Labyrint - Zápis 49: O MRTVÝCH

Tomáš Slíva sykl. Choulil na bobku zády k ostatním. Odrané bavlněné pončo, dárek od skřeků, coural po palubě. Nasávalo z ní olejnatou vlhkost jako houba. Muž tomu nevěnoval pozornost.

„Ještě nás nedostali. Buď chlap,“ povzbudil ho Zdenal.

Slíva k němu otočil nechápavé oči. „Můžeš uhnout? Stíníš mi... Nevidíš, že kojim?“

Zdenal zůstal stát s otevřenou pusou. Slívovy prsty obalovala chlupatá koule. Jazýčky v šeru nepostřehnutelně kmitaly, mládě bestie sálo krev.

„Doufej, že impové nepřenáší nemoci.“

„Nemoci? A v pekle?“ Slíva se zašklebil. „Jen si to představ, až vyroste. Budu na něm lítat!“

„Nemyslim, že by nás odsud odnesl všechny...“ Valentýna mávnutím ruky obsáhla zavodněný tunel. Kraksna se pohupovala na neklidné smrduté hladině.

„Ne, že by se mi chtělo plavat,“ připojila se Rita.

„Já to zařídím,“ prohlásil Zdenal. Přešel ke dveřím do kajuty a zaklepal. „Pane Wůdy?“ Když se nikdo neozval, zkusil mladík notně nakřáplým hlasem zanotovat: „Dám dělovou ránu. Bum-bumbum-bum.“

Ani tehdy se odpovědi nedočkal.

„Radši nezpívej,“ doporučil Slíva. „Plašíš mi ho.“

„Musíme se hnout! Slyšeli jste, jde po nás půlka podzemí. Jakmile klesne voda, tak se na toho blázna vykašlem...“ začala Rita. Ani si nevšimla, že dvířka za ní vrzla a otevřela se. Pokračovala v monologu: „Mam toho už po krk! Copak tu nenajdeme žádnýho slušnýho člověka?! To tu musí bejt všichni retardovaný magoři?!“

„A co bys chtěla, ty náno? Kdo by z Podsvětí nezmagořil?!“

Rita se otočila. Wůdy si ji nepřátelsky měřil. Teď už to nemohla vzít zpět. „No tak proč tu zůstáváš? Přišels z povrchu, tak se tam zase vrať.“

„Představuješ si to jak krysa paraple,“ huhlal Wůdy. „Jak si myslíš, že budeš vypadat, až vylezeš z kanálů ty? Špinavá, smradlavá, opuchlá, nechtěná, bez střechy nad hlavou, nikoho už neznáš, a kdyby, tak se k tobě hlásit nebudou... Rozhlídni se někdy po Praze! Jsou desítky těch, který proklouzli nahoru! A víš co? Spousta z nich se radši vrátí zpátky. Do smradu a bahna. Mezi svý, který nad nima nevohrnujou frňáky! Horňáci sou pokrytci!“ Wůdy praštil do stěny a vrátil se do kabiny. Dveře zůstaly pootevřené.

Rita se Zdenalem na sebe krátce pohlédli a vydali se za ním.

„Nemyslela jsem to tak,“ začala. „Je mi smutno z toho, že ti hajzlové vypálili Špínu. Zaskočilo mě to... Každej, kdo se k nám choval jen trochu hezky, je mrtvej nebo... nemrtvej.“

„Nemysli si, že by starej Delapanza natáh brka lehce,“ vloudil se na Wůdyho tvář úsměšek. „Vsadim se, že jich vzal s sebou mraky. Hodně míst u tabule zůstane volnejch až Hlušci zasednou k večeři!“

„Doufali jsme, že se Špína udrží,“ zapojil se Zdenal. „Obránci vypadali tak odhodlaně!“

„Každej je vodhodlanej, když mu de vo kejhák. To je úplně jiná motivace, když víš, že se nemůžeš vzdát. Takhle bojujou šelmy zahnaný do nory. Hluchý si to ale pojistili. Přivedli si na pomoc oddíl mrtvolnejch žoldáků. Sotva deset kousků, ale skřeci proti nim prej neměli šanci.“

Ritě po zádech přeběhl mráz. „Já si na to prostě nezvyknu! Jak je možný, že tu mrtví chodí, jako by se nechumelilo? Je to jak z lacinýho hororu. Kdybych to sama neviděla... Wůdy, proč se to děje?“

