Labyrint - Zápis 61: SKLÁDKA

„No tak vstávej, kočko, už jsme dojeli,“ naléhala Valentýna. Pobaveně si Ritu měřila zpod přivřených víček.
 
Rita zamrkala, otřela si zpocené čelo. „Kdybys věděla, co se mi zdálo! Leze mi to tu už na mozek.“

„Co se ti zdálo?“ zajímal se Zdenal. „Víš jak je to se sny, vychází z podvědomí. Třebas měla věštecký sen! Já na tyhle věci věřím.“

Rita se na něj zkoumavě zahleděla. „Už ani nevím. Jenom si pamatuju na Národní v plamenech.“

Slíva se ušklíbl. „A teď bysme se mohli pro změnu věnovat realitě.“ Vyhoupl se na palubu a gestem obsáhl prostor před sebou. „Musíme vyřešit, jak se dostaneme přes tohle!“

Wůdy si přitiskl k oku zelený dalekohled, ani si nevšiml, že se dívá do širšího konce.

Před Kraksnou se rozprostírala široká pánev, která se na vzdálené straně zvedala v příkrý skalní sráz, přeťatý v půli schodištěm. Slíva vylezl na střechu Kraksny a nasadil si černé brýle. Na rameni držel světelnou bazuku Titan Turbo a scanoval terén před sebou. Ze vzdálenosti dobrých tří stovek metrů se schody zdály nepatrné, jednotlivé stupně vypadaly jako pouhé drobky. Podzemní krajina mezi nimi a Kraksnou byla surrealistickým panoptikem. Skládkou.

Valentýna se v neblahé předtuše opřela o zábradlí. Na povrchu jistě existovaly i větší skládky, některé dokonce i víc páchly, ale tahle... byla jiná.

Přístupovou cestu přetínaly ostnaté dráty, na mnoha místech zrezlé a potrhané. Za nimi začínalo apokalyptické bojiště. Pláty zrezlé oceli, střepy barevného skla, zohýbané trubky a tyče, vylité plechovky s barvou, vyřazené pračky, prasklé kanystry, zetlelé rostliny, rozbité lustry, trsy drátů, výkaly, roztrhané látky, hromady suti, roztříštěný porcelán, plácky do výše kolen pokryté plísňovými sporami, seškvařená guma, zkroucená kola, dokonce i celá auta (bůhví, jak se sem dostala), protržené pytle odpadků, shnilé ovoce, jezírka kyselin vyvěrající z vlhkého podhoubí, roztřepené noviny, haldy popela, plazivé obláčky jedovatých výparů, mastné, organicky působící chuchvalce, odpudivě třaslavá rosolovitá hmota, prosakující kamsi do hlubin a z hlubin.

Reflektory Kraksny ozařovaly plot z ostnatého drátu, na kterém se srážela vlhkost. Bránil jim vstoupit na skládku. A možná to bylo naopak.

Kdyby se všechna ta hmota vyvalila, napadlo Valentýnu, pohřbila by půlku podzemí a nikdo by ji nezastavil. Ani Zdenal ne!

„Vypadá to tu hnusně,“ ohodnotil prostředí Wůdy. „Kdybych nebyl sám ďábel, měl bych z toho husí kůži.“

„Co navrhujete, chlapi?“ připojila se Rita. Podmračeně sledovala bloudící kužel super-baterky.

Slíva zamyšleně pokýval lysou hlavou. „Předrtíme to, vole.“ Podíval se na Wůdyho, jestli pochopil.

„Peklo za patama,“ broukl Wůdy. „Jako James Bond!“

„Správně. Poletíme na křídlech ďáblů!“ dostával se varu Slíva. Imp se mu vyškrábal na rameno a roztáhl blanité letky. Natáhl spáry a propnul tělo téměř kočičím způsobem. Rudé oči hladově zářily. Jazyky olízly Slívův krk.

Zdenal se protáhl na příď Kraksny, kde se zapřel koleny. Trup vozidla se před ním bortil do hlubiny nýtované oceli, na kterou nad zemí navazovala masivní radlice. Mladík rozpažil ruce a nastavil tvář pomyslnému větru.

