Labyrint - Zápis 55: MAPA VYŘEZANÁ DO DŘEVA

Doupě lidožroutů. To byl ošoupaný koberec a rozvrzaný dubový stůl. Krb, jehož komín ústil bůhví kam, otlučené nádobí, flekatý ubrus z prostěradla. Pár židlí a šatní skříň, které chyběla bočnice. Bylo to mdlé, unavené světlo a zápach masa hnijícího na zpola ohlodané kosti. Byly to černé dveře, za které vsadili Kořínka.

„Nejnižší kastou Hluchých jsou dealeři. Ti se často ani nedostanou do podzemí a pracují jen na povrchu.“ Gustav mluvil, zatímco odstraňoval z cukety plíseň, jako by škrábal mrkev. „Nad nimi jsou pasáci, páni děvek obojího pohlaví, výš jsou žadový vojáci, hráči a sázkaži, nad nimi kapitáni komand a krupiéži, nájemní vrazi a zbrojmistži. Ještě výš jsou šéfkuchaži. Nad nimi už je jen osobní garda šéfů a Triumvirát – tži vládci rozhodující většinou hlasů.“ Gustav dokrájel cuketu na plátky a rozdělil ji na talíře. Listoval pytlíčky s kořením v plastikovém boxu. „Na lidské maso má člen organizace nárok až od hodnosti krupiéra...“

Rita špicovala uši. Každé slovo mohlo být v příštích hodinách a dnech klíčové pro přežití. Zdenal sklonil hlavu mezi ruce, jako by se modlil. Jeho rty se bezhlesně pohybovaly.

„Pžipadá vám, že je v tom žád. Myslíte si, že Gilda jede jako dobže namazaný stroj.“

„To si nemyslíme,“ ujistila ho Rita.

„To si taky nemyslete,“ nenechal se mužík vyvést z konceptu. „Protože to není pravda. Triumvirát v čele gildy není žádným vzorem ctnosti. Už za mých časů mezi nimi byly rozbroje. Tajně se navzájem nenáviděli, každý měl svůj názor na to, kam by se měla Gilda ubírat. Upozorňuju na to, protože byste z toho tžeba mohli něco vytěžit. Pžed nedávnem se mi doneslo, že mezi šéfy dokonce došlo k otevženému konfliktu! Poprvé po více než padesáti letech Hluchým nevládne Triumvirát, ale spíš Dvojspolek. Jeden ze šéfů byl odstraněn. Zkuste nějak využít zmatku mezi nimi!“

„To je zajímavá informace,“ řekla Rita a podívala se na Zdenala, který se nezdravě potil. Náhle se kousl do rtu, ze kterého mu vyrazila krev. Na jeho krku naběhly žíly. Rita nenápadně sledovala směr jeho pohledu. Zdenal se pod stolem bodl dýkou do boku. Všimla si toho i Valentýna a trhla sebou. Zdenal jí stiskl koleno. „Tiše.“

Gustav byl pohlcen dochucováním jídla. Každý talíř ozdobil několika bílými kuličkami poprášenými pepřem.

„Dobrou chuť.“

Rita se podívala na jídlo a polkla. Plátek masa ve středu talíře byl obložený nakrájenou cuketou a bramborovými lupínky. Po obvodu ležela kořenová zelenina a cibule. Kolem steaku svítily krupičky bílého sýra. Vše okořeněné chilly, pepřem a nějakými drcenými bylinami. Rita si moc dobře uvědomovala, kde se právě nachází. Žaludek se jí vzbouřil, v jícnu ucítila žaludeční kyseliny.

„Nemáme lidské, doufám, že to nevadí. Nakonec, připravovat pro vás takovou pochoutku by bylo jako házet perly sviním. Nemusíte ale smutnit, zadní kočičina obvykle uspokojí i náročného jedlíka. Ty bílé kuličky jsou krysí sýr.“

Rita semkla rty. Odstrčila talíř od sebe. Jacquelína se k ní nahnula přes stůl a chňapla po něm. Jediným olíznutím si celý obsah talíře nahrnula do krku. Žvýkala, tváře se jí nadouvaly, rozkousané zbytky ulpívaly na mastných rtech, sliny stékaly na bradu. Po celou dobu upřeně pozorovala Ritu.

