Labyrint - Zápis 40: VE STOPÁCH SKŘEKŮ

Dým z hořící hradby plnil nádvoří pevnosti. Držel se v něm jako v obrovském kotli. Způsoboval dusivý kašel, pálil v očích a stěží dovoloval dýchat. Vojáci pobíhali kolem a tiskli si k tvářím vlhké hadry či kusy oděvů. Neopouštěli bojiště. Jejich rytíř se nějakým zázrakem stále držel na ochozu. Přesto volání „Pálím!“ zaznívalo se stále větší prodlevou.

„Musíme se stáhnout do pevnosti!“ křikla Rita.
 
Zdenal zavrtěl hlavou.  Stál v plášti z šedých kožešin s nasazenou kápí, která skryla jeho tvář do stínu. „Nemůžeme utéct! Když padne brána, uvíznem v chodbách jak krysy.“

„Vždyť se tu nedá dejchat! Deme za chlupáčema!“ zalykala se kouřem Valentýna.

„Přece se na něj nevykašlem! Nebo jo?“ snažil se Slíva překřičet vřavu. Ukázal na postavu rýsující se na hradbách.

Shluk skřeků je nevybíravě tlačil k pevnosti.

„Nemyslím, že mu mnoho dlužíme.“ Kořínek zavelel s nečekanou rozhodností. „Zdenale, Slívo! Následujte mne! Rychle!“ Měl naléhavý výraz. Rita už dál nečekala a obě se s Valentýnou rozběhly.

Alespoň pro tuto chvíli bylo rozhodnuto o ústupu. Obklopeni skřeky se hnali do pevnosti. Minuly zkrvaveného a popáleného vojáka. Nahrbeného starce se sukovitou holí. Špinavou ženu s vyhaslýma očima. Jednorukého chlapce, který táhl z poloviny plné vědro... Uprostřed šera a kouře si jejich zmizení ostatní obránci stěží všimli.

Rita se jedinkrát ohlédla, jestli neuvidí Delapanzu. Hradba se jí ale ztratila z dohledu. Na okamžik se jí zdálo, jako by viděla řadu skřeků, jak postupuje k bráně. Něco se na nich ale změnilo. Nejdříve netušila co, a i později to přisuzovala hře stínů. Na rukou jim vyrostly dlouhé drápy jako jateční nože. 

Ritě po zádech přeběhl mráz. Neměla čas, říci o tom ostatním. Pevnost je pohltila. Ponořili se do bludiště chodeb. Dým vystřídaly stíny a světla loučí. Rychlé kroky na udusaném podloží. Pospíchali, vedeni skřekem s bílým pruhem přes temeno hlavy.

„Co vám to vlastně dali?“ zeptala se Valentýna starého pána.

„Tohle,“ otevřel Kořínek dlaň. Byla zpocená a otlačená. V jejím středu leželo malé zlaté cosi. Na první pohled to připomínalo knoflík s reliéfem pracky.

„Co to je? Vypadá to jako odznáček.“

„Je to zlatý odznak.“
 
„Ale jaký odznak?!“

Nechal její otázku bez odpovědi. „Rychle, pospěšme. Ať už nás skřeci vedou kamkoli, musíme se tam dostat co nejdřív. Mám tušení, že se tam s někým setkáme!“ V Kořínkově tváři byl ruměnec. Oči žhnuly zvláštní horečkou. „Pospěšme!“

Proběhli známými chodbami, skřeci je ale vedli hlouběji, do částí pevnosti, kde byly chodby nízké a užší. Do míst, kde museli jít po jednom v předklonu a chvílemi i po čtyřech.

„To jsou chodby skřeků. Podívejte, zdi jsou opracované úplně jiným způsobem. Vidíte ty  rýhy na stěnách?“ všiml si Zdenal.

