Labyrint - Zápis 58: SYMBOL MOCI

Holohlavý muž v překvapeném tichu položil předmět. Zablýskla se zavíraná břitva a kostěná rukojeť cvakla o desku stolu. Muž si otřel tvář ručníkem a oni zahlédli zrcadlo, které stálo před ním.

„Holá hlava je symbol moci. Jen málokdo v podzemí má ostrou břitvu a zrcadlo. Mejdlo a dost světla. Proto si Hluchý holej lebky. Na první pohled každej pozná, že patřej k vyšší kastě.“

Uvědomili si, že všude kolem sedícího muže leží na zemi chuchvalce vlasů. A že jim hlas připadá povědomý. Slíva se otočil s útrpným zachmuřeným výrazem. Nepatřičně růžová oholená brada, hlava se směšným hrbolem, pleť ještě vlhká. Vypadal, jako někdo cizí, jen oči ho prozrazovaly. 

„Panebože,“ zašeptala Valentýna.

Rita jen vypustila vzduch. „Co to má-“

Slíva vyskočil ze stoličky, div že ji nepřevrhl, a přerušil ji uprostřed věty. „Ty vole, co se stalo? Ste samá krev!“

Rita si ho nepřátelsky měřila. „Zůstaň, kde seš! Přidal ses k druhý straně?“

„Zbláznila ses? Copak to nechápete? Přemejšlel jsem vo tom, co sem se mezi Hluchejma dozvěděl. Tohle bude naše krytí! Kurva, necivte na mě tak! Myslíte, že sem si snad chtěl stříhat vlasy? Strašně toho lituju od chvíle, co sem vzal břitvu do ruky, copak ale zbejvá něco jinýho? Celej tenhle podnik se dost podělal. Už to neni o vlasech. Přežijeme jen s holou lebzou.“

„Symbol moci,“ odtušila Rita.

„Jasně, symbol moci!“ odsekl Slíva.

„To radši chcípnu, než abych se vyholovala,“ zajíkla se Valentýna.

„Kdes byl, když jsme tě potřebovali?“ obořil se na Slívu vrávorající Zdenal. „Symbol moci? Tohle je symbol moci!“ Pozvedl magií znetvořené ruce. Strkal je Slívovi před obličej, zatímco Tomáš uhýbal pohledem.

„Předpokládám, že to s kanibalama nedopadlo úplně tak, jak jste čekali.“

„Předpokládáš správně,“ zavrčela Rita. „Nemám nejmenší chuť to rozebírat!“

„Nerozebírej. Radši se umyj, jsi samá krev.“

„Ta neni její,“ řekla pyšně Valentýna. Rita jen zavrtěla hlavou.

„Tedy, Slívo, i já v první chvíli myslel, že patříš k nim,“ řekl Kořínek.

Tomáš pokrčil rameny. „Měli bysme se oholit všichni. Kromě ženských, ty nechodí holohlavé ani u Hluchých. Teda většinou.“

„Nemyslím, že by mezi těmi gangstery bylo mnoho devadesátiletých starců,“ pochyboval Kořínek. „Mám lepší nápad. Co kdybychom byli tvými zajatci. Dostal bys nás tak přes hlídky.“

„Chápu, že se vám nechce holit. Taky se mi nechtělo. Mezi Hluchý byste ale zapadl, vždyť vypadáte mladě. Tak na šedesát, sedmdesát...“

Kořínek pochybovačně zavrtěl hlavou.

Stále otřesený Zdenal se zhroutil do polstrovaného křesla za řídícím pultem. „Já se klidně oholím. Aspoň tě budu mít pořád na očích, kdyby ses k nim chtěl nakonec přece jen přidat.“

„Co sem ti sakra proved?“ odsekl Slíva. Pak se ale zarazil, prohlédl si Zdenala od hlavy až k patě. „Bylo to fakt zlý, co?“

Mladík si přetáhl kápi přes hlavu, že mu nebylo vidět do očí. „Zlý.“

„Ale přinesli jsme mapu,“ poklepala Rita na desku. „Není extra přesná, ale Wůdy slíbil, že nás podle ní dovede.“

„Kéž by vše bylo tak jednoduché, paní Rito,“ vzdychl Kořínek. „Dostat se tam, to je jedna věc. Možná máme i plán, jak proniknout dovnitř. Co se ale bude dít potom, z toho mi běhá mráz po zádech.“

Důchodce otevřel jednu z lahví, které stály v omlácené base vedle úzké lodní skříňky. Uzávěr odskočil, jako by v ní byl značný tlak. Kalný obsah se zavlnil.