Zdenalův šepot pokračoval, nebyl ale slyšet dál než za bariéru dlaní. Valentýna sledovala, jak jeho krev stéká po boku na židli a kape na podlahu, kde se rozlévá do loužičky. Ta se náhle začala zmenšovat, krev se srážela a hromadila k sobě, jako by ji přitahoval neviditelný magnet. Vzápětí se zformovala do dvou drobných hádků, kteří se začali neslyšně plazit směrem k temnému chlívku.

Valentýna pochopila. Teď bylo důležité udržet pozornost nad stolem. Popadla loutnu a hrábla do strun. Překvapeně k ní vzhlédli. Valentýna začala vybrnkávat svou oblíbenou melodii a doprovodila ji procítěným broukáním. „Nothing compares, nothing compares to you!

Gustav ji uhranutě sledoval, dokud mu Jacquelína neuštědřila štulec, po kterém se udeřil čelem o stůl. Když se narovnal, kouzlo pominulo. Zamračil se na Valentýnu a pokračoval v přerušeném vyprávění. „Když jsme utíkali, bylo právě po jedné šarvátce Triumvirátu. Nažídili nečekanou inspekci skladových zásob, protože dva šéfíci se snažili něco vyhrabat na toho tžetího. Už hodinu pžedem jsme věděli, že je zle... Má družka je často hladová, dá se žíct, že jsem ji utáh na važenou nudli... heh heh... Byli jsme právě v kuchyni, když nás jeden důvěryhodný člověk upozornil, že se chystá šťára ve skladišti. Tak rychle jsme žádná náhradní těla sehnat nedokázali – bylo jasné, že musíme zmizet. Měli jsme minimum času, protože kuchyň byla pouhá dvě patra pod Kanceláží. Všechno se seběhlo tak rychle...“

„Neokecávej to. Kudy jste utekli?“ zarazila ho Rita.

Valentýna viděla, že tmavorudí hádci se právě vplazili pode dveře chlívka.

„Byla tam jedna chodba, přímo z kuchyně. Chodba, kterou se dřív odvážely zbytky a odpad na podzemní skládku na místě bývalého lomu. Používala se desetiletí, ale byla čím dál tím nebezpečnější. Různé podsvětní věci, bytosti uvyklé žít ve věčné tmě si tam zvykly chodit žrát. Ztráceli se kuchtíci, nosiči a pomocníci. Ne, že by kvůli tomu chtěl Triumvirát skládku zrušit... Časem ale začal zápach stoupat pžímo do paláce. Do dneška si pamatuju ten nasládlý všudypžítomný smrad. V horkém létě, dělal z kuchyně mrtvou zónu. Skládka byla pžed dvěma lety uzavžena a odpadky se začaly posílat podzemními vozíky do spalovny v Malešicích.

Starý chodby tam ale zůstaly. A s nima i skládka. Poslední maják civilizace pžed smrtelným objetím podzemí. Když jsme utíkali, použili jsme tuhle chodbu. Nezbylo nám nic jinýho, než skočit z ochozu, kde generace kuchtíků vysypávaly kolečka odpadků. Dopadli jsme na hromadu sraček. Božili jsme se v nich po pás, bojovali jsme o každý krok. Rvali se o každý metr, dokud nám síly stačily. Byl bych dnes mrtvej, kdyby mě družka nevytáhla. I tak mě do dneška pronásledujou oči ve tmě, tžesoucí se země a chapadla... Štěstí nám ale pžálo, zázrakem jsme pžežili a o den pozdějc natrefili na vašeho parťáka Wůdyho.

Vsadím se, že Hluchý dodnes nepžišli na to, jak se nám podažilo zmizet. V jednu chvíli jsme tam byli a v druhou jsme byli pryč.“

„Jak najdem tu starou chodbu?“ zarazila ho Rita s nečitelným výrazem.

