Labyrint - Zápis 53: HLADOVÝ POHLED LIDOŽRAVÉ JACQUELÍNY

Merde! Espèce de crétin! Ty parchante jeden, ty zrádče, já ti vystželim mozek z kebule!“ řval mužíček, jehož rudý obličej připomínal orosené rajče. Útlými prsty svíral pažbu brokovnice, zatímco hlaveň tlačil Wůdymu do nosu. Přesto se na něj jednooký dál šklebil.

„Gustave, ty mrňavej špindíro, že by sis od minule koupil náboje? Vsadim se, že Podvodí je plný krámů se střelivem!“ chechtal se Wůdy. Naklonil se k Ritě a šeptal: „Klídek, má to prázdný. Když utíkali Hluchejm, používal ji jako hůl.“

Vysoký hlas muže přeskakoval. „Namouduši do tebe napumpuju olovo! Okamžitě si všichni lehněte na zem!“

Valentýna váhala, jestli nemá začít křičet, Wůdyho klid ale zapůsobil i na ni. Přitiskla si loutnu blíž k tělu a sledovala, co se bude dít dál.

„Nejdeme po vás, Gustave. Nejsi přeci slepej! Tyhle površáci nepatřej k Hluchejm,“ vysvětloval trpělivě kapitán Kraksny.

Najednou Rita pokročila vpřed a srazila hlaveň brokovnice k zemi. Zároveň zbraň druhou rukou uchopila za pažbu, zapáčila a přetočila ji o sto osmdesát stupňů. Mužík zaječel a ucukl skříplým prstem. Rita mu mířila na břicho.

„Fíha,“ pípla Valentýna.

„Jako v Matrixu,“ uznale kývl Zdenal.

Gustav se třesoucím se prstem dotkl hlavně a pokusil se ji odtlačit. Rita ho přes něj praštila a znovu zamířila na hruď.

„Nepřišli jsme vám ublížit,“ řekla. „Stejně tak ale nenecháme sáhnout na sebe.“

„Je nabitá,“ sípal Gustav. Po skráních mu stékal pot.

„Ale jistě,“ uchechtl se Wůdy a sáhl po spoušti. „Přišli jsme s kamarádama jen trochu poklábosit. Neboj, s Hluchejma se maj rádi asi jako ty.“ Zatímco mluvil, laškovně prstem pohladil spoušť.

„Nestžílet!“ šeptal mužík.

Wůdy zjihl. Jeho tvář byla obrazem vnitřního boje, obočí zachvátil neovladatelný tik. Nakonec ucukl rukou, jako by se spálil. „Opravdu je nabitá?“ Potom se náhle ušklíbl a s divokým výrazem stiskl. Brokovnice v Ritiných rukou prudce cukla. Ozvala se strašná rána, která zatřásla místností a všechny ohlušila. Instinktivně se přikrčili.

Valentýně vyhrkly do očí slzy bolesti. Hluk výstřelu ji zasáhl do mozku, zakousl se do uší. V hlavě jí dunělo a kromě pískání neslyšela vůbec nic. Rita zírala před sebe. Z hlavně brokovnice se valil dým. Pod Gustavem se podlomily nohy a zhroutil se na podlahu.

Wůdy byl hned u něj. „Propána, snad sem tě fakt nerozstřílel na hadry?! Pročs neřek, že je nabitá?! Pomoc!“

V hloubi pokoje se něco hnulo. Temná masa se dala do pohybu. Překrytá vrstvami hnědých látek a kůží, zámotek špíny a zápachu, z nějž jen místy prosvítala mdlá a nezdravá kůže bílé velryby. Klouby měla stažené špinavými obvazy, maso kolem nich přetékalo, jako by je mělo každým okamžikem pohltit. Kolos ovinutý pavučinami jako břečťanem se rozvážně dovalil ke dveřím.

Rita zkusila zapumpovat brokovnicí, jak to vídala ve filmech. V horní poloze se ale zbraň zasekla.

Bytost před ní vyloudila strastiplný vzdech, který je ovanul povětřím hniloby. Z hlubiny potrhaných látek se vynořila bledá tučná ruka a uchopila svíjejícího se Gustava. Záda šíře almary se ohnula, ozval se tichý sten a vrzání kloubů. Bez znatelné námahy obryně chytla mužíka za košili za krkem a postavila ho na nohy.