Zdenal se přesunul na stoličku, na které před okamžikem seděl Slíva. „Tak pojď, ať to mám za sebou.“

Tomáš uchopil nejdelší pramen. „Netvař se tak poraženecky. Kruci, vim, co pro chlapa znamenaj vlasy!“

„Zdenale,“ ozvala se Valentýna. „Jestli půjdeš dohola, tak nepočítej, že se s tebou ukážu na ulici. Celej ten nápad je ujetej. Myslíte, že stačí, když se oholíte a šup, Hluchý nás pozvou dál?“

Slíva přiložil břitvu ke Zdenalovým vlasům těsně nad hlavou a začal řezat. Jeden, druhý pramen dopadaly na zem. Pod jeho rukama se začínalo rodit trčící vrabčí hnízdo. Kořínek zamyšleně pokyvoval, zatímco se nezvykle mlčenlivý Wůdy přesunul k řídícímu pultu. Dělal si do dřevěné mapy poznámky rtěnkou, kterou vylovil z šuplíku.

Ozvalo se zašumění křídel. Z pavučin u stropu Kraksny se spustila zkrabacená bytůstka podobná netopýru. Zavířila v maličkém prostoru a usadila se na rameni Slívy, který jí nevěnoval nejmenší pozornost. Imp popošel a zvědavě mu nakukoval pod ruce. Chrčivě zabublal se zvrácenou hlavou - připomnělo to předení kočky. Potom otřel drobné spáry o sebe a náhle je bleskově předpažil. Kulovitý výboj žhavého vzduchu zasáhl padající pramen vlasů. Na zem dopadl jen popel.

Kořínek si ničeho nevšiml. Rozpletl prsty a napil se z lahve kvaseného nápoje, jehož chuť připomínala chleba.

„Symbol moci,“ řekl a odkašlal si. „Poznal jsem významnější symbol moci než holá lebka. Mocnější, než všechna magie světa. Opravdový symbol moci!

Bylo to v lednu v pětačtyřicátém, zrovna když měl Hitler poslední ze svých veřejných projevů k německému národu. Hřímal do rozhlasu o tom, že Němci zvítězí díky neotřesitelné vůli, nekonečným obětem a schopnostem. Právě v tu dobu proběhla naše akce v bunkru říšského sněmu.“

I Slíva na okamžik přestal mydlit Zdenalovu hlavu, zaposlouchán do vyprávění starého muže.

„Byli jsme to my, Lví spár, kdo Hitlerovi ukradl Kopí osudu, kdo uspíšil pád tyrana do propadliště dějin. Čeští hrdinové vedení největším z evropských mágů té doby, Sirem Edvardem Marlborough Rufusem.

Mnohé z minulosti vybledlo, ale ne toto: držel jsem v rukou Svaté kopí. Dodnes cítím na dlani místa, kterými jsem se ho dotýkal. Ta vzpomínka se mi stále vrací, nezvykle jasná, jako by se mi vpálila do paměti.

Přezdívali mu Longinovo a jako každé kopí mělo dva konce. Podle legendy konec trestající a konec žehnající. Vina zůstala na rukojeti, kde jej držel římský setník Longinos – ten, co bodl Krista na kříži. Posvěcená je špice, na které ulpěla Jeho krev. Proto musí každý, kdo Kopí třímá, dobře zpytovat svědomí, k jakým účelům jej chce použít. Putovalo dějinami, vlastnili jej takoví panovníci jako Karel Veliký či Fridrich Barbarossa, Karel IV. a Napoleon Bonaparte, až díky temnému kultu Thule skončilo v Hitlerových rukou.

