Labyrint - Zápis 47: MILENA JE MRTVÁ

Kabinu osvětlovala ponurá záře kontrolního panelu. Jeho středu vévodilo dřevěné kormidlo, které nyní neznámý svíral. Slíva mu nahlížel přes rameno do předního kulatého okna z tlustého skla. Připadal si jak v autě řítícím se vánicí. Světla ozařovala v rozbouřených proudech jen bezprostřední prostor. Tunel se míhal kolem. Cizinec tiše klel a surově rval kormidlo hned na jednu, hned na druhou stranu. Něco si mumlal.

„Cože?“ houkl Slíva.

„Že je to slejvák jako prase!“

Slíva si uvědomil, že kýve hlavou a vlastně vůbec neví proč.

„Se tu mačkáme jak v devítce po ránu,“ úpěla Valentýna, které někdo šlápl na nohu.

Rita muži zaklepala na rameno: „Promiňte, ale...“

„Mlčet!“ zahřměl cizinec, ani se neohlédl.

Zahlédla jeho odraz v předním okně. Ze špinavého pršipláště s kapucí trčely dlouhé štětinaté vousy. Muž měl červené tváře a živé oči s obočími zvíci veverek.

Vozidlo, nyní vlastně ponorka, se třáslo. Valilo se tunelem, bojovalo se zrádnými proudy. Voda bouřila a smýkala jím proti hladkým stěnám. Konečně se muži podařilo vmanévrovat do slepého ramene, které dál pokračovalo stokou menšího průměru. Zdálo se, že je spokojený. Stiskl tlačítko a nad přídí prošlehl žlutý blesk, o dva stupně k sobě přitáhl mosaznou páku. Hučení přístrojů se ztišilo. Když se většina kontrolek ustálila v zeleném pásmu, muž se otočil.

Rita málem vyjekla. Chybělo mu jedno oko! V prázdném důlku měl zasazenou skleněnou kouli, ve které byl zasněžený Karlův most. Muž zvědavě naklonil hlavu na stranu a drobné částečky v kouli začaly poletovat, jako by sněžilo.

„Měli jste z pekla štěstí, že sem jel kolem!“

„Já fakt nestačim zírat,“ zareagovala Valentýna a bezostyšně si muže prohlížela. „Máte v oku Karlův most!“

„Vopravdu? Jak se tam jen vzal?“ ušklíbl se cizinec. Mohlo mu být kolem padesátky ale taky víc. 

„Díky za záchranu, pane. Jestli nás teda taky nechcete zabít, jako každej druhej tady dole,“ pokračovala dívka.

„Zabít? A to tě napadlo jak? Starej Wůdy neni žádnej zabiják. Bejvávalo...“

„Zachránil jste nás v poslední chvíli. Díky,“ připojil se Zdenal. „Máte úžasný stroj. Jako z nějakého postkatastrofického filmu. Teda, co to vlastně je? A na co to jezdí?“

Wůdy pohladil ohmataný lak kormidla. Bříškem palce přejel po mosazných hlavách hřebíčků.

„Moje stará Kraksna, všeživelný vozidlo. Jezdí pod vodou, po vodě, po souši. Jen lítat sem s ní nezkoušel... Na páru nebo na diesel nebo na mrtvý.“

Zdenal uznale kývl.

„Nerada vás ruším, ale máme problém!“ vstoupila do rozhovoru Rita a obrátila se k cizinci. „Závisí na tom naše životy. Potřebovali bychom se co nejrychleji dostat nahoru. Já jsem Rita.“ Začala představovat ostatní. Když došla ke Zdenalovi, skočila jí Valentýna do řeči.

„To je náš Krysoplášť!“

Muž se vědoucně ušklíbl a neříkal nic. Rita ho úzkostlivě sledovala. Nevypadal totiž vůbec překvapeně. Na čí stojí straně? Za posledních pár dní toho v Podsvětí viděla už příliš. Nikdo nepomáhal nikomu bez důvodu.

„Tak teda čest! Mně řikaj Wůdy. Šílenej Wůdy,“ chlap vycenil žluté zuby, jako by očekával nějakou reakci. „Ale no tak! Přece jako v tý písničce vod Goťáka! Wůdy, ne? Neřikejte, že to neznáte! Miluju Goťákovo písničky, ale tady je nikdo nezná!“ Začal se smát jak blázen.

Rita se s rostoucí hrůzou podívala na Kořínka. Ten jen pokrčil rameny.

„To je náhoda! My tu zrovna máme jednoho experta na Goťáka! Že jo, Slívič,“ zareagovala Valentýna.