Love can touch us one time,“ zanotovala Valentýna a přiblble se usmála. „To byly časy, když jsem chodila do kina. Teď, když film prožívam, nechápu, co mě na tom bavilo!“

„Doufejme, že nás čeká lepší osud, než Titanic,“ odvětil Zdenal.

„Dovnitř, děcka!“ zavelela Rita. „Teď to bude drncat.“

Wůdy se vytratil se dvěma kostlivci, kteří mu pomohli přezout vepředu na pásy. Za chvíli již Kraksna nervózně pofrkávala jako klisna před parkurovým závodem.

„Wůdy, pořádně to vosol! Přelítneme to šílený pásmo a vysadíš nás až u schodů,“ instruoval kapitána Slíva.

Oslovený sevřel v dlaních páky. „Bude to hračka!“

Zazářil modrý blesk. Wůdy zapnul sytič, diesel zachrchlal a začal se šplhat do otáček. Kostliví veslaři zabrali a dodali hřídelím nemrtvé koňské síly. Wůdy přihodil do parního kotle tři lopaty koksu. Kamna žhnula. Teprve když zapištěla parní píšťala, kapitán prudce odbrzdil. Kraksna se zakolébala, s kvílením zahrabala pásy a vyrazila. Průjezd plotem z ostnatého drátu vůbec nezaznamenali. Začali si razit cestu přes tuny odpadků.

Zpočátku to šlo. Kraksna se probíjela vpřed jako neúnavný organismus, jako mechanický brouk připravený zdolat každou překážku. Řítila se do výmolů a znovu šplhala do kopců z odpadků a suti. Nakláněla se a drkotala, přesto stále držela kontakt s povrchem jako sněžná rolba. Nevypadalo to vůbec špatně.

„Panejo, podívejte!“ ukazovala Valentýna. „Ta masařka je velká jak pěst. Fujtajxl!“

„To není dobré,“ mračil se Kořínek. „Pokud takto vypadá moucha, jak velký musí být pavouk?!“

Na palubu Kraksny dopadla věc podobná krabu. Rosolovité tělo chránil shora i zespoda krunýř. Z otvoru, kde by člověk očekával hlavu, se vyvalila záplava drobných chapadel. Věc se pohybovala na osmi pavoučích nohách porostlých řídkými štětinami. Odporný kříženec hmyzu a neživé věci, přerostlý mikrob, půlmetrové klíště. Zdenal stiskl Valentýně rameno a dřív, než ho mohl kdokoli zastavit, vyběhl z kabiny. S rozběhem bytost nakopl.

Zapištěla, chapadla se bleskově stáhla. Krab se několikrát převalil a zastavil se u zábradlí. Světlo se zalesklo na krunýři a náhle bylo vidět, že jej tvoří zohýbané puklice z auta, že klouby nohou chrání otlučená torza plechových hrnků a naběraček. Zdenal stvoření špičkou boty odstrčil dolů přes bok. Kraksna se v té chvíli prudce zapotácela při zdolávání výmolu a mladík měl co dělat, aby nepřepadl do moře špíny.

„Vypadalo to jako hmyz!“ popadl dech Kořínek a hned pokračoval. „Jen si představte, že by...“

Rita dál neposlouchala. Dívala se na místo, které ještě před okamžikem ohmatávalo hmyzí stvoření. Podlaha tam syčela, drobné kapky se prožíraly palubou. V té chvíli si Rita vzpomněla na brouky. Panebože, brouci! „Zdenale!“

Komentáře

Přidávám zápis 61: Skládka

Na další se můžete těšit v neděli nebo v pondělí. Půjde o bezprostřední pokračování zápisu 61. Kraksna (ač věc neživá) si vyzkouší, co to znamená, dostat se až na samou na hranici možností.

Prostředí skládky nabízí spoustu zajímavých nápadů. Už mám sice koncept dílu 62 napsaný (mimochodem, bude se jmenovat: BROUCI), ale i tak... Napadá vás něco zajímavého?

V anketě o logo Labyrintu můžete hlasovat do konce týdne! V neděli ji uzavřu a brzy potom vyhlásím vítěze. :-)

Jsem první!

