Labyrint - Zápis 56: BOUŘE SE BLÍŽILA

Zdenal slyšel hlasy, ale nevnímal jejich obsah. Zněly na hranici jeho vědomí jako monotónní šumění televize. Plně se koncentroval na krvehádky, do kterých vtělil část své mysli. Bylo to nejjednodušší kouzlo parciálního přenosu, jaké si z Grimoáru zapamatoval, a přece mu připadalo, že je nad jeho schopnosti.

V hlavě mu hučelo. Výhled ohraničovala rudá pulzující kola. Prohlížel skrze očka hadů stvořených z vlastní krve, plazil se přes rozlehlou pláň podlahy a cítil, jak mu koberec každým centimetrem upíjí sílu. Nechal krev svých těl po okrajích více srazit, aby zmenšil její ztrátu. Zatmělo se mu před očima. Přes závoj vyčerpání zaslechl láskyplný hlas Valentýny a drnkání její loutny. To mu znovu vlilo sílu. Koncentroval se. Už viděl škvíru dveří, která se spásně blížila. Vznášela se před ním jako Avalon.

Dva rudí hádci se ponořili do tmy. Zbývalo málo času. Málo síly. Rychle! Zdenal cítil teplo Kořínkova těla. Krvehádci volali a starcova krev jim odpovídala. Soukali se vzhůru po jeho holínkách. Zanechávali za sebou tenkou rozpíjející se stopu.

Jeden z hadů dorazil na místo, kde se spojovaly řemeny poutající Kořínkovy kotníky. Ten druhý stále ještě šplhal, ovíjel se kolem důchodcových stehen výš a výš. Na hranici zorného pole se mihnul mrštný stín.

Náhle ve Zdenalovi vybuchla strašlivá a nekontrolovatelná bolest. Cítil, jak se jeho skutečné tělo chvěje v křeči. Brzy! prolétlo mu hlavou. Přišly moc brzy! Z dálky slyšel vlastní sténání, ale nesměl polevit v soustředění. Druhý had nebyl na místě. Kousl se do rtu. Cítil, jak ho rozežírají krysí zuby. Jak ho rvou zaživa, strouhají jako tvrdý sýr. Když ho bolest dohnala k hranici šílenství, jeho tělo puklo, rozlilo se a vsáklo do řemene. Z posledních sil se druhý had doplazil k pásům a náramkům stahujícím zápěstí. Zdenal cítil, jak jeho vůle slábne. Ještě kousek! Ztratil i druhého hádka, který se rozplizl v kaluž krve a propíjel se do koženého řemene. V posledním záchvěvu mizejícího vědomí Zdenal zahlédl další rychlé stíny. Běžely se nachlemtat horké krve.

Zdenalova vize zmizela, nahradilo ji ostré světlo a tvář Valentýny obkroužená svatozáří.

„Dejchá,“ řekla Valentýna a shlížela k němu jako anděl.

Ritin hlas přeskakoval zlostí: „Jedl něco z těch sraček?“

Zdenal něco odvětil a přestal poslouchat. Ještě si nemohl oddechnout. Cítil, že krvácí z rány na boku. Opouštěly ho poslední síly. Lechtalo ho kolem žaludku, poznal, že každým okamžikem omdlí. Jaké použít zaklínadlo? Hlavu měl prázdnou, a zároveň plnou divokých myšlenek. Jedna je všechny přehlušila. Křičela: Vykrvácíš! Umřeš! Zdenalovi se zatmívalo před očima. V kapse nahmatal tenký váleček. Baterii. Ztrácel vědomí. Sebral poslední zbytek sil, vytáhl teplo z oblasti svého břicha, soustředil veškerou svou moc. Ani nevnímal, co říká. A najednou tu byl žár a bolest. Bolest! Rána na boku se spekla. Svět se rozplynul. Zdenal omdlel.

Valentýna s Wůdym klopýtali vedle sebe. Zakopávali, opírali se o stěny. Každý držel Zdenala z jedné strany pod ramenem. Táhli mladíka, jehož nohy bezvládně poskakovaly po kamenném podloží. Zachmuřená Rita kráčela poslední, dřevěnou desku pod paží.