Gustav se pustil do vysvětlování. Čáral nožem po stole, naznačoval hlavní trasy a orientační body, u kterých Wůdy spokojeně mručel. Rita se několikrát přeptala. Snažila se zapamatovat si pavouky křivolakých cest, paměť ale vypovídala poslušnost. Žena si rozčileně mnula oči, před kterými jančily kruhy vyčerpání.

„Starý chodby,“ povzdechl si kapitán Kraksny nakonec, jako by to něco vysvětlovalo. „Kdysi jsem si přísahal, že už se tam nevrátim. Je to zlý místo.“

Najednou se Zdenal v křesle vypjal, oči mu málem vylezly z důlků. Zaúpěl. Udeřil sebou o opěradlo, jednou, podruhé. Židle se překotila a mladík se zhroutil se na zem. Sténal bolestí. Z boku mu chlístala krev. Rukama drásal podlahu, jako by bolest popálenin mohla přehlušit nějakou jinou, strašnější, která ho požírala zevnitř.  

„Do háje!“ vyjekla Valentýna. Pustila loutnu a vrhla se k němu. Zdenal se svíjel v křečovitých bolestech, třásl se jako při epileptickém záchvatu, než se vyčerpaně schoulil do klubíčka. Oči vlhké od slz, z úst mu stékaly sliny. Dívka je otřela rukávem, chovala ho v náručí, hladila jeho horkou tvář.

„Co se ti stalo?" šeptala.

Rita zmrazila kanibaly: „Jestli v tom máte prsty, přísahám, že vás zabiju!“ 

Wůdy vše sledoval s vyvaleným okem. „Jak je na tom?“

Valentýna klečela, mladíkovu hlavu v klíně. „Dejchá.“

„Jedl něco z těch sraček?“ zabouřila Rita.

„Ne.“

„Jsem v pohodě,“ zachrčel mladík.

Kanibalové si vyměnili pohled. Vypadali překvapení stejně jako Rita. Gustav pokrčil rameny. Sklonil hlaveň brokovnice, která ještě před okamžikem mířila Ritě na břicho.

„Doufám, že to neni nakažlivý,“ mumlal Wůdy.

„Stejně jsme už žekli vše. Gilda Hluchých je vám otevžená jako kniha. A teď, díky-maucta-adieu!“

Valentýna pomohla Zdenalovi na nohy. Nebylo na něm patrné žádné další zranění, přesto se chvěl slabostí jako právě narozené hříbě. Svíral si krvácející bok, mezi prsty mu protékala hustá tmavá krev.

Jugulerio!“ šeptal a tiskl si ruku k boku. V pěsti svíral poslední baterii od skřeků. „Abordar! Stop! Zastav se. Proboha, neznám zaklínadlo. Prosím. Zastav se!“ Jeho ruka žhnula. Obvazy v jediné sekundě zazářily a vzplanuly. Mladík vykřikl. Rána na boku zasyčela a zpekla se v oblaku páchnoucího kouře. Vzápětí Krysoplášť zůstal bezvládně viset v objetí Valentýny.

Rita přehlédla svou skupinu. Snažila se přemoci paniku. „Chceme se ještě rozloučit s Kořínkem!“ vyštěkla nakonec.

„To není potžeba,“ strkal ji Gustav brokovnicí ke dveřím. „Splnili jsme naši část dohody. Teď jste na žadě vy. Zmizte a nikdy už se nevracejte!“

Rita se ohlédla na Wůdyho s Valentýnou. Oba podpírali bezvládného Zdenala. Váhala jen okamžik. „Odcházíme,“ potvrdila. „Ale tohle si berem s sebou.“ Švihla palcátem a jediným úderem urazila dvě nohy stolu. Překotil se, talíře zařinčely a tříštily se. Střepy zasypaly koberec. Kopnutím stůl převrátila a urazila mu zbývající nohy. Potom vzala jeho desku pod paži. Byla na ní mapa. Mapa vyřezaná do dřeva.

