Labyrint - Zápis 63: UMÍRALA

Kraksna umírala. Motory v roztrhaném těle ztichly. Parní kotel praskl, otevřel se jako srdeční sval. Na studenou zem se valil černý olej, nafta vytékala pramínkem tmavším než krev. Přední světlomety rozdrtil při pádu zrezlý motocykl, levé okno osleplo poleptané kyselinou. Provazy zábradlí byly přetrhány, roztřepená lana se kolem povalovala jako přeťaté žíly. Při zběsilém úprku ze sebe Kraksna vydala vše. Sama si nenechala nic.

Nacházeli se jen desítky metrů od skládky. Ve chvíli, kdy opustili její území, útoky ustaly. Živé moře bytostí, které zaplavily Kraksnu, z neznámého důvodu zanechalo pronásledování. Obří strom smrti se po chvíli sklonil, splaskl a rozlil se mezi odpadky. Za chvíli po něm nebylo ani památky. Skládka opět utichla, znehybněla. Zůstal jen pach smrtelného nebezpečí, vznášející se nad ní jako přízrak.

„Kde je Wůdy?“ zeptala se Rita. Opírala se v kabině o stěnu a pokuřovala špaček cigarety, který přinesla jedna z vln odpadků. Ignorovala, že jsou na něm stopy cizí rtěnky.

„Je dole a brečí,“ povzdechla si Valentýna.

„Šel na obhlídku Kraksny,“ ozval se Zdenal. „Odkdy kouříš?“

„Odteď,“ odsekla Rita. Vydechla ústy kouř a nasála ho nosem.

Zdenal pochybovačně zavrtěl hlavou. Přetáhl si přes ni kápi. Zapálil svíčku a ponořil se do studia grimoáru. V okamžení přestal reagovat na okolní svět.

„Jsme v hajzlu,“ přiloudal se Slíva. „Přes tohle šílenství se nedostanem.“

Kývla. Típla špaček cigarety. „Vymyslíme jinej plán.“

„Takže to dlouhé trmácení, mapa ze dřeva a řež s kanibaly, to všechno bylo zbytečné...“ vzdychl Kořínek.

„Mohli jsme si ušetřit nervy,“ kývla Rita.

Když už bylo ticho příliš dlouhé, ozval se znovu Kořínek. „Však nejsme z cukru, že?“

Nikdo neodpověděl. Kraksnu obklopoval smrad zadřeného motoru, spáleného oleje a spečené gumy... Smrad porážky.

Valentýna se toulala podél skládky. Ve tmě viděli jen houpající se petrolejku v její ruce.

„Neměla by chodit tak blízko,“ mračila se Rita.

Na žebříku zazvonily podrážky, nad okraj Kraksny se vynořila ruka. Mezi ukazovákem a palcem držela oko-skleněnou kouli. Zatočila se jako periskop. Po té se opět zanořila. Wůdy se vyškrábal na palubu, které chyběla většina zadní části. Obrovské kolo bylo zkřížené a jeho lopatky zohýbané. Prkna podlahy popraskala, na zádi byla rozmetána do všech stran a odkrývala pokřivenou nápravu. Na mnoha místech byl plášť Kraksny poleptán cákanci kyseliny až na vnitřnosti drátů. Na tváři vousáče byla černá stružka slzí, na které se nachytal prach.

„Jen si trošku odpočnu,“ huhlal si pro sebe Wůdy. „Trošku si poležim a začnu s opravama.“

Slíva se naklonil k Ritě. „Někdo by mu měl říct, že je to na vodpis.“ Ta ale zavrtěla hlavou.

„Jasně, za chvilku bude jak nová. Spravím ji, žádnej strach. Pár dní, možná tejdnů, víc to trvat nebude.“

„Wůdy,“ Rita se snažila být jemná. „Nemáme pár dní. Každou chvíli se tu můžou objevit Hluchý. Zůstali bychom trčet mezi nima a skládkou.“

Vousáč pokýval a nahrbil se ještě víc. „Jasná věc. Zejtra bych mohl zprovoznit předek. Pudu se mrknout, určitě něco objevim mezi tim haraburdim.“

Poslední kostlivec, který válku se skládkou přežil Wůdyho podepřel pod paží. Vousáč na něj vděčně pohlédl.