Když jsme tehdy zlikvidovali lidské stráže, zatímco o astrální se postaral Mág, proplížil jsem se až do tajné komory. Ukořistil jsem Kopí a přinesl je našemu veliteli. On, E. M. Rufus, nejmocnější ze všech mužů, ten, jehož síla byla srovnávána s ničivostí námořního křižníku Jejího Veličenstva a jehož inteligence si nezadala se složitostí osmikotoučové Enigmy, se vzdal nadlidské síly. Vzdal se moci a zázračných schopností. Nějakým tajemným způsobem ji předal členům Lvího spáru a sám si nenechal nic. Teprve potom převzal Kopí osudu, aby jej ukryl tam, kde nebude zneužito.

Já držel Kopí jen okamžik - tmu prozářilo zlaté světlo a nic přede mnou nebylo skryto. Viděl jsem myšlenky svých druhů jako živé obrazy, viděl jsem aury tvorů. Nahlížel jsem do minulosti a dotkl se závěsů skrývajících budoucnost. Na každého působí Kopí jinak. Já pocítil přítomnost něčeho, co přesahuje tento svět.“

„Jeden prsten,“ zašeptal Zdenal a znělo to jako modlitba.

„Jakej prsten. Pan Kořínek mluvil o Kopí,“ nechápala Rita.

Valentýna se Zdenalem na sebe vědoucně pohlédli.

„Co bych za to dal, kdybych Rufuse poznal osobně,“ posteskl si mladík. Hlavu měl už způli oholenou. Zůstalo na ní jen pár neuspořádaných chomáčků, pěna se na několika místech míchala s krví z drobných ranek.

Kořínek pokrčil rameny. „V tom ti, chlapče, nepomohu. Edvarda Rufuse jsem od té doby neviděl. Stejně zlé to bylo i s celým Lvím spárem. Navzdory tomu, že jsme byli odhaleni, dokázali jsme se díky zázračně posíleným schopnostem probojovat. Několik bratrů padlo, ale jednotka se vrátila do Čech. Ještě pár let jsme žili klidným životem, než nás začali pronásledovat komunisté.

Nejdříve proto, že jsme za války létali v Anglii. Pak se ale dostali k vojenským archivům, a mnohem více je začal zajímat samotný Lví spár. Špatní lidé chtěli poznat naše tajemství, aby získali od Stalina hvězdu na rameno. Nebyli ale hodni Rufusova odkazu.“

Kořínek byl otřesený. Zakroužil lahví, kde se zkvašený nápoj usazoval u dna, neupil. „Nedokázal jsem ochránit svou rodinu. Zajali je, když si mysleli, že mě dokážou přivábit. Já jsem byl ale dlouho diverzantem. Zabili by je, i kdybych se desetkrát vzdal. Od té doby můj život skončil. Skrýval jsem se. Utíkal. Dodnes se mi nepodařilo zkontaktovat nikoho ze Lvího spáru. Věřím, že jsou do jednoho mrtví, a já žiji jen díky zázračným účinkům doteku Kopí. Proto je pro mě tak bolestné, nacházet tu střepy minulosti.“

Wůdy posmrkával. Utíral si rudé oko. Brblal: „Nemůžu uvěřit, že jsem byl členem strany.“

„Co nám tím chcete říct, Jeronýme?“ zeptala se Rita.

„Nevím, co odpovědět. Bude to asi znít nepochopitelně, ale mám pocit, že se něco mění. Jako by se vzpomínka na Kopí probouzela a dobývala se mi do mysli. Poslední výprava s hochy se Lvího spáru se mi vrací ve snech. Ve stínech se mi zjevuje umrlčí lebka a přivřu-li oči, vidím odcházejícího Rufuse. Chtěl jsem vám to říci, protože cítím, že se můj čas chýlí ke konci.“

„Takhle nesmíte mluvit!“ přerušil ho Zdenal. „Sám jste říkal, že vám Kopí dalo nesmrtelnost!“

Kořínek pokrčil rameny. „Předal jsem vám svůj odkaz, protože si myslím, že jste dobří lidé. Pokud je Kopí opravdu nablízku, měli byste být připraveni. Na vše.“

Rita vážně kývla.