Valentýna zkoumala podlahu. „A těch chlupů. Ještě, že nejsem alergická na kočky.“

„Co s tím má co dělat alergie...“

Rita jejich brebentění nevnímala. Byla vyčerpaná. Připadalo jí, že tunel se kolem ní svírá. Že skály padají, aby ji pohřbily pod šedivou masou. Stěny se přibližovaly jako ve Třetím princi, aby o sebe třeskly a rozdrtily ji na kaši. Hlava se jí točila. Cesta se klikatila, zužovala a rozšiřovala, jančila matoucími stíny, pochodeň víc oslňovala, než svítila. Ritě připadalo, že leze nestvůrným střevem spícího obra. Asi se kousala do rtů, protože v puse ucítila krev.

„Stát!“ zahřměl Kořínek, který šel první. Už chvíli lezl po čtyřech, přesto tak činil s nečekaným zápalem. Nyní se nakláněl nad dírou, kterou chodba končila a která mohla být bezednou propastí. Nad otvorem někdo zarazil do skály železný klín. Kolem něj bylo uvázáno vinuté lano a spadalo do hlubiny. Tři skřeci v čele se po něm beze slova spustili do tmy.

„Co teď?“ zajíkla se Rita. Temnota na ni dýchala děsem.

„Jdu první!“ řekl Slíva.

„Nevíš, kam to vede. A jestli ten provaz dosahuje až na zem,“ uvažovala.

„Jestli je krátkej, tak jsem jedinej, kdo zvládne vyšplhat zpátky nahoru. Nebo se pletu?“

Odpovědělo mu ticho.

Slíva se akrobatickými pohyby doprovázenými spoustou tření prodral úzkým koridorem kolem Rity a Kořínka do čela. Odložil kladivo a plivl si do dlaní. Chytl se lana a vytvořil si nohama smyčku. Rita mu podala pochodeň a Tomáš se začal spouštět do hlubiny.

Uběhla jen chvilka, když zdola uslyšeli jeho hlas znásobený ozvěnou. „Je to jen pár metrů. Tak pět, šest. Polezte!“

„Já neumim šplhat,“ pípla Valentýna.

„Neboj, dolů to půjde samo!“ volal Slíva.

Zdenal ji uklidňoval. „Neměj strach, ať se ti nepotí ruce. Nespěchej. Lez opatrně, kousek po kousku. Počkám nahoře a budu vás krýt. Ještě mám poslední monočlánek.“

„Neblbni, Zdéňo, víš, jak máš ty ruce zrasovaný!“

Tvář mladíka se zachmuřila. „No právě. Zůstanu tady. Jestli je ta cesta slepá, tak se nikdy nedostanu zpátky.“

„Nenecháme tě tu!“ Rita a otřela si zpocené čelo. „Zdenale, chytni se mě kolem krku. Sešplháme spolu.“

Sekl po ní pohledem, jako by za jeho nemohoucnost snad mohla ona. „Hloupost! Přece mě nepotáhne ženská!“

„Neodmlouvej. Dolů to nějak zvládnem. Pan Kořínek mi pohlídá Kurýr, že jo, pane Kořínku.“

Kmet přitakal. „Hlavně rychle. Bůhví, třeba již nepřátelé prolomili bránu. Až dojdeme, kam nás skřeci vedou, najdeme snad někoho, kdo nás ochrání.“

„Mám těch hádanek dost!“ zamračila se Rita. „Jenom nás ženete a jste tajemnej jak hrad v Karpatech.“

„Rito, přece víte, že před vámi nic neskrývám. Jenom nechci zakřiknout to, co si ze srdce přeji.“

Jeden po druhém se spouštěli po laně. Zdenal se odmítl držet Rity.

