Labyrint - Zápis 54: MINUS DVACET PROCENT

Wůdy pozvedl matnou durytku a zamyšleně zopakoval Gustavovu otázku: „Co tu vlastně chceme?“ Tápal po tvářích svého doprovodu a jeho dosud zářivý výraz vyhasínal. „Řekl bych, že vlastně nic... Vracím se k vltavskejm pirátům.“

„Cože?!“ vyhrkla Rita.

„Pardon?!“ zakuckal se Gustav. „Vokoun je pžeci po smrti dobrých pět let. Vltavští piráti už neexistují. Exekutoži Hluchých je roznesli na kopytech!“

„Opravdu? Vokoun že je kaput? To bych si pamatoval,“ drbal se na spánku Wůdy.

Kanibal rezolutně vrtěl hlavou.

„Gusto, potřebujeme vaši pomoc, tak buďte trochu džentlas!“ vložila se do toho Valentýna.

Mužík se zadíval na zastřižené nehty. Odfoukl neviditelné smítko. „Nejdřív si poslechnu, čemu vděčíme za vaši návštěvu. Jakou pomoc, drahoušku?“

Kořínek mu vyložil, že družina potřebuje najít vstup do sídla Hluchých. „Je mi jasné, že takový bunkr bude dobře chráněný. Určitě ale existuje cesta, která bude strážena méně. Dostali jsme se do podobné situace jako vy s družkou... Jsme štvanci, navíc ani nevíme proč. Musíme zjistit, proč nás Hluší chtějí zabít!“

Gustav si kousal nehet na palci. „Pokud je váš pžípad důležitý, bude veškerá dokumentace založená v Sekretariátu. To je místnost v pžedsálí kanceláže Triumvirátu, qui? Když žíkám Triumvirát, mluvím o tžech nejmocnějších mužích, kteří vládnou celé gildě Hluchých.“

„To nezní moc optimisticky,“ povadl Zdenal. „Bude zatraceně těžké ty papíry získat.“

„Možná ne tolik, když vám pomůžeme. Aby bylo jasno, my s Jacquelínou nejsme jen tak nějací insignifiant běženci. Jsme elita. Za emigrace jsme prošli těmi nejlepšími francaises restauracemi v Pažíži. U Hluchých jsme strávili několik let jako šéfkuchaži - a to je nejvyšší post, jaký může nevoják v gildě získat! Sami členové Triumvirátu nás ctili jako umělce!“

„Nějak to ale nedopadlo, ne?“ naťukla Valentýna.

Gustav se odmlčel a napil se čaje černého jako ropa. S jistotou ho odložil přesně do středu podšálku.

„Chápu vás víc než dobře,“ řekla Rita. „Prostě jste byli důležití lidé s přístupem k nejvyšším místům. Já to znám, dělala jsem mzdy. Nechceme vás do toho příliš zatahovat. Stačí, když nám řeknete, kudy se dostaneme do sídla Hluchých a kde přesně najdem ty papíry.“ Položila před sebe na stůl palcát, až to zazvonilo, a upřela na Gustava ledový pohled.

Mužík se zamračil a vyskočil ze židle. „Chcete se mnou hrát hru nervů? Oh, non madame! Uzavžeme spolu obchod. Mám informace, které potžebujete, riskuji ale, že mě zradíte, až se setkáte s Hluchými. To riziko je tžeba vyvážit. Chci jednoho z vás, kterého zavžu do chlívku!“

„To jsem zvědavý, jak dlouho tam vydrží... Při jejich apetitu,“ zašeptal Wůdy tak nahlas, že to slyšela i Jacquelína.

Rita zvedla palcát a výhružně s ním bouchla do stolu, až se deska zatřásla a čaj vybryndal na podšálky.

„Nikoho tu nenecháme! Pomoz nám a třeba tím pomůžeš sobě. Nebudu ti vyhrožovat, ale...“ její hlas zlověstně utichl.

Masité tělo obryně v temném rohu se dalo do pohybu. Se skřípáním se zhouplo poprvé, podruhé... Z dýmky stoupal zelenavý kouř a klikatil se jako zmije.