Tomáš se na ni smrtelně vážně podíval. Pak se podíval na Wůdyho, který se přestal hihňat a visel na něm očima.

Ze zdi na mě tupě zírá po trezóru velká díra...“ zanotoval Slíva.

Rita zamrkala.

Wůdy nadšeně zatleskal. „...poznám tedy bez nesnází, že tam trezór schází! Dobrý!“ Najednou v okamžiku zvážněl. Jako by jeho obličej prošel proměnou, napjal se a zachmuřil. Obořil se na ně, jako by je viděl poprvé: „Co tu chcete?! Jak ste se sem dostali?!“

„Vy sám jste nás pustil, pane... pane Wůdy,“ zasáhl Kořínek. „Uvítal jste nás před chvílí na palubě. Pamatujete?“

Ostatní si vyměnili výmluvný pohled.

„Jestli vás posílá Vokoun, tak mu vyřiďte, že jsem nadobro skončil! Rozumíte?! Mám zabíjení a loupení po krk, vltavský piráti maj vodzvoněno! Kapiš?!“

Rita zavrtěla hlavou. Potila se nejen horkem, které v kabině bylo. „Vokoun se nechává poroučet. Nemusíte už nikoho zabíjet. Stačí, když na nás budete hodnej a odvezete nás nahoru.“

Wůdy chápavě pokýval a tiše se hihňal. Potom přestal a oni si uvědomili, že pláče. „Já vim, že sem se s mokrýma bratřima ani nerozloučil, ale... Copak to šlo? Odešel jsem tak narychlo. Teď jsem sám, jako úplně na začátku! Ještě než sem se přidal k Vokounovo kumpanii.“

Vysmrkal se do rukávu. Z jediného oka se lily slzy.

“Vy nevíte, jak strašný to bylo po revoluci. Strašný... Cinkali klíčema na Václaváku, a pak na mě všichni plivali. Sviňáci! Jeden den se krčili strachy a nosili úplatky. Předseda MNV, to už byl někdo! A druhej den se mi vysmíval i poslední sráč, co ještě včera žebral o devizovej příslib.“

„Utekl jste po revoluci do kanálů?“ zeptal se Zdenal.

Rita zpozorovala, jak se smutek muže mění ve zlost. Klouby prstů zaťatých do kormidla zbělely. Nenávistně zíral na vlastní odraz v kulatém okně. Zkusila jeho pozornost odvést jinam.

„Kdo je vlastně Milena?“

„Jaká Milena?“ vyštěkl.

„Vaše... vaše kraksna má tohle jméno na přídi.“

„Nevim, doprdele, kdo je Milena! Jak to mám vědět?! Když si ji nepamatuju, tak je to přece jasný! Milena je mrtvá.“ Když se trochu uklidnil, pokračoval. „Počkej, podívam se do bločku. Jo, tak Milena byla moje maminka.“

Zavládlo ticho. Neodvažovali se na bláznivého muže mluvit. Po chvíli začal sám. Jeho hlas zněl strašně unaveně. Oko mu zšedlo jako podzimní obloha.

„Je to nerozum, lízt na Kanálstrálu při průtrži mračen. Proč to, sakriš, děláte? Vltava je dneska rozdováděná. Teď musíme vydržet. Přívalovka bude za chvilku pryč. Možná se ani neudusíme.“

Už chvíli si uvědomovali, že je v kabině stále tepleji. Předchozí mráz kanálů vystřídalo vlhké vedro. Potili se a čela se jim leskla. Rita si tvář otřela předloktím. Za chvíli cítila, jak pot prosakuje vrstvami oblečení.

„Nemáte tu nějaké kyslíkové nádrže?“ zeptal se neklidně Zdenal. Vzduch v Kraksně začínal být nedýchatelný.

„Panebože, jo! Díky za připomenutí. Mám tu nádrž s deseti galonama kyslíku, jen jsem na něj zapomněl!“ obořil se na něj Wůdy. „Nespadls z višně?!“

„Kávu si osladím...,“ začal si falešně broukat Slíva.

Wůdy změnil výraz. Najednou vypadal blaženě, jako by mu vůbec nevadilo, že i jeho obličej je brunátný a perlí se kapkami potu. „Ten mládenec se mi líbí!“

„Zná se s Goťákem osobně,“ nasadila si Valentýna a vysloužila si rozzlobený pohled Rity a vyděšený Slívův.

„Valentýno, myslim, že bys už měla zmlknout!“ chtěla ji utnout Rita, ale ani nestihla větu dokončit.