„Přece tam Kořínka nenecháš?!“ zoufala si Valentýna.

„Nenechá-me,“ odsekla Rita.

„Tak co budeme dělat?“

„Jsme nahraný. Mají pušku a Zdenal je vyřazenej. Vrátíme se ke Kraksně a něco vymyslíme. Snad už je Tomášovi líp. Uložíme Zdenala dole a vyrazíme zpátky za lidožrouty. Vrátím se pro Kořínka, i kdybych tam měla jít sama. I kdybych měla ty hajzly...“

„Tak to bys radši měla pohnout. Kdo ví, kdy jim rupne v kouli a sežerou ho.“

Rita něco zavrčela.

Ušli stěží pár desítek metrů, když se kdesi za nimi rozlehl hrůzný hrdelní řev. Rezonoval zklamáním, odrážel se od stěn tunelu, prolétl kolem nich a zanechal po sobě husí kůži. Byla v něm koncentrovaná nenávist.

Zdenal zamžikal očima, pod víčky mu prosvítalo bělmo.

„Kořínek,“ zašeptal.

„Co, zatraceně! Co Kořínek?“ zatřásla s ním Rita.

Mladík ale znovu omdlel.

Strašlivý řev se blížil. Rita přehlédla skupinu. „Zdenal se sotva vleče. Musíme se bránit!“

Vrátili se o deset metrů na místo, kde bylo širší prostranství. Rita před sebe postavila dřevěnou desku. Obrátila se na Wůdyho a stěží skývala nejistotu v hlase: „Vydrží ty prkna výstřel z brokovnice?“

Wůdy pochybovačně zavrtěl hlavou, v oku mu vířil sníh.

Valentýna stála nerozhodně za Ritou, která stanula uprostřed cesty jako živá hráz. Otřela si zpocené ruce o kalhoty. „Blíží se to.“

„Doprdele, nejsem hluchá!“ okřikla ji Rita. Měla strach. Zapřela si stolní desku předloktím, v pravačce volně držela Expres kurýr na smrt.

Řev utichl. Chodba na ně dýchla zlověstnou tmou. Svět strnul okamžik před bouří. Ticho. A pak nový zvuk. Pleskání obřích chodidel ve tmě. Tunelem se valila smrtící masa a drtila vše, co se jí postavilo do cesty. Bouře se blížila. A najednou... Byla tady.

Komentáře

Příště: MA CHÉRIE

Přidávám zápis 56 – ve kterém se dozvíte něco o Zdenalově kouzlení a příběh se opět posunul o kousek vpřed, aby se zastavil v tu nejméně příhodnou chvíli!
Zápis 57 bude pokračovat v nastoleném duchu, musím říct, že se na něj těším. Nebude v něm nouze o akci ani překvapení. Do patnácti nepřístupno.

Rád bych vás ještě upozornil na dvě věci:

Soutěž o logo bych rád uzavřel do konce července, zatím ale přišlo návrhů jen málo, takže s chutí do toho. Šance stát se v rámci Labyrintu nesmrtelným je velká. Už mám nápad, jak výherce začlením a řeknu vám... bude to opravdu místo nadmíru čestné. Žádná šestáková smrt. :-)

Druhá zpráva souvisí s mou připravovanou trilogií Městské války. Více se můžete dočíst zde: http://www.pavelrencin.cz/mestske-valky-smlouva-podepsana

Příští týden tu nejsem, takže 28. července nashledanou. :-)

CO???!!!

Tím chceš,Pavle,říct,že na další kapitolu budem čekat o týden dýl???To nám přeci nemůžeš udělat.....Takový napínavý konec...
A Zdenal je machr,provést něco takového...jsem zvědavá,jak to tedˇ dopadne :oD

Uááá!