Komentáře

Přináším zápis 55

Přináším vám Mapu vyřezanou do dřeva. Je to delší zápis, kde není nouze o bolest.
Naši hrdinové možná získali klíčové informace - v příštím díle vyjde najevo, jestli cena, kterou za ně zaplatili, byla odpovídající.

Doufám, že ještě tento týden se dozvíte, jestli a jakým způsobem se do akce vloží Tomáš Slíva. A jestli se mu podařilo vytrénovat ze svého impa zabijáka lidožroutů. :-) Možná ale jen sedí v Kraksně, jak bylo domluveno. Vždyť nemá žádný důvod k obavám.
Co se přihodilo Zdenalovi? Má Kořínek ještě šanci?

Jsem zvědavý na vaše komentáře.

Skvělé!

To jsem opravdu zvědav. Hluší jsou otevřená kniha, což se o Pavlovi zrovna říci nedá.

Registrace

Využiju příležitosti a neregistrované čtenáře znovu zpravím o možnosti se registrovat a mít tak dobrý přehled o tom, co kde na stránkách přibylo. Získáte k dispozici fajn utilitku, kde po jednom kliknutí vidíte, jaké jsou tu nové články a kde přibyly nové komentáře. :-) Nemusíte se bát, spamovat vás nikdo nebude.

Bodkine

tvá rychlost je neskutečná :-)) Dřív než napíšu komentář, ty to stihneš přečíst a napsat komentář. :-D

Au... Tak tenhle zápis

Au...
Tak tenhle zápis opravdu hodně bolí. Ale snad Zdenlova oběť pomůže, aby se Kořínek dostal ven. Jinak jsem zvědavá, jak zasáhne Tomáš Slíva.

Ajaj

S každým zápisem mi víc a víc běhá mráz po zádech. Přesto je škoda, že se blíží konec :o(
Bodkin: No tak nějak... ;o)

Pavel:

Za to může ta droga na které jedu. Ale dnes to bylo slabší, přišel jsem 33 vteřin po vložení a stejně ještě jsi mě předběhl. Minule to bylo 44 s ale první jsem byl já. :D

Tomáš Slíva už podle mého nebude muset zasahovat. Zdanál to snad s kořínkem ošéfoval. A ještě mají v rukávu jednu deus ex machínu - poslední návrat 73.

Síla...

Tak to je síla... Mráz mi běhá nejenom po zádech a jsem zvědavější víc a víc. Co se stane s Kořínkem? A co Zdenda, zvládne takovou ztrátu krve? Takové a podobné otázky se mi honí hlavou... Těším se na další díl.

Příští zápis

Příští zápis se mi nějak rozjel, asi ho budu muset rozdělit do dvou částí, nechal jsem se strhnout bojovými scénami.... Proto se některé avizované věci objeví až v zápisu 57.

Název zápisu 56 bude pravděpodobně: BOUŘE SE BLÍŽILA. Nasadím ho v pátek. :-)

V zápise 57 se pak objeví jeden z vašich originálních nápadů a navíc i slibované překvapení.

Jinak, co se týče mrazu (na zádech i jinde)

tak zatím mi přijde ještě docela teplo. Teď už by měl příběh až do konce jet jako po másle. Uvidíme. Hezky se to řekne, hůře udělá ;-) Sám ještě nevím, co nás v mnoha pasážích čeká.

Směrem ke konci by měla houstnout i akce, co vy na to?

Více akce?

Že by měl Kulhánek další konkurenci? :D :P

Ale zase proč ne... Jen více smrtelného potu.

Krysoplášť

Mě by hlavně zajímalo, jestli Zdenal najde svého vytouženého učitele magie. A pokud ano, jaký ten učitel bude...
Pořád mi to leží v hlavě, neustále o tom přemítám...
:)

poky.mn: Doufám teda, že

poky.mn: Doufám teda, že konec se neblíží! Přece to nemůže skončit tím, když vtrhnou k Hluchým! Měli by získat jen nějaké informace, popřípadě jim vyhodit do povětří nějaké křídlo paláce a pak by následoval dlouholetý boj v podzemí, kdy by si získali další desítky spojenců a Zdenal Krysoplášť by si našel konečně učitele, ať to jeho kouzlení nedopadne zase jak v tomhle zápisu.
A taky jsem strašně zvědavej na ty Olšanský hřibtovy, jak to tam chodí a jestli tam někde "žije" Sedmtři.
No... ale uvidíme, jak nám to Pavel připraví.