„Opravdu?!“ Wůdy jako by ožil. „Opravdu se přátelíš ...s Mistrem?“

„Tak přátelím... To bych úplně neřekl, přátelím,“ byl v rozpacích Slíva. „Hrál jsem pro něj v klubu.“

„Ach tak, myslíš Kasino?“ zneklidněl Wůdy a jeho oko ztvrdlo. „Patříš k Hluchejm?!“

Toho se Rita přesně děsila! A co teď?!

Slíval neurčitě zavrtěl hlavou. „Ani ne.“

„Já jen, že Hluchý slíděj po celým Podsvětí po skupince lidí, co jim pláchla z vězení. Asi jim provedli něco strašnýho, protože nešetři penězma ani výhružkama.“ Wůdy přelétl skupinu vítězným pohledem jediného oka. „Určitě jste o tom slyšeli. Pasou po nich i kanální klany, lovci odměn, Stopaři, nedivil bych se, kdyby se o ně zajímal i Král olší, co velí mrtvolám. Nebo samotnej Wihelin!“

Rita ztěžka polkla. Cítila, jak strašně se jí potí dlaně. Po očku se dívala po ostatních. Kořínek jí na okamžik zmizel z očí, ale vzápětí si uvědomila, že se skoro nepohnul. Byli namačkaní jeden na druhého, nebylo kam se skrýt. 

Wůdy pokračoval. „Řeknu vám, kdybych byl na jejich místě, tak bych si snad radši sám podřezal žíly. Nebudou v bezpečí pod zemí ani nad zemí. Co jednou Podsvětí schvátí... Před Hluchejma je neochrání ani svěcená...“

„Jakou vlastně vypsali odměnu?“ zachrčel Slíva. „Docela rádi bysme si s naší partičkou Metalovejch krysařů trochu přivydělali...“

Wůdyho výraz ztvrdl.

„Co to na mě zkoušíš? Poznal jsem vás na první pohled, mazánci z Povrchu! A teď vás mam naložený v Kraksně.“

Jeho oko skákalo z jednoho na druhého. Ritě se z nedostatku kyslíku zatočila hlava. Cítila, že každým okamžikem omdlí. Nahmátla palcát. Uvažovala, jestli se ve stísněném prostoru Kraksny dokáže rozmáchnout.

Šílený Wůdy sáhl po páce potažené rudou kůží. Byla připojena k ozubenému kolu. Naklonil hlavu na stranu. Na Karlův most se pomalu snášel sníh.

Komentáře

PŘÍŠTĚ: ještě nevím

Přináším vám opět trošku delší zápis 47 - Milena je mrtvá. Dozvěděli jsme se v něm (mimo jiné), že Milena je mrtvá. Proč si to ale Wůdy nepamatuje? Je opravdu šílený? Více příště...

Ve ČTENÁŘSKÉ DÍLNĚ přibyly další novinky. Otomar přiřadil další text písně (Cháron Styx) a Bodkin přidal povídku z postkatastrofického světa (fanfiction geniální rpg Fallout). Erumoico plánuje reportáž z bitvy Pěti armád... Myslím, že nás v Dílně brzy čekají další zajímavé texty. Zajděte se podívat :-)

Opět skvělý zápis.

Takže je zachránil Pošuk Moody...teda pardon,Šílenej Wůdy... :oD
Jsem zvědavá,co s nima tedˇ provede,jestli je odveze zpátky k Hluchcejm nebo co bude dál.Moc se těším na další zápis.

NÁDHERA!!!

Tohle je jeden z nejlepších zápisů, pokud se to vůbec dá takhle porovnávat! Figura Šíleného Wůdyho je skvěle vymyšlená a napsaná; má v sobě surrealistickou poezii (Karlův most v oku, tomu říkám nápad!), původ s komunistickou minulostí (těším se na vztah s Kořínkem, který se zatím neprojevil!). Zasmál jsem se nad Goťákem. A piráti na Vltavě, co zřejmě vyjíždějí z kanálových propustí pod nábřežím... A ty asociace na Verneovku "20 tisíc mil pod mořem", posunuté do té zvláštní perspektivy křivého zrcadla... Opravdu lahůdka pro nás veterány, znuděné přemírou konzumní literatury!:-)))
Předpokládám, že Šílený Woody nebyl jen placeným komunistickým funkcionářem, ale musel mít nějaké technické vzdělání, když dokázal vyrobit Kraksnu. Je inženýr? A možná vynálezce? Takovej ten zlepšovatel z komunistický doby, co pořád při různejch výročích vyhlašovali závazky, že se obejdou bez drahé a ideologicky škodlivé západní techniky a že v rámci úsporného vývoje socialistické vlasti vyrobí například počítač ze starýho rádia kombinovanýho ze šicím strojem!

Skvělé!

