Labyrint - Zápis 41: ZVÍTĚZIT NEBO ZEMŘÍT

Ušli přinejmenším sto dalších metrů. A nebo to bylo daleko víc? Rita tápala šerem za Kořínkovými zády. Svírala ji nevysvětlitelná úzkost.

Snažila se je nevidět, ale byly kolem ní, pluly temnotou zmrazené v okamžiku smrti. Křičící tváře kanálníků. Jejich vytřeštěné žalující oči. Prsty zaťaté v křeči jako pařáty. Musela jsem! Bylo to buď já, nebo vy!

Kořínek se ohlédl. „Říkala jste něco, paní Rito?“

Zavrtěla hlavou. Dál se šourala temnotou. Co asi viděl, když se na mě podíval? Zabijáka? Viděl, jak jsem se změnila? Jako by se dívala do žárovky a někdo zhasl. Ze tmy zářily přízračné fialové skvrny. Krvavé šplíchance... Před očima se jí dělaly mžitky. Jsem to ještě já? napadlo jí. Nebo se stávám někým cizím, otupělým, bez lítosti?

Čas běžel v podzemí jinak. Když je Delapanza uvěznil, připadala Ritě každá minuta jako čtvrthodina... Druhý den věznění si zas tok času stěží uvědomovala. Cesta tmou mohla trvat hodinu nebo pár minut. Klopýtala šerem. Kolikátého vlastně je? A je vůbec den? Ztrácela se v myšlenkách. A co když nikdy nebylo žádné „nahoře“? Zatřásla hlavou, jak se snažila vymanit z nočních můr a vrátit se do tady a teď.

Stezka byla plná výmolů. Kam až světlo pochodní dosáhlo, klikatily se pukliny ve skále. Obklopovala je záplava matoucích stínů, každý černý jako tuž, propast číhající na neopatrný krok. Skála se kolem nich svírala, dřela jim oblečení.

Někde za jejich zády se ozvalo vzdálené hřmění. Neslo se tunelem jako tichá ozvěna bouřky. Neklid skřeků vzrostl. Šťouchali do Kořínka, který šel hned za nimi. Pobízeli jej ke spěchu.

„Vždyť dělám, co mohu,“ brblal důchodce.

Chodba se svažovala hlouběji, několikrát se větvila či ústila do jeskyní. Někde blízko byla slyšet tekoucí voda, ale nezahlédli ji. I Tomáš Slíva si už začal stěžovat, kam až se vláčí. Konečně dorazili na římsu, která byla vstupem do krápníkového sálu. Seběhli do něj po příkrém svahu, tvořeném tunami drobných kamenů a rozlámané skály. Podlaha sálu byla z různě velikých vápencových bloků a svažovala se vlevo.

Rita se rozhlédla se zapnutou čelní svítilnou. Zarazila se. V temnotě stály mlčící nahrbené postavy. Téměř dvě desítky skřeků. Jejich oči zlatě pableskovaly, jak odrážely světlo lamp. Mnozí z nich skládali z ramen náklad a vršili ho na hromadu.

Strop se ztrácel v šeru, vzduch byl v jeskyni vlhký a teplý. Na podlaze leželo několik plesnivějících kožešin, válely se na ní chomáčky chlupů. Kromě chodby, kterou do jeskyně přišli, z ní vedl jediný další východ, a ten byl zasypán kamením.

„Co to má znamenat?“ znejistěla Rita a opřela si o rameno Expres kurýr na smrt. Po očku sledovala mlčenlivé skřeky.

„To se mi zdá! Je to fakt slepý!“ durdil se Slíva a  založil si ruce v bok. „Nelíbí se mi to! Jsme tu jak v pasti.“

V samém středu sálu stál bílý mramorový sloup vysoký jako dospělý člověk. Na jeho hrotu někdo vybrousil s dojemnou dokonalostí...

„Davidova hvězda,“ hlesl Kořínek a zíral na dva protknuté trojúhelníky, které zpodobňovaly jeden z největších symbolů židovství. Podlahu kolem sloupu pokrývaly stovky rozteklých voskových skvrn s utopenými knoty. Kořínek okouzleně natáhl ruku, aby se hvězdy dotkl, včas se ale zastavil. Skřeci ho sledovali. Raději ruku stáhl a modle se uklonil.

„Sem jste nás chtěli zavést? Sind wir da?!“ obrátil se k malému lidu Kořínek. Nikdo mu neodpověděl.