„Nemůžeš se tam vrátit, Wůdy! Nemůžeš tu ani zůstat. Musíme se hnout!“

„Tak se hněte sami. Třeba si i trhněte!“

„Nenecháme tě tu. Pojď s námi...“ vybídla ho Rita. Dlouho se dívali jeden na druhého. Sklopila oči jako první. „Nebude to už dlouho trvat a všechno to skončí. Tak nebo tak.“

„Musim spravit Kraksnu. Ona je... Je to můj život.“ Něžně pohladil ohnuté zábradlí, které končilo ostrou hranou zlomu. „Znamená pro mě víc... než Karel Gott.“

Rita dál nenaléhala. „Nakonec, je to tvý právo. Chtěla jsem se ale ještě zeptat. Wůdy, jak vypadá Wihelin?“

„To nikdo neví.“

„Vypadá jako člověk?“

Wůdy se postavil, zkoumavě se na ni zahleděl. „Řiká se, že vypadá jako nelidská stvůra. Kdo se na něj koukne, zešílí. Někdy mě napadá, jestli jsem ho kdysi nepotkal. Ale tuhle vzpomínku nemam ani v bločku.“

Na palubu vystoupala Valentýna. Byla bledá, hluboké oči měla světlé jako nebe, zorničky rozšířené strachem.

„Musíme jít. Pane Kořínku, Slívo, vstávejte. Zdenale, prober se! Rito, přišel čas.“

„Co se děje, Val?“

„Myslím, že vím, co mám udělat.“

„Co to říkáš?“ zeptal se Zdenal a zavřel knihu, ze které si zrovna vypisoval slova na předloktí.

„Musíme jít. Jsem na řadě...“ pípla Valentýna a třásla se strachy.

Rita ucítila přítomnost něčeho podivného. Cizího a zároveň známého, tajemný šepot na hranici mysli. Jako by v očích Valentýny zářilo něco z osudovosti Ritina snu.

K překvapení všech kývla: „Veď nás.“

Valentýna si na záda hodila batoh. Chvíli váhala, sehnula se a políbila na rty Zdenala, který jen překvapeně zamrkal. Zvedl k ní ruce, ale ona už byla pryč. Na krk si pověsila loutnu. Sestoupila z žebříku a vydala se zpět ke skládce. Nevěřícně ji následovali. Muži se nechápavě dívali jeden na druhého. Rita nepochybovala. Kráčela těsně za Valentýnou. Zdenal dívku dohonil a nabídl jí dlaň - uhnula. Kráčela a po tvářích jí bůhvíproč stékaly slzy.

„Řekly mi to varhany. Hlasy... Teď je to na mě.“

Když přišli k hranici skládky, uviděli, že za plotem čekají shluky plechových korýšů, okřídlených hmyzích bestií, krabích a pavoučích bytostí z nočních můr.

Valentýna si utřela nos. V tichu se dlouho dívala před sebe. Rita se ohlédla na Zdenala. Slíva pokrčil rameny. Valentýna začala vybrnkávat složitou melodii. Její prsty se roztančily po strunách loutny v mrazivé nemelodické písni plné táhlých půltónu a neznělých not, doprovodila ji chraplavým zpěvem, každou chvíli ho přerušovala výkřiky, které jako by ani nevycházely z jejího hrdla. Její hlas stoupal do falzetu a vzápětí sklouzl v chrchlavou a břitkou píseň špíny a kovu. Píseň táhlé slizkosti a odlesku ohně na barevných střepech. Dekadentní ukolébavku hniloby a rozkladu.

Valentýna hrála na loutnu a zpívala. S přivřenýma očima kráčela skládkou, a ta se před ní rozestupovala jako Rudé moře. Tisíce tvorů všech velikostí se srocovaly kolem nich, avšak nepřekročily vzdálenost několika metrů, jako by jim bránilo neviditelné pole. Jako by skupinu halilo mocné ochranné kouzlo.

Rita, Zdenal, Kořínek i Slíva opatrně našlapovali za Valentýnou, oči měli rozšířené děsem. Napínali uši, jestli nezazní zadrnčení prasklé struny. Jestli Valentýna nezakopne, neudělá chybu. Slíva si něco drmolil, a kdyby neměl na rameni vytetovaného satana, snad by to připomínalo modlitbu.

Dívka kráčela skládkou, nebylo jí vidět do tváře. Její zpěv vzlétal k neviditelnému stropu kdesi nad hlavami. Valentýna zpívala, a každým krokem jí rostly vlasy.

Následovali jí - v zajetí řezavé i mámivé melodie nahrazující oblohu podzemního vesmíru. Uspávající a konejšící melodie, rezonující s duší kanálů.

Valentýna kráčela, a každý krok jí upíjel život.

Netrvalo to dlouho. Jen tak, jako trvá rozvážně ujít tři stovky metrů. Když po příkrých stupních stoupali do skalního srázu, skládka za jejich zády zůstala nehybná. Neposedné konečky vlasů se Valentýně plazily po zádech jako živí hadi.