„Zvládnu to sám!“ prohlásil. Zaťal zuby, věděl, že to bude bolet. Sevřel lano v prstech, které se během poslední čtvrthodiny pokryly bílými puchýři. Přenesl váhu. Do rukou vystřelila tak strašná bolest, že mimoděk povolil stisk. Asi metr dřel lano dlaněmi, než se prsty zcela rozevřely a Zdenal spadl po zádech dolů. Viděl, jak se mu otvor bleskově vzdálil. Viděl Ritu, jak se jí leknutím otevírají ústa, žaludek se mu zhoupl až do krku... Vyrazil vyděšený výkřik.

Ve stejném okamžku tvrdě dopadl do měkkého. Slíva, jej zdola jistil. Nedokázal padajícího mladíka udržet, jen zbrzdil jeho pád, a tak se teď oba váleli na zemi v jednom chumlu.

„Jáú! Sakra,“ klel Tomáš. „Narazils mi žebro!“

„Díky,“ zašeptal Zdenal, když se konečně vymotal z chlupatého plášťě.

„Rita mi řekla, žes to byl ty, kdo mě vytáh z tý bitvy. Jsme si kvit, mladej.“

Zdenal se musel kousnout do rtů - čerstvé jizvy na spálených rukou se otevřely, vytékala z nich krev. V očích měl slzy bolesti. Přesto se mu jeden koutek zvedl. „Hipíku.“

Slíva ještě pomohl dolů Kořínkovi. Rita dostala zvláštní nápad. Nahoře dvakrát obtočila lano kolem rukojeti palcátu a potom skočila. Brzda zafungovala znamenitě a Kurýr ženu o okamžik později vysadil na skalní podloží s jemností zdviže. Valentýna zatleskala.

Skřečí průvodci na ně čekali. Naléhavě gestikulovali, netrpělivě vrčeli a ňafali.  Ukazovali a odbíhali do tmy, kam nedosáhlo světlo pochodní. Družina se vydala za nimi. Ještě nebyli u cíle.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: ZVÍTĚZIT NEBO ZEMŘÍT

Přináším vám zápis 40, ve kterém se toho sice tolik neděje (ve srovnáním s frenetickými zápisy minulými), ale je v něm naťuknuto několik zajímavých okolností. Zápis 41 už mám rozpracovaný, bude se jmenovat Zvítězit nebo zemřít a nasadím ho už ve středu.

Pěkný, mno...

Tak jsem se opět po dlouhé době odhodlal (a dokopal) k napsání dalšího lichotícího komentu k Labyrintu :)
Bitva byla úžasně zpracovaná, jen možná škoda, že tak krátká (ale chápu, že každý nemusí být tak militaristicky založen, jako já :D), přežili oba mí oblíbenci (73 i Slíva) a Delapanza by to snad mohl taky vydržet... No a skřečí záhada, tak ta mě absolutně chytla. Chlupatí Wolverini, co rozdávají odznáčky a žvatlají německy, to je opravdu něco :))
Jen tak dál!

Revenga

Uááá

"Tvrdě dopadl do měkkého", ten výraz mě nepřestává fascinovat. A "Hipíku" mluví samo za sebe. :D Jen tak dál!
PS: Já už to tu dlouho čtu, ale člověku to tak dlouho trvá, než se dokope a někam se zaregistruje... O:-) Je to super, čekám netrpělivě na další!

Super!

Další super zápis. Opravdu jsem se zasmála tomu, že Kořínek je "tajemnej jako hrad v Karpatech". Jen tak dál. Už se nemůžu dočkat pokračování. :-)

Už se teším na další...