Merci, ma chérie.“ Gustav si třel ožehnuté místo na břiše, pruhované tričko tam zhnědlo žárem, po průstřelu ale nebylo ani památky. Potom muž natáhl ruku a naznačil Ritě, ať mu zbraň vrátí.

„Ještě tu recepturu pilujeme,“ ušklíbl se. „Jesli ale vyrobíme funkční stželný prach, neuvěžitelně zbohatneme! Koupíme si od Hluchých svobodu!“ Špičaté zuby samolibě blýskaly.

„Dobře, že se vám to zatím nepodařilo. Tedy vyrobit funkční nábojnice,“ řekl Zdenal a mírně se uklonil. „Mé jméno je Krysoplášť, učedník magických umění. Jsem na questu za učitelem magie."

Gustav nechápavě pohlédl na Šíleného Wůdyho. Ten na něj mrkl a zakroužil si prstem u spánku.

„Nejste-li nepžátelé, budu slušný. Jmenuji se Lan Gustav a toto,“  mužík kývl ke kolosu za sebou. „Toto je má milovaná femme fatale, Jacquelína. Má družka. Pžisedněte ke stolu, za chvíli budu servírovat čaj.“
 
Udělal gesto, jako by je zval dál, pak ale jeho pohled padl na zem. Zablácené holínky odsoudil zdrcujícím pohledem. „Tato rudá látka je koberec. Jesli na ní necháte ještě jednu stopu, pžísahám, že do té brokovnice nabiju dezertní vidličku!“

Stáhli si holínky, které už zapomněly na žlutou barvu jako na smrt. Překlopýtali k masivnímu kulatému stolu, který stál ve středu místnosti. Před usednutím se pan Kořínek ostražitě rozhlédl. Jacquelína se k nim otočila zády a s ladností grizzlyho se kolébala ke staré kredenci. Teprve nyní si toho všimli! Přímo na její rozměrné zádi byly systémem popruhů, vzpěr a šroubů mizejících kdesi v záhybech přetékajícího těla uchyceny dvě podivné ohnuté lyžiny.
 
Zdenal se snažil nezírat, přesto po očku sledoval, co žena udělá dál. Skláněla se, jak to jen šlo, než pod ní povolily nohy a ona se zřítila dozadu. Zhoupla se do záklonu a vpřed. Lyžiny pod ní hrozivě zaskřípěly, zkoušené metráky váhy. Nakonec se žena ustálila v poloze pololeže polosedě. Za mírného kolíbání odkudsi vylovila útlou dlouhou dýmku.

Lan Gustav zapálil svíčku vonící dětskými piškoty a své femme fatale dvorně připálil. Byl hned tady hned tam. Pobíhal kolem krbu, nad kterým něco míchal v obřím litinovém kotli. Každou chvíli do něho přihodil hrst koření. Jeho ruce kmitaly v dokonalé souhře, takže vaření v Gustavově podání připomínalo spíš bojové umění. Když zapískal otlučený čajník, měl již na tácu vyskládanou sadu durytek, talíř se slepeným cukrem a džbánek s páchnoucím zažloutlým mlékem nejasného původu.

„A teď, co tu vlastně chcete?“ zeptal se, zatímco servíroval.

Rita přemýšlela, jak začít. Seděli u stolu a každý měl před sebou skleničku s kouřícím čajem. Ve vzduchu voněla rebarbora a piškoty. Na protější sedačce se usadil Gustav a položil před sebe na stůl brokovnici. Z rohu místnosti je probodával temný a hladový pohled lidožravé Jacquelíny.

Komentáře

Přidávám zápis 53

Přidávám zápis 53. Jsem zvědav, co na něj řeknete. Léto se nám zatím projevilo mírným poklesem počtu komentářů - všichni jsme na dovolených a na cestách... Kdo by seděl u počítače? :-) Já. Správně. A proto další zápis ještě do konce týdne.

Teď mě napadlo, máte nějaký nápad, co dál s tím Slívovým impem? Jestli bude dobrý, klidně se nechám inspirovat.