Komentáře

Přináším vám zápis 63

Je trochu smutný a trochu překvapivý. Jak se někdo nedávno ptal - došlo i na Valentýnu, aby ukázala, co v ní je. Snad se vám bude líbit.

Dnes vyrážím do Ostravy za svým redaktorem kvůli Městským válkám, vrátím se až v neděli.

Vaší pozornosti doporučuji 2 místa:
Vyhlášení soutěže o logo (Zuzka právě zpracovává finální verzi pro placku), zde: http://www.pavelrencin.cz/vyhlaseni-souteze-o-logo-labyrintu

A Čtenářskou dílnu, kde se objevilo mnoho novinek:
http://www.pavelrencin.cz/ctenarska-dilna

Poznámka pod čarou: první odstavec je necitlivě rozdělen na dva, protože by byl jinak náhled na HP prázdný. Budu muset zvýšit počet zobrazovaných řádků.

Příští zápis se bude jmenovat - možná BIOHAZARD... možná jinak :-)
A teď už fakt musím letět!

Ani chvilka odpočinku

Heh už se opravdu moc těším na ten Biohazard.

Jenom mě napadá. Jak těžký to mají dojít k Hluchým. Co teprv až k nim dorazí ....

Metalová ukolébavka

a to doslova - vždyť Valentýna hraje píseň pro staré kovy, pro rezavé železo :-), pro plastikový odpad, pro shnilotiny a cizopasnou havěť, pro všechno to svinstvo ze dna podsvětí. Ano, i věci odporné mají svůj rytmus, svoji píseň, jen ji odhalit a poznat! Loutna a grimoár... Tajemství vibrací (to není jen magie, ale také fyzikální poznatek, že zvukové vibrace působí na uspořádání hmoty a na stav živých organismů). A není to bez oběti. Kolik času svého života zanechala Valentýna v té písni během přechodu skládky? Podle toho, jak mohutně jí narostly vlasy, to může být dobrých pár roků. A Wúdy také obětoval svou Kraksnu. Snad ji ještě někdy dá dohromady. Smutně nadějná kapitola... Opět skvělé, Pavle, palec nahoru!
Jinak, Pavle, jak jsi chvatně psal před odjezdem do Ostravy, uniklo ti pár překlepů a hrubek. Nebudu je vyjmenovávat, jistě si jich všimneš. Akorát v poslední větě bych přece jen doplnil, že Valentýně se po zádech plazily neposedné "konečky vlasů".

Hmm, Valentýna ukázala co

Hmm, Valentýna ukázala co všechno v ní (a té její loutně) oprvadu je. Doteď jsem si myslel, že ji to zavede pouze do "baru" kde zodpoví nějakou z otázek. No... a zdá se že loutna nakonec "pochází" snad od samého Mojžíše.:)
Už abys byl z Ostravy zpátky, Pavle a naservíroval ním Biohazard.

P.S. Chudák vůdy, jak k tomu příjde když tak zmizeli a nechali ho samotného s kostlivcem a tím co zbylo z Kraksny? Znaména to, že se s ním (?!prozatím!?) loučíme a snad se zase někdy objeví a vytáhne je z průseru?!

Opera?

Jak tak vidím otomarův zápis, tak se brzy dočkáme dalšího textu, co?

Tak tohle je pro mě jedna

Tak tohle je pro mě jedna ze zatím nejlepších kapitol Labyrintu... A taky se v ní objevuje cigárko, což byla věc, kterou jsem tak trochu postrádal... a nebudu rýpat a tvrdit, že na skládce, by byl vajglík hned mokrý :)

Mám či nemám?

Má to smysl komentovat (za sebe, ne za rebela, ten spí, přečte si zítra a pohledá chyby), když je to skvělý? Mě se to líbí a to nemám smutný věci rád, moc pěkný.

chaot: Cigára tam nechyběli, protože cigára jsou o ničem :-P
Ale taková vodárna, to je něco jinýho ;-D

tabák v labyrintu

Tokový cigárko po ránu, tabákový kouř se mísí s vůní kafíčka, k tomu nová kapitola labyrintu - není nic lepšího. Vodní dýmka je dobrá na pokec s kamarádama ale jinak požitek nic moc... (sorry za off-topic, ale k tomuhle jsem se vyjádřit musel)

jenom hnidopišsky

...hlas stoupal do falzetu (falsetu), falsum je trochu neco jineho...

Re:

Po příjezdu jsem text ještě přečetl a opravil "do falzetu" (díky, hyeniku) a ještě pár drobností. Teď čtu komentáře, :-) vidím, že neunikly pozornosti. Byla to volba v klidu přečíst a nebo nasadit až po víkendu...

