Labyrint - Zápis 60: EPILOG

Ze stromů padalo listí, ale nikdo je neviděl, protože kolem nebyly žádné stromy. Prsty babího léta lechtaly chodce pod nosem, slunce se lesklo ve skleněných výplních ocelové konstrukce Tesca. Na pražské Národní třídě cinkaly tramvaje. Valily se jako nemotorné mnohonožky od Národního divadla, auta troubila, páchla spalinami a nervózně se na sebe tlačila.

Všudypřítomný prach sedal na dlažbu jako neviditelný závoj těsně před tím, než stáhnou rolety a oblohu pokryje ušmudlaný večer. Vzduch prosytila pachuť umírajícího léta, které se vzedmulo k poslednímu rozloučení.

Rita mžikala očima. Po skráních se jí valil pot, po chodníku kolem lidé. Slunce pařilo do těžkých hadrů, které ji obalovaly a dusily jako neohrabaný burnus. Podívala se na sebe a zastyděla se. Ošumělé odpudivé svršky prosáklé špínou, vrstvy oblečení hromadící se jedna na druhou jako slupky cibule. Ještě před okamžikem jediný způsob jak nezmrznout... Nyní dokonalý polykač potu.

Valentýna lízala zmrzlinu. Jeden kopeček žlutý, druhý růžový. Měla modrou minisukni a bílý top odhalující pupík se stříbrným šperkem. Sledovala Ritu s pobaveným úsměvem. Vedle postával Kořínek. Opíral se o hůlku a drolil rohlík holubům. Tlustým holubům, příliš líným na to aby vzlétli, když se pletli lidem pod nohy. Nebylo výjimkou, že ti nejlínější skončili nakopnuti, teprve tehdy uraženě odplachtili o několik metrů dál.

Rita se nechápavě rozhlížela. Jako by ani nevnímala hluk a šum ulice.

„Co tak divně civíš?“ zajímala se Valentýna a soustředěně olizovala kornout. „Seš v pohodě?“

„Já...“ Rita se odmlčela. Mimoděk si hryzala nehet. Připadalo jí, že jí posledních několik dní vypadlo z paměti. Dní? Možná několik týdnů.

„Já... Kde je vůbec Zdenal? A Slíva?“

Valentýna s Kořínkem na sebe pohlédli. Dívce vyhrkly do očí slzy, zatímco starý pán se zachmuřil.

„Proč to připomínáte, zrovna když na to přestávala myslet? Však si s tím užila už dost. Nechte ho jít.“

„Zdenal je mrtvý?“ zděsila se Rita.

Kořínek zastínil plačící Valentýnu. „Nedělejte, že si to nepamatujete. V podzemí ho přece rozdrtil ten brouk.“

Kolem proudily davy lidí. Cizinci se slunečními brýlemi a foťáky. Spěchající Pražané. Od Jungmanova náměstí přicházela skupina dětí vedená starší ženou. Rita si přitiskla prsty na spánky. Zavřela oči. Hlava se jí točila, žaludek se svíral. Proboha, co se to děje?!

Udeřila nekompromisně na Kořínka: „Jak to, že jsme tady?! Před chvílí jsme přece byli v Podsvětí... A teď...“

„Jste v pořádku? Zbledla jste jako smrt.“

„Nechte ji, dědo. To jsou ty její stavy,“ řekla Valentýna. „Nikdy se s tim nevyrovnala.“

Kořínek kývl, právě platil u stánku rychlého občerstvení. Spokojeně se zakousl do burgeru se zelím.

„Co bychom za to tehdy dali, že? Však jsme shodili hezkých pár kil. A víte co? Předtím jsem tyhle věci nejedl, ale dnes si na nich zgustnu. To za komunistů byl největším výstřelkem moderny párek v rohlíku. Pamatuju, jaké se na něj stávaly fronty. A když nedaleko Staroměstského začali prodávat vafle polévané čokoládou...“

Rita se zapotácela. Cítila, že vnitřní přetlak ji rozerve na kusy. Chtělo se jí křičet, ničit a bořit. Zároveň byla vyděšená, že by se nejraději nasoukala do nejužší a nejtemnější škvíry. Šílenství obcházelo kolem ve zmenšujících se kruzích.