*Postupně, uždibuje kousky vět, až mu na talíři nic nezbyde. Ještě ho několikrtá protočí v dlaních, aby se ujistil, že opravdu nic nezbylo. Urovná talíř na své místo a mlsně očumuje velký kotel, kde se vaří další zápisy. Snad přijde další porce brzy, jinak snad umře hlady.*

Bitva

nuže bitva byla opravdu zajímavá, a místy vtipné hlášky ji určitě oživily x)) řekla bych, že "tvrdě dopadl do měkkého" a "Apokalyptika!" si budu ještě dlouho pamatovat x)
hlasovala jsem sice pro přežití Slívy, ale na druhou stranu ve mně vývoj události vzbudil zvědavost, kdy se 73 příště objeví a jakou bude mít v ději další úlohu.
Jinak chudák Zdenál, doufám, že se mu ruce brzo zase zhojí.. a taky by mě zajímalo, jaktože mají skřeci najednou delší drápky! doufám, že se nejedná o nějaký zmutovaný druh, který má naše hrdiny zavést do pasti x) ale to snad ne..
mimochodem, musím ještě připsat, že Slíva přichází o čímdál zajímavější akce x)) minulou neděli totiž prošvihl Paganfest, kde se vyskytovali mimo jiné i Korpiklaani.. zajímalo by mě, jestli se tam někdo ze zdejších metlošsky-orientovaných komentátorů taky nacházel, hmm?

Evoluce...

To že něco vypadá neškodně či roztomile ještě nemusí značit, že je to neškodné. Například Ewokové, malé chlupaté obludky, které neváhaly a pobili x čet stormtrooperů. A i když nepoužívali drápy, byly možná ještě mnohem nebezpečnější (AT-ST by o tom mohlo vyprávět). A samozřejmě scéna z MP a svatý grál, kdy nejnebezpečnější bestie byla docela milá.

Navrch kanály nejsou zrovna idilistické mírumilovné místo, kde by mohl přežívat kmen chlupáčů, které se o sebe nedovedou postarat.

Co se těch u brány týče, z ničeho špatného bych je nejspíše nepodezříval. Buď prokázali taktické myšlení při použití silného zadního voje při ústupu, nebo je jejich oddanost tak vysoká, že zůstánou na pomoc DelaPunkovi.

Co se třpytky týče - dozajista se bude jednat o žeton do elektronické věštírny. Delphi pod Prahou. (Vizuálně stilizované jako robotická věštkyně z Futurami, přesněji dílů o autodlakovi)

;)

Supr zápis, konečně se to zase k něčemu hne. Ale bohužel mám pocit, že to trošku odbíváš, spěcháš a je to hůře napsané než předchozí díly. Asi nemluvím za všechny, ale chci říct, že bude lepší, když zápis vyjde o nějaký ten den později, ale stejně dobrý jako předtím.

:-)

S radostí vítám nové tváře, díky za povzbudivé komentáře! Jéje, vypadá to, že začínám básnit. Novajzi, menu se bude podávat ve středu, takže doufám, že to do té doby přežiješ o pečených holoubátkách s lanýžovým přelivem a zapékanou bramborovou kaší.

Sixpoundera: Jestli se Slíva dozví, že prošvihl Paganfest, tak spáchá sebevraždu. Raději mu to tedy neříkejme. Mimochodem jsem si před pár dny sehnal poslední tři alba Korpiklaani, je to taková veselá muzika. :-)

Bodkin: se třpytkou jsi mírně vedle, ale jinak jsi situaci rozebral přinejmenším na úrovni skřečího náčelníka ;-)

Graduje to pěkně, ale škoda, že...

Čeho škoda? Hned povím. Napřed ale pochválím. Jak se zdá, Kořínek ví leccos o klubu "tajemné pracky", kam právě dostal "zlatou pozvánku". Na to se opravdu těším. A ty schopnosti tělesné transformace, čili v tomto případě vytažení bojových drápů, to je jistě něco, co souvisí s nedávnou "nenápadnou" zmínkou o chlápkovi, co ufrnkl z obklíčení v podobě ptáčka. Hlášky "tajemný hrad v Karpatech, Hipíku apod." jsou skvělé, jen tak dál! Pak jsou tu ovšem další hlášky, které už tak skvělé nejsou a působí spíše humorem nechtěným. Tím se dostávám k tomu "ale". Musím, Pavle, naprosto souhlasit s Tores: na textu posledního zápisu je znát, že byl napsán chvatně a "z jedné vody načisto". Vím, my nedočkaví čtenáři tě tlačíme, abychom už mohli zhltnout další zápis, ale je to škoda, že nemáš čas ho trochu vypilovat. Takhle záznam děje začíná vítězit nad formou podání. Místy je to až příliš strohé, tvá typická obraznost vidění se vytrácí, některé věty působí neobratně a často se v nich opakují stejné či podobné výrazy. Napočítal jsem například asi pět variant na "spouštění se", které vrcholí Ritinou hláškou: "Zdenale, chytni se mě kolem krku a já se s tebou spustím!" Nevím, jestli měl chudák Zdenal v té chvíli chuť využít tak otevřené sexuální nabídky :-) !!!