„Vypadá to, jako by tu někdo žil!“ Zapnul čelní svítilnu a začal rozlehlý sál zkoumat.

Objevil připravené malé ohniště, nebylo v něm ale ani stopy po popelu. Na východním konci sálu se zrcadlila nehybná hladina jezírka. Kořínek do něj pohlédl, jako by něco mohl objevit pod jeho průzračnou hladinou, a hned pokračoval v průzkumu.

Celou západní stěnu zaujímaly monumentální čedičové varhany. Rita přišla blíž a ohromeně si je prohlížela. Nebyl to kámen! Vedle sebe ústily desítky odpadních trubek všech velikostí. Nepochopitelně a nesmyslně se tiskly jedna k druhé, jako dílo šíleného instalatéra. Od nejužších hostalenových přes trubky z šedého PVC a jěstě větší ocelové, až po železné a litinové, jež dosahovaly velkých průměrů a sklolaminátové obry. Zvrácený vodotrysk trubic, kanalizační varhany, které vyrážely ze země a končily ve výši několika metrů.

Rita k nim fascinovaně přistoupila. Natáhla se na špičky a dotkla se vrcholku nejnižší z trubek. Vycházelo z ní přerušovaně vlhké teplo, jako by jí někdo dýchl na ruku. Tiché hučení varhan znělo strašidelně a zlověstně.

Kořínek mezitím prozkoumal všechny kouty sálu. Bezradně se rozhlížel a napětí v jeho tváři vystřídal smutek.

Ve středu skupiny skřeků stál olysalý stařičký samec s šedobílou slepenou srstí. Byl to ten samý, který  na ně před několika dny promluvil.

Kořínek k němu poklekl a ukázal zlatý odznak. „Kdo vám ho dal?“
 
Skřek hleděl na důchodce neproniknutelnýma očima. Přečnívající jediný špičák se zarputile chvěl.

Kořínek mu sevřel rameno. „No tak mluv! Kdo? Wer?!“

Skřeci se stáhli blíže k náčelníkovi. Vrčeli. Několik z nich důchodce bolestivě štíplo, strkali do něj, přiměli ho sklopit ruce.

Stařešina zvedl paže nad hlavu a zachraptěl: „Ausruhen!“ Několik vteřin se odmlčel a dodal: „Warten.“

„Lví spár?“ sípal Kořínek a šermoval shrbenému opičímu člověku zlatým odznakem před očima. „Die Löwinkralle?! Woher?!“

„Löwinkralle!“ vykřikl skřek a zabubnoval starýma rukama do vrásčitých prsou. „Löwinkralle! Löwinkralle!“ opakoval beze smyslu. „Weg! Tot!“

Kořínek sklopil hlavu a přikryl si tvář dlaní. „Tot,“ zopakoval hluše. „Tot...“

Ticho rušilo jen sténání varhan, z trubek se dral chraplavý dech kanálů.

„Všichni jsou mrtví. A já, blázen, měl naději...“

„Doufal jste, že tu potkáte někoho z vaší party, co? Nějakýho lvíčka,“ poklekla k němu Valentýna. „No tak, pane Kořínek, máte ještě nás. My sme teď vaše parta.“

Jako by jim někdo zavelel, skřeci se dali do pohybu. Postupovali zpět k chodbě, kterou sem společně přišli. Poslední z nich se šoural stařičký náčelník.

Rita viděla, že Kořínek ještě není sto mluvit. „Počkejte, náčelníku!“ zavolala. „Sakra, jak se to řekne německy? Wart!“

„Sicherheit. Ausruhen!“ odpověděl huhlavě skřek. „Sie. Frei!“

„Prosím?“ Rita se v německých slovech utápěla.

„Proč máme odpočívat? A kam vůbec jdete?“ zakřičel Kořínek. „Nemůžete se tam přece vrátit! Nemůžete...“

Skřek na něj upíral zlatě zářící oči.

„Zabijí vás,“ připojila se k němu Rita. „Nechoďte pryč, skřeci! Odnosíme kameny, třeba uvolníme cestu dál! Můžeme...“

Náčelník skřeků se odrazil rukama a několika rychlými skoky se ocitl na vrcholku svahu. Pozvedl šedou dlaň v universálním znamení přátelství. Spodní čelist se mu chvěla, osamocený špičák směšně vyčuhoval.