Stejně tak holohlavý Zdenal, který vypadal jako menší bratr Slívy: „Co bych dal za to, alespoň Kopí vidět... Tolkienův Jeden prsten – skutečný!“

„Mluvíte o legendách. O pohádkách. Lidi se za půlstoletí strašně změnili,“ řekla Rita. „Svět je dneska jiný, Druhá světová vzdálená jako středověk. Jsme skrz naskrz propojení, globální, civilizovaní. Topíme se v administrativě, cestujeme si, kam se nám zachce, lidi už v Evropě neumírají hlady. Vše je tak složité, že každý z nás rozumí jen mikroskopické části celku. Staré univerzální symboly ztratily sílu, i kdyby ji dřív tisíckrát měly. Každý uvnitř víme, co je dnes opravdovým symbolem moci...“

Seděli tiše.

Imp vyrazil nadšený řehtavý zvuk. Wůdy nahodil motory Kraksny. Kostlivci se zapřeli do hřídelí a Kraksna se opět dala do pohybu. Skončil čas proslovů. Přišel čas činů.

Komentáře

Zápis 58

Přidal jsem zápis 58. Další zatím nemám napsaný ani příliš rozmyšlený, budu na něm tedy pracovat.

SYMBOL MOCI je jedním z nejdelších zápisů. Opět se v něm vracíme do Kořínkovy minulosti a dozvídáme se i leccos dalšího.

Co myslíte vy - mají univerzální symboly starého světa smysl i v dnešní přetechnizované době?

A co se bude dít dál?

A do třetice - stále nemáme jméno pro impa. :-)

Symboly

Symboly mají stále smysl i svoji sílu. Možná, že ty "staré" symboly svoji moc ztrácejí ale tvoří se symboly nové. Křesťanský kříž stále oslovuje spoustu lidí. Mnoho lidí v něm vidí symbol boha (utrpení a vykoupení) a možná ještě víc lidí v něm vidí symbol bezbožnosti. A mnohé další jsou na tom podobně. Nebo svastika, symbol slunce, v hindské kultuře malovaný narozeným dětem na čelo jako ochrana a pro štěstí. Zkuste tento symbol namalovat svému dítěti v porodnici na čelo, myslím že policie a sociálka tam bude dřív než barva zaschne. To je taky síla symbolu.

Ale z jiného soudku: Pro impa bych navrhoval jméno nejaké takové hravé, jako třeba DRÁPEK, FLÍČEK nebo ŠMUDLA. Myslím, že takové jméno bude v pěkném kontrastu k budoucím činům (jak Pavel nazačil v tomhle zápise).

Souhlasím se Suryou

Řekl jsi to o těch symbolech naprosto přesně! Symbol (latinsky znak, znamení), je vlastně předmět, nebo schematicky nakreslená, zjednodušená podoba určitého předmětu, který zastupuje celou soustavu obecnějších pojmů, nebo má hlubší, skrytý význam. Abychom vysvětlili smysl symbolu, museli bychom vyprávět celý příběh, mýtus či historii. Půvab symbolů je v tom, že jsou nejednoznačné a připouštějí mnoho různých výkladů. My je chápeme často jen v té povrchní rovině: vidíme kříž a naskočí nám představa křesťana, vidíme svastiku a máme představu nacisty, vidíme šesticípou rudou hvězdu a tušíme komunistu, vidíme Davidovu hvězdu a je to pro nás něco židovského...
A málokdo přemýšlí nad tím, že v určité době někdo použil nějaký symbol. Jenže symbol si nikdo nemůže natrvalo přivlastnit! Jeho smysl je obecnější a nepatří jen určité skupině lidí. Není divu, že křesťanští dobyvatelé se divili, když našli na mayských pyramidách symbol kříže. Nebo když se ukázalo, že tělo české mučednice sv. Ludmily bylo v 10. století zabaleno do plátna, zdobeného samými hákovými kříži - svastikami! (Je příznačné, že čeští komunističtí ideologové zakázali uvádět tento údaj v uřebnicích :).
Také Longinovo kopí je dědicem tradiční symboliky, jejíž historie sahá daleko do předkřesťanských dob. Kopí bývalo patrně původně symbolem slunečního paprsku, jenž protíná temnotu a otvírá zemi (což bylo současně chápáno jako akt oplodnění). Proto mezi významné mýtické kopiníky patří i sv. Jiří (Georgios čili Oráč), probodávající draka hlubin - a také archanděl Michael (Jeho jméno znamená První po bohu), jenž patří také mezi významné "drakobijce".