Hurááá, konečně se mi sem povedlo napsat jako první hned po Pavlovi :-) Taková radost z toho..jako malá...a byla to náhoda, zrovna jsem se na netu kochala moderníma koloběžkama a objevím zápis...
Teda ta skládka ale je..fuj. Ale nejhorší budou ty hnusné mrchy, co tam žijí. Brouci - to mi asociuje Mumii - tam byli taky brouci skarabeové, takoví milí, přítulní, masožraví... :-)
Už se blíží k Hluchým, těším se, co zjistí, jsem napnutá jak kšandy.

To Sally

Mumie, asi máš pravdu ... trošku to připomíná. Ale tam všecko skončilo dobře a všichni hlavní hrdinové přežili. Jsem zvšdav jestli se to podaří i tady v Labyrintu :-)

Brouci

Mě teda při zmínce o broucích kromě Mumie naskočila i Hvězdná Pěchota...tam byli brouci taky řádně přerostlí a hnusní.
Tak jenom doufám, že se Ritina vize nevyplní a o Zdendalfa nepřijdem, to by byla škoda.

Skládka je impozantně popsaná

A ta asociace na Titanik mě skutečně dostala :-)
A jaké zajímavé překážky by tam ještě mohly být? Taková skládka nabízí množství záludných pastí: třeba jezírka žíravé kyseliny, která by měli naši hrdinové něčím neutralizovat, jinak jim rozežerou spodek Kraksny. Ale ještě horší jsou "bezedná místa", kde se hromada odpadu prostě propadá, stává se tekutou podobně jako mořské písky nebo rašeliniště a pohlcuje každý těžší předmět, neúprosně ho stahuje do hlubin... Přes takové místo opravdu není snadné proniknout. A to není jenom výmysl; velké hromady drobných předmětů prý opravdu mají tuto záludnou vlastnost, že se v nich můžete "utopit". Obludy tu mohou žít opravdu děsivé, ten brouk je zřejmě pouhá ochutnávka. Především mohou být velké a skryté na dně hromady, mohou si tam budovat svá doupata a lovecké pasti, třeba obdobu takových těch trychtýřů, které líčí mravkolev v písku na mravence a sráží je dolů tím, že po nich, když kloužou po svahu jeho umělého kráteru, vrhá plochou hlavou písek a způsobuje písečné minilaviny, které nebohého mravence postupně smetou až do jeho rozevřených kusadel...
No, jsem opravdu zvědav, jak proniknou na druhou stranu, co zažijí s brouky a co bude POTOM...
A ze Slívy nám roste "velký kapitán". Bezděky mi napadlo přirovnání "kapitán Amerika" (to byla myslím postava z kultovního filmu Bezstarostná jízda). A jeho hláška : "Předrtíme to, vole!" nemá chybu! :)))

jo, jo

Souhlasím s Otomarem - ten Titanic, to jsem se fakt zasmála. A pak jsem to v euforii, že píšu zápis jako první zapomněla zmínit. Valentýna a Zdenal jsou takoví nezmaři - už to tam bylo víckrát - bruslení, Titanic, někdy mě napadá, že jsou to takové odrostlé přerostlé děti... i když v jejich letech, proč nee..ostatně, kdo z nás tady není, když dokážeme takhle fantazírovat :-)
To Alyssa: Teda Hvězdná pěchota mi hned nezapálila, i když ji mám moc ráda. Asi to bude tím, že tam ti hmyzáci byli velikajzní, i když kdo ví, co to syčelo pod Kraksnou?? Mně to syčení připomnělo ty skaraby z Mumie asi proto, že oni tak divně chřestili, pamatujete?
To Pavel: Doufám, žes do příštího zápisu vymyslel nějaké pořdné potvory, už se těším. Třeba si i imp Eliška zaloví, když by to bylo něco menšího, mohl by se nakrmit. Aspoň by nemusel furt pít páníšškovi krev. :-) Ale stejně je ta malá obludka roztomilá.
Dotaz na ostatní:
Nevím, jestli se to zdá jenom mě, možná to tak není...ale taky ještě někomu připadá, že zápis od zápisu se k sobě Zdenal s Valentýnou přibližují? Slovy Krytona: ,,Myslím, že je na spadnutí nějaký románek."