inu...

Tak já to pro dnešek měla 2 zápisy v 1.čtení:).
Musím ale bohužel souhlasit s Otomarem, trošililinku míň přepracovaný, no jo, něco bylo znát. Ale tak - pořát tu všichni prudíme, že chceme další zápis tak rychle, jak to jen jde, tak se pak nesmíme divit.
Co ale neznamená, že se mi to nelíbilo:).
Tak přemýšlím, kdo bude ten tajemný zachránce, v kterého doufá Kořínek. Patrně onen Lví Dráp? A znají se tedy osobně?
Jinak čekám, jestli Zdenal objeví nějaký princip, na základě kterého by si sám vyléčil ruce, nebo alespoň dokázal kouzlit bez těch sebedeštrukčních sklonů. Jednak je to teoreticky možné (říkal Kořínek) a taky už to opravdu potřebuje...
Další věc - proč by chlupáči zrazovali Delapanzu zrovínka teď? Po těch letech? (Předpokládám, že už tam žijí dlouho, nebo ne?) A jestli to tedy není zrada, ví náš pan rytíř, co se děje? Nebo to třeba sám nařídil? (Hmm... ale to spíš ne...)

Pozdrav noveho clena fora

Ahoj,
asi po dvou tydnech od doby, co jsem objevil tajemna zakouti Labyrintu, jsem se rozhodl zaregistrovat.

Syrovost Labyrintu se mi zalibila na prvni precteni a vice jak 30 kapitol jsem zhltl na dva razy (musel jsem jit totiz do skoly :-) ) Gradace pribehu je vynikajici a hrdinove uz toho zazili a videli tolik, ze by jim to vystacilo do stari. Plne se vzivam do jejich stavu - jsou pomlaceni, zraneni a vycerpani. Kazdy pohyb je boli, ale museji se prekonat a dal bojovat o preziti.

Asi nejvice citim s mladym carodejem. Objeveni magie v nasem svete 21. stoleti je neco uzasneho a je to jiste prave moznost kouzlit, co mu dodava silu lopotit se kanaly dale vpred. Problem je, ze Zdenalf, ac jiste ucenlivy, je stale amater a hlavne samouk. Proto pri kouzleni tak trpi (a ja s nim). Pokud by nasel nejakeho ucitele, ktery by mu vysvetlil zaklady magie a jak se pred neblahymi nasledky branit, vyroste z nej velky mag.

Mnohe napady, ktere se v pribehu vyskytuji, me opravdu nadchly (napr. grimoar sesity a zakodovany ve starych rocnicich Pevnosti) a doufam, ze to tak bude pokracovat. Proto bych se pripojil k hlasum volajicim po kvalite namisto publikacni kvantity.

Mohu zvolat jen tak dal, at se tvurci duch autora nikdy neunavi a nevycerpa.

Odpovědi

Kritika některých mě trochu překvapila, ale vzhledem k tomu, že jste se na ní shodli, tak chápu, že to není náhoda. Zápisu jsem věnoval stejný čas jako vždy. Postavy se v něm vlastně jen přesunují z místa na místo - nepřišlo mi vhodné být v tak prozaické pasáži příliš popisný či obrazný. Možná, že jsem to se stručností přehnal. Text si projdu detailně ještě jednou, něco dopíšu či upravím. Samozřejmě i takové názory jsou pro mě důležité :-) Takže jen do mě!