Pokrčil rameny. „Neznam detaily. Taky mi z toho dřív vstávaly vlasy hrůzou. Zvyk sem si. Neptam se na věci, o kterejch se nesluší mluvit. Vim jen, že někde pod Olšanskejma hřbitovama sídlí Král olší, kterej velí celý nemrtvý bandě. Leží tam prej město plný krypt. Nekropolis. Nikoho tam nepouštěj, takže se vyprávěj akorát zkazky. Já vim jen to, že se mrtvoly nechávaj najmout na fyzickou práci.“

„Můžu si pronajmout zombii?“ nechtěl věřit Zdenal. „To je absurdní! Určitě je někdo ovládá! Nějaký temný mág!“

„Vrať se na zem, kluku. S každym kostlivcem sem se dohod zvlášť. Jsou určitý artikly, který jsou pro ně zajímavý. Náhrobky, věnce, umělý kytky, Kristovo sošky a stříbrný kříže, hřbitovní svíčky a věčný světýlka... Milujou tyhle krámy. Zdobí si s nima krypty, aby byly útulnější. Ze všeho nejcennější jsou pro ně ale vzpomínky. Vzpomínky na naše drahý zesnulý. Za to od nich dostaneš, cokoli chceš. Neptej se, jak je vycucnou z živejch. To netušim, ale musí to bejt dobrovolný.“ Jeho pohled rozostřeně bloumal. „Hodně sem nad tim přemejšlel. Jaký to asi je? Je jim furt zima, moc toho nenamluví, jsou osamělí... Toužej, aby alespoň na chvíli někomu chyběli. Aby na ně někdo vzpomínal.“

Zdenal byl fascinován. „Platíš jim vzpomínkami!“

Wůdy si zamnul ruce a začal se chechtat tak, že Slíva znepokojeně nahlédl do kajuty. Vousáč ho vtáhl ho dovnitř a přirazil za ním dveře. Uprostřed záchvatu smíchu spiklenecky zašeptal: „Vochcal jsem je! Vochcal! Píšu si to všechno do bločku. Zaplatim jim vzpomínkou, a pak si ji znovu nastuduju z bloku. Sice už nevidim tváře a barvy, nepamatuju si vůně a vlastně nevim, co byli ty lidi zač... ale představuju si to! Vymejšlim. Mlčoch, Ticháně, Němej a Nemluva to dostávaj už trochu přežvejkaný.“ Vousatý přízrak se otřásal potměšilým smíchem.

„To musí bejt strašnej život,“ zamračil se Tomáš Slíva.

„Známe jednoho, který zůstal naživu i po tom, co ho zabili...“ hlesla Rita. „Dá se s tim něco dělat? Dá se to třeba nějak léčit?“

Wůdy už ji neposlouchal. Mumlal: „Možná že mrtví do Podsvětí patří. Jo, tak to bude... Jednou tak skončíme všichni.“

Sehnul se k panelu, který připomínal něco mezi starým rádiem a šicím strojem. Na klávesnici z dětského piana vyťukal třítónovou sekvenci. Dieslový motor Kraksny zakašlal a naskočil. Povolila záklopka a ze střešního komínu se vyvalil kouř. Vousáč pohnul pákou na ovládacím pultu a stiskl tlačítko. V prostoru před vozidlem probleskla rudá barva.

Přes skla uviděli, jak se prázdné důlky kostlivců zvedly, jak kostlivé ruce zabraly za osy připevněné k hřídelím v dokonalé synchronizaci jako jeden muž.

„Kdyby tohle viděli borci, se kterými jsme hrávali dračák,“ šeptal Zdenal. „Je to neuvěřitelný. Jen ti to vemte - magie! Živí mrtví! Rytíři! Wůdy, vy jste určitě čaroděj, že? Nebo alespoň víte něco o čarování? Nebo znáte někoho, kdo...“

„Ješišmarjá. To víc umim zpívat než čarovat!“ bránil se Wůdy. „A víš, jak umim zpívat? Kááávu-si-osssladím.“

„Bože, dost!“ úpěla Rita. Kostry jí pořád nešly z hlavy. Snažila se smířit s tím, že existují, byly tu ale praktické otázky, které nedokázala přejít! „A co vlastně žerou?“

„Co by žraly? Nic nežerou. Už jsi viděla kostru něco žrát? A mně řiká magor...“

„Pamatujou si, čím byly za živa?“ Ritě se vybavila zmatená a nechápavá tvář mrtvého Sedmtři, který se nad ní nahýbá a na hrudi má krví napsané PROČ.