Otomar mi svým nápadem

Otomar mi svým nápadem připomněl Matrix, kde medúzy rozebírají a rozřezávají loď :D a vlastně i to kovové složení brouka :) Jestli to neni úžasný, jak je pod zemí všechno možný?

To Sally: Vidíš, já myslela, že románek už to má jistý :) Lovící Eliška je parádní nápad, ale neni na to moc malinká? Leda by jí Slíva dělala maminu se všim všudy.

Jinak krásný zápis, má to až vražedný spád :)

Pro Sally

Nejblíž si byli ve svém prvním zápise.

Jo jo, souhlas, taky to tak

Jo jo, souhlas, taky to tak vnímám. Zdendalf a Valentýna jsou si v poslední době čím dál bližší... Myslím ale, že k tomu to spělo (spěje) už od úplně prvních zápisů - aspoň mně to tak připadalo:)

Líbí se mi, že už ten první relativně malý brouk zřejmě rozežírá kyselinou palubu Kraksny. Co potom ty velké exempláře...
Význam by taky mohla mít ta chapadélka. Jak asi mohou být veliká u větších jedinců? Navíc on ten brouk působí spíš jako kříženec suchozemského hmyzu a nějakého mořského zvířátka. Rosolovité tělo.. Něco mezi krabem, chobotnicí.. Jako brouk + hlavonožec nebo nějaký mlž. Trochu jako mušle nebo ráček poustevník... Hned jsem si vzpomněla na druhy chobotnic, které při napadení vypouštějí inkoust, a některé mohou odlomit chapadla podobně jako ještěrka ocásek.
A nebo takové ty mušle, které když zmáčnete, vystřelí vám do oka pálivou tekutinu:) Mně se to stalo. Nikdy nemačkejte živou mušli v blízkosti obličeje! =)

Dám si pozor, Leni :-)

Také mušličky "přílipky" jsou nenápadně záludné potvory: sedí nehnutě a na pohled neškodně jako malé pukličky na skále, když ustoupí příliv. Jednou se mi jednu podařilo odloupnout, nesl jsem ji v ruce a najednou se mi přicucla ke kůži a udělala mi pořádný "cucflek"!
Jak jsem si všiml v Pavlově textu, tak ten brouk je opravdu obdobou raka poustevníčka, jenž nachází útočiště v prázdných ulitách; chapadélka a rosolovité tělo toho skládkového tvora se přece skrývá v krunýři, který si slepil s puklic od automobilových kol a z prázdných plechovek.

Odpovědi

Když čtu posty Sally, Otomara a Ajav, v podstatě další zápis nemusím psát :-) Všichni máte dobrý odhad, tak to abych přidal ještě něco navíc! :)

Co se týká Valentýny a Zdenala, tak mě pobavila Zdenkova poznámka. Samozřejmě pravdivá. Jinak jsem rád, že vnímáte růst vzájemné náklonnosti stejně jako já.

Alyssa: Hvězdná pěchota je skvělá klasika. Taky jsem nad ní přemýšlel, jestli tam nehodit nějakou narážku či poklonu Henleinovi. Co by to tak mohlo být? Teď mě nic tak charakterisktického nenapadá. Uvidíme. :-)

Žádný Titanik, ale Hvězdné války :o)

Pamatujete na tu chapadlovitou potvoru, co bydlí v lisovně odpadků na Hvězdě smrti? To bude teprve rambajz, až se potká s Kraksnou :o)

Mimochodem, spíš než zviřátka by mě děsily třeba skládkové plyny a podobně. Vidět to není, bojovat se s tím dá blbě a čas od času by to mohlo být hořlavé... A Eliška na místě hornického kanárka není milá představa.