Gustav zuřivě zapumpoval brokovnicí. Zaseknutý náboj vyskočil, nový zapadl do komory. Muž sáhl do kapsy a nasypal do hlavně hrst drobných kamínků.

„Vybouchne ti to v ruce!“ zasyčel Zdenal. Snažil se nespouštět z očí kanibala ani jeho družku na opačném konci místnosti.

„Možná vybuchne,“ zavrčel Gustav. „Možná stihnu dva z vás poslat do pekla a Jacquelína se postará o zbytek.“

„Uklidněte se, všichni!“ zasáhl Wůdy. „Nedal jsem vás dohromady, abyste se pozabíjeli!“

„Ptám se znovu, Wůdy. Nemáte nějaké jiné spojence?!“ mračila se Rita.

Gustav ji stále sledoval přes mířidla brokovnice, když najednou u plotny vedle krbu vyšlehl oheň. V tu chvíli zbraň pustil a utíkal k mělkému pekáči, ve kterém se peklo maso. Nabral kořeněnou tekutinu z kotle a pečínku podlil. Vyvalil se kouř, nasládlá vůně naplnila místnost. Gustav sáhl po jednom z papírových pytlíků a soustředěně maso poprášil červeným práškem, potom ještě zeleným a solí.

Zdenal si všiml, jak Jacquelína hladově visí očima na Valentýně. Lidožroutka se potichoučku loudala k dívčiným zádům. Mladík jí rozhodně zastoupil cestu, když na něj ale dopadl stín ženy, která jej převyšovala o jeden a půl hlavy, pocítil tíseň.

„Mně to pžijde docela fér,“ navázal Gustav, když se přestal věnovat plotně. „Jeden z vás se obětuje pro ostatní. Požád zbudete čtyži. Minus dvacet procent, to je míň než vám strhnou z výplaty!“ Nabral trochu omáčky na vařečku a ochutnal špičkou jazyka. Spokojeně kývl.

„Dobře,“ Kořínek k němu natáhl ruku. „Jeden je váš. Platí.“

Dřív, než mohla Rita cokoli udělat, Gustav potvrdil dohodu stiskem. Vytřeštila na Kořínka oči. Starý pán neměl horoucí výraz někoho, kdo se právě rozhodl nechat se zaživa sežrat pro dobro ostatních. Na druhou stranu, u Kořínka si člověk nikdy nebyl jistý...

Sedící Valentýně dopadla na hlavu kapka. Dívka si bezděky sáhla do vlasů a znechuceně vzhlédla. Potom začala ječet. Jacquelína se nad ní skláněla, její vyhnilé zuby byly odhalené v parodii na úsměv. Přes masité rty ukápla další slina. Lidožroutka natáhla ruku. Valentýna křičela děsem. Zdenal prudce strčil do obryně bokem. Zabořil se dobrého půl metru do jejího těla, které ho odpružilo a odhodilo k protější stěně. Narazil do zdi, až mu zapraštěly kosti.

Sama Jacquelína si toho ani nevšimla. Držela mezi prsty paraplíčko, které měla Valentýna vetknuté ve vlasech. Žlutá, modrá, zelená, červená a bílá. Když ho roztočila, zůstala jen bílá. Jacquelína se šťastně usmála.

Kořínek využil toho, že je pozornost obrácena jinam, naklonil se k Ritě a zašeptal. „Obelstíme je. Nechám se zavřít do toho chlívku. Jakmile zjistíte vše potřebné, uteču, až mi ponesou jídlo. Při troše štěstí se mi podaří zmizet.“

„Je to strašně riskantní!“ vrčela Rita.

„Nemáme jiné východisko!“

„Už jste se dohodli, kdo bude tím šťastným?!“ ozval se úlisný hlas. Gustav si přinesl plochý kámen a brousil na něm nůž. Obryně se mezitím opět odbelhala a Zdenalovi se konečně podařilo utišit Valentýnu.

Kořínek vstal. „Já. Obětuji se pro ostatní!“ Zdenal i uplakaná Valentýna zuřivě vrtěli hlavami.