Wůdy jen zavrtěl hlavou. „Jednou ti to všechno povim, ženská. Až budu sedět na Kraksně zvenčí.“ Dál se o mrtvých bavit nechtěl. Jistou rukou vedl stroj tunely Kanálstrály.

Černí pracanti u hřídelí se činili. Zabírali vytrvale, až vodní tříšť kropila palubu. Nadlidskou silou překonávali vodní proud. Přesto se ani jeden z nich nepotil.

„Kam vás mám teda hodit, mazánci?“ optal se přes rameno Wůdy.

„Dejte mi chvilku,“ vyhrkla Rita. Za půl minuty už stáli všichni na palubě a ona si je měřila jednoho po druhém. Valentýnu se zaschlými stružkami slz na umouněné tváři. Vrásčitého Kořínka s brýlemi nakřivo. Zdenala se zuboženýma rukama. Zachmuřeného Slívu s impem na rameni.

Předstoupila před ně, Expres kurýr na smrt si bezděčně položila do levé dlaně. Cítila jeho chladivé bezpečí. Její tvář byla vážná. „Musíme se poradit, co dál.“

Komentáře

PŘÍŠTĚ: ROZHODNUTÍ

Příští díl bude relativně krátký. Doprovodí ho nová anketa, ve které budete moci rozhodnout o dalším postupu družiny. Je to opět jedno z míst, které budou lomit další vývoj příběhu.

Anketa o srazu se dostává do finále. Zatím to vypadá na setkání v Praze - příští týden v sobotu 21. června. Nejvhodnější by mohla být tak třetí hodina, poslední prohlídka začíná v Ekotechnickém muzeu v 16:00. Tak snad se nám ji podaří stihnout. Sraz bych viděl někde na metru - nejspíše Dejvická (trasa A). Vyjádřit se můžete zde: http://www.pavelrencin.cz/historicky-prvni-sraz-ctenaru-labyrintu

Další mé doporučení směřuje opět na ČTENÁŘSKOU DÍLNU - za poslední týden se zaplnila povídkami a básněmi. Zkrátka to tam žije... :-) Určitě se zajděte podívat!

Takhle to chodí s mrtvolama?

Takhle to chodí v podzemí s mrtvými jo? Zajimalo by mně jestli je to tak se všemi nebo jenom s nějakými, taky jak se to z nich stává. Opravdu mrazivy zápis. Taky si rikam jaktoze Mlcoch, Tichanek atd. ze na to neprijdou ze ty vspominky jsou falesne.
prijde mi zajimava ta situace - co tedy bude dal?

Kam dál...

To jsem zvědavá, kam dál poputují naši hrdinové.
Tušila jsem, že je Wůdy nenechá venku a že jim pomůže.
Hmm, předtím jsem si říkala, proč se někteří z lidí nevrátili zpátky na povrch,ale teď po vysvětlení Pošuka Wůdyho je to jasné... Taky jsem hodně zvědavá, jestli na konci příběhu Labyrintu se ta naše pětice (pokud bude ještě naživu) bude mít šanci přece jen dostat zpátky nahoru. A pokud ano, zda to po tom všem co v podzemí zažili a ještě určitě zažijí dokáží...
Jinak, Pavle, moc pěkný zápis, odkrývají se před námi další taje tvého Podsvětního království :-) - Nekropolis, Král olší... už se těším na další zápis. Ve zkouškovém je to fajn vzpruha - aspoň si přečtu něco normálně psaného latinkou :-)

Ty jo, je to čím dál tím

Ty jo, je to čím dál tím lepší. Doufám že to po rozhodnutí navere pořádně spád!
A jinak, čím dál víc bych to chtěl taky zažít, nechcete se na tom srazu podívat místo do muzea radši do kanálů, třeba tam ten svět opravdu existuje!!!!!

Další část podsvětí se nám poodkryla:)

A je to opravdu úžasný, perfektně promyšlený svět. Jenom jsem se také pozastavil nad tím, jestli kostlivci nepoznají, že jim Wůsy servíruje falešné vzpomínky. Takové vzpomínky nemají tu správnou hodnotu, jsou jako falešné bankovky. Myslím, že by to bylo pro kostry jako nevýživná strava, nedalo by jim to dostatečnou energii. Nebo kostry dávají přednost kráse a dojemnosti vzpomínky nad její pravdivostí? Tohle bys nám, Pavle, měl ještě v nějakém dalším zápisu ujasnit. Jinak jsem si také všiml, že Wúdy ztratil svou zapoměntlivost a chová se racionálněji. Že by jeho potrhlost byla jen póza, způsob sebeobrany, aby ho Hluší neobtěžovali a mávli nad ním rukou jako nad neškodným bláznem?