Temný labyrint kanálů zmizel. Nahradilo ho líné slunečné odpoledne. Smrtelně všední. Lidé i auta proudila bezstarostně kolem. Rity se zmocnil třas. Valentýna a Kořínek kráčí vedle ní po Národní třídě.

Náhle ustrnou. Jeden z řidičů strhne auto do protisměru. Červená mazda narazí do sportovního kupé, a vylétne do vzduchu. S řinčením dopadne a převrátí se na bok. Nakloní se, až ji přitažlivost znovu zvrátí a auto přepadne na střechu. Vysype se přední sklo.

Rita stojí. Nemůže se hnout. Noční můra ožívá. Z vozu se zní nářek, někdo se dobývá ven. Zkrvavené ruce tápou skrz rozbité okno. Kořínek s Valentýnou na sebe pohlédnou a rozběhnou se k vozidlu. Jiní jsou u něj dřív. Muž v modrém obleku pomáhá otřesené řidičce, která se souká ven. Zraněná ukazuje za sebe, gestikuluje a něco křičí. Tím směrem ale nic není, jen obyčejný kanál. Je otevřený, víko leží opodál. Nic víc.

„Paní, prožila jste šok. Bude to dobré, už volali pomoc,“ vysvětluje jí modrý oblek. Z kanálu náhle vyrazí fosforeskující bestie. Připomíná obrovského vlka. Popadne muže do zubů a odmrští ho přes ulici, jako by nic nevážil. Zvíře stojí uprostřed davu, který se sběhl. Nozdry se mu chvějí. Slabozraké oči těkají kolem, čenich se staví větru. Hruď s vystouplými žebry se zdvíhá. Z mordy kape krev.

Lidé vytřeštěně zírají na nereálnou bytost. Dva studenti držící se za ruce. Skupinka italských turistů. Důchodci se psem na vodítku. Parta světlovlasých Ukrajinců. Žena s kočárkem a další s minikabelkou a zlatými kozačkami. Arabsky vyhlížející mladík. Muž v růžové košili a šedém saku třímající kufřík. Na přechodu se zastavila skupina dětí. Kolem stojí desítky lidí. Za zatáčkou zvoní tramvaj.

Náhle víka kanálů po celé Národní vystřelí jako šampaňské. Těžké železné kryty vzlétnou do výše desítek metrů a dopadají na chodníky, na automobily, na lidi - odlamují asfalt, promačkávají plechy a drtí končetiny. Ze všech kanálů vytryskne proud páchnoucí vody a za ní...

Je to povel k útoku. Bestie se mihla a je pryč. Trhá jedno z dětí. Z kanálu se vyškrábaly další dvě. Vtrhnou do davu – vybírají si mladší a pomalejší. Národní třídou rezonuje nářek umírajícího muže v modrém obleku, svírá si břicho. Lidé křičí, zachváceni panikou. Auta do sebe naráží. Řidič modré octávie se snaží ujet, dupe na plyn a nestará se, že mu přes kapotu padají těla. Fronta na palačinky se rozprchla. Kupující s rukama plnýma tašek odhazují nákupy, dávají se na útěk. Lidé ječí, strkají se. Srážejí se na schodech do metra. Větší šlapou po menších. Silnější po slabších.

Z kanálů vylézají tmavé divoké postavy.

Rita nepohnutě stojí. Zastavila se Valentýna i Kořínek. Lidé se valí kolem. Zakopávají, srážejí se, řvou. Psychologie davu je však podivná. Každý se tříčlenné skupině vyhýbá, jako by ji chránila neviditelná aura. Tři nehybné body v moři děsu.

Rita přichází k sobě. Je omráčená překvapením, zároveň nepřirozeně klidná. Tohle už zažili, nesesype se. Nezkolabuje v hysterickém záchvatu.

Z kanálů se derou postavy. Štětinatá hlava mhouří oči proti slunci. Páchnoucí kostlivci s křivými údy se hrabou na denní světlo. V rukou svírají ostnaté palice, zrezlé boxery a mlaty. Kanálníci. Muž, jehož obličej kryje maska z lidské lebky, pozvedne nad hlavu hůl ověnčenou kostrami krys. Něco vykřikne a zaparkovaná auta, jedno po druhém vybuchují. Valí se z nich černý dým. Řetězová reakce se šíří od vozu k vozu. Šíří se jako nákaza. Šňůra explozí opustila Národní a zamířila na nábřeží.