Tores: ano, pro tuto chvíli se s Wůdym loučíme... Ten starý pes je zdrcený, sám netuším, jestli dá ještě Kraksnu dohromady...

Chaot: cigárka v literatuře mi nevadí, navíc jsem teď zjistil, že Rita dřív kouřila, jak z ní ale Labyrint obrušuje slupku po slupce, zbavuje ji civilizačních návyků, studu, pozérství a zábran... staré nešvary se derou na povrch :)

Vodní dýmka

By se mohla objevit třeba v sídle Hluchých. To by naše parta koukala, kdyby uviděli vládce podzemí v salónku pokuřovat vodní dýmku ^_^ Třeba to jsou taky jenom lidi a potřebují si občas odfrknout.
----
The world we live in is another skalds dream in the shadows...

Re: Vodní dýmka

...Hned se mi vybavil Houseňák z Alenky za zrcadlem :-)

joj!

Ztráta věrného průvodce vždycky bolí, ať je to loď podzemní, vesmírná, věrný oř, pes nebo jiná entita. Takže popis zničené Kraksny Mileny mě zatím bolel víc, něž sebeobětování Valentýny... to teprve přijde.
Ale to viditelné stárnutí skrz vlasy... ježilo se mi co se ježit dá.

Ad cigára kontra vodnice...
ze svých dávných mladých punkových let znám chuť takzvaného "harvest" tabáku, tedy přebalované vajgloviny. Jako nynější nekuřák jsem Ritě jednoznačně záviděla, kdo nepropadl hlubinám nikotinové závislosti nepochopí.... uááááá

Ad kanální metal...
Brácha měl skladby jakéhosi týpka snad z Plzně který provozoval (slovo hrál nevystihne) industrial? metal.
Vím že měl nahrávky kanálních deklů koulených plzeňskými kanály. Jedno z CD se jmenovalo Umbrtka a to další zkusím zjistit.

Pro Pavla a Bodkina...
Melanžové sušenky se skrývají v balíčku tmavých polomáčených sušenek Opavia, ale musí to být ty tmavé s tmavou čokoládou. Nás neošálí :))

O Umbrtce

Něco málo, není to industrial, ale prachmatismus, což je v podstatě to stejný, ale prachmatismus je spojován pouze s Umbrtkou, zatímco industrial označuje hodně kapel. Umbrtka je jedna z několika kapel Lorda Morbivoda, je z Plzně a další kapely jsou Trollech, Stíny Plamenů, Kvarkus a War o war, snad sem nic nevynechal.
Umbrtka hraje prachmatický black metal.
Zde ukázky z trubky:
http://www.youtube.com/watch?v=T0ng3XA4OOo
http://www.youtube.com/watch?v=BHZ50Zc5Y5w

Já osobně mám radši Trollech ;-)

Skleroza :-/

Stíny Plamenů jsou ale kanální metal, v textech jde opravdu o plzenské podzemí, kanály a podobné věci.
Zatímco texty Umbrtky jsou o šedi, prachu, dělnické práci a podobně.
Zde Stíny Plamenů: http://www.youtube.com/watch?v=fkhK3U3rbj8
Toš tak, konečně něco čemu rozumím :-)

BTW: rebel zase hledal a zase nenašel :-/

viz Umbrtka

no vidíš Albýne, jsi na správném místě ve správný čas :)) já si jen pamatuju, že to existuje. A že jsme si to pouštěli když jsme naposledy škrábali u babičky střechu. Podrobnosti už jsem dávno vypustila. není to můj kotlík guláše :)) ale na děsení sousedů a pakárnu na střeše je to dobrý :))

Industrial

Na něco takového budou určitě pařit i večeřet Hluší. Slíva by mohl hochy z Umbrtky znát... :)
Na mě je to už příliš velký nářez.

chudák kraksna

Mě jí bylo tak líto, že jsem jí skoro obrečela s Wůdym.
Jinak je zajímavý jak se příběh posunuje. Začínalo to velice realisticky a postupně je tam víc a víc kouzel a tajemna. Nechci nikoho urazit, ale trochu mi to připomíná Ztracený, kde sice nikde nevysvětlili ani to co bylo na začátku ale zdatně tvoří pořád další záhady. Takhle to tu ale, pevně věřím, neskončí, že ne?