To děláš schválně, Pavle, chceš nás mučit, už je mi to úplně jasný. Mám napětím stažený žaludek, strach o Zdenala a Kořínka, můžu se zbláznit, a ty si na týden odjedeš!!
- No dobře, fajn, nebudu zuřit. :-) Ale je to strašné neštěstí. Pohroma. Katastrofa.
Doufám, že máš aspoň pořádně dobrý důvod PROČ budeš celých těch 7 prokletých dní někde v háji =0)
;-D

Já to logo pošlu kolem

Já to logo pošlu kolem 28-30 zítra totiž odjíždím pryč takže ho budu dodělávat na poslední chvíli.

Jinak s tím Zdenalem se to vyvíjí zajímavě. Co myslíte, dá se dohromady s Valentýnou nebo ne?

Logo

Počítám, že logo taky asi pošlu na poslední chvíli. Už mám takovou nějakou neurčitou představu a budu na tom makat, ale je mi jasný, že než to zcela vypiluju, pěkně to potrvá. :)
Ale pošlu ho nakonec určitě.

Hlášení kanálního rozhlasu:

Pavle, pro tebe se už chystá speciální oddíl pekla, kam se posílají jen intelektuálové a spisovatelé, kteří mučí své čtenáře. :)

Úplně vidím, jak Žakelína pádí až se země třese a v nůši na jejích zádech se Gustav pokouší namířit na kličkující stín, aby ji prohnal dezertní vidličku hlavou.

Ale jinak samozřejmě pochvala, je to napínavé a navíc jsi mi skvělé nahrál ;)

Tores: Co se těch dvou týče, tak jsem přesvědčen, že se dají dohromady. Odpočinek věčný v neoznačeném hrobě, či společná procházka trávicím traktem patří mezi ty druhy zážitků, ze kterých vznikají opravdu velmi intimní vztaky. Cizí femur v hrudním koši a jiné ještě šťavnatější pozice.

...

Tak a jsem v háji... Pavle ty víš kdy to utnout, já abych teď do konce července napětím ohlodávala nehty.

Bodkin: souhlasím... jestli to takhle půjde dál, tak si osobně promluvím s hlavním pekelníkem, ať ti zařídí pěknou cimru :-)

Už aby byl konec července nemůžu se dočkat dašího dílu...

oprava

Bodkin mě teď upozornil, že neví proč by se pro něj měla chystat cimra, že nic neprovedl, takže opravuji... Cimra pro Bodkina není, je pro Pavla :-)

Skvělá magická práce:) :)

A Zdenal by určitě uspěl, nebýt tam ty proklaté krysy, krysy, krysy...
Ale kdo ví, jestli alespoň částečně neuspěl? Co jiného mohlo vzbudit zuřivý vztek lidožroutů, než to, že Kořínek se jim z komory ztratil?
Už to vidím, jak do téměř ztracené bitvy se náhle na pomoc našim umdlévajícícm hrdinům vřítí jako deux machina... A ne, neřeknu to. Tak :(
Pavle, opravičky - v předposledním odstavci: "...zapřela si stolní desku předloktím..."
A jestli by nebylo gramaticky lepší "...vrátili se o deset metrů, na místo, kde bylo širší prostranství..."

:o)

Myslím, že řemínky mohly přehryzat krysy v touze po krvi z hádků :o) No čeká nás krušný týden :oP

no, co říct...

Labyrint jsem si v pevnosti nečetl a ani se mi nechtělo. Až do včerejška - to jsem přečetl všechny díly co vyšly v pevnosti i ty co jsou online. Teď začínám pomalu šílet z toho, za jak dlouho bude další díl. To asi nedám. Nechápu jak jste to někteří mohli vydržet těch 6 měsíců co Labyrint vychází. Pavle, tohle je fakt trestný, takhle někoho mučit.

sry na počty jsem vážně

sry na počty jsem vážně levej takže Labyrint vychází už 8 měsíců

souhlas

poky.mm: přesně tohle mě taky napadlo! x) i když co já vím co krysy žerou.. :D

Ach jo, zase tak dlouho

Ach jo, zase tak dlouho čekat :-(.