Dav se jako živá bytost, jako hejno ryb v moři rozprskl v chaosu hrůzy. Výkřiky řežou vzduch, civilizovaní lidé se mění ve vyděšené stádo. Každý sám na sebe. Někdo křičí do mobilu. Matka za sebe schovává dítě a táhne ho směrem k Lazarské. Teror zachvacuje město.

Rita se zlobí. Cítí, jak ji zlost plní od palců na nohách až po krk. Krev se jí vaří, bublá v uších. Chtějí jí vzít poslední naději: normální svět! Rita zvedne ruku sevřenou v pěst. Ta slova jí sama vklouznou do úst: „Expres kurýr na smrt!“ Beze zbraně vyrazí proti kanálníkům rojícím se z podzemí.

V tu chvíli si všimne přijíždějící tramvaje. Září na ní číslo 22. Když projíždí zatáčkou, náhle se zachvěje. Silnice se propadne do hlubiny. Zlomené koleje žalostně zaskučí a první vůz se zřítí pod zem. Rita vidí lidi, které náraz sesype na jednu hromadu. Netuší, co se stalo. Otřesení vstávají, další zůstávají ležet. Tramvaj zvoní, řidič otevřel dveře a snaží se vyskočit. Náhle se vůz nahne a zřítí ještě hlouběji. Lavina kamení pohřbí výstupní dveře pod pokrývkou z kočičích hlav. Za tramvají se mihne obří černá věc a zaryje do šedé střechy vozu drápy.

„To je zlý sen!“ vzlykne Rita a ohlédne se. Poblíž nestojí ani Valentýna ani Kořínek. Zdemolovaná Národní třída za jejími zády je tichá a liduprázdná. Rita se otočí zpět. Najednou je město pusté. Nepřátelé i těla obětí zmizeli. Vítr ustrnul v nehybnosti.

Rozvrácenou čtvrtí přichází postava. Muž středního vzrůstu. Opírá se o hůl s hlavicí v podobě orlí hlavy. Když přijde blíž, Rita si je jistá, že ho nikdy dřív neviděla. Dlouhé slámové vlasy, strniště vousů a citlivé hnědé oči. Rozostřené obrysy. Cizincův hlas jí zní v hlavě.

„Myslíš, že jsem ti seslal sen? A co když je to skutečnost... Předehra. A nebo epilog? Nepotrvá dlouho a ty se probudíš. Teď se ale vrať zpátky ke snění.“ Mužská tvář se rozplývá.

„Kdo jsi?“ zaskučí Rita. „Chci zpátky!“

„Nejsem nikdo. Jsem volba, která vás čeká. Možnost změnit chod světa. Teď ale procitni! Usni! Probuď se!“ šeptá neznámý, zůstávají z něj jen oči, ze kterých se nakonec stanou dvě mouchy. Každá se rozletí jiným směrem.

„Probuď se,“ šeptá Ritě Valentýna a jemně jí třese ramenem. „Usnula jsi. Dorazili jsme ke skládce.“

Komentáře

Přináším vám zápis 60

Přináším vám jubilejní zápis 60. Netroufám si jej jakkoli komentovat. To ponechávám na vás...

Nejdříve...

jsem si myslel, že jsem měl těch piv ráže 15° až příliš. Pak mi přišlo, že jsem jich měl moc málo. Ráno si budu jist.

!

To je perfektní, ohromující. Takhle vyděšená jsem nebyla snad... nevím. Vůbec mi to nemyslí. Jsem v šoku.

Páni

Tak to by mě zajímalo, jak ted budu jezdit do práce, 22 se budu bát :D
Úplně jsem to všechno viděla před sebou jako ve filmu. Chudák Rita, proč je všechno rozhodování vždycky na ní?

Tak

to je hukot! nejdriv jsem se lekl ze se Pavel rozhodl, ze uz s tim sekne a tohle je posledni dil... pak jsem pochopil ze ne, a jsem zvedavy na dalsi dil, ktery snad trochu osvetli dil tento, ktery byl takovy ... velmi ... surrealisticky ;-)

Oslněna

zářícím sluncem po tolika týdnech v kanálech. Nejprve jsme se taky lekla, že se Pavel zbláznil, ale od poloviny mi bylo jasné, že to je jen sen. :-)

Vlci už jsou sem

Národka se má přestavovat, tak že by s tím začali po téhle zákeřné invazi dřív?