„Delapanza,“ zamumlal stařičký skřek. Potom se vytratil za svým doprovodem a zanechal překvapenou družinu o samotě. Skřeci se vraceli do pevnosti Špína. Zvítězit nebo zemřít.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: KRYSOPLÁŠŤ

vzhledem k tomu, že Novajzovi již došla kaše a poslední dvě holoubátka lapená v síťovce se k sobě vyděšeně choulí v očekávání transgalaktického výletu na malou pečící planetku poblíž Slunce, přináším zápis 41. Je docela pozdě v noci, jsem na stránkách úplně sám. To se mi už dlouho nestalo. Skoro z toho jde strach. Nebo je to šílenství? Ach zapomněl jsem vystoupit z role. Už to bude dobré... nebo ne?

:-)

Tak se nám to začíná pěkně zamotávat... Ajak to s nimi nakonec dopadne? Těším se na další zápis...

Bravo, bravo, tleskám, až mě pálí dlaně...

Výborně, Pavle, ten tvůj noční poustevnický děs na osamělém netu se ti podařilo krásně zúročit. Tohle je Renčín, jak ho známe a "máme rádi". Zatímco předešlý zápis (teď bych chtěl trochu polemizovat s jednou kolegyní čtenářkou) byl sice důležitý obsahově, ale pokulhával po formální stránce, tak tohle je přesně ono. Vrátila se ta sugestiávní atmosféra prvních kapitol. Jen tak dál!!!

Labužník

*Už z dálky cítil novou vůni. Holoubátka mrsknul do kouta a nedočkavě se posadil ke stolu. Naberačka zalovila v kotli a snesla na talíř záplavu vět. Mlask. Mlask. Mlask. A talíř je prázdný. Pohodlně se uvelebí a spokoje si hladí plné břicho. Šéfkuchař připravil další výbornou lahůdku. Holoubátka tiše pípají v koutě. Nedaleko od nich visí uzené křídlo z berana. Než se bude servírovat další delikatesa z vařechy Šéfkuchaře, určitě hlady nepojde.*

Zdendalfovo carovanie

Neviem, ci mi uz nacisto sibe z toho, ze som prakticky cely Labyrint precitala naraz - je to proste genialna vec - ale v zaklinadlach, ktore pouziva Zdenal, som nasla zopar francuzskych, talianskych /napr: aiuto - pomoc/ a latinskych vyrazov, ktore sa dost dobre hodili do tej situacie. Ako vlastne tie zaklinadla vznikli? Ze vraj kazdy autor ma na to vlastnu metodu :-)))

Milá Lin

tak to vypadá na vytvoření nového rekordu! :-)

Na to, odkud pochází zaklínadla jsem tu už odpovídal, takže použiju stejnou formulaci: zaklínadla vychází ze směsi jazyků (italština, francouzština, latina, španělština, často ještě dále foneticky či jinak zkomolené v průběhu věků). Je pravděpodobné, že Rukověť městské magie byla vyhotovena na základě nějakého mnohem staršího textu.

To znamená, že jsi to odhalila správně. :-)

Otomare: Díky, už jsem ti odpustil i ten "návod k mixéru" :-D

Novajzovi

Beranova hlava na zlatém talíři se smutně dívala přes modrý pokoj, který z výšky kredence vypadal jako zborcený picassův obraz. Stěny strměly v závratné perspektivě k jedinému bodu, Jedlíkovi, který tiše seděl za stolem a láskyplně hleděl na uzené beraní křídlo. V uspávajícím klidu bylo slyšet jen pípání dvou zimomřivých holoubátek, která věděla, že pro tento okamžik unikla osudu. Jedlík byl sytý. Stačila mu vůně a myšlenky. Beranovo chřípí se chvělo radostí. Pokojem i k němu doplouval mámivý pach vlastního uzeného křídla.

dnešno-noční chod

jůůů, tak tohle byla opravdu pochoutka.
doufám, že v knize budou taky k nalezení i vybrané komentáře, nerada bych pak přišla o kuchařský denníček, noční poustevnický děs, nebo díla z hodin fyziky:)

Vkládám zajímavý Rotanův e-mail

Ahoj Pavle, je to asi jedno ale rád bych upřesnil ty informace ohledně
trubek na kanalizaci a ostatních trubek.