Kanibal si znechuceně povzdechl. „To jsem si mohl myslet, že nás odbydete tím nejtužším! Ne, chceme kohokoli kromě dědka!“ Na vidličku nabodl pečeni, položil ji na dřevěnou desku a začal krájet tenké plátky.

„No dovolte?! To jsme si neujednali!“ zamračil se Kořínek. „Stvrdil jste ruky podáním, že jeden z nás vám bude jako odměna stačit.“

„Já vám nerozumím,“ zaúpěl Gustav. „Dali jsme vám férovou nabídku a vy se nás snažíte pžechytračit. Jacquelína má pravdu, že jsou lidi dobrý akorát do guláše!“

„Ona mluví?“ žasl Zdenal.

To už Jaquelína stála za Kořínkem. Přesunula se nečekaně rychle, jako obrovská pavoučice ve svém doupěti. Černá vdova chlupatými končetinami popadla důchodce za ruce a stlačila mu je za záda. Starý pán překvapeně hekl. Ostatní jen bezmocně zírali.  V její ruce se objevil řemen a policejní náramky. Přirazila v nich Kořínkova zápěstí k sobě a smýkla jím proti stěně, do které narazil tváří.

Rita vyskočila od stolu, div jej nepřevrhla. Sevřela palcát. Zdenal s Valentýnou se stále nezmohli na slovo. Pan Kořínek se otočil k Ritě, jak mu to jen tlak dovoloval. Brýle měl nakřivo, na tváři oděrku, přesto významně gestikuloval. Snažil se ji uklidnit. Mezitím náramky zapadly, řemeny byly staženy kolem kotníků a zápěstí, zaryly se do svalů.

„Posaďte se,“ vyzval Ritu Gustav a přinesl na stůl pět talířů. Brokovnici si nechal položenou přes kolena. „Uvidíte, že mé informace za toho starouše stojí.“

Ritě divoce bilo srdce. Hleděla na Kořínka, kterého Jacquelína odváděla za masivní dveře. Byla za nimi tmavá místnost ne větší než záchod. Bez jakéhokoli vybavení, jen s podlahou vystlanou chuchvalci izolační pěny, po které pobíhalo několik krys. V protilehlé stěně vězel rezavý kruh. Kořínek se svázanýma rukama a nohama nešikovně skákal, napůl veden napůl nesen. Matrona ho přibila kolenem ke stěně a provlékla řemeny kruhem. Dřív, než se dveře za Kořínkem zavřely, Rita zachytila jeho velmi smutný pohled. Bylo v něm přání štěstí. Rozloučení... Podělalo se to! pochopila Rita.

Seděli s kanibaly u stolu. Mlčenliví. Zamyšlení. Gustav dokrájel pečeni a nyní si pohrával s brokovnicí. Snad čekal na první otázku. V tichu se ozvalo niterné burácení, jako když se zdálky blíží bouřka. Jacquelíně kručelo v břiše.

Zdenal měl hlavu v dlaních. Třel si spánky, jako by se snažil na něco rozpomenout.

Komentáře

Tak...

to jsem tedy setsakra zvědav.

Přidávám zápis 54

Epizoda s kanibaly se nám rozjíždí, v díle 55 nabere tu pravou rychlost. Jak jste správně hádali v komentářích pod minulým zápisem, družina je v téhle chvíli -20%. Uvidíme, na jak dlouho...

Příští týden bych rád opět stihnul 2 zápisy. Uvidíme, zda se to podaří. :-)

V rámci naší "Metalové opery" se objevil nový Otomarův text - song metalisty Slívy. Najdete ho ve Čtenářské dílně: http://www.pavelrencin.cz/hudba-metalova-opera-labyrint-cast-2

mno...

Nechtěla bych bejt na jejich místě...s lidožrouty u stolu...
Jinak super zápis,jako obvykle.

Ha! Už jsem na to přišel,

Ha! Už jsem na to přišel, Pavel se určitě řídí podle té ankety o nejoblíbenější postavu, Kořínek je druhý a sežerou ho a Slívovi se taky něco stane, že?:-D Ale musím říct, že ta kanibalka je mi zvlášť odporná, je to jak nějaké zvíře než člověk. . . a slintá.