Rád bych všechny znovu upozornil na zajímavé povídky ve ČTENÁŘSKÉ DÍLNĚ (třeba někdo stvoříte i reportáž z FF?), ale určitě si nenechte ujít nový song Metalýzy na Otomarův text z projektu známého jako METALOVÁ OPERA LABYRINT.

Song pro Ritu: CO ODE MĚ CHCEŠ?! najdete zde:
http://www.pavelrencin.cz/metalyza-metalova-opera-2-song

Překvapení

Dýchánek u čaje jsem opravdu nečekala :oD Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :o) I když jsem teď začtená do Nepohádky, tak vyždycky chvíli přemýšlím, jak vlastně skončil minulý díl :o) A jinak proč zrovna francouzština?

Wow

týjo musím říct, že mě fascinuje ta lehce morbidní a ulítlá atmosféra huh nevis, jestli se smat nebo bat... hezky. co bude priste? Jacquelina vypada hladove!

Impa jsem htěl hodit do

Impa jsem htěl hodit do toho loga, jenže nakonec bych to asi jen pokazil, ale to jen tak na okraj.

Po tom, jak Slíva říkal, že si ho ochočí a bude na něm lítat, jsem začal věřit, že to tak nakonec dopadne. Špatný nápad to tedy rozhodně není, co myslíte?

Musím říct, že při

Musím říct, že při čtení tohoto ddílu jsem se opravdu bavila :) (aspoň mi to zpestřilo jinak nudný den v práci). Jsem zvědavá na pokračování.

Jacquelína

Jacquelína je fakt super, připomíná mi kolegyni mojí mámy v práci... A čajový dýchánek? Při něm se nejlépe probírají důležité věci, ještě by to chtělo vodnici a pak bude po starostech :-)

Super zapis, Pavle, naozaj

Super zapis, Pavle, naozaj to ma taku strasidelnu atmosferu. Musim povedat, ze mnou jemne sklblo, ked to vyzeralo, ze Gustava zastrelili. A dost sa mi rata fakt, ze ludozruti su Francuzi. Teraz rozmyslam, ci je to nahoda (comu moc neverim), alebo pojde o daku skrytu narazku :-)
A mam este par oprav, co sa tyka francuzstiny (no co, rok vo Francuzsku si vybera svoju dan :-)
1. Slovo "merde" sa pise bez dlzna na prvom "e".
2. Gustav oslovil Jacquelinu "mon chéri". Vzhladom na to, ze je zena, asi by bolo lepsie "ma chérie".
ale tak to su fakt iba drobnosti.

Skvělý balanc

mezi děsem a humorem! Tady už ani Bodkin nemá co parodovat :) :)
Přiznám se, že jsem se trochu obával, co s těmi lidožrouty Pavel udělá, ale on mě opět jako vždy překvapil. Řekl bych, že Labyrint se nám zaplňuje úžasnou galerií bizarních figurek, které člověk prostě musí milovat, protože navzdory své morbiditě jsou prostě "roztomilé". Skoro mi to připomíná scénu z nějakého Felliniho filmu, z "Romy" nebo z "Armacordu" (možná přes tu macatou ženskou :).
Co se impa týče, myslím, že tohle zvířátko by šlo šikovně využít k odeslání nějaké zprávy, přivolání pomoci, odnesení plechovky z hořlavinou nad nepřátelskou pevnost (čili jako jakýsi "bombardovací letoun"), mohlo by útokem na hrdlo nepřítele (zoubky má pěkně ostré :) zachránit svému "páníškovi" život, mohlo by vyvolat zmatek v sídle Hluchých a dokonce přivést na pomoc své velké krvelačné bratry.
Takový imp má skutečně všestranné využití (a to, vzhledem k útlocitným ochráncům upírských zvířat opomíjím možnost, že by naše hrdiny zachránil před smrtí hladem poté, co by si ho na malém ohníčku do křupava opekli). Jenom nevěřím, že by na něm Slíva v kanálech létal. V kanálech - a navíc bez přilby - by to nebylo létání, ale spíš otloukání o strop. A navíc nevím, jestli Slíva vydrží v kanálech tak dlouho, než imp doroste do dostatečné velikosti, aby ho unesl, což odhaduji minimálně tak na pět let.