Ta rudá hvězda je

Ta rudá hvězda je pěticípá.
"Na pouť z Ruska vydala se, pěticípá hvězdička, smáli se jí všichni páni, že je na ně maličká ..."

A teď konkrétně k Pavlovu zápisu

Trocha teorie - a teď musím vyjádřit nadšení nad tím, jak nás Pavel zase "přelstil". Koho by napadlo, že zarytý metalista obětuje své dlouhé vlasy? Mimochodem "vlasy" patří také k významným symbolům! Tvrdilo se, že je v nich skryta mocná síla. A dlouhé vlasy patřili k protestu 60 let. Bylo zajímavé, jak komunistický režim šílel a policajti honili po městě kluky, a když je dopadli, tak je ostříhali! A také ve školách jsme neustále bojovali s učiteli o délku svých vlasů! To už si dneska mladší ročníky ani nedovedou představit. Tehdy vznikl i muzikál Vlasy, který tuhle symboliku využívá.
Takže Slíva a Zdenal obětují vlasy a Kořínek přitom odhalí tajemství kopí (tyhle dva prvky spolu esotericky souvisí, ale to by bylo na dlouhé povídání - souvisí to s franským královským rodem Merovejců, který měl prý v žilách Kristovu krev.) A vztahy hrdinů se nám pěkně profilují. Také imp se ukazuje jako hravé a poslušné zvířátko. Musím říct, Pavle, že ten příběh je čím dál lepší!

Samozžejmě Zdenku

pěticípá hvězda, symbol člověka, tu si pro sebe přivlastnili komunisti, šesticípá hvězda je mariánská. Trapný překlep :(

Důležitá je také

Důležitá je také hvězda osmicípá. Ale to už s naším příběhem nesouvisí...

Tak to je něco!

Tomu říkám zápis!Slíva si oholil svoje dlouhý vlasy?Nějak si ho nedokážu představit :) .Až tenhle zápis vyjde v Pevnosti,mohl by ho tam někdo nakreslit...
Kořínkovo vyprávění mě zcela uchvátilo,jen doufám,Pavle,že ho opravdu nenecháš umřít...

Jméno pro impa vymyslel Slíva,takže určitě to bude podle nějaký metalový skupiny nebo jejich songu.Jelikož se v metalu moc nevyznám,tak to nechám na jiných...napadá mě akorát Eries,Torgemado nebo třeba Nightmare :oDDD

RE: Jméno impa

Jméno impa, taky se mi to honí hlavou. Ono se trochu nabízí, že Slíva by ho pojmenoval nějak drsně, jak píše Ladybird. Tj. podle metalové skupiny.

Návrh Suryi mi přijde také zajímavý. Flíček, Drápek jsou opravdu taková milá jména. Já bych šel možná ještě dál... Jak by se vám líbilo, kdyby Tomáš překvapil a pojmenoval ho třeba Eliška... Samozřejmě, že se budou ostatní divit, ale až se dozví, že je to jméno po jeho dceři? :-)

RE: Otomar

Co se týče vlasů, musím souhlasit. Já sám je nosíval dlouhé do půli zad a také jsem ještě zažil nepřátelství od určitých pedagogů. A hádal bych, že kdysi možná nosil dlouhé vlasy i Otomar? :-)

A ještě k tomu jak jsem vás "přelstil" s tím oholením Slívy (o kterém jsem si myslel, že každého překvapí). Nikoli Otomara, který napsal k minulému zápisu: "A současně tu máme další otázku - změnil se nám metalista na skina?" :)

Cítím s tebou Tome!

Cítím s tebou Tome! Dokážu si představit, jaké to pro něj muselo být!
Jinak parádní zápis. Impík se naučil novou fintu, jak si sehnat potravu, jinak než vysávat Slívu. Napadlo mě tak, jak ho třeba pojmenovat: DeathBreath. Což by se asi špatně vyslovovalo, takže bych navrhl zkráceninu "DýBý".

Dobré...

Pěkné pěkné, ale překvapení to moc nebylo, třeba příště ;)

Jinak Kořínkovi vzpomínky jsou zajímavé.