Jo, Stíny Plamenů :-)

poslechl jsem si to - a vida, už víme, co hrají a poslouchají Hluší v kanálech, máš, Pavle, pravdu. Zpověď "syna poklopů" (škoda, že všemu z textu jsem nerozuměl, to je vůbec problém metalu, že z textů pochytíte tak 50 %), ale to bloudění plzeňským podzemím... No, to tam je :-)( Zdá se, že něco visí ve vzduchu a všichni z různých stran teď tíhnou k Labyrintu :)). Já sice tenhle druh hudby moc nemusím, ale pro určité situace je skvěle "stylotvorná"!

Tak mě to zaujalo,

a lord Morbivod je skutečně fascinující postava plzeňského metalu. Dovedu si ho představit v naší metalové opeře v roli Sedmtři :-))
Jeho písně jsou po hudební stránce skvělé a dokonale vystihují prostředí (Stíny plamenů - kanály; Umbrdka chátrající továrny a železniční nádraží; Trollech démoničnost přírody a pohanských kultů). Má bezvadné melodické nápady (a nejen drsné rify - například taková skladba "Mlha nad Peklovským potokem" je přímo snová lyrika). Ale radši bych jeho hudbu poslouchal jako orchestrálky. Chroptění zpěváků je sice stylové, ale po chvíli na mě působí jednotvárně a nudně. Někde je to na místě, ale někde to působí jako zbytečná křeč.

pardon

Ted budu asi mimo téma, není to poprvé a nejspíš ani naposled, ale stejně se omlouvám ;-)
otomar: "to je vůbec problém metalu, že z textů pochytíte tak 50 %"
Dovolím si zásadně nesouhlasit. Třeba Trollech jsou česká kapela a textům rozumím z naprosté většiny, i když zpěv je docela brutální. U cizích kapel bych rozuměl za předpokladu, že bych znal jazyk.
Opravdu není moc metalových kapel, kde textům neporozumíte vůbec. heavy/power/speed atp. metalovým kapelám jde porozumět bez problémů, u black/death metalových je to těžší, ale časem si člověk zvykne a porozumí i jim.
Omlouvám se, ale já to "musel" vysvětlit, protože si to myslí prakticky všichni co metal neposlouchají a já rád poučuju :-D

Díky Albýne

Něco takového jsem o metalu pro nemetalisty chtěl taky napsat, ale byl jsi rychlejší.

Otomar:
To je výborný nápad. Lord Morbivod jako Sedmtři by se do naší metalové opery hodil.
----
The world we live in is another skalds dream in the shadows...

:-)

Otomare, já jim při prvním poslechu taky moc nerozuměl, abys věděl, že v tom nejsi sám. Ale respekt, metaláci. :)

73morbivod

nehodil, imho je to uplne stejna totalni mimoza jako Landa.

Ajav ještě dlužím komentář ke Ztraceným

zajímavý postřeh, zatím se mě na to ptali asi jen tři lidé. Ztraceni byly skutečně jedním ze vzdálených inspiračních zdrojů - líbilo se mi na nich, jak byl každý díl samostatně (v rámci možností) pointovaný, interakce postav a to vytváření otázek (v tom byl ale ještě lepší vzor mnoha moderních seriálů tohoto druhu - geniální Twin Peaks). Na rozdíl od Ztracených ale nechci pokračovat donekonečna a hodlám zodpovědět (snad) všechny důležité otázky do konce Labyrintu.

Co se týče přibývání fantastických prvků, je to ono "loupání cibule". Čím jsme hlouběji v příběhu, tím víc nahlížíme pod pokličku všednosti a objevujeme tajemnou duši města. :-)

Hmm...

Armed Assualt se mi nahrava o neco dele, takze se vyjadrim :) myslim ze co se "loupani cibule" tyce, tak lepe to provadi Battlestar Galactica z roku 2004 a damy a panove, rodi a se z toho psychologicka SF abych to tak rekl :) nebo spis zrodila a divak nyni ocekava co se v prosinci co lednu vyklube :) a ja nyni ocekavam se vyklube z Labyrintu. Konec muze zvratit vse v co jsem cekal :) ovsem taky nemusi :)))

Nádherný zápis

Tak za tenhle poslední díl fakt dík. Celej Labyrint jsem čekal na něco něžného, něco fantazyovského. A je to tu. Val se konečně projevila a projevila se tak jak jsem čekal. Superrrrrr, Pavle. Jenom jsem úplně jinak vnímal tu hudbu, kterou uspávala všechen ten neřád v Skládce. V hlavě mi zněla severoevropská, nádherně harmonická, inuitskejma ženskejma zpívaná hudba. Ty jejich totálně jiný troj a čtyřhlasy. Úplně slyším Valentýnu, jak si k loutně brouká a víc brouká až zpívá z plna hrdla. Krásně, čistě, a hlavu vstyčenou, zavřené oči. Jéžiši.
Jo a co se vlastně stalo s ostatníma nemrtvýma kostrounama. Jestli jsou konečně mrtví a tedy spokojený, proč nebyl cítit jejich smrad spálenejch kostí, který obklopoval Kraksnu. /Byl tam zadřený motor, spálený olej, spečené gumy..... tedy smrad porážky./ Ale celou dobu ji poháněli právě bezmasí klucí. To je ta porážka, když zbyl jen jeden.
Ach jo, jsem hnidopich.
Stejně mi tam ten industrial, prachmatismus či kanal metal nesedí. Hmmm.