Takhle jsem se ještě u labyrintu nezasmál. Rozhodně jeden z nejlepších zápisů a postav. Pro šílené "staříky" mám šílenou slabost :D
A co se toho Karlova mostu jako oční protézy týče, klobouk dolů.

Jen mě přišla zajímavá jedna věc, a tou je zmínka o Karlovi G. Včera jsem zase otevřel Pod Kočičími hlavami a znovu si louskl šíleně úsměvnou Bitvu o Anděl, kde KG také funguje jako taková Deus ex machina.

Tak mě napadá, aneb netvor Hlubinou zrozený...

Tak mě napadá, že ta ponorka Kraksna má v kanálech spoustu nepřeberných možností. Třeba se může ponořit do nějaké hluboké studny (ty opravdu v pražském podzemí jsou), kam ještě nikdo nikdy nepronikl a na jejím dně svést zápas s obrovskou chobotnicí, která tam na dně žije už celá staletí. A to není jen moje fantazie: Neznámý tvor v pražském podsvětí je kupodivu realita!
Po roce 1870, kdy se začalo plánovat zavedení vodovodu a rušení nehygienických studní, byl proveden průzkum tehdejších pražských vodních zdrojů. Zúčastnil se ho i mladý biolog František Vejdovský. Jednou měl pod mikroskopem vzorek vody, odebraný z hluboké studny ve sklepené domu v Karmelitánské ulici na Malé Straně. Už při pohledu proti světlu si všiml, že v tom vzorku něco maličkého plave. Ale teprve pod mikroskopem zjistil, že je to zvláštní, asi jeden milimetr dlouhý ráček. Při veškerých svých znalostech ho však nedokázal nikam zařadit. Nic podobného nebylo dosud v žádné encyklopedii popsáno. A tak napsal do mezinárdního odborného časopisu článek o nově objeveném tvorovi. Nazval ho "Bathynella natans", což znamená "Hlubinou zrozený". Podle jeho názoru náleží tento tvor k dávno vyhynulé fauně, jejíž exemplář podivnou shodou okolností přežil v hlubokém pražském podzemí. Jenže měl jen jeden exemplář a žádný další se mu přes veškerou snahu nepodařilo najít. A tak není divu, že žárlivá konkurence ho okamžitě začala osočovat jako podvodníka. Ubohého profesora Vejdovského v odborném světě úplně znemožnili. Dokonce o něm začali kolovat kreslené vtipy, jak loví z pražské studny živé trilobity.
Teprve za dlouhých dvaatřicet let se zatrpklý Vejdovský dočkal rehabilitace, kdy švýcarský biolog Chappuis v okolí Basileje, v opuštěných důlních šachtách, zaplavených při jarním tání vodou, objevil desítky velmi podobných ráčků. Ale jen podobných! Ten pražský je jen jeden a tudíž unikátní na celém světě. Je to vlastně naše miniaturní (velmi miniaturní!) "lochensská příšera", ale zato opravdu vědecky dokázaná. Pravdou je, že dodnes žádný dalšího "Hlubinou zrozeného" v Praze nespatřil. Ale je nesporné, že pravěký tvor nemohl existovat jen v jediném exempláři a možná se ještě skrývá v té některé ze zapomenutých, do věčných temnot ponořených studní v zasypaných sklepeních pod pražskými domy, ve studních, které pronikly až do hlubinných "bazénů", kde je mezi vrstvami hornin navždy uzavřená pravěká voda. A tak si představuji - co když nějaký "Bathynella natans" vlivem různých hormonálních léčiv, splachovaných pravidelně do kanálů, za ta staletí parádně vyrostl a teď číhá na dně nejhlubší malostranské studny na to, co mu tam spadne (nebo, co mu tam Kanálníci hodí jako oběť, aby ho snad někdy nenapadlo vylézt (i když už je možná tak velký, že úzkou šachtou studny ani vylézt nemůže)...
Tak to je ten nápad, který dávám Pavlovi k dispozici.

Tak přece jenom. .

Tak přece jenom je Wůdy nezachránil, protože je dobrosrdečný. Už jsem se začínal bát, že by jim někdo mohl pomoct:-). Jinak se mi líbilo, že když jim řekl, že Kraskna může jezdit na mrtvoly, nikdo z nich se nad tím nepozatsavil.

No... zasekl jsi to v

No... zasekl jsi to v pěkně napnutým místě Pavle, za to tě teď budu do příštího zápisu nenávidět;) (to byl vtip).
S tím jak najednou Wůdy ztratil paměť a bločkem, kde se musel podívat kdo je Milena, mi to trochu připomělo Memento a Sapkowski se tam odrazil v Králi olší, tak pozor. Ale jinak supr a ten Karlův most, to je skvělej nápad. Tenhle zápis patří rozhodně k těm lepším.