Klobouk dolů za tenhle zápis, chudák Rita až se téhle haluze probere asi nebude mít moc "Slunce v duši".
Doufám že to Slíva a Zdenal přežijou!!!
Nejspíš tyhle představy straší v hlavy i ostatním, komu by z toho nehráblo :-)

Kamarádi

Já i kočka se bojíme že to neni sen ale skutečnost.. podle nás se to stane, vždyť se to jmenuje epilog. Pavle tohle bylo moc zajímavý. Straší nám to v hlavě.. myslíme si že je všechno jinak než se zdá!

Padám na půlky

Když jsem dneska nasedal do vlaku z Pavlovic tak jsem se těšil až si po dvou týdnech sednu k monitoru a mrknu na nové díly Labyrintu. Opravdu jsem nečekal něco takto brutálního...
Potřebuju klid na rozebrání situace mozkem, jinak mozek bude rozebrán situací.

P.S.
Poslouchal jsem u toho Black Sabbath (The Dio Years) a nemuzu si pomoct ale ta hudba mi proste k labyrintu sedne

Horor

Ještě štěstí, že jsem včera při čekání na 60. usnul. Ale mohla bejt sranda, kdyby se na konci nezjevil Pan Nikdo. Mohly jsme si užít sen na pár zápisů a lá navrat Bobyho v Dallasu. Každopádně jeden z těch nejlepších zápisů, co se v Labyrintu objevily.

No... při názvu Epilog ve

No... při názvu Epilog ve mě nejdřív hrklo, že je konec a po prvních řádcích to bylo ještě horší! ty teda umíš, zvednout lidem adrenalin, Pavle. A vypadá to, že jsi před nás položil další kupu otázek, už aby byli u těch Hluchých.

P.S. civilizovaní lidé se mění vyděšené stádo (nemělo by tam být: "ve" vyděšené stádo?)

Krásná finta a šok

- zvlášť po předchozí bruslařské idylce!!!
Také mě napřed napadlo, že Pavel se rozhodl s Labyrintem skoncovat. Ale současně mi bylo jasné, že takhle brzký konec by neměl logiku. A začalo mi docházet, že je to pohled do "zrcadla osudu", podobný, jako ve filmu Pán prstenů, když Galadriel nechala Froda nahlédnout do nádržky, kde spatřil co bude, či co by mohlo být, kdyby zklamal ve svém poslání. Takhle by to prostě dopadlo, kdyby se naši hrdinové pokusili uniknout z Labyrintu, zachránit jen své životy a nedbat na úkol, pro který byli záhadným Cizincem vybráni.
Je zajímavé, že ačkoliv tento zápis zdánlivě zavádí jinam, je součástí vysvětlení, proč byla Rita a její přátelé uneseni. A je zajímavé, že onen "psychický manipulátor" Ritě říká: "Probuď se. Vrať se ke snění." Co je tedy skutečnost? A co sen? Je snem bloudění hrdinů v labyrintu kanálů? Katastrofická vize Prahy, napadené podsvětními obludami? Nebo předchozí Ritin všední život ? Jako by se všechno stávalo velmi relativní... A zajímavý je protiklad Ritiny vize s nedávnou vizí Valentýny o tajemném baru mimo prostor a čas. Zdá se, že převleky Pána osudů jsou mnohé a mnohotvárné. A tak mě napadá - nebyl on i tím mučitelem, kterého na začátku Rita "zabila" (či přesněji řečeno, o němž si myslí, že ho zabila)?

Re:

Jsem rád, že vás zápis zaujal a snad i překvapil.

Bodkine: 15° je jedna věc. Jejich počet druhá :-)

Surya, wiwi, Ajav, Zuzuan: ano, trochu to vypadalo, že jsem se zbláznil. Horší by bylo, kdybyste tenhle pocit měli i po konci Labyrintu. :-)

Kvinka: raději nekomentuji, ale je mi sympatické, že se tu někdo baví s kočkou

Rail Balco: Blach Sabath moc naposlouchaný nemám, ale myslím, že tvrdá muzika je naprosto v pořádku. K temnému příběhu ze stok padne jak ulitá.

Davaj: vidíš, a zrovna kvůli tobě jsem se to snažil stihnout do půlnoci :-)

Tores: proto jsem to pojmenoval Epilog. Chtěl jsem vám čtenářům trošku polechtat nervy (vždyť vy to máte rádi). Jinak díky za upozornění - opraveno.