Cormac: :-) vítej. Myslím, žes velmi dobře vystihl Zdenalovu podstatu a vůbec, myslím, že na tenhle komentář si ještě v průběhu Labyrintu vzpomeneme. Shodou okolností se už v jednom z příštích dílů objeví velmi podobný dialog, vztahující se ke Zdenalově sebedestrukci.

Galthea: Dobrá otázka. Proč by skřeci zrazovali Delapanzu zrovna teď?

Zrada

A co když tu zradu připravovali už delší dobu a teď jenom přišla vhodná příležitost? Nebo se za tím může skrývat mnohem víc, do čeho naši hrdinové nevidí.

Tak to je zvláštní,

když Pavle říkáš, že jsi téhle pasáži věnoval stejný čas jako ostatním. Možná jsi zrovna nebyl ve správné kondici, to se stává i vrcholovým sportovcům :-)
Předchozí popisy bitvy jsou také dynamické, není tam čas na dlouhé úvahy ani popisy prostředí, a přesto působí dobře. Čím to je? Možná tím, že jsou viděné "zevnitř", očima účastníků. Naproti tomu tenhle poslední zápis je příliš neosobní, chladný, jako nějaký návod k používání mixéru. Vím z vlastní zkušenosti, že nejtěžší k napsání jsou ty pasáže, které mě jako autora příliš nezajímají, ve kterých jenom potřebují přesunout hrdiny z místa na místo. Na těch se mnohdy víc "nadřu", abych je udržel ve stejném stylu. Neber to tak, že jsi se nám snad znelíbil, ale prostě máme společnou snahu, aby příběh Labyrintu byl co nejlepší.

Zrada asi ne

Nemyslim si, ze Skreci zrazuji rytire, ktery nutno podotknout haji Spinu statecne. Jsem zvedav, co Skreci nasim hrdinum ukazi. Mohl by to byt skutecny duvod, proc Hlusi ztekaji hradby pevnosti. Mozna, ze jsem necetl dost pozorne, ale duvodu proc doslo k utoku nepadlo preci ani slovo. Tak nejak si myslime, ze to je kvuli nasim hrdinum, ale mame jistotu? Proc by je Hlusi nechytili drive? Proc je vlastne unesli? Otazek je daleko vice nez odpovedi a jsem napnuty, jak se to vyvrbi.

tak ne

Tak ne, ted jsem se docetl, ze armada opravdu pritahla kvuli nasi skupince. Holt si budu muset vice promyslet sve prispevky. :-)

To je pravda

otázka, co hledal Delapanza v době, kdy naše hrdiny věznil, proč došlo k útoku na jeho pevnost a jakou úlohu hrají skřeci je teď skutečně stěžejní!

hranatá kostka (aneb, nápady na zadání předmětu došli)

anebo třeba - ať už je to skřecí zrada, nebo ne - čekali naši milí chlupáči s touhle akcí právě do doby, než bude Delapanzova pevnost vystavena útoku. Třeba je to plánované? (A odkud vůbec víme, že skřeci nehrají na dvě strany?)
ad otázka od otomara - co hledal delapanza právě v době věznění našich hrdinů - nejdřív mě napadlo, že třeba bylo jeho hledání podmíněno právě jejich příchodem. Ale teď mám pocit, že se o jeho odchodu zmínil i Slíva a že tedy něco hledal i před jejich příchodem.
Ale tohle je jako strefování se poslepu, dá se to napasovat tak i tak...