Supr

Tak tohle byl supr zápis. Wůdy je úžasnej, uplně celej Karlovatej, Karlův most v oku, blázen to božského Káji...
Ale nemyslim si, že by je odvezl Hluchým. Teda spíš doufám, že to je jen jedna z jeho nálad...

Odpovědi

Ladybird: Díky. Jinak Pošuk Moody... :-) teď se usmívám a doluju v paměti, jestli tam opravdu není nějaká podvědomá zvukomalebná inspirace...

Otomar: Díky. :-) Opravdu zajímavý nápad s backgroundem Wůdyho. To mi k němu sedí. Za komunismu bývali takoví lidoví všeumělové, kteří dokázali uplést i s *ničeho* bič. Co se týče dalšího nápadu, nerad bych na něj teď reagoval, ale Hlubinou zrozený je jméno s jiskrou... ;)

Bodkin: Díky. Je fakt, že K. Gott je takový český Deus Ex Machina... vždyť je to vlastně Carl Deus... Zkrátka se stal ikonou i karikaturou sama sebe již za svého života.

Morty: Dobrá poznámka. No já nevím, jestli je dobře, že se nad tím nikdo nepozastavil. Možná, že by jim to mělo připadat trochu divné, co? Zarazilo to ještě někoho z vás?

Tores: to je úděl těch, co jdou s kůží na trh :-) A k tomu Králi olší - ani nevím, že se to objevilo v Sapkowském... tenhle pochází od Olšanských hřbitovů... jméno je tedy jasné. Co se týče Mementa, obávám se, že jsem nečetl/neviděl. Nebo viděl? Je to ten film, který se odehrává pozpátku? Pokud ano, tak si z něj jen pamatuju, že to bylo dobré. :-) Tak pozor.

Hakouna: Díky. :-) Vidíš, tak to jsem si ani neuvědomil, že 37 je překarlovaná. V tom vroucím vzduchu v kabině... úplné Karlovy Vary.

Jj je to von. Perfektní

Jj je to von. Perfektní film, podle jehož časové chronologie teď píši povídku, proto mi hned vytanul na paměti.

P.S. Kdyby Wůdy trpěl stejným problémem, jako agent ve filmu, myslím že by to bylo jen zajímavé zpestření postavy, a třeba za pět minut zapomene, že je chce vlastně prodat Hluchým. ;)

Není vůbec jisté

že by Šílený Wůdy chtěl naši partičku prodat Hluchým. Mám pocit, že je jen tak trochu "pro vlastní povyražení" dusí (psychicky i reálně!). Ale ve skutečnosti s nimi má své vlastní záměry! Možná v nich tuší spojence pro něco, co má v plánu. A kdo ví, jestli jeho zapomětlivost není jen takové šikovné "image"? Takový maskovací mimikr?

Vlastní plány...

ono v dnešní době, když je nafta sesakra drahá a diesel ztratil všechny výhody, tak se nemrtvý pohon hodí víc a víc. Takže pět dalších kostrounů je pět dalších kostějů.

Noční blouznění

Je až morbidně zajímavé, co s člověkem ve tři ráno dělá litr semtexu, kvantová mechanika a White Stripes smíchané do jednoho koktejlu.

Milena se konečně přestala třást jako člověk v zimnici. Zdenála napadlo, že se voda konečně přehnala a už jim nehrozí sebemenší nebezpečí. Mýlil se. Vykoukl malým okýnkem ven do temnoty, ve které se pohyboval zářící bod. Soustředil se na něj a mžoural své zarudlé oči. Vzpěry podivného vehiklu nepříjemně zavrzaly. Pak následoval náraz.

„Dostaly jsme se na dno,“ vysvětlil Wůdy, když se všichni začali zvedat z podlahy, kde si olej s vodou hrál své nepochopené mísící hrátky. Zdenál opět vyhlédl z okna. I přes temnotu okolní kapaliny mohl rozpoznat zvířený kal. Slabý světelný bod se znovu objevil a začal se rychle přibližovat.

„Žije tady něco, co by nás mohlo sežrat?“ Nadhodil nejožehavější myšlenku, která ho zrovna napadala. Kamarádi se na něj zvědavě zadívali.
„Netuším, kluku. Hádám, že se budu muset mrknout do svýho bločku.“ Znovu vytáhl drobnou knihu o rozměru A3 s deskami z překližky pobitou mosaznými plechy. Otevřel ji na náhodné stránce a začal číst, hlavou jezdil sem a tam, což vyvolávalo blizard v jeho oku.
„Buď to bude pod M jako Monstra, nebo pod V jako Vobludy, nebo pod P jako Průsery nebo pod...“ Brumlal si pod vousy, ze kterých tu a tam čouhaly nudle z čínských polévek.