Tím lépe...

alespoň se můžu věnovat jiným projektům a zbytečně nekomentovat ;)

Ten čajový dýchanek mi krutě připomněl Hobita nebo Společenstvo prstenů - hlavně ten omlácený čajník. Tím to nahodilo takovou šílenější atmosféru stylu alenky. Možná bych měl ty drogy vysadit.

Otomar: Nevím, jestli jsi měl to štěstí a četl Nepohádku, protože toto: "nám zaplňuje úžasnou galerií bizarních figurek, které člověk prostě musí milovat, protože navzdory své morbiditě jsou prostě "roztomilé"" se o ní dá také říci. Já osobně mám takový styl velmi rád, proto odpouštím i to, že Labyrint není scifi :D

Bodkine, já myslím

tedy jsem - ne, pardon, to jsem říct nechtěl, to řekl někdo jiný :( Tedy, já myslím, že bizarní, roztomilé až morbidní figurky se stávají pro Pavla typickým poznávacím znamením. Tím nemyslím pouze nás, které nalovil v podzemí velkoměst na udičku webu, ale především ty, které se narodily v jeho hlavě :) :)

Tak to tedy pozor!

Já nejsem ani bizarní ani roztomilá ani morbidní a už vůbec ne figurka! Já jsem... entita, internetová! Mé živé tělo je jen zombie-nádoba, což může Pavel dosvědčit :D

Odpovědi

POKY.MN: francouzština se trochu osvětlí v příštím díle. Jde o ideální národnost pro šéfkuchaře, nebo se pletu? ;)

TORES: Imp v logu není špatný nápad, jen by to chtělo ztvárnit nějak jednoduše :-) Co se týče lítání na impech se shoduji s Otomarem. Nikdy ale neříkej nikdy... :-)

LASEEN, KVINKO: Děkuji. To mě těší.

LIN: No... pracuji sedmým rokem ve francouzské firmě, to myslím národnost lidožroutů... a nebo radši nic. :-) Za opravu francouzštiny DĚKUJI. Já s tím bojuji, hodil by se mi konzultant, protože sám zvládnu anglinu a trochu němčinu s ruštinou, další jazyky jsou pro mě ale španělská vesnice. Merci.

OTOMAR: Otomare, ty jsi vysypal z rukávu tolik možností, že nebudu vědět, kterou si vybrat dřív. Líbí se mi jich hned několik. :-) uvidíme podle situace.

BODKIN: Jaké vysazování drog? Naopak, přitlač na pilu. Gildovní navigátoři potřebují vize... ;-)
PS: pokud čtou tento komentář rodiče nějakých dětí - měli byste vědět, že Bodkin je pouhá internetová projekce umělé inteligence, počítačový program, který se utrhl a putuje po internetových diskuzích. Osobně jsem se s ním setkal, vypadá jako ZX Spectrum skřížené s mladším bráchou ze Silicon Valley... Právě pronikl i do vašeho počítače. Utíkejte!

10010111011101111010012!

Já jsem Bodkin, 'nejen' lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku.

Jojo

šéfkuchaři jedině z Francie (viděli jste Ratatouille?) :o)
Asi sem přestanu chodit, když jsem v práci, jelikož kolegy překvapuje, co je na zadávání jmen, tak k smíchu :oP

A Rita

Rita konečně naplno přijala svou úlohu, do níž ji chtěli záhadní únosci vmanipulovat, protože věděli, že má pro ni předpoklady, a začíná vystupovat jako drsná kapitánka :)

Název

Zápis 54 už má název. Bude se jmenovat: MINUS DVACET PROCENT.

- 20%

No, první věc, která mě při názvu nové kapitoly napadla bylo: ,,Tolik z nich Jacquelina sežere??!" - taková šílenost - buď je to prázdninami, sluníčkem, nebo solnou koupelí, nebo bych stejně jako Bodkin měla něco vysadit... :-D

-20%

No anebo je to sleva v některém z mnoha obchodů v kanalizační síti. Kdoví třeba Jacquelína se bude zbavovat svých hadříku, které by skupince posloužily jako dobrá přikrývka na chladná zimní rána :-)

Čím se živí dospělý imp?