Každý bojuje jak umí

- a hrdinové použijí všechno, co mají k dispozici. Také my, čtenáři, jsme dostali další porci informací o životě v Labyrintu. Nadchla mě mapa, bezděčně vyřezaná vyprávějícím lidožroutem do stolní desky - to je, Pavle, geniální nápad! Je vidět, že příběh získává na obrátkách. Půjde naše skupina nebezpečnou cestou přes podzemní skládku? Narazí tam na bájné netvory, zrozené hlubinami? Na to jsem zvědav...
A ta krev, prýštící ze Zdenalova boku, ve mně vyvolává asociace s Longinovým kopím. Je to náhoda, že Kořínek měl kdysi tuto mýtickou zbraň v rukou? Probodený Kristův bok, poraněný Král rybář, dva ohniví hádci, ovíjející se kolem kalichu s posvátnou krví... to jsou dávné mytologické obrazy!

Komentáře

LENI: hmm, také na to myslím. Hledání učitele je pro Krysopláště jednou z hlavních motivací. Budu mu držet palce.

TORES: Sláva! Už vím kdo napíše pokračování, až skončím! :-) Jenom navrhuji vyhodit obě křídla paláce! Teď si dělám samozřejmě legraci, příběh by mohl pokračovat zrovna tak, jak píšeš.
Některá témata se pravděpodobně do konce Labyrintu nerozvinou. Jak jsem ale kdesi v moři komentářů zmínil, plánuji se přímo k příběhu Labyrintu přinejmenším jednou vrátit - v rámci novely(?) s příběhem Sedmtři.

OTOMAR: je to přesně jak píšeš. Když jde do tuhého, jdou civilizační návyky stranou. Na svědomí bývá dost času po boji - výčitky mohou mít ale jen ti živí.
Co se týče dalších asociací, občas mě překvapíš, protože dokážeš rozkódovat moje podvědomé inspirace - Zdenalovo zranění vlastní rukou je opravdu obětí v nejčistším slova smyslu, Kristovým bokem... O Kopí jště určitě také uslyšíme. Ohniví hádci jsou ale shodou náhodnou, o tom jsem ještě neslyšel :-)

Taková náhodná shoda bude

Taková náhodná shoda bude jistojistě něco zanmenat!

Jinak k tomu paláci, ať vyhoděj do povětří jenom nějaký hluchařský veřejný záchodky aby to zůstalo originální;-) a jestli tam bude na malé zrovna nějakej jejich velikej generál to už nechám na tobě :-):-);-). Každpoádně na toho Sedmtřiho pamatuji a na jeho další příběhy se těším, v jakékoli podobě, třebas trilogie (nejlíp, ale to už by bylo asi moc).