Eliška by bylo skvělé jméno!

Myslím, že s mým přispíváním to pro dnešek stačilo.

Bodkin out.

To už si také neumí nikdo představit,

že jsem v mládí nosíval dlouhé vlasy a bylo mi kvůli nim neustále nadáváno. Vlastně jsem prošel podobnou proměnou jako Tomáš Slíva - ale nedobrovolnou. Příroda je holt mocná čarodějka :)
Zajímavé je impovo čerpání energie z vlasů. A také úžasná představa, že "Jedno kopí vládne všem, Jedno jim všem káže, Jedno všechny přivede, do temnoty sváže..."

Ta pěticípá hvězda je pozoruhodná

tím, že vyjadřuje božský princip člověka (postava s rozpaženýma rukama), a když ji otočíte, tak vám vyjde rohatý kozel, symbol ďábla! Pročpak si ji asi komunisté vybrali do znaku? A ještě navíc v rudé barvě krve? To mi připadá opravdu zajímavé...

Jméno pro impa

...Ještě mě napadlo Ušák (Ušáček) a nebo taky Matýsek. :-)
Ale nejlepší mi opravdu asi připadá ta Eliška, takže zatím hlasuju pro ni:)

Jméno pro impa - podruhé :)

Další inspirace: náš zakrslý králík se jmenuje Jarda a říkáme mu Jarouš nebo také Jardýs. Což se mi rovněž zdá docela neotřelé a originální, zvlášť takhle pro impa. :)

Imp

Na netu jsem narazila na potkanku, která se jmenuje Taktická výhoda (celým jménem Bebešina Taktická výhoda). A uznejte, že nějakou výhodu by hrdinové do nadcházejících kapitol potřebovali :)

(A co Stáňa? To je hezké jméno. Koloději, je to o-bry-ně Stá-ňa!)

Pavle, je imp holčička

Pavle, je imp holčička nebo chlapeček?

Primárně

O impovi uvažuji primárně jako o hošíkovi. Už kvůli mužskému rodu jeho rodu. Zvát jej Eliškou by bylo mírně úchylné, přesto si nemohu pomoci, láká mě to. :-) Také jméno ve stylu Taktické výhody mě velmi zaujalo. Má vtip.

Imp a další...

Tak jsem se sem zase podívala.
Jméno pro Impa... napadlo mě jméno našeho kocourka Macík. Myslím, že by se Impovi hodilo a teď mě také napadlo, kdysi jsem četla knížku Barbar Ronan (parodie na Conana a jiné) a měli tam oslíka Koťátko...
Jinak... Cos to probohy Slívovi udělal??? Já vím nutnost je nutnost, ale víš co to pro metalistu znamená? Vím jak řádil soused\metalista, (vlasy dlouhý, má je do půlky zad) když si jeho pětiletý syn sám ostříhal dlouhé vlasy a pak musel na ježka, protože mel ve vlasech schody. Týden s ním nemluvil...
Díl se povedl, těším se na další část

imp

Já myslím, že "Eliška" zatím vede:)
Spíš však jak ztráta Slívových vlasů by mě zajímalo, jak (a jestli) bude v příběhu využita nová schopnost našeho zatím bezejmenného impátka:)) Třeba v příštích kapitolách (až nám Satánek-Eliška povyroste) bude méně nepřátel a více popela?

A Kořínek je čím dál tím zajímavější!

Milí čtenáři

mám teď perný týden v práci, připravuju rozpočty na příští rok, proto zápis přijde až o víkendu. Musím teď každou kapitolu více promýšlet, jak se pomalu blížíme ke konci. Natáhněte se zatím tedy někde pohodlně na sluníčko a užívejte léta. :-)

A ještě mi vysvětlete jednu věc...

Jak je možné, že v anketě o nejoblíbenější vedlejší postavu vede imp, když zatím v příběhu prakticky nic neudělal, než pil Slívovi krev...? :-)

Eliška

jméno Eliška se mi taky moc líbí přestože (nebo i proto) že jsem o impovi uvažoval taky jako o něm tj. samci. Znám jednu Elišku a je hezká, vtipná, inteligentní schopná (všeho) a trošku zákeřná tj neco jako náš milý imp. Takže pokud by šlo o hlasování má Eliška rozhodně můj hlas.