Perfektní situace

Žádné snadné shánění spojenců, ale hra s lidožrouty na ostří nože (doslova!). Teď to opravdu přechází do velmi znepokojivé polohy. Naštěstí mají v rezervě metalistu Tomáše Slívu (ne nadarmo jsem právě teď zařadil do opery jeho song :) Otázkou je, jestli Slíva něco tušil, a zůstal schválně v záloze...

No... Děsivé. Doufám, že

No... Děsivé. Doufám, že se Zdenal snaží rozpomenout na nějaké pořadné kouzlo z Grimoáru, jinak to s Kořínkem dopadne zle!

-Jen tak by mě zajmalo, co tam asi tak mají uvařeno?:D-

světlé zítřky

Chudák Kořínek, ale vzhledem k tomu, že jsem rozený optimista a věřím tomu, že Slíva něco podnikne, tak si myslím, že to dopadne dobře. Určitě nějaký drámo bude, ale pak to zase bude dobrý...

Další závislák se hlásí do fronty na nášup :)

Už kdysi dávno jsem se zařekla, že nebudu zkoušet věci, které zavání závislostí. Jak je vidět, byla to jen další dlaždička na cestě do pekla (nebo do kanálu?):-D

Že Pavel Renčín píše narosto úžasné věci jsem zjistila už kdysi dávno v Drakobijcích, protože Tanči mezi vločkami byla prostě bomba, která mi decentně zamixovala žebříčkem literárních hodnot (nějak ve smyslu dostihového komentáře: Eclipse první, zbytek nikde ;-) V dalších povídkách a knížkách to jen potvrdil a z mého knižního českého top ten ho jen tak někdo nevyštípe :-)

Proto hluboce smekám a mnohokrát děkuji za tuhle studnu živé vody (ke které jsem byla dovedena kamarádkou. Nikdy nepochopím, jak jsem mohla Labyrintu unikat tak dlouho 8-O Asi bych měla zase čas od času nakouknout do Pevnosti).
Čekání na novou kapitolu je mnohem méně mučivé než čekání na novou knihu ;-)
Gratuluji k perfektnímu a ojedinělému projektu a naprosto sobecky doufám, že po vybloudění z Labyrintu nezůstaneme bez naděje na další mňamózní počtení stát na pražské dlažbě ;-)

A aby té chvály nebylo málo - VŠICHNI jste tu naprosto skvělí. Zhltla jsem Labyrint tak natřikrát a všechny komentáře, Bodkinovy verze, písně a vůbec všechno tomu dodává naprosto úžasný šmrnc. Nedávno jsem byla v dříve zmiňovaném Josefově a můžu vám říct, že když nám na poslední úsek zhasli lucerničky, nebylo mi nijak dobře po těle. A to tam žádné splašky nesmrdí :op

Doufám, že pan Kořínek šťastně vyvázne, přeci nepřežil Hitlera, aby ho zbodla nějaká Odula v kanále... spíš mám divný pocit z Tomáše. Nu což, nechám se překvapit, Zatím mi všechny dohady během čtení docela vycházely, ráda bych se pleta :-/

Uff

Konečně jsem zase připojená :o) Z týhle kapitoly mi běhá mráz po zádech. Doufám, Pavle, že nás opět překvapíš a pan Kořínek vyvázne ;o)
Tores: To mě taky napadlo, že přemýšlí nad kouzly :o)

Odpovědi

MORTY: nojo, Jacquelína v lecčems ztělesňuje živočišnou noční můru... osobně bych z ní měl nahnáno nejvíc ze všech bizarností, co se v Labyrintu objevily.

OTOMAR: sliboval jsem u Slívy překvapení, takže to zatím nebudu komentovat. ;-) Možná bude ale prozaičtějšího rázu, než si myslíte.