Šiša

musím souhlasit s Albýnem a Yenn, šiša by se do brlohu hluchounů hodila skvěle. A co se týče vodní dýmky vs. cigarety, tak to se nedá vůbec srovnat. Nebe a dudy. Možná je to jenom deformace po čtyřletém životě v arábii, ale bránil bych ji zuby nehty:))

Další zápis

VofS: Díky :-)

Co se týče dalšího zápisu, myslím na vás. Zatím ale bohužel ještě sedím v práci a smažím nějakou prezentaci. Pokud se zadaří, tak ho nasadím dnes v noci, spíše ale až zítra ráno. Vím, teď jsem přidával po jednom týdně, ale od příštího týdne už to bude lepší. :-) Tak prosím o trpělivost.

Oko za komorové oko, tesák za zub...

Tichá nemelodie a šumění klidných plechovek se pomalu ale jistě vzdalovalo. Wůdy zarazil fňukání. Podíval se na posledního svého kostěje.

"Už jsou mimo dohled?" Kostlivec se nejdříve zahleděl na něj, pak za odcházející skupinou, znovu na Wůdyho a pak pokrčil rameny. Už několik století neměl oči, čímž přišel i o nevýhody lidských očí. Svým neživým zrakem dokázal přeletět celou rozlohu skládky - od stropu k ocelové hladině, od jednoho konce k druhému konci. Otázka nebyla pro jeho smysly. Wůdy si to brzy uvědomil.

"Promiň, koščeji, úplně jsem na to zapomněl." Sám vystrčil hlavu a rozhlédl se po okolí. Po té šílené bandě nikde ani památka. Sám pro sebe se usmál. Kraksna byla mrtvá, ale byla ještě práce, která se musela udělat.

Pomstít se.

Vrátil se do roztříštěné kabiny svého milovaného vozidla a povzdechl si. Byl to sice jen stroj, ale strávil s ním, v něm, kolem něj spoustu času. A teď mu zbývá jediné.

Pomstít se.

Vytáhl páčidlo z pod sedadla a přišel na příď své lodi. Zarazil ostrou špici mezi několik prken a začal páčit. Prkna vzdorovala, ale nakonec se zavrzáním povolila. Místnost prozářilo narudlé démonické světlo. Vycházelo z Wůdyho skleněného oka. Z jeho ďábelského úsměvu.

"Víš, pracovat pro KGB mělo jisté přednosti..." mluvil spíše pro sebe, ale nedaleko stojící kostra tomu dávala alespoň zlomek příčetnosti. Vytáhl dvojici nízkých, podlouhlých dřevěných beden.

"nadělal jsem si spousty známých a kamarádů, - a nepřátel taky, to dá rozum, proto jsem taky tady dole! - kteří mi dohodili zajímavé věcičky, když bylo třeba..." Špička páčidla vklouzla do zvoucí škvírky, hřeby se poddaly hrubé síle a Wůdymu se z hrdla vydralo povzdechnutí.

"a zatím jsem neměl důvod rozpoutat třetí světovou..." Vytáhl dlouhý válec, který pohladil jako nejmilejší milenku. Následně vytáhl i několik dalších, raketám podobných věcí. Další bedna obsahovala AKSU-74, několik zásobníků, munici, vestu a opasek jako z Dobrý, zlý a ošklivý.

"ale teď si myslím, že by neškodilo rozpoutat menší armagedon..." Začal pomalu páskovat náboje do zakrslého Kalašnikova, plné zásobníky strkal do volných kapes na útočné vestě, kterou navlékl na kostlivce. Na záda mu do speciálních kapsiček zasunul trojici protitankových granátů - čtvrtý nabil rovnou do RPG-7.

"když máme tak dobrý důvod..." Nabitý Kalašnikov sevřely kostlivé ruce, zkontrolovaly zda sedí zásobník, trhnutím dostaly náboj ráže 5,45 do závěru a zbraň odjistily. Wůdy se nad tím nepozastavil, dobře věděl, že Ivan pracoval pro AIM a jako žoldák procestoval nejednu zemi, včetně Arulca. Sám si kolem pasu upnul jen opasek. Nagant 1985 byl opravdu nízko.