Vím, že jsem tu nový a

Vím, že jsem tu nový a dokonce jsem si totálně zaviroval domácí počítač, takže píšu z oblíbené putyčky, ale ... Mně tenhle zápis neasocioval ani Hvězdnou pěchotu ani Hvězdné války a dokonce ani posvátné všepožírače z Mumie. Já jsem hned při prvních řádcích myslel na Strugackých "Stalkera", potažmo "Piknik u cesty". Rušští bratři zde rozjeli svoji imaginaci ve velmi podobném prostředí a duchu jako Pavel. Zkuste se nad tím zamyslet. Zdravím všechny a fakt se těším, co Pavel, a vlastně my všichni dál vymyslíme.

rýře a brouci?

Tak se mi konečně podařilo očistit monitor od rýže, kterou jsem vyprskla při zmínece o "broucích". Už nikdy nebudu obědvat při čtení Labyrintu. Jen na vlastní nebezpečí :-)
Jinak zápis povedený. Okamžitě mi to evokovalo Hvězdnou pěchotu, brrrr. A scénka Zdendy jakožto diCapria v Titaniku... super...
Těším se na další obludky a doufám, že si Eliška zgustne na nějakých drobnějších potvůrkách, aby chudák Slíva měl v sobě přece jen nějakou krev...

Heinlein

Mám některý knížky od Heinleina čerstvě načtený a teda taky mě nic nenapadlo, maximálně Eliška jako obdoba Lummoxe a jeho postavení mezi vlastním druhem :D TO by se docela hodilo a mohlo by to partě pomoct při nějakym malérku. Ale pak už to zase s Heinleinem nic moc společnýho nemá :D Tak třeba dodat vhodného kocoura :D Hm, asi mi to nemyslí. promin.

Ginny: to je fakt, také

Ginny: to je fakt, také jsem na to nejdřív myslel. Jedovaté plyny jsou reálnější, ale zase se s nimi hůř pracuje - nejsou tak čtenářsky vděčné :-) Jen si představte, že by třeba Slívu honily plyny...

VofS: Strugackých jsem zatím nečetl, ale určitě se na ně chystám... Ke čtení je toho tolik a času tak málo... :-)

Fjara: Rýži nemám jen na monitoru, ale také na TV. Kdykoli zapnu ČT2... To byl jen suchý vtip. Ať žije Olympiáda. :)

Ajav: Lummoxe jsem snad kdysi dávno dávno četl. Co se týče koček, jedna opravdu speciální a úžasná se objeví v Městkých válkách :)) To můžu slíbit - na mou duši, na psí uši a kočičí svědomí!

S troškou do mlýna...

Také se připojuji k těm, kteří si vzpomněli především na Život brouka 2(Hvězdná pěchota), plyvnutí kyseliny zase Vetřelce(scéna, kdy Alien strčí hlavu do zavírajících dvěří a Johnny je uvolní svou pumpovací brokovnicí, za což je po zásluze odměněn).

V knize žádné pořádné hlášky nebyly, přece jen byla na "vážnější" notu, ale z filmu si navždy budu pamatovat dvě: Atom na ně, Rico! a starou klasiku už od dob Barbara Conana: Chcete snad žít věčně?!

Náhodou jsem narazil na tohle

třeba vás to pobaví, stejně jako mě. Misheard lyrics - Nightwish... ;-)

http://www.youtube.com/watch?v=gg5_mlQOsUQ

Náhoda?

S tímhle videem mě před asi třemi dny seznámil bratránek...je to magická náhoda a nebo "in" video, ke kterému se postupně dostanou všichni? x) Kdo ví...
Každopádně jeho stvořitelka snídala vtipnou kaši :).

...

Jo tak tohle video jsem taky nedávno viděla... Vtipná kaše nejen k snídani, ale i k obědu a večeři :-ú

Nováček

tak včera jsem se úplnou náhodou dostal na tuhle stránku a jedním dechem přečetl dosavadních 61 kapitol a měl bych pár dotazů...

Jak to vypadá se 73? Zasáhne ještě nějak do příběhu nebo je už úplně mrtvý, když to tak řeknu?

Je paráda, že v textu se dají vysledovat stopy jiných knih a filmů, i když někdy možná i nechtěně :), není v plánu dát dohromady kompletní zdrojnici nápadů jakožto inspiraci pro dobrou četbu a pokoukání?