Zdenál začal raději zase pozorovat okno. Světelný bod už svítil jako 40 Wattová žárovka. Dokonce si mohl povšimnout malých černých teček plovoucích kolem něj. Byly jich stovky. Tisíce.

Pak se z hejna odtrhl jeden prťavý ráček a připlaval blíže k okýnku. Další skupinka ho následovala a nesla na svých spojených klepetech tyčinku chemického světla. První ráček se na mladíka zadíval svýma malinkýma černýma očkama, zakroužil si klepýtkem kolem hlavy a pak udělal neslušné gesto, o kterém Zdendalf vždy předpokládal, že k jeho provedení potřebuješ ruce a prsty. Ráčkovi to očividně nevadilo. Znovu mávl klepýtkem a začal kraulovat pryč, zbytek hejna ho následoval.

„Nic sem nenašel, mladej,“ odfrkl si patnáctiletý (+ pár dekád) kapitán. „Nevadí, nebezpečí právě pominulo,“ mávl Krysoplášť rukou a málem vyrazil Valentýně oko.

„Co s námi teď uděláte?“ Přešla Valentýna k další životně důležité otázce, zatímco se pokoušela vrátit oko do původního směru.
„Nejdříve se vynoříme, vyjedeme na souš a pak se rozhodnu. Nebo vás můžu nacpat do torpédové komory a prásknout si.“ Po chvilce debaty bylo rozhodnuto pro první možnost, ale kapitánovy si ještě práskl alespoň naprázdno.

„To znělo, jako by tam přece jen někdo byl,“ odvážila se nadhodit Rita, než na ni dolehla moc sněhové bouře.
„To byli nejspíše stopaři vod minula,“ mávl rukou Wůdy a málem vyrazil oko Ritě. Pak zatáhl za několik pák, z venku se ozval škrabot, a kocábka se přískoky vydala na pouť vzhůru. Valentýna zaječela.
„Co ječíš, sakra!?“ Vyštěkl na ní Slíva.
„Když já si teď uvědomila, že je Milena obsypaná kostlivci!“ Vysvětlila rázem se třesoucí Val. Slíva zbledl. Zdenál se začal podezřívavě rozhlížet. Rita sevřela pevněji kurýra.
„Dílo satanovo!“ Za deklamoval Kořínek. Pak se konečně vynořili a přejeli na pevnou půdu.

„A teď se tedy bude dít co?“ Zajímala se Rita a nenápadně se škrabala zakrvácenou a orezlou hlavou Kurýra na nose. „Předhodíte nás hluchejm?“
„Ale kde že,“ mávl rukou Wůdy a vyrazil oko sám sobě . Chvíli ho hledal a pak si ho s mlasknutím nasadil zpět. „Hluší jsou ještě tragičtější banda, než Bratrstvo skřečí pracky. A to už je taková banda lůzrů, že by sám Dlouhé Bydlo nechápal.“ Na chvíli se odmlčel, než znovu pokračoval.
„Já na vás budu hodnej a záchranu a svezení vás nechám odpracovat. Ještě mám na bocích místa pro další kostliváky.“ Vytáhl svůj deníček a znovu začal listovat.

„Takže to bude pod Alternativními zdroji pohybu, Saulův kosťostroj.... Tadyk to máme. Nejprve své otroky připravte o život(viz hesla: Smrt, Zabití, Masakr, Krvák, Jatka, Vražda), pak za použití mocného Saulova zaříkadla nechte vyskočit kosti z obalu masa a nainstalujte je na místo za pomoci vhodných prostředků(viz hesla: Hřebíky, Prádelní šňůra, Izolepa, Žvýkačka,...).“ Wůdy se na ně zahleděl a vesele se usmál. Křivé zuby se mu zatřpytily zlatem. Falešné oko se naplnilo zářivou mlhou. Naši hrdinové správně pochopili a začali křičet. Hrůzou.