Pečené holoubátka s lanýžovým přelivem a zapékanou kaší

*Kaže mizí v útrobách a poslední vyděšené holoubátko taky. V kotli už všechno vře, bublá a jídelna se zaplavuje jemnou vůní. Trpělivě čeká. Nic se nesmí uspěchat, aby nebyla krmě nedovařená, nebo připálená. Holubi došli! Sebere z kouta síť a suchý rohlík a vydává se na náměstí pro další holoubátka, než bude hlavní jídlo hotové. Ve dveřích ještě věnuje povzbudivý pohled kotli. Jen važ kotlíčku, jen vař!*

Ano, to je ono!

Fajn, Pavle, tvoje úprava tomuto zápisu velice prospěla, i když by šly ještě vychytat nějaké drobnůstky, tak teď se mi to doopravdy líbí! A doufám, že není Zdenalovi líto, že s ním Rita jenom sešplhá. Snad se s ním spustí někdy jindy :-))) Chacha...

Ahoj všem, a hlavně

Ahoj všem, a hlavně autorovi! Jéje, já vůbec nemám pocit, že tento zápis byl horší, nebo kostrbatější. Právě naopak! Díl, který po několika střelným prachem čpících zápisech, zklidnil tempo a umožnil vhled do postav příběhu. Vy jste si nevšimli, jakých změn jsme se dočkali v jejich charakterech, respektive, jak se začínají otevírat, rozvíjet, komunikovat mezi sebou konečně na přátelské bázi? Nebo si dokonce - panebože?!- nesobecky pomáhat? Čtyřícítka bylo v tomto ohledu pro mě přelomová! Přestávám nesnášet Valentýnu. KOřínek se zachoval velitelštěji než jindy. Mezi Zdenalem a Slívou to přestává skřípat. Jsem si naprosto vědomá Pavlova výběru lexika, slovních nuancí, které přesně mají čtenářovi říct: něco je jinak než dřív, něco se změnilo. A jsem zvědavá, co bude dál, Kořínek mě příjemně napíná :-)Takže díky za tento díl - další nálož střelby bych už asi nerozdýchala.

zvědavost

Ten nápad s tim Kurýrem je fakt super. No jo člověk je od přírody líný a tak se všechno snaží zjednodušit jak se dá... Jinak je mi líto, že ta bitva byla moc krátká a také by mě docela zajímalo jak to bylo s tím Bratrstvem o kterém se Kořínek zmínil... Jsem čím dál tím víc zvědavější a jsem zvědavá kam nás zavedou skřečí chodbičky...

Tento klidnejsi zapis se mi

Tento klidnejsi zapis se mi take libil, zklidneni prislo vhod. Mozna bych ocenil zminku o tom, jak nakonec Valentyna sesplhala dolu a co se stalo se Slivovym kladivem, ktere si odlozil nahore. Jsou to drobnosti, ale nejak jsem si jich vsimnul.
Ta zlata vecicka je podle mne odznak Lviho sparu, uz na nej skreci narazeli v jedne z predchozich epizod.
Tesim se na dalsi dil.

:-)

Fjara: Jsem rád, že se nápad spustit se s pomocí Kurýra zalíbil. Živě jsem si to představil, teď jen jestli by to stejně tak dobře fungovalo v praxi... :-)

Atrix: vztahy mezi jednotlivými postavami a jejich vnitřní vývoj jsou určitě jedním z významných hnacích motorů Labyrintu. V příštích dílech nás myslím čekají zajímavé novinky. Jinak děkuju!

Saragon: Bravo. V příštím zápisu si to ověříme. :-)

Otomar: Tak to je dobře. :)

Další nudná fyzika

Nápad s Kurýrem je velmi efektní, ovšem nejspíše značně nereálný. Odporová síla provazu způsobená třením (ať už statického či dynamického případu) je nepatrná proti tíhové síle Rity (heheh). Ale abych jen nekecal, půjdu to někde zkusit - ocelovou trubku někde seženu, stejně jako dlouhý provaz. Fyzikové baží po důkazech a experimentech :D

Fjara: Kampak asi vedou chodbičky chlupáčů, Alenko? ;)
Přece do dračí sluje!