Tuhle otázku bychom měli společně s Pavlem vyřešit. Je totiž zřejmé, že jak imp poroste, budou jeho nároky na množství jídla čím dál větší a hrozí tady nebezpečí, že svého "páníška" doslova vycucne! Zatímco nestvůrka zdárně poroste, chudák Slíva by se nám mohl měnit v chudokrevnou, bledou, vyčerpanou a pospávající mátohu :(
Nebo že by svého svěřence naučil lovit a posílal ho v noci do labyrintu kanálových chodeb, aby si tam našel něco k jídlu?
A co se týče jídla - neznamená snad těch 20% v názvu další kapitoly množství lidožroutů v kanální populaci? Podobně jako se vyjadřují homosexuální a jiné menšiny?

imp

Podle mě ho Slíva naučí lovit si potravu.Bylo by zajímavé,kdyby se imp živil nikoli masem,ale pouze energií...Tomáš by ho pravidelně posílal k Hluchejm,aby je nenápadně vysával,čímž by jim způsobil těžkou únavu...aspoň by naše skupinka měla poprvé jednodušší proti nim bojovat.A pití krve by měl jen jako bombonek dobrej pro růst.

Hlavně jsem zvědavá,jestli se ještě někdy sejdou se Sedmtři a jestli se nějak vysvětlí,proč nezemřel a zůstal naživu...

20%

20% je procentuální vyjádření jednoho člena Labyrintní party :)

:-))

Zajímavé, zajímavé.
Minus dvacet procent. Já už vím, kdo z vás se přiblížil správnému odhadu, ale vy zatím můžete jen hádat. Dozvíte se to doufám ještě dnes v noci.

Co se týče impa, tam máte spoustu zajímavých nápadů, zatím se ale příběh posunuje v řádu dnů, marně teď přemýšlím, jak dlouho trvá malému impovi, než se naučí létat a jak rychle roste... :-)

dodatek

poněkud náhodný číselný symbolismus :)

jejda + Ladybird

to je tak když člověk nerefreshuje :)

Ladybird: co když ve skutečnosti není naživu :) nebo možná trošku je, ale tak že není :) aspoň to je můj názor a doufám že se sním ještěsetkáme :)

Sedmtři

mi taky nedává spát. Je to trochu složitější. Vím, proč se mu to stalo, ale ještě nevím, jestli ho zařadím do příběhu. V minulosti Sedmtřiho přece jen sehrály roli ankety... Nějak si poradím.

/me

*mne si ruce*

ojojoj

a to zítra mizím na dva týdny do lesů. achich ouvej, to jsem hloupej, skoro bych zůstal u počítače jen abych zjistil jak že to teď bude :)

Bodkin

a to mnutí rukou něco znamená :)

omluvám se, přístě zkusim všechno zhustit do jednoho postu

imp

x) hmm, myslím že stárnutí a růst by v Labyrintu kanálů nemusel být zase takový problém x) kdoví, kolik radioaktivních a podobně hnusných věcí se tam vyskytuje, ty by přece růst mohly nějak urychlit :D anebo může imp stejně jako Obelix spadnout do kouzelného nápoje, který mu bude dodávat nadlidskou- (nebo)nadimpovskou sílu x)

Ještě drobný dodatek,

který mě osobně vůbec nenapadl, ale naštěstí jsou tu jiní všímavý lidé, kterým to dochází.

Možná se ptáte, kdo je Jacquelína. Kde se vzala? Kam šla? Jak dopadla? Těžko říci, ale máme ji na videu.

Dost možná jsou to její ještě před labyrintovské časy a nebo měla opravdu solidní liposukci.

A je tady - QOTSA - Sick sick sick

http://uk.youtube.com/watch?v=CcXCaXz0GbU

Veškeré díky patří Fjaře, která mě na to upozornila :)

:-)

tak to je opravdu husté. Takhle si představuju vybranou hostinu Triumvirátu Hluchých. Dost možná, že takhle Jacquelína taky začínala... kdo ví? :)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 21 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007