A do třetice u loga se pořád bavíte o červené botě a zatím jsem nenašel vysvětlení co to znamená, pouze náznyka.. Vysvětlí mi to někdo?

Předem díky...

chaot.blog.cz

Re:

Metalýza: opravdu náhoda. Možná už je to staré, já na to narazil na youtube až včera.

Chaot: Vítám Tě! 61 zápisů v kuse, to je bezpochyby nový rekord. Je to hodně přes 200 románových stránek (i bez komentářů) - z monitoru je to tedy pěkný záhul :-)

Jak to vypadá se 73? Je to ošemetná věc, přemýšlím nad tím teď často. Určitě se ještě do konce příběhu objeví - tohle čtenářům dlužím, ale kdy to bude a jestli se jenom nemihne, to zatím nevím. Jak jsem ale kdysi slíbil, jednou napíšu nějakou povídku nebo novelku, kde se dozvíte celý jeho příběh.

Co se týče stop a odkazů na další knihy, filmy a osobnosti, dělám je rád, ty viditelnější i ty skryté, které vychytá jen pár fajnšmekrů :-) Žádné seznamy si ale nevedu, takže nechám pátrání na čtenářích :)

Výklad o červené botě přenechám povolanějším, vždyť já také nechápu, co je na tom tak zvláštního ;-)

PS: díval jsem se na Tvůj blog. Zaujala mě a v jistém smyslu i pobavila třeba ta sonda Změna vnímání sebe sama... (myslím, že tohle prožil/prožívá leckdo z nás). Třeba časem něco přidáš do Čtenářské dílny?

to: Pavel Renčín

Tak jestli jste můj blog projel celý, tak nějaké povídky tam mám.. Teda sice nejsem skalní fantasta, ale tenhle typ literatury mě začíná bavit čím dál víc :), tak možná za čas, až budu mít náladu, něco přibude.
chaot.blog.cz

Brouci

Hmmm, mně se při zmínce o broucích jako první mihli v hlavě Beatles. To je ta únava, sluníčko a několik hodin s cédéčkem v autě. :D

:D :D :D

Úplně to vidím!

Kraksna se s děsivým skřípotem, který by jí záviděl i Expres Brněnský drak, probíjela hromadami plechovek, skla, rozkládající ho se kompostu a kostmi nejrůznějších tvorů - psů, krys, lidí, mamutů, velociraptorů, mamutů a jednoho moby dicka. Mustang P-51 ji málem otevřel jako megalomanský otvírák na konzervy.

Útoky nepřestávaly.

"Ty brouci si snad nedají pokoj!" Zakřičela Rita a uhýbala před Ringo Starem, který si ji pokoušel strčit paličky do nosu. Nedaleko se Zdenál přetahoval s Paulem, který chytil mladíkovu ruku do Éčkové struny a pokoušel se mu ji ukrojit.

"Ne! Pravou ne! Levou je to jak od cizího, vezmi si ji!" Křičel Zdendalf a snažil se mu vyškrábnout oči.

Slíva se díval na hladinu odpadků, která se zavírala nad Goergem.
"O dalšího zkurvenýho popíkáře míň," odplivl si znechuceně a vydal se pomoci Zdendalfovi s Paulem. Měl s ním nevyřízené účty.

"Ještě jeden se tu musí ukrývat, byli přeci čtyři!" Varovala je Valentýna. Kořínek postřehlm dvojici prasátek. Otočil se. Pohlédl do Lennonovi tváře. Světlo se odráželo od jeho brejliček, pokoušelo se ho oslepit. Přes hranu se natáhl spár. Hlava následovala.

"Dohrál jsi, Johne," pronesl Kořínek klidně a kopl monstrum rovnou do obličeje. Rozhlédl se po ostatních. Zdenál rval se Slívou MacCartneyho na kusy. Rita předváděla své bubnové sólo s kurýrem na Ringovi, jehož žebra zvučně a zněle praskala do rytmu.

Tihle už tady strašit nebudou, oddechl si starý pán. Teď si ještě podat Rolling Stones.