Dvojice hadů

Dvojice hadů, obtočených kolem poháru s elixírem života (podle prozaičtějších historiků je to mísa k zachycování krve při léčebném pouštění žilou) je starým znakem lékárníků a ranhojičů. Lékaři mají v erbu hada, obtočeného kolem magické hole. Kořeny hadího kultu lze hledat už někde ve starém Egyptě. Také Číňané znali hadí sílu, která stoupá lidskou páteří vzhůru a naplňuje tělo "žárem života". Pozoruhodná byla tradice "ohnivých hadů" ve starém Řecku. Byli to takzvaní "hadi boha Asklépia", božského lékaře, jehož sídlo se nacházelo ve starobylých lázních Epidauru. To místo je dodnes fascinující. V piniovém háji jsou tam malebně roztroušeny různé zříceniny, ale mě nejvíc zaujaly základy svatyně, kde pacienti spali, a během tohoto rituálního spánku se k nim údajně připlazili posvátní hadi, obtáčeli se kolem nich, dotýkali se jich svými jazyky a tím jim vraceli stracenou životní energii. S hady často přicházel osobně sám bůh Asklépios, aby ve snu provedl na pacientech léčebný zákrok. A oni se kupodivu uzdravili, ačkoliv to zdánlivě odporuje "racionální vědě". K tajemným hadím rituálům Epidauru patří i zbytky "labyrintu" :), o němž vědci dosud přesně nevědí, k čemu sloužil, ale domnívají se, že v něm kněží chovali posvátné hady. Jsou to kamenem vyzděné chodbičky, stáčené do kruhu pod podlahou "tholosu", speciální kruhové budovy (dnes je právě vidět jen tento obnažený půdorys). Také různí antičtí spisovatelé mluví o zvláštních oranžových hadech, kteří jsou krotcí a ke člověku přátelští a "plodí je krajina epidaurská". Ze zoologického hlediska jde zřejmě o užovku asklépiovu, někdy též nazývanou užovka stromová, protože ráda šplhá do větví stromů. Ačkoliv je teplomilná, vzácně se objevuje i v Čechách. A kupodivu se skutečně drží lázní - naposledy byla populace užovky asklépiovy zjištěna v okolí zpustlých lázní Kyselka nedaleko Karlových Varů. A ještě jedna zajímavost: tato užovka se stala předobrazem tajemného "hvízdajícího hada" o němž vypráví řada našich pověstí. Nedávno jsem dokonce podnikl pátrání po stopách "hvízdáka" a překvapilo mě, kolik lidí se s ním ještě v současnosti setkalo.

hady

Pavel: vyvíja sa to veľmi pekne, som zvedavá, čo bude ďalej, ako sa dostane Kořínek von a najmä ako Zdenal zvládne tento nápor

Otomar: len detail k lekárskemu znaku. Dodnes sa nevie presne či to, čo sa ovíja okolo Asklépijovej palice, je had alebo parazit menom Dracunculus medinensis. Dracunculus sa dostane do tela pitím infikovanej vody a asi po roku v tele (kde sa medzitým rozmnoží a tak) sa snaží dostať von cez kožu a vypustiť do vody larvy. Tento fakt sa využíval už od Egypta na liečenie, kedy sa zobrala palica a červ sa pomaly (týždne) vytočil z tela von. (Podobne sa uvažuje aj pri symbole Caduceus, ktorý má dvoch hadov alebo "hadov" okolo palice s krídlami a ktorý sa často zamieňa s tradičným lekárskym symbolom Asklépijovej palice.)
Či je to had alebo tento parazit sa však presne nevie. Sú to len úvahy nad starovekými sochami a obrazmi. :)

Červi a hadi

Ano, Lívio, o tom červovi jsem také slyšel. A prý byla ta tříska s navíjeným červem symbolem lékařovy šikovnosti, protože když se příliš spěchalo a červ se v těle přetrhl, tak to bylo ještě horší, protože on dorostl. Ale přesto myslím, že tohle se týkalo jen orientálních zemí, kde se dotyčný cizopasník vyskytuje, kdežto symbol hada jako ochránce moudrosti, života a plodných hlubin země najdeme po celém světě. Zajímavé je, že jezinky a divoženky z českých pohádek jsou popisovány jako škaredé bytosti, sídlící v lesních děrách a nosící hole obtočené zmijemi.

Otomare, Lívia

Vaše encyklopedické znalosti bych chtěl mít. :-) Ale nemám. Musím vystačit s externí pamětí jménem internet.

To bohužel většina z

To bohužel většina z nás.

To jenom vypadá jako encyklopedické znalosti :)

Samozřejmě, věci o kterých jsem psal články nebo knížky, uvíznou člověku v paměti. Ale jinak také spoléhám na externí paměť jménem internet, slovníky, encyklopedie, odborné knihy atd. Objevné je spíš nacházet nečekané souvislosti mezi věcmi, které na pohled nevypadají, že by mohly mít něco společného. To mě dost baví :)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007