Vzpomínky

Tak to je opravdu zajímavé a jsem zvědavá na rozhodnutí. To s těma vzpomínkama se mi moc líbilo, trochu mi to připomíná S. Kinga, když přemýšlí nad smyslem bytí. Těším se na další zápis...

půlnoční čtení

Tak, přibližně za pět hodin vstávám, abych stichla být zítra v Praze tak o 13:00. I tak jsem ale neodolala a musela ještě přečíst další zápis.
A dobře jsem udělala:)
Opravdu, moc moc povedený. A hlavně to malé impátko... ach jo:)

Odpovědi

Kvinka: no je to divné, že? Podle mě kostlivci ty nepravé vzpomínky určitě poznají, a přesto zůstávají... Že by jim bylo Wůdyho líto?!

Sally: k tomu vysvětlení pošuka Wůdyho, jak občas lidé uniknou z Podsvětí - také směřuje k tomu, že svět podzemí je skutečný. Celý princip tohoto psaní na pokračování je nalákat čtenáře do stok (vydávat to za sraz) a dodat Hluchým čerstvé mladé maso za miliony. To se vyplatí víc, než psaní knížek... :-) Doufám, že jsem vám nahnal strach.

Tores: můžu ti slíbit, že po příštím díle, se kterým bude spojená opět anketa, se to zas "pořádně rozjede". :-))

Otomar: výživnost falešných vzpomínek bude možná srovnatelná s instantní čínskou polévkou. Něco do žaludku, ale je to chemie... :-) Uvidíme, tohle musím ještě promyslet.

Galthea: tak tedy téměř dodatečně - šťastnou cestu.

kostlivci

jak se tak dívám na komentáře, kostlivci mi pěkně zamotali lebku! aby měla vzpomínka nějakou hodnotu, musí určitě obsahovat nějaký cit.. vždyť myslím Wůdy říkal, že chtějí soucit.. ale obsahují tyhle přežvýkané vzpomínky ještě cit? nebo si ho musí Wůdy pokaždé namlouvat? jen jestli to opravdu nebude jako s tou instantní polévkou :)
taky by mě zajímalo, jakým způsobem si kostlivci vzpomínky berou.. vrtá mi hlavou představa kostlivce pojídajícího jakousi éterickou bleděmodrou hmotu.. hmm! :)

impátko

Teď nedávno jsem viděla film Vlkodav (film samotný nic moc, příběh dobrý, ale herci mohli být lepší) a zaujala mě tam jedna věc: hrdinu provázel (spíš se nesl) kaloň s pochroumaným křídlem. Kaloň je sice vegetarián a sem tam si dá nějaký ten hmyz, ale jakási podobnost tam bude... Asi si pořídím kaloně :-) sice nevím co by na to řekl můj černý kocourek (taková VELKÁ lítací myš mňam) a to šílený zvíře jménem Princezna "piraňa" (teď jí vypadly 4 zuby takže zatím žužlá :-)), ale myslím si, že by se s tím srovnali...

Kaloni a velcí netopýři

Připadám si už jako tradiční glosátor, který, ať se mluví o čemkoliv exotickém, hned podotkne: "A víte, že to máme i u nás?", ale je to tak. Nějakým tajemným způsobem se u mne hromadí podivné informace. A zrovna nedávno mi poslal mail jeden člověk, co dělal tůry po Šumavě, a když byli s kamarádem v noci na kopci pozorovat hvězdy, zaútočil na ně obrovský netopýr, prý větší než odrostlé kotě. Kroužil kolem nich a nalétával na ně, jako by je chtěl vyhnat ze svého teritoria. Netuší, co to bylo. Mínil jsem, že možná nějakému chovateli uletěl kaloň, ale dotyčný tvrdil, že se ve zvířatech vyzná a kaloně by zaručeně poznal, tohle že bylo něco docela jiného, pištělo to a šel z toho strach. Že by imp? :)))

:-)

Já si docela určitě myslím, že to byl imp!

Jinak 50. díl je dopsán. Zítra si ho ještě přečtu a nasadím. Nakonec nebude o nic kratší, než jiné. Bezprostředně s ním startuje nová anketa!

Dobrou noc.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007