Otomar: Otomarovi odpovídat vůbec nebudu. Ten by na všechno přišel příliš brzo. :-D

Heuréka! :-D

Mozek zasažený horečkou mi sice nedovoluje mnoho dedukcí, ale tohle asi trkne každého :) Takže po už asi Pavlovo sté poznámce "otomar všechno ví" zkouším trošku rozvést co by mohlo býtiti :)

Tajemný chlápek je manipulátor a třeba je to nějaký druh klaďáka... Mám dojem že poznámka o holi s orlí hlavou už se někde v Labyrintu objevila, jen teď nevím jestli si jí vymyslela náhražka mozku kterou vlastním, nebo je to fakt. Dokonce mám domění že se o ní zmiňoval Kořínek. Třeba všichni ze Lvího Spáru nejsou mrtví (ostatně je to jen Kořínkova doměnka, neví to jistě) a třeba chce tento muž předejít útoku tak manipulačně vytrénoval "úderný oddíl". Koneckonců, Hluší mi teď připadají trošku jako pokračování nacistů:)) Holé lebky, černé pláště, libují si ve spoustě zvrhlostí...
Aj, to už je trošku moc :)

Dobrou noc ve spolek, tak jako po celý den, jdu spát :)

Nováček

Nováček. Tím myslím sebe a můj kontakt s internetem. Mám dva dny připojení a jsem unešen. 1. fascinuje mě Pavel a jeho mozkovna, že dokáže splétat tak složitý a napínavý příběh. 2. Objevil jsem streetfantazy(sorry), a ta mě baví. 3. Obdivuji všechny vás, co píšete komentáře k jednotlivým "zápisům". ( Hrozně zvláštní, tedy pro mě, slovo ). Připadá mi, že jste šíleně vzdělaní a chytří atd. V ničem se vám nevyrovnám, ale budu číst a číst až budu největší čtenář na tomto světě. Jo a doufám že Rita se vzpamatuje a dotáhne celé naše společenství do grandióóózně super šťastného konce. Jsem rád že jste. Všichni.

Taky jsem se lekla, že jsem těch piv (i když ne patnáctek) měla moc. Strašně jsem se bála, že jsem něco prošvihla a už je konec. To se Ti Pavle vážně povedlo!

Re:

Rail Balco: já přece neříkám, že Otomar všechno ví :-) Má proti mnoha čtenářům ale výhodu v tom, že sám je tvůrcem příběhů.
Jinak jsou to zajímavé nápady a dedukce.

VofS: vítej mezi námi! Ať už tu oslavnou ódu myslíš vážně, nebo je v ní špetka ironie. :-) Když čtu komentáře čtenářů, tvorbu ve Čtenářské dílně, dívám se na návrhy loga a nebo poslouchám Metalýziny songy, tak opravdu cítím radost z malého zázraku. Sešli se tu zajímaví lidé!

Veverka: zrovna nedávno jsem přemýšlel nad tím, jak se objevují na fóru nové tváře. Napadlo mě - co se asi stalo s těmi starými známými, kteří si tu se mnou psali před devíti měsíci a pak se odmlčeli. Čtou ještě? A nebo už jsou dávno pryč? Tak teď vidím, že tu ještě nějací zůstali! :-)

Téda

Už jsem se lekla,že asi moc hulim a blbě vidim nebo co...
Nejdřív jsem si říkala,že mi asi něco uteklo,pak mi bylo jasný,že se to Ritě jen zdá...
Pěkně nám motáš hlavu,Pavle :)
Je to super zápis a jsem zvědavá,co na ně vybafne na tý skládce za podzemní zvířátka :)

Zápis 61 mám napsaný

rozsahem jsem se opět poněkud rozjel, proto ho rozdělím na dva. Tj. dnes přidám 61 a v neděli či pondělí 62. O čem bude? Ladybird je blízko... :-)

hurá

Už jsem se chtěla ptát, kdy bude další zápis. Nemáš to s náma lehký, ale můžeš si za to sám :)) Jsem zvědavá.

Já pořád myslim na tukový impérium hluchejch, jak se můžou napakovat, když z toho jde dělat tolik věcí. O tom to sice jistě nebude, ale musela jsemse prostě svěřit.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 8 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007