"jakým pomsta dozajista je!" Vykročili.
A po několika krocích zapadli až po kolena.

O něco později, když Wůdy vyštrachal z trosek Kraksny část pontonového mostu a teď ho používali jako vor. Wůdy je odpichoval Dlouhým bidlem, který místy lapal po dechu, a kostlivý Ivan se rozhlížel kolem a zrak mu často dopadl na Wůdyho, který správně vytušil otázku.

"Co na tom? Každý se někdy opije a pak si domů dotáhne nějakou blbost - dopravní značku, dopravní kužel, dopravního policistu! Takové věci se stávají! To jsme tenkrát chlastali s Bodkinem vodku. On ji šíleně neměl rád. A jak to tak dopadlo, zase blil. Pozvracel několik stavení a dvě T-34ky, než ho vykopli z tábořiště. Šel jsem se na něj mrknout a našel jsem ho, jak zvrací někde u řeky. Nedaleko se něco vznášelo na řece, ale ještě nebylo tak zima, aby to byli ledové kry či pastevci a zemědělci. A byl to zrovna tenhle most. Bodkin taky přišel, když jsem ho zavolal, omrkl most, pozvracel ho a řekl, že by jsme to měli jít soudruhu plukovníkovi nahlásit. A v tom se z temnoty vynořil německý soldát a jen nás spatřil, tak začal na nás mířit MPčkem. Udělal ještě krok, aby nás zkosil oba a uklouzl po tom nablitým a skončil v ledové vodě - to bylo potřetí, co mi Bodkin zachránil život. Tak jsme se rozhodli, že to nejdříve sabotujeme a pak se vrátíme do tábora. Tak jsme štíply prostřední ponton a odtáhli ho pryč. Půlka Waffen SS - Totenkopf tu noc zahučela do vod severního Doněce a my tenkrát vyhráli bitvu u Kursku." Odmlčel se. Ivan už nevyzvídal. Věděl, že jede s hrdinou.

Okolní vody se jako mávnutím proutku začaly hemžit životem. Kostěj ani nemířil, střílel od pasu, ale na tom nezáleželo. Magie má k matematice tak kousek, že pro něj bylo naprosto snadné zasahovat letící, stojící, běžící i třesoucí se cíle. Svou kulku našla bestie, ukrývající se v oprýskané záchodové míse, která se chystala znenadání se vrhnout na svou oběť shora, bohužel ji prozradilo klepající prkénko.

Tvor v ruličce od toaletního papíru se pokoušel uniknout, ale i tak skončil rozstříknutý po okolí.
"Dáváš dělové rány," pravil Wůdy a spokojeně potřásal hlavou. Ivan vyprázdnil dva zásobníky a ani jednou neminul. Zůstalo po něm 60 zrůdiček, které smrt zastihla v těch nejpodivnějších nádobách a krytech.

"Tady to musí být, tady přebývá ten podělaný zeskládkysyn," zachraptěl Wůdy a odhodil Dlouhé Bidlo, který se převalil přes bok voru i se svou kočičí prackou. A tak se stalo, že našel dlouho ztraceného Štětináče.

"Vylez ty konzervožroute! Je čas odplaty!" Nikde se nic nehýbalo, buď všechno Ivan vykostil po ruském způsobu, nebo se nikdo na teritorium alfa zrůdy netroufal. Rozepnul si poklopec, proud kapek začal dopadat na odpadky obklopující vor. "Ještě že užívám ten prostenal, jinak jsme tu mohli zkejsnout další hodiny," uchechtl se Wůdy, když uslyšel vzteklý skřípot kovu. Popadl Ručnoj Protivotankovyj Granatomjët a široce se rozkročil.

Moře kolem se rozbouřilo všude přítomnými chapadly lemovanými přísavkami, háčky a injekčními stříkačkami. Ivánek je s přehledem odstřeloval, když se pokusily dostat ne na palubu. Pak se vynořila samotná bestie. Ivan pozvedl hlaveň, ale Wůdy ho zarazil.

"Tenhle je můj," zasyčel a odplivl si.
"Tahle skládka není pro nás dva dost velká, cizinče," zakřičel na bestii, "měl bys do svítání vypadnout." Chapadla se stáhla k hlavnímu tělu, pozvedla se nad hladinu a vypadalo to, že povlávají ve větru. Standoff započal.