„Rito, myslíš že už tam budeme?“ Odklapával Slíva morseovkou.
„Drž hubu a pádluj, nebo ti zahraju takovou na žebra, až se budeš divit!“ Zaklapala mu v odpověď Rita a mocně se opřela do svého kusu dřeva. Disharmonie zatřásla celým strojem.
„Říkal jsem ve fázi, sakra! Zabírat všichni najednou! Vybryndal jsem si čaj s rumem! Johoho!“

Vidím, že...

mi to nějak zmrzačilo odkaz, tak je tak pro zajímavost dodatečně: White Stripes - http://www.youtube.com/watch?v=77EMzwScHy0

Beze slov

No, kecám, nějaké to slovo si přece jen neodpustím. Už se z toho Bodkine nevykroutíš, tvůj paralelní Labyrint je geniální satira! Ale když si představím, že jsi to psal uprostřed temné noci, v níž obcházející zlověstné, rdousivé přízraky blížících se zkoušek, popíjel proklatě výbušný semtex a díval se na video s tím srdceryvným toreadorem, tak se tvému tvůrčímu vzepjetí ani nedivím.
Já pro změnu včera objevil nesporný důkaz, že Schreka si jeho tvůrci nevymysleli, ale že skutečně existoval. Je vyfocen i z princeznou Fionou (v té půvabnější podobě). Akorát ty trubicové uši mu kreslíři ve filmu přidali, zřejmě inspirováni Marťany, jinak je podoba zcela věrná. Dobrácký zlobr žil v Americe někdy kolem roku 1930. Poslal jsem to poštou Pavlovi; možná přijde na to, jak tuhle zajímavost ukázat i ostatním, aby věděli, že žádná obluda není tak fantastická a vymyšlená, aby jste jí zítra nemohli potkat za rohem!!! :)))

Hoši, hoši

Labyrint podle Bodkina? :-))) Aspoň se vždy zasměju. Čekal jsem, jestli je ten maličký ráček třeba nesežere. Nejlepší je závěrečný odstavec!!
White Stripes mimochodem taky velmi povedený klip...

I když...

ono to až tak bezva nebylo, když jsem pak usínal, tak jsem si uvědomil, že jsem tam spoustu věcí zapomněl, například:

Totentanz - efekt Saulova kouzla, kdy zasažená těla tančí takovým tempem, až z nich opadává maso.

Schröedingerův hrdina - zavřeme ho například do ponorky a netušíme zda je živ či už moc ne.

A ještě jsem měl nějako dořešeno to mávání rukou, ale to jsem zapomněl. Holt už mám své roky a stáž u Klačské legie také udělala své.

Pavel: Ráčkové špatně tráví kovy a impregnované dřevo, mají po tom zácpu a pak... Pak ta voda doslova vře. Ale třeba se ještě někdy vrátí a někoho sežerou, nejlépe se zvukem, který bude znít jako: "We are the swarmmmmmmmmmmmmmm"

Zápis 48

Přidám bohužel asi až o víkendu. Mám smrtelný týden v práci... Potřebuju se trochu vyspat.
U vašich komentářů (např. pan Bodkin) se aspoň zasměju, to člověka vždycky trochu zvedne! :-)

PS: v dalším zápisu opět něco málo odhalíme z tajemství podzemí... jen cípek. :-)

to otomar

uz jsem to napsala pod 46. díl, ale koukám, že už jsem pozadu :-) takže ještě jednou - podněcovat k úvahám, nápadům, odkrývat tajemství, možná ještě opravovat hrubky...ale píglovat autorovi stylistiku?!? to je víc než přitažený za vlasy

pro pavla

moc hezký zápis, plný zajímavých nápadů. ovšem podoba wůdy a moody mě napadla téměř okamžitě (asi tím karlovým mostem...). takový labyrint se mi líbí

Taktéž odpověď pro Atrix

Už jsem to psal v odpovědi ke tvému komentáři u minulého zápisu (a koho to zajímá, nechť se tam podívá), tady chci jenom navíc zdůraznit, že záměrná stylistika vypadá úplně jinak. Kdyby si byl Pavel jist, že to takhle záměrně napsal, aby například zvýšil sugestivnost představy "zpomalení" či "ozáření" opakováním stejného slova několikrát nza sebou v trochu posunutých souvislostech, tak by na tom trval a nic by nedal na moje připomínky!

:-)

Abych tuto při rozetnul v zárodku: já vítám VŠECHNY vaše připomínky. Ne všechny možná budou věcné, ne všechny opodstatněné, ale to člověk nemusí předem odhadnout. Věřte, že sám poznám, kdy se podle nich budu řídit a kdy ne. Nevadí mi poznámky k vyladění slohu (hlavně když jich není moc :-))

Dneska mě cestou do práce napadlo pár zajímavých věcí k příštímu zápisu, tak to snad bude stát za to. :)

:DDD

tak dnes jsem se smála rovnou 2x:)
nejdřív jenom usmívala nad povedenou kapitolou od Pavla a pak pobaveně nad alternativním Labyrintem:D
Bohužel teď nemám moc čas (zkoušky), ale tohle je moc moc příjemná pauza vždycky:)

Pavle: doufám, žes nezapoměl - 14.-15.tého, už jsem si koupila jízdenku:)

Cena

Jistě, cenu za výhru ve Velkém znalostním testu Labyrintu už mám připravenou, tak jak jsem vyhlásil. :-) Tak mi pošli pak na mail detaily a já Ti ji předám.