To je jednoduchý

Imp je roztomilej, Slíva o poznání méně. :-)

impík

Totiž Impík je něco jako domácí zvířátko... jenže tohle je takové zvířátko, které by každý (já) chtěl mít doma. Slíva je sice miloučkej, ale jako domácí mazlíček se prostě nehodí :-)

Nojo, imp... Tady se, Pavle, přesně ukazuje

platnost poučky, kterou jsem slýchal od zkušených divadelních herců - když přivedete na jeviště zvíře nebo malé dítě, tak už nemá cenu, aby ostatní hráli - i kdyby podali výkon jako na Oskara, tak si jich stejně nikdo nevšimne a všichni budou jen s nadšením zírat na toho roztomilého tvorečka :-(

ahojda

zdravím všechny bloudící!
s Labyrintem jsem se seznámil v Pevnosti a hned se mi zalíbil, bohužel jsem ale krátce na to odcestoval do Ománu se stěhovat, a tak jsem se na něj vrhnul až teď, po příletu domů. Jaký byl můj ůžas když jsem zjistil jaký klenot se z něj vyklubal a jaká skvělá sekta ho obklopuje:) Je to opravdu skvělé čtení.
Možná že obět Slívy a Zdendalfa v podobě vlasů jim přinesla informace od Kořínka, které v dnešním světě znamenají moc stejně jako peníze. A holá lebka je právě symbolem této moci. Nevím, jen takový nápad.

Re:

Otomare, to máš tedy pravdu. :-) Děti a zvířátka fungují i v literatuře, pro mě samotného je to částečně překvapení, ale aspoň jsem zas dozvěděl něco nového. Imp dostane trochu více prostoru.

Interficere: tak Tě vítám mezi námi :-) (stejně jako Umeko, kterou jsem tu také viděl poprvé). Co se týká vlasů - opravdu se jednalo o oběť, hlavně na straně Slívy, znamenaly pro něj mnoho. A jak píšeš - kdo ví, zda by se Kořínek svěřoval, kdyby se hovor netočil kolem symbolu moci...

Imp

Potkanka Taktická výhoda, to se mi líbí :-) To mi zrovna připomělo jednoho kamaráda, který svůj meč pojmenoval Argument (-mmj. pádný) :-D ...Či svůj kyj - Doboj Bezbolestná :-))

Argument

ano, to je fakt vtipné. :-) To si musím zapamatovat. Jinak by byl možná zajímavý také meč Pero... (nejspíš nějaký rapír). Protože kdo kdy slyšel, že by pero bylo mocnější Pera?

Zrada, zrada a ještě jednou zrada!

Teda Pavle, ty jsi opravdu krutý! Hned jak byla v minulé kapitole zmínka o holé lebce, bylo mi to jasné...a popis stříhání, respektive holení pro mě byl mnohem drastičtější, než Jacquelínin útok v minulé kapitole. Není to od tebe vůči nám, citlivým vlasomilovným čtenářkám a hlavně vůči Slívovi vůbec hezké!
A když už jsme u těch vlasů, nechtěli byste se s Otomarem pochlubit, jaké jste mívali číro? Určitě by to byla působivá podívaná :).
A pojmenovat impa Eliška mi přijde jako skvělý nápad. Taky znám jednu Elišku, je to malé hyperaktivní děvčátko, které umí krev pít stejně dobře jako imp!

Ahoj. Opět chci

Ahoj. Opět chci připomenout první okamžiky Labyrintu, kde se v podzemí probudila Rita, Valentýna, Zdenal, 73 Kořínek a Břetislav a kteří tam byli zaneseni (Hluchými?) za nějakým účelem a teď se dozvídáme něco o Kopí a o tom, že tenhle příběj je mnohem dalekosáhlejší než se zdá.
Když jsem četl první zápisu, ihned jsem si vzpoměl na ty horory Saw, kde tam byl každý unesený také z nějkého důvody a každý měl něco vykonat a tak to u Laybrintu vypadalo. Každý jakoby by měl něčím přispět aby se dostali ven a vyvázli živí a teď se tu probouzíá dávná válka mezi dobrem, a zlem.
Myslím, že by jsi měl pomalu odhlaovat jiné informace Pavle, než jen o Kořínkovi a jeho minulosti, která s tímto prapodivnýcm světem jistě souvisí. Prozraď třeba to, kdo byl ten neznámý X z prvního zápisu, proč je unesl a jakou roli měl sehrát Pan Břetislav, kterého zabili Stínobřitvy. Prozraď nám to dřív, než se na tohle zapomene a nás zasype příval informací a otázek o všech těch důležitých věcech, o Kopí, 2. sv válce, E.M.Rufusovi.