Pokud se jedná o varhany:

nejmenší průměry jsou právě z toho hostalenu, tyto trubky se dělají
maximálně do DN75 (svařují se příruční svařovačkou a větší DN by se už
nedaly)
pak by byly ty trubky z (šedého PVC) píše se to vždy s velkýma písmenama, průměry od DN50 do DN225. Pak ty ocelové všechny DN až do 200, pak ty litinové do DN 600 a největší DN se dělají z hobasu (to je sklolaminátové potrubí), klidně i DN2000 (dva metry)

To jen že ten hostalen se ve velkých DN nedělá !!!!!!! To jediné bych v
textu CHTĚL změnit :))) pokud mám být poradce v otázce potrubí :)))

------- já sám dodám, že jakmile bude chvíle, tak text podle těchto informací upravím. :)

Skřeci jsou hrdinové

Tušil jsem to - vždyť vlastně víme, že jsou to lidé, geneticky předělaní na Noční bojovníky, ale zřejmě jsem se zmýlil v jejich vztahu k Delapanzovi. Nejsou jen jeho otroky - existuje tady nějaká vzájemná úcta nebo respekt a vědomí o společném nepříteli. Skřeci nenechají Delapanzu padnout, bojují za něj z vlastního přesvědčení a to je opravdu zajímavé odhalení. Zvítězit nebo zemřít... Jsou to fakt sympaťáci! Ale současně zřejmě skřecí - noční bojovníci vědí o významu naší družiny víc než samotní její členové. Vědí, že Kořínkova a Ritina skupina (už se jasně rýsuje, že tihle dva jsou určeni ji vést) musí být zachráněna i za cenu obětí, protože ji ještě čekají v podzemí velké úkoly. Teď čekám, kdy konečně Kořínek najde někoho z družiny Lvího spáru, někoho, kdo nebyl jen technik plížení a maskování, jako starý Kořínek, ale skutečný magig!
Tom Slíva vypadá na ilustraci v Pevnosti pěkně! Myslím, že až bude jednou podle Labyrintu natáčen výpravný velkofilm :))), tak si dovedu představit, že k němu jako filmová hudba perfektně sedne nějaký melodický metal :)))

Ještě k metalovému Slívovi

Nedávno mě to v mysli docvaklo, když jsem si znovu četl Pavlovu starší povídku Skokani a vzpomněl jsem si, jak jsme pod nuselským mostem před deseti lety stopovali s jedním vysloužilým metalákem, který jako by z oka vypadl Tomovi Slívovi, podivný přízrak, který se tu prý zjevoval a bral na sebe podobu kovového sloupu. (Více v mém komentáři v rubrice "Celé texty"). Realita skutečně někdy předhání fantazii :-(

Jen maličkost

V patnáctém odstavci ..."Davidova hvězda..." jsou asi uprostřed stovky rozteklých vozkových skvrn. Chvíli mi trvalo než mi docvaklo co tím chtěl autor říci..
Prosím opravit na voskové. Tedy pokud mi nějak neunikl širší kontext, podle kterého by se dělaly svíce z vozků..
V první chvíli jsem se to toiž snažila nahradit slovem mozkových a to mne trošku rozhodilo.

Jinak dobré.

Re: bludička

Vozkové skvrny? Brr! Zas až takový horor to snad není :-)

Překlep opraven.

Úžas

Co mám říct? Co mám psát? Slova úžasu či obdivu nestačí. Vždy když se začtu, tak je to horší než když hltám řádky Gateway od F. Pohla, a najednou jsem se objevil na posledním zápisu. Na Setkání s Heechee jaksi momentálně nemám chuť, čím to bude? Mám si otevřít Jméno korábu? Ha, to jsou myšlenky...
Osobně Labyrintu nemám co vytýkat. Těším se na další zápis :)
Skoro bych akorát (jakožto výpočťák, čili IT zoufalec jak mi přezdívá kamarád), vyžadoval ještě jedno hlasování o novou postavu, kterou by se samozřejmě stal Robert Ajt. S odstupem času ale zjišťuji že by do příběhu nebyla příliš košér :) Se svěšenou hlavou odcházím pro jednoho Kozla, jakožto zpestření k dílu IT Crowd :)
A pak se mrknu jak to vypadá s hokejovým mistrákem :)

Re: Rail Balco

Já cítím úžas, když sem vstoupí někdo neznámý a pěje takovou chválu. To je přece zázrak! :-) Jinak mistra Pohla nebrat na lehkou váhu, to je těžká váha našeho žánru. 

Robert Ajt byl skutečně inspirován postavou z IT Crowdu. Samozřejmě bychom ho dnes za Tomáše Slívu nevyměnili, ale to asi nikoho, kdo by dostal svou příležitost. :-)

Jinak Kozel je v pořádku. Obzlváště rád si dám malý černý k obědu.

Povzdechnutí...