Sixpoundero a poky.mm

myslím, že jste to odhalily, protože Pavel tam nenápadně zdůrazňuje, že krev z rozpuštěných hádků se vsakovala do řemenů. Proč asi?

Díky Otomare

Při prvním přečtení jsem to nějak přehlíd. Teď to dává smysl
----
The world we live in is another skalds dream in the shadows...

To je pěkné přivítání

:-)) Peklo mi přejete? Ale co... pěkná cimřička, dobře vytopená, za oknem šlehají plameny - o světlo tedy není nouze... hlavně aby tam byl notebook a připojení na internet. Ani byste nepoznali, že už jsem na pravdě Boží... totiž Ďáblí. A to byste teprve zažili peklo. :-)

Už teď můžu slíbit, že pokud jste byli napjatí po konci tohoto dílu, příště to bude horší. Mnohem horší...

A příště bude... v první půlce týdne.

PS: na letošek už mi žádná dovolená nezbyla. Takže do konce Labyrintu snad už bez výpadků na jeden zátah. :)

Sadisto :)

To čekání je samo o sobě hrůza a ještě to má končit čim dál tím napínavěji? Víte co bude infarktů? Navíc v tomhle vedru? :D

Bodkin, Re: Hlášení kanálního rozhlasu; a něco navíc

aneb jak pravil jeden moudrý pastor z universa Firefly "Jestli ji sexualne zneužijete, budete se smažit ve speciálním oddělení pekla. V oddělení vyhrazeném pro pedofily a lidi, kteří mluví v kině."
Jen škoda že já si nemám co stěžovat, jelikož a protože zítra zase odjíždím na další dva týdny, opět hlídat malý děcka na tábor (juchů, jupí, hurá, supér... už mě asi fakt klepne)
a že bych si stěžovat chtěl, protoč tyhle grády jsou fakt grádovitý :)

ajav: vedro mozná je, ale jednou až si pořídím tekutej dusík na chlazení mého nádherně vikopáfkového PC, tak tím budu chladit i sám sebe a to mi vedro nebude :)

RB:

Ano, nechť Book spočívá v pokoji, nepopírám, že jsem si vzpomněl na jeho vlasatou hlavu.

Re:

Otomare: opravy jsem zanesl do textu.

Jinak vítám Ajava i Patha. :-)

Další zápis "Ma chérie" přidám dnes odpoledne. Uvidíme, jestli 58 zvládnu napsat ještě do konce týdne (tj. do neděle). Snad ano.

Lepší pozdě než nikdy... možná...

Po dlouhé době jsem se dostal z pod mocného kouzla, které mě drželo mimo(k Vašemu štěstí). A uvědomil jsem si, že už dva týdny se mi na disku válí další pseudoLabyrint. Už to není tak akutní (přeci jen už minuly dva díly), ale i tak by to mohlo někoho zajímat, protože Slívovo Tajemné Odhalení, které Pavel sliboval a na které jsem zvědav, jsem si také vzal na paškál.

„Rychle sem!“ ozval se Slívův hlas odněkud zezadu. Družiníci ani moment neváhali a vyrazili za ním.
„Bacha na tu jámu!“ varoval je Slíva z dobrého důvodu, Ritě málem podklouzly holínky a zahučela do hluboké a široké díry. Pomalu ji obešli po okrajích, zatímco se pleskání nezadržitelně blížilo.

Na druhé straně stál Slíva, metalácké oblečení, stejně jako kýčovité doplňky byly pro něj v tuto chvíly zapomenuty. Kolem boků měl medvědí kůži, v pravačce svíral kopí s kamennou hlavicí a nestáhnuté vlasy mu vlály v kanálním vichru.
„Ty ses krom žeber praštil i do hlavy, že,“ konstatovala Rita zatímco si ho podezřívavě prohlížela.
„Ne, přišel čas, abych vám přestal lhát a řekl vám, kdo opravdu jsem,“ odvětil Slíva dramaticky do ticha v oku bouře.
„Jsem Kopčem, lovec mamutů!“ Pronesl slavnostně a bodl kopím ke stropu chodby. Zepředu k nim opět dolehlo zuřivé zařvání a běh bosých nohou. „A jak to vypadá, jde vám jeden mamut po prdeli, moji zlatí popíkáři.“