...Nešli dlouho a jeskyni vyplnil zápach síry.
"Tenhle smrad nás nenásleduje! Musí to být odněkud zepředu!" Nakrčila nosík Valentýna. Před nimi se pomalu rozjasňovalo. Jakoby za nejbližší zákrutou číhalo něco děsivě horkého.

"Takhle si nějak představuju vstup..." Začal Slíva, ale Zdenál ho nenechal.
"... do dračí sluje!" vydechl zbožně.

"The heart of the dragon is screaming awaiting," začal si broukat Slíva.
"Nemám ráda ještěrky," sevřela Rita pevněji Kurýra a zastavila se.

"To write the black last page..."
"Jen na botách a kabelkách," upřesnila Valentýna a zůstala stát s Ritou.
"The page of blood was written by them... The dead now lying on the sand," dobroukal Slíva rychle, protože Bodkin už nenašel místo, kam rozumně umístit poslední sloku.

"No tak, holky, neblbněte!" Holky by blbly, ale skřeci je nenechali. Popadli je za ruce a táhli za sebou, vstříc tomu žíravému mžení. Během několika okamžiků už je rvali úzkým průchodem.

V místnosti nebyl žádný drak, jen spousta bublajících kotlů, kádinek, kádí, zkumavek a chlupáčů v dlouhých bílých pláštích, většinou už spíše žluté, které tahali za sebou po podlaze. Skřek s pruhem na hlavě se k nim otočil.

"Ich," ukazoval na sebe, "menuji Tchoš!"
"Kde máte draka?" Vyzvídala Valentýna a myslela při tom na kabelky.
"My," mávl Tchoš rukou okolo dokola, "nemít drak! My dělat sirka!"
"A proč nás sem vedete?" Divil se Kořínek a zručně palmoval zlaté cosi.
"My potřebovat zbavit konkurence! Solo! Sušice!" Vyrazil se sebe skřek punkáč.
"Koho máme zabít?" Nadhodila si Rita Kurýra elegantním pohybem na rameno. "A kolik dostaneme z toho draka?" Boty z draka jsou boty z draka, ekologisti ať si jdou trhnout.

Vysvětlení: Měl jsem přepočítávat polární souřadnice, ale tohle je větší zábava :D

Bodkinééé :-D

tohle je fakt boží. :-D nemám slov.

Jo a k tomu palcátu - tam záleží na tření. Tělo rukojeti není určitě hladké. Je na něm nějaký reliéf nebo tak... Spíš hrubé brutální železo, než leštěný nerez... :-) To půjde.

aaaa, kulatý trojúhelník!

Se směju nejvíc:)
Krása Bodkine:) Ale proč polární souřadnice? Hele, co ty vlastne děláš/studuješ? (Nejspíš mi to uniklo...)

:-)

Teda Bodkine, pěkně jsi mi nahrál do noty. Já miluju draky!!! a Mimochodem Alenka je jedna z mých oblíbených pohádek... :-)

Doporučuji, doporučuji...

...doporučuji souběžně s knižním vydáním Labyrintu vydat jako přílohu i verzi Bodkin!!!

Zadumání

Pavel: Pokud by to bylo opravdu silně neopracované železo, pak je tady ještě horší možnost - Palcát se zasekne do lana, vysmekne se Ritě z tlapek a aby se dostal ven, postaví se rovnoběžně s provazem. Něco podobného se mi už stalo a to jsem měl rezavou trubku. :D

Galthea: Já se svou školou nikde nechlubil, co za vola by se vytahovalo s astrofyzikou? Takže to raději ani nikomu neřeknu!

Fjara: Já taky! Už mám vyhlédlé dračí boty!

otomar: Bodkin funguje jen v malých dávkách v dostatečně velkých periodách, pokud vůbec.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007