Pivo je dobrý, ale ten vrchní je nějakej divnej(a co teprv, kdyby to nebyl kozel, ale 73 :D). Jinak dnes jsem kozlem zapíjel piliny a spaliny motorové pily. Náhoda?

Nové postavy se už asi v tomto mistrovském díle nedočkáme a nezbývá nám jen doufat v co nejbližší možnost si to zopakovat u něčeho podobného. Dodnes si vyčítám, že jsem nenasadil svého šampióna. Pro zajímavost se jednalo o uprchlíka z Bohnic trpícího těžkou schyzofrenií. Dříve věhlasného chirurga se strojově přesnými pohyby. Jehož druhé já by byl mnohem sympatičtější a zubatější Hyde. :)

Ještě mě napadlo, když Robert měl inspiraci u IT Crowd, má Delapemza nějakou návaznost na Bernarda z Black Books? Neméně skvělý seriál od stejných tvůrců jako ITC?

A snad jen tak malá otázečka na závěr: Jak dlouho ještě si budu muset okusovat nechty, než se dočkám Hvězdných - omlouvám se, samozřejmě jsem myslel Městských - Válek?

Bernard?

Teda Bodikne, tvoje postřehy mě nepřestávají překvapovat - Delapanza a Bernard? Ty by mě nikdy nenapadlo dát k sobě, prozraď nám, kde vidíš ty podobnosti :).

A jinak tvůj hrdina by byl určitě taky velice zajímavý, škoda že se jich tam nemohlo dát víc, než jeden, to byla směska...No ale mohl být jenom jeden a myslím, že Slíva si to místo v příběhu rozhodně zasloužil :).

Kovová Líza:

Já tam příliš mnoho společných bodů nevidím, proto jsem se ptal. ;) Nadhodil jsem to spíše jako vtip.

I když:
1) jsou oba knihkupci.
2) oba dva jsou zajímavý lidé (rozumněj: podivínští cvoci)
3) oba dva mají slabost pro alkohol - víno vs slivovice

Ale to je spíše znak všech knihkupců než nějaká temná konspirační teorie o vzniku hrdinů založených na kultovních anglických seriálech. Tímto se loučím a jdu psát o Arnoldu Jidáši R. a jeho kosmických eskapádách.

Dík za ten zážitek

Teda, ahoj:)
Četla jsem Labyrint na jeden zátah, a jsem z toho fakt úplně mimo. Je to skvělý a hrozně poutavý, nemohla jsem se od toho odtrhnout - nikdy bych nevěřila, že mě může zrovna takovejhle příběh tak chytit. Dost se to totiž liší od toho, co normálně čtu (i když čtu vlastně převážně scifi..:)
Je to dokonalý, naprosto mě to pohltilo. Šíleně to prožívám. Nemám co dodat:) Snad jen, že to asi do dalšího pokračování nepřežiju =0)

Bernard vs. Delapanza

hmm, tak upřímně řečeno, spojovat Bernarda s Delapanzou by mě taky absolutně nenapadlo x) i když pravda, minimálně ta shoda povolání tu je.. obávám se ale, že by musel být Delapanza o trochu větší rapl, aby se Bernardovi vyrovnal :)

Odpovědi

Bodkin: stydím se, ale Black books jsem zatím neviděl, jenom krátkou ukázku, kterou jsem nalezl na nějakém blogu, takže tuším, o čem to je, a že by se mi to pravděpodobně líbilo :-) Tolik k inspiraci...

Co se týče postavy, o které píšeš, ta by byla bezpochyby zajímavá. Uh, třeba by i vyhrála, ještě žes ji nenapsal! :-) Už teď je postav dost a mít ještě jednu dvojitou, to už by byla pořádný nápor. Potřebovala by v příběhu dost místa, aby člověk její vnitřní boj (nebo dvojboj?) rozehrál na plno. No, ale zajímavé by to bylo 100%.

Co se týče Městských válek, tak v téhle chvíli opravdu nevím. Jednám z nakladatelem, jakmile budu znát termín, tak se o něj s vámi rád podělím. Co se týče Hvězdných válek, tak to záleží na obsahu midichlorianů v Tvé krvi.

A co se týče knihkupců, tak to musím potvrdit. Jsou to lidé z vyšší úrovně reality... no, jiné by bylo možná vhodnější slovo. :-D

Leni: Díky, Leni, díky. To mám nějaký svátek, že jsou najednou všichni spokojení? :-) Opravdu mě to těší!

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007