Jacquelína vyrazila ze tmy, Gustav se ji kymácel v nůši na zádech a nekontrolovatelně mával brokovnicí jako vlajkou o prvním máji. Díry před sebou si všimla až na poslední okamžik. Mohutné stehna se pokusila zastavit. Marně. Zdálo se, že snad jámu přeskočí, ale gravitace si ji velmi dobře uvědomovala a přitáhla si ji se zuřivou lačností.

Podlaha se zatřásla mocněji než při lžích politiků a celá skupina popadala na sedínky, kromě Zdenála, který se jako správný intelektuál udeřil do hlavy. Gustav vyletěl z nůše a rozrazil si hlavu o přední pancéř Wůdyho šatlu.
„Jedna jedna, vtipálku,“ procedil znechuceně Wůdy.
„Děkujeme, že jste se při letu se společností Jacqueliná nepřipoutal,“ zahlásila Val. Všichni se na ní podívali.
„Co je,“ vypískla dívka, „to jsem snad měla říci: 'nevaž se, odvaž se!'?“ Rita protočila oči.
„Jen to ne,“ pronesl Kořínek a se zapraskáním se zviditelnil. „Tohle se říkalo už za Hitlera, dokud to nezaonačila Coca-Cola Company.“
„Kořínku!“ vykřikla Rita.
„Žádné objímání,“ zarazil jsi stařík nekompromisně, „a autogramy až na letišti.“
„Jsem rád, že jsme se tady všichni takhle sešli,“ pravil Kopčem-Slíva a sarkasmus odkapával z jeho slov, „ale máme tu ještě toho mastodonta v jámě. Budeme se na ní muset vystřídat!“

„Cože?“ Zhrozila se Rita, která měla vždycky mysl zaostřenou na nechutné dvojsmysly.
„Myslíš, že takovou horu může ubít jeden člověk?“ zeptal se s despektem Kopčem-Slíva. „Blbost! Už za mých mladých let jsme se snažili všichni. Jeden hlad, jeden kmen! To bylo naše heslo. Nebo tak nějak podobně. Asi.“

Přišel na kraj jámy, pozvedl betonovou tvárnici a mrštil jí dolů. Musel uskočit, když mu ji poddajné tělo poslalo zpět.
„Takhle to nepůjde,“ odtušil suše, když si ho všichni prohlíželi jak si srovnává svou roušku. Zamířil ke Gustavově bezhlavému torzu a začal pátrat kolem něj. Brokovnice ležela nedaleko.
„Velmi dobře,“ pochválil si a zapumpoval zkušeně předpažbím. „Hail to the king, baby!“
Během několika okamžiků vyprázdnil trubicový zásobník a začal hledat něco dalšího.

„Ta mrcha ještě žije,“ postěžoval si, „nemáš, Wůdy, nějakou hořlavinu?“
„Něco by se v trezoru něco našlo,“ pokyvoval Wůdy hlavou, „ale zbyla po něm jen prázdná díra.“

O několik chvil později naše společnost pokojně seděla v Kraksně, kde k nim nedoléhal pach škvařícího se sádla z nebohé Jacquelíny, která zemřela až na trauma vzniklé z několika zásahů betonovou tvárnicí do hlavy.