TORES: obě tyto věci se dozvíš už v příštím zápisu. Slibuju. :)

FJARA: nebudu tě strašit, ale kde byli optimisti, když zradil a byl zrazen Sedmtři? :-)

GINNY: Díky, díky, díky. Jak krásné je být spisovatelem, když člověk dostává takové komentáře! :-) Ještěže se to ego nemůže rozpínat donekonečna, znám své limity a pořád vidím, že jsem na začátku cesty. Teď jde jen o to, jestli po ní vydržím jít dost dlouho, abych někam došel. Ale dost filosofování - vítám tě v Labyrintu lidí, kteří se tu potkali.
Jak správně píšeš, i já vidím kouzlo Labyrintu nikoli v příběhu, ale v té komunikaci "okolo".
Myslím, že je to v jistém smyslu něco neopakovatelného - alespoň pro mě ano. Až se budou blížit poslední zápisy, určitě mi to bude líto.

POKY.MN: opravdu Tě překvapím, pokud Kořínek vyvázne? Nebylo by to spíš naopak? ;) Uvidíme... Pokud ano, tak to určitě nebude zadarmo.

Já vím jedno...

Kořínkovi se nic stát nemůže, protože Pavel ví, že bych tady rozpoutal takové peklo, že by i lucifer šel psát básničky do svého růžového deníčku, plné strachu a závisti. :D ;)

Teda

podle me to neni pohadka a tak bych cekal ze Korinek nevyvazne. Rozhodne to bez nej budou mit v sidle Gildy Hluchych tezke. A to bych si ja (kdybych byl autor) nenechal ujit. S Korinkovymi zkusenostmi a schopnostmi a s informacemi od Gustava by to byla prochazka ruzovym sadem.

Mám pro vás připraven příští zápis!

přidám ho asi zítra, nějak jsem se rozjel, poslední zápisy jsou stále delší... bude mít přes 8500 znaků. A jeho jméno: MAPA VYŘEZANÁ DO DŘEVA... Jsem z toho ještě trošku mimo, bude bolet. :-o

Surya x Bodkin

dvě strany jedné mince

Doufám, že se z toho

Doufám, že se z toho Kořínek nějakým způsobem dostane. Jinak opět skvělý zápis :)

Případ Kořínek

Nechat Kořínka umřít, to by asi čtenáři těžko přežili :( Viz. anketa - je druhý nejoblíbenější po Slívovi. Ale hlavně si myslím, že Kořínek je "chodící paměť" a ještě zdaleka neprozradil všechno, co ví, a co může být jedním z klíčů k tajemství kanálů. A být Pavlem, tak bych se skutečně bál "Bodkinova pekla" - mohlo by se totiž stát, že Bodkin by ve své příští verzi Pseudolabyrintu nechal gildou Hluchých unést do kanálů jakéhosi spisovatele P.R. - a ani se neodvažuji domyslet, co by dělo pak :(:(:(

A Sedmtři

Sedmtři by se měl příběhem alespoň ještě mihnout, a opět v nečekaných souvislostech, aby to bylo do třetice - jak se totiž správně říká: do třetice všeho dobrého i zlého. Magická trojka je vždy oporou správného příběhu /viz. poučení z pohádek, kde nikdy nechybí tři sourozenci, tři přání, tři úkoly, tři pomocníci, tři nepřátelé a tři neštěstí/... A nakonec má tu Trojku i ve svém jméně! :O

Sedmtři

Souhlasím, Otomare, měl by se tam ještě naposled objevit, aby se jeho existence nějak ospravedlnila a logicky uzavřela. Myslím, že už tuším, kdy...

Slíva Já si myslím, že

Slíva

Já si myslím, že Tomáš tam nechtěl jít proto, že se s těmï dvěma kuchaři zná - možnost by byla, mohli by se stihnout potkat... a nemusejí se mít zrovna v lásce, proto se s nimi nechtěl vidět. Slíva přece dělal pro Hluché DJ a oni tam vařili - personál se přece mohl mezi sebou potkat. A tak by až moc dobře věděl, co jsou ti dva zač a zůstal skrytý v záloze, aby mohl zasáhnout - ti dva o něm přece neví
ale nechám se překvapit, jestli si to myslím správně...
Zase ale proč by svou partu nevaroval? Ledaže by sledoval vlastní zájmy.. no, uvidíme, každopádně nás, Pavle, pěkně napínáš :-)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007