Tak tohle je

pořádná akčárna. Líbil se mi Slívův výrok "O dalšího zkurvenýho popíkáře míň". Moc pěkný! Při tvém zápisu jsem si vzpoměl na jednu písničku, Velkej Mimoň (myslím od Merty a Dobrý úrody). Je to taková ta klasická fotbalová. V jedné sloce se zpívá: Jando, Jando Katapult je lepší. Chceme vidět krev!
To by mě zajímalo, co by v tomhle stylu zařval Slíva? MacCartney, MacCartney Black Sabath jsou lepší! :-D
Jinak když už jsme u toho Slívy, myslím si, že kdyby se objevil v nějaké humorné povídce, určitě by vypadal jak Dejdar - Ozzák :-))

:-) bodkin boduje

Jo tak tahle Broučí paralela mě pobavila. :-)

Brouci jsou nesmrtelní!

Zodpovědně prohlašuji, že Bodkinovo vylíčení bitvy na skládce je nejen zcela tendenční, ale i nepravdivé. Počítačová entita Bodkin své informace patrně čerpala od metaláka Slívy. Já ovšem mám poněkud jiné informace. Je sice pravda, že Brouci nad Kraksnou nezvítězili, ale rozhodně nebyli zmasakrováni, jak se nám Bodkin snaží namluvit. Ba právě naopak, při spořádaném ústupu Lennom s ironickým úsměvem prohlásil, že vítězství Kraksny jsou pouhé PŘEDSTAVY a Paul přisvědčil, že je to všechno VČEREJŠEK ale NECHME TO BÝT. Pravda, v té chvíli Rita zaútočila Expres kurýrem, jehož elektronický hlas kokrhal, kvákal, bučel a řehtal a volal DOBRÉ RÁNO, což Brouky vyděsilo natolik, že začali ječet HELP! HELP!, střelhbitě naskákali do ŽLUTÉ PONORKY a zmizeli v hlubinách skládky, až někde v temných slujích ZA JAHODOVÝMI POLI, kde je CHOBOTNIČINA ZAHRÁDKA. V tom zmatku bohužel zapomněli na Ringo Stara, který se naštěstí nenechal vyvést z míry, otevřel si s Wúdym plechovku piva, půjčovali si navzájem Skleněné oko a Prsten (ten jeden, co vládne všem, všechny do temnoty sváže!) a s povzdechem se navzájem utvrzovali, že tohle zase byl PERNÝ DEN!
Takhle tedy proběhla podle hodnověrných svědků bitva s Brouky!!!

Jistě, jistě...

ale řekl jsi jen část pravdy, která se hodila pro Broučí propagandu.

Tak nějak se vytratilo, že při promyšleném ústupu zastavili JUDE, existenci neurčitého věku a pohlaví, které slíbili hodit do Norského lesa, u výstupu ještě přibrali starou podloudnici ELEANOR RIGBY a vsadím se, že nakonec CHTĚLI KROMĚ DRŽENÍ RUKOU i něco více. A ZATÍMCO Paulova KYTARA JEMNĚ LKALA do dalšího dění, George nedal přednost zprava U-BOOTu 1941 převážející druhý klon Adolfa Hitlera, došlo ke střetu, při němž se obě plavidla ponořila až do Vltavsko-Mariánského příkopu, odkud byla vyzvednuta říční policií a posádka vzata do vazby kvůli řízení pod vlivem big beatu...

:)))

opravdu, časy LSD se vrací! :-) Sláva! (teď mě přijde zabásnout Urna za propagaci narkomanie mezi nezletilci).

