadhodil Slíva škrábaje další
zrůdičku za uchem.
"Ti byli trapní, skoro jako Jar-Jar Bings," odsekl Zdenál a váhavě se zadíval na ostatní, kteří propadli kouzlu okamžiku a snad v šoku hladili chlupáče v dosahu.

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad!"
"Nekecej a taky jednoho pohlaď, udělá ti to dobře na duši." Několik skřeků se
dostalo na dosah ke Zdenálovi a začali se jim ježit chlupy.
"Nemyslím, že se jim líbím," nadhodil Zdendalf opatrně.
"Co to meleš?" zeptala se Valentýna a natáhla se, aby pohladila jednoho ze skřeků kolem něj. Vzduch zasyčel a Zdenál zasakroval.
"Co to bylo?" Valentýna se na něj podezřívavě zahleděla.
"Zdá se, že jsou nějací nabití. Nebo já jsem naprosto vybitý," uvažoval Zdenál.
"Voe, ty blesky byly jako z Návratu, od té držky císařské, se pak nediv, že si
tu šťávu nějak dobít musíš," pokrčil rameny Slíva. Zdenála kopl další skřek.
"Nechte toho! To vaše hlazení je akorát nabijí! Ebonitová tyč a liščí ohon, nechodili jste do fyziky? Čím víc je třete, tedy hladíte, tím jsou nabitější a náboj silnější. Takže může přeskočit na větší vzdálenost!" Zdenál se právě rozhodl k útěku, ale zůstal jen fascinovaně zírat na skupinu skřeků, kterým se začali ježit chlupy. Pak se všichni synchronizovaně vybili. Očazený magik zůstal ležet na zemi v bezvědomí.
"Chyťte našeho pana Edisona a rychle s ním pryč!" Zavelel Kořínek. Skřekové pochopili a vyrazili napřed. Slíva s Ritou popadli mladíka pod rameny a táhli ho za nimi.
"Edison není až tak dobré," napadlo Valentýnu. "Nebyl náhodou Tesla přes tu šlehající elektriku?"
"To už mu klidně můžeš říkat Raiden," odbil ji Slíva. "Každopádně," dodal po chvíli, "nám bude nějakou dobu svítit líp než halogenka."

Brr... to je zase dlouhé. Slibuji, že dokud neodezní vliv měsíce, tak mě ani nenapadne něco tady komentovat.

Asociácie

Vždy keď čítam labyrint napadnú ma tisíce asociácií napr?:
Delapanza na hradbách - a von u kanónu stál a pořád ládoval přiletěla koule prudce ... tak čakám ako to s ním dopadne.
Nielen hrad Špína ale tiež básnik rovnakého mena sa niekde vyskytoval.
A vždy to ukončíš v tom najlepšom :D.
Veľmi sa mi páči ako sa vyvíja postava Zdenala, že sa neposunul od fyzický relatívne slabého chlapca k mega silnému vyznávačovi mágie, ale skôr k niekomu kto operuje s málom a za každé využitie mágie alebo aj svoje chyby platí.
re Bodkin: Pavel vyrastá ti tu spoluautor

PS: nie som z SAS mne je bližšie Semper Fi.

Replies

Re: Bodkin: :-D Co dodat. Věta: "Nechte toho! To vaše hlazení je akorát nabijí!" mě dostala. Nasmál jsem se. Jinak Imperátor i Raiden... to jsou prostě guru každého vrhače blesků. Jenom tu poslední větu Valentýny bych připsal spíš Ritě. Valentýna si při fyzice vždycky lakovala nehty...

Tak doufám, že vliv měsíce odezní brzo, protože by to byla škoda :-)

Re: Paragan: Básník Špína se přezdívalo historické postavě, muži jménem Claude le Petit, který žil kolem poloviny 17. století. Schválně jsem si to vyhledal, protože první mě napadl Francois Villon. Jinak Semper fi, to jsou U.S. marines, ne? :-)

Re: Saragon a Otomar: Saragonovi děkuji, ono přečíst za 3 dny všechno, co tu bylo sepsáno, to už chce pořádné odhodlání. Netroufám si odhadnout, ale i s komentáři to může být dost přes 200 stránek. A jinak s tím kouřem, pánové, je to dobrá připomínka. Jeskyně je sice opravdu velká, ale proudění vzduchu tam určitě bůhvíjaké nebude a přece jen - je to uzavřený prostor. Doplnil jsem do textu zápisu jednu větu a určitě se o dusivém dýmu zmíním i v příští části.

Fyzika

To je sice pravda, že si lakovala ve fyzice nechty, ale pár dní před únosem viděla jeden skvělý film, který ji sice tak nenadchl, ale každého fanouška iluzionistů, kouzelníků i pseudofyziků určitě ano. Za to ručím ;)

A pak že filmy nejsou dobré pro studium :)

Super

Tak jsem se postupně prokousal od začátku, až na konec. Všechny zápisy jsem zhltal jedním dechem a kdyby pokračovaly, četl bych nejspíš dál a nezastavila by mě ani únava, hlad, spánek prostě nic. Snad jenom výpadek proudu, nebo náhlé odpojení od internetu. Moc se mi příběh líbí a jsem velmi zvědavý jak bude pokračovat.

-> A jěště jedna

-> A jěště jedna technická poznámka. Nešlo by udělat, aby se dalo mezi jednotlivými zápisy přepínat nejen na konci textu, ale i na začátku? Někdy když se vracím ke starším pasážím a hledám mezi jednotlivými zápisy by někdy bylo rychlejší přesunout se dál hned na začátku. (Promiňte, že jsem to neuvedl ve svém výše uvedeném komentáři, ale zapomněl jsem. :-/)

:-)

Vítám Novajze a děkuji. Stejně tak já budu psát a psát, dokud nezkolabuje počítač, nevypnou internet nebo neodjedu na dovolenou :-) Jinak na to listování se zkusím podívat. Sám to neudělám, ale výhledově si to píšu.

Ještě mě k Bodkinově skvělému Pseudolabyrintu napadlo

... že Kořínek pochopil, že ve skupinové fyzice je síla, která předčí i magii, a neprodleně přikázal svým přátelům, aby intenzivně a s maximálním nasazením pročechrali srst co největšímu množství skřeků, A jakmile se několika desítkám těch potvůrek zježí chlupy na znamení, že jsou nabité jak kulové blesky, pak by je v úderné skupině, zlověstně sršící modrými jiskrami, vyslali proti nepříteli, přímo do nejhustší vřavy. Dovedu si představit tu paseku!

Jen detail...

Teď při čtení jsem si všiml, že:

"Třetí podával kule a vycpávky..."

Vsadil bych boty, že tam patří ucpávky. Vycpávky se dle mých chabých znalostí módy strkají na ramena nebo do výstřihů :)

:-)

opraveno. vycpáno ucpávkou.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 8 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007