Wůdymu se na tváři uhnízdil kamenný výraz, jak se na pravou přestřelku patří, ale o oční kontakt se pokoušel marně. V té hromadě slizu, kovu a plenek Pampers nebylo nic oku podobného. Ale co, řekl si. Oko mu opět zaplálo rudým světlem, když si zaměřovací paprsek razil cestu temnotou.

"Hail to the Gott, baby!" Zaječel a vypálil. Monstrum zareagovalo jen o vteřinu později. Exploze odervala několik chapadel - včetně toho útočícího - a poškrábala spoustu karoserií. Ivan rychle RPGčko přebil a uhnul z cesty.

"Khazad Gott!" Zakřičel Wůdy další heslo a znovu jeho hromová hůl zaburácela. Do okolí se vznesl další sliz a několik karoserií. Jedno kolem letící chapadlo srazilo Ivana z voru. Wůdy zahodil teď už nepotřebný raketomet a tasil sedmiraňák. Bestie zemřela až po sedmé kulce, která přetrhla hadičku s brzdnou kapalinou - ta byla, jak se ukázalo, prudkým jedem na všechny podzemní monstra.

Wůdy padl na kolena, sepjal ruce a sklonil hlavu.
"Děkuji ti, Gotte."

BTW - ke čtení této podivnosti doporučuji poslouchat tématickou hudbu - http://www.youtube.com/watch?v=awskKWzjlhk

Bodkin boduje... Khazad

Bodkin boduje... Khazad Gott!

Bodkin a Wůdy

Přišla jsem do školy, zasedla k počítači a šla na Stránky... a co tu nevidím? Tohle je snad to nejlepší co tu bylo! Bodkine, válíš... Jen drobná chybička. Zopakuj si shodu přísudku s podmětem: "Tak jsme štíply ", mám takový pocit, že by tam mělo být "i" :-D jinak fakt bomba!

:-)

Ano, taky mě rozesmálo Hail to the Gott, ale třeba taky Arulco, což je narážka pro fajnšmekry. Jó, je vidět, že zbraně jsou Bodkinovo koníček :-)

Tak tohle je snad první povídka z cyklu na téma Labyrint?

Opravdu skvělé, Bodkine, tak jako vždy. A navíc je v tom kromě groteskního humoru i trochu nostalgie a pravého westernového hrdinství!
A ta doporučená ukázka z youtube je také skvělá - nojo, starý dobrý spaghetti-western! Člověk by nevěřil, až na jakou mez lze natáhnout jednu scénu, kde se vlastně nic neděje, jenom tři chlapi stojí a koukají po sobě. A co to udělá s rafinovaně použitou hudbou a s detailním střihem. Myslím, že od dob režiséra Sergie Leona a jeho party už tohle nikdo tak dobře neuměl. Skoro bych řekl, že Italové dotáhli do osobitého a jedinečného tvaru avantgardní experimenty Ejzenštejna a dalších režisérů ze zlaté éry němého filmu.

Ví bůh...

Jo a ještě jsem si vzpomněl, že mě překvapilo, že to neskončilo atomovým výbuchem a tou třetí světovou :-)

Hezkýýý Bodkine

tak tenhle minipříběh smrděl spaghetti westernem jako námořník smrdí rumem :-) moc moc pěkný. Akorát mi chybělo více šílené chování Wůdyho.
A jinak, jestli si Gotťák čte komentáře, tak má určitě taky radost :-D

THX, THC...

Fjara: Myslím, že je tam těch více, kotě ;) Pokud to ale měla být nabídka tvých korekturních schopností, tak jsem pro. Opravdu nerad čtu něco po sobě více než dvakrát a je to znát.

Pavel1: Arulco snad zná každý. Metaviru nejspíše už jen pravý Guru. Taky bych mohl zkusit otestovat, jestli někdo tuší, odkud je Hail to the king, baby! PC Hra je za 1 bod, film za 3b. :D

Otomar: Také mě zarazilo pojetí. Už to není ta šílená směska divných scének, hlášek a popkulturních odkazů. A protože Posledního skřekána nechám ležet v hrobě, který si vykopal, tak nejspíše zůstane i (má) první.

Co se týče westernů, pokud je s ními spojeno jméno Leone či Eastwood, pak se jedná o nejlepší filmy. John Wayne a podobné jsou spíše k smíchu. Z nových westernů jsou skvělé Proposition (australský film se skvělou hudbou Nicka Cavea) a remake klasiky 3:10 to Yuma.

Pavel2: Co není může být. Mám totiž představu, jak to bude pokračovat. Ten masakr v kuchyni nepříjde nazmar :)

Davaj: Ta šílenost je Wůdyho maskování. On totiž u Kursku vůbec nebyl (Bodkin totiž nebojoval za