P.S. Do teď jsem si to neuvědomil, ale podle mě to Kořínek nepřežije. Ne s ohledem na jeho stáří, nebo tak, ale takové postavy přece umírají vždycky ve všech příbězích.
A umírají nějakou hrdinnou smrtí... Na niž si však chceme ještě dlouho počkat!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Re:

Metalýza: chápu, jen metalisté dovedou pochopit velikost Slívovy oběti. Dost možná jí lituje i sám Slíva, vlasy si ale zpátky nepřilepí... A to je dobře, vypadalo by to jak z hororu. :-)

Tores: s prvními dvěma odstavci Tvého komentáře nelze než souhlasit. S odhalováním informací je to ale hodně složité (abych je správně nadávkoval - Labyrint je přeci jen příběh s tajemstvím), v druhé polovině Labyrintu se objevuje mnohem více odpovědí než otázek. Některé odpovědi nemohou být ale přineseny bez těch, které jim předcházejí. Věřím, že se postupně dozvíš vše, co tě zajímá. Přinejmenším většinu :-)

Stříhali dohola

"Stříhali dohola malého chlapečka". Znáte tuhle Kainarovu báseň, skvělě zhudebněnou a zpívanou Mišíkem? Tam je trochu jiné hledisko - polapený chlapeček se stříháním vlasů stává obětí společnosti, je připraven o svou svobodu, prostě, jak se v té básni říká - "už mu to začlo!"
Vlasy totiž bývaly vždycky symbolem svobody a jejich ostříhání výrazem oběti, podřízení mocnému systému nebo přímo otroctví. Otroci a vězni jsou vždy zbavováni vlasů...
Starověké národy dokonce dodržovaly významný obřad "postřižin", prvního ostříhání vlasů, jímž se dítě zbavovalo svobody a stávalo se podřízeným členem společnosti. Prováděl ho kněz v kostele. Také ženy se při svatbě navenek vzdávaly svobody svých dlouhých vlasů, obřadným "zavitím" se podřizovaly manželovi a od té chvíle je jako vdané musely nosit pečlivě zapletené a ukryté pod šátkem nebo čepcem. Dívka s rozpuštěnými vlasy byla chápána jako volná a svobodná; zrovna jako víly, rusalky, nymfy atd.
Také divocí bojovníci či legendární siláci (např. Herkules, Samson aj.) se pyšnili dlouhými vlasy. Samsona dokonce přivedla ke zkáze jeho zrádná milenka, která ho ve spánku ostříhala, a tak ho připravila o všechnu sílu.
Naproti tomu přísně disciplinované armády, od egypťanů, přes římské legie, templáře až po současnost se vždy vyznačují krátkým sestřihem vlasů. Mniši a kněží si vyholovali pleš na znamení svého podřízení Bohu. A skinové holohlavostí demonstrují svoji podřízenost ideálu Moci a Síly.
Kromě toho existuje holá hlava "myslitelů". Ti se nepodřizují žádné světské ani božské Moci, ale vládě rozumu. Doufám, že je to můj případ :-( :-)
Metalýzo, schválně zkusím naskenovat svoji maturitní fotku, nebo ještě nějakou jinou, kde jsem "méně upravený", abyste viděli, jak jsem kdysi vypadal v "háru".

postřižina a pod čepcem

tys mi to Otomare, pěkně vyfoukl... a já se tak těšila, že tu napíšu to, co jsi ty už napsal o příspěvek výše :) Já jsem letos zvládla oboje, nejdřív pod čepec a teď díky kojení postřižiny...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 23 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007