Abych...

Abych vás zatím alespoň pobavil a navodil atmosféru lásky a porozumění, posílám vám tuto písničku (kterou jsem dostal od strýčka Toma Němce - který dnes má mimochodem narozeniny):
http://www.youtube.com/watch?v=b-IlSvMreK0
Enjoy!

Tak mě napadlo, když už

Tak mě napadlo, když už je Labyrint tím pokusem kdy k tomu můžeme mluvit, co tak tam přihodit postavu policisty, jehož prostřednictvým by jsme mohli nahlédnout na povrch, kde jitě po "naší družině" probíhá pátrání? Policistu by to mohlo třeba zavést až do Laybirintu... No, dál si to jistě domyslíte sami sami... Je to jen takový návrh, co na to říkáš, Pavle?

Láska a porozumění, to zní děsivě

Takové věci se opravdu kdysi poslouchaly? Až mě z toho zamrazilo x). Ale strejdovi Němcovi velice gratulujeme! Jinak musím hned napravit svůj dluh, totiž okomentovat tento zápis. Dosud jsem tak neučinila, anžto jsem si byla spolu se třídou užívat lásky a porozumění na Mácháči.
Musím říct, že tenhle díl se mi teda vážně líbil, Wůdy je vynikající postava a z Karláku v oku se budu vzpamatovávat asi ještě dlouho, to byl vynikající nápad. Vůbec je to taková dobře znepokojivá a najpatá postava, jsem hodně zvědavá na jeho konfrontaci s Kořínkem, který se zatím neprojevil. Ale musím říct, že mě zklamal Slíva, že si brouká falešně...ovšem chápu, že úplně dokonalej být nemůže x).
Taky mě dostala do kolen Bodkinova verze Labyrintu, vážně povedená parodie. Doufám, že nás oblaží svými povedenými dílky častěji :).

Odpovědi

Tores: řekl bych, že v příběhu je už postav dost, další by byla příliš - ostatní by pak nedostaly prostor plně se rozvinout. Z čistě praktických důvodů bych tedy další postavu zatím nepřidával. Na druhou stranu, myslím že už po příštím, nejpozději po přespříštím díle vás bude opět čekat zajímavá anketa.

Metalyza: Ano, Mácháč zní jako ideální místo pro lásku a porozumění :-)

mácháč

Ano Máchač opravdu je takové místo. Obzvláště v sobotu, když jsem byl na b5a navlečen celý den v kroužkovce a plátech se hodil. Jé to byla pohoda...
*******************************************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Mácháč + Woody

Erumoico, to mě povídej, v prošívce, železe, celej černej od make-upu. Mácháč, to bylo v tu chvíli něco kouzelnýho:-)

Jinak Pavle, opět super zápis, Karlův most v oku, to je fakt nářez. A jak tu už bylo psáno, Woody je vůbec velice zajímavá postava, schválně jsem zvědav, co bude dál. Utnul jsi to v tom nejnapjatějším momentu:-)

Už mám jméno příštího zápisu

bude se jmenovat: Amen. Už je napsaný, ještě si ho přečtu a přidám ho nejspíš zítra dopoledne.

Mám tě rád, jsi přítel můj :-(((

Tak tohle je klip roku!!! Ein Kessel Buntes, že? Dneska to působí jako čistá parodie, ale skutečně si takhle kdysi ideologičtí propagandisté představovali ideální, veselou taneční píseň pro socialistickou, "slušně oblečenou a decentně ostříhanou" mládež. Lituji dobré zpěváky, kteří se toho museli zúčastnit, aby pak dostali prostor pro vlastní projekty (i když je pravda, že za to také dostali zaplaceno, a věřím, že slušně!). Mně tenhle hit nějak unikl, asi jsem v té době poslouchal jiné věci :))) Ale teď si ho budu s chutí pouštěl pokaždé, když na mě dolehne splín, a budu se mlátit smíchy. Takže vlastně ta skladba dodatečně plní svůj účel. Kdo by to řekl?

PS:

Jo, a díky Tomáši Němcovi! A že mu přeju k narozeninám, aby vše bylo takové, takové... no, veselé :)))))))

přítel

Pěkné. Ale až si po čase někdo pustí naši dobu - Lunetic, potatěnou Natálku, Vyvolení ... Doba je doba, ale nedělal bych si o lidech iluze. Oni se až tolik nemění.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007