Musím ocenit, že Bodkin uznal nepřesnost svých informací,

které měl od Tomáše Slívy, kdežto mně průběh bitvy podrobně vylíčil SERŽANT PEPŘ, jenž velel svému mužstvu z KAPELY OSAMĚLÝCH SRDCÍ na ŽLUTÉ PONORCE. Jsem rád, že Bodkin mé zprávy doplnil o další cenné detaily, které mí unikly. Například jsem vůbec netušil, že posádka ŽLUTÉ PONORKY zabloudila do Vltavsko-mariánského příkopu a skončila ve vyšetřovací vazbě na Pankráci. S dychtivostí zneuznaného novináře jsem se tam hned vydal a zjistil, že zajatí BROUCI jsou přísně střeženi podivnými obludami PTÁKEM ROSOMÁKEM a KAMENOŽROUTEM ZELENÝM, které prý na ně vyslala závistivá česká kapela, která o sobě sebevědomě tvrdí, že přišla až z Olympu. Naštěstí jsem oběma netvorům strčil něco do zobáku a pronikl do přísně střeženého prostoru. Co jsem tam zjistil, to mě naplnilo smutkem. Zatímco John se tvářil jako hrdina a pateticky vykřikoval DEJME MÍRU ŠANCI a VŠICHNI KE MNĚ!, Gerog vzýval HARE KRIŠNU a Paul se psychicky zhroutil a jenom chroptěl OH, MILÁČKU to je KONEC. Ožil teprve, když jsem vybalil trochu trávy, o níž jsem strážným drze tvrdil, že ji nesu správci věznice pro jeho hýčkané králíky. Po několika šlucích se Paul vzpamatoval natolik, že mi byl schopen souvisle vylíčit cíl útoku BROUKŮ na Kraksnu. Chtěli se totiž zmocnit Ritina cenného nástroje, "Expres kurýra na smrt". Dozvěděl jsem se dokonce proč - a to je, přátelé natolik senzační odhalení, že uvažuji o tom, jestli vám ho nezatajím a neprodám tu informaci raději Blesku, protože tuším, že tam bych byl lépe odměněn (tady mě Pavel nanejvýš odmění tím, že mě nechá zabít v další části Labyrintu!). Ale přece jen mi to nedá... No, tak dobře, když tak škemráte a děláte na mě ty voči jako Kocour ze Shreka...Tak já vám to povím. "Expres kurýra na smrt" vymyslel patafyzik Max, jenž byl Paulovým spolužákem na střední škole v Liverpoolu. Přichystal ho jako záludnou zbraň na jejich neoblíbenou třídní učitelku. Mezi kamarády se té věcičce říkalo MAXOVO STŘÍBRNÉ KLADÍVKO. A to kladívko se ukázalo být velice aktivní; udělalo bong, bong, bong do hlavičky a hned vyrobilo úhlednou mrtvolku. Z učitelky, z jedný holky... Kladívko se zkrátka vymklo kontrole a jeho řádění neznalo mezí. A pak někam zmizelo... Teprve po letech BROUCÍ zjistili, že proslulé Maxovo kladívko se skrývá pod jiným názvem v pražských kanálech a že se vetřelo du rukou jakési Ritě. Cílem útoku ŹLUTÉ PONORKY na Kraksnu bylo tedy opětné získání Maxova kladívka. Bohužel se to BROUKŮM nepodařilo a metalisté nad nimi mohou posměšně triumfovat, ačkoliv by se tyhle dvě síly měly v zájmu záchrany světa spojit. Vždyť mají společné kořeny! Jen si vzpomeňte, kdo začal s dlouhými vlasy? No, ano, právě BROUCI! Takže holohlaví HLUŠÍ jsou pro všechny společným nepřítelem. HELP!

No, tohle!

Tak jsem se konečně přes Pevnost dostala i do internetového Labyrintu. A jenom zírám, co se tu všechno děje. To je až neuvěřitelný, jaká jste parta a jak chrlíte nápady! Napětí, legrace i lecjaký poučení :D
No, Bodkine a Otomare, ti vaši BROUCI mě fakt diostali. Ještě teď se při psaní pořád překlepávám, jak se mi ruka třese smíchy.
A Labyrint je opravdu napínavý! Hned pokračuju na další zápis. Labyrint je fakt droga. A když delší dobu nemám pokračování, dostaví se absťák :(

Je to fakt, Pavle, nebyla to snad bezděčná inspirace?

Zrovna jsem si pustila "Abbey Road", tu poslední desku Beatles, a zjistila jsem, že otomar má pravdu, že ta Paulova rozverná písnička "Maxwell's Silver Hammer" opravdu popisuje "Expres kurýra na smrt"!

RE: Morana

Tak to se obávám, že nebyla :-) Beatles mám rád, ale celé jejich dílo určitě neznám... Stejně tak tuhle písničku.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007