„A teď bys nám Slívo... Kopčeme,“ opravila se Rita po Tomově škaredém pohledu, „jak jsi se vlastně k tomu kopčemování dostal? Jako mladý jsi žral hodně Štorcha, že?“
„Pfff,“ odfrkl si Slíva-Kopčem. „Já chodíval se Štorchem chlastat. Tři dvanáctky a dva rumy. Jednou jsem se ale opravdu drsně slil a povykládal mu příběh mého života. A on podle toho napsal knížku! A nedal mi za to žádné procenta!“

„To bylo tak,“ promluvil Kopčem-Slíva do nastalého ticha, “určitě jste všichni viděli Highlandera. To nebyl výmysl filmařů, to jsem byl zase ožralý a ve svěřovací náladě. V populaci existují lidé, kteří když zemřou násilnou smrtí, tak opět ožijí a jsou více méně nesmrtelní, pokud...“
„Jim někdo neusekne hlavu,“ skočila mu do řeči Val, aby ukázala, že se ve filmech vyzná.
„Přesně,“ přikývl Slíva a pokračoval. „Mě osobně ubil náčelník za to, že jsem sežral mamutí koule, které patřili jemu – obrovská pochoutka. Když jsem se po pár dnech probral, nikdo se ke mně nechtěl znát. Dokonce ani Veverčí podocas. A tak jsem vyrazil pryč, toulal se, spal s tygry a bojoval se šimpanzi. Pěstní klín proti pěsti, klacek proti většímu klacku. To byly časy!“

„Takže jsi byl přítomen na Ježíšově ukřižování!“ Kořínek se díky vojenskému výcviku vzpamatoval první.
„Nebyl,“ zakroutil hlavou Kopčem-Slíva. „Byl to první Woodstock, který jsem prometl. Tou dobou jsem se snažil ovládnout Čínu a stát se Božským císařem.“
„A jinou slavnou osobnost jsi nepotkal?“ Vyzvídala Valentýna.
„Ale to víš že jo. S Artušem jsem chlastal u kulatého stolu, ale pak tam začalo jít o ženské, tak jsem vzal roha. S Jackem rozparovačem jsem byl na lodičkách. Zápas to byl fenomenální a nikdo neví, že Jack teď spí na dně Temže. A ještě jsem Hitlerovi zbuzeroval jeho obrazy až s brekem utekl. To bylo drsný, kdybych věděl k čemu to povede, tak bych ho zdeptal rovnou k sebevraždě.“

„A teď mi řekni,“ probudila se i Rita, „proč ze všech stylů na světě jsi zrovna pro metal?“
„To je těžká otázka,“ zachmuřil se Kopčem-Slíva, „ale myslím, že je to kvůli tomu, že v době železné to bylo asi nejlepší. Všechno o čem se nám v době kamenné mohlo jen zdát se stalo skutečností. Od té doby to jde s lidstvem z kopce. Podívejte se kolem sebe, tohle by se tehdy stát nemohlo!“
„Bodejť by,“ odvětila Val bezelstně, „tehdy by nás nejspíš sežrali rovnou!“

Bodkine, ty to budeš muset vydat knižně!

A nebo to alespoň na konci Labyrintu stáhneme do Čtenářské dílny :) Jsem už na tvá pokračování zrovna tak zvědavý, jako na ta Pavlova :) :)

Skvělé!

Je to naprosto dokonalé, nemá to chybu :-) Asi bys to opravdu měl vydat - třeba jako jakýsi knižní dodatek (přílohu) k Pavlovu Labyrintu... Tak nějak. Vážně to stojí za to :) a už teď se těším na další takovýhle nářez =)

No,

řekněme, že je to "bonus" pro všechny trpící u netu. Ty slečinky čtoucí pevnost mají prostě útrum. Musí se prohrabávat komentáři a hledat a hledat a hledat.

Krom toho se stále divím, že mě Pavel stále nezaBANoval. Přeci jen, dělám si tu z něj srandu. Místy i nemístnou!

RE: Bodkin

Banovat tě? To bych byl sám proti sobě. :-)
1) by ses mi strašně pomstil
2) by ses mi strašně pomstil
3) neděláš si srandu ze mě, ale paroduješ Labyrint, což mi nevadí, ba naopak to vítám. Zrcadlo, které mu nastavuješ, mě opakovaně rozesmívá a baví i všechny čtenáře. :-) Jen tak dál, to víš, že to čteme rádi! Je to opravdu jeden z internetových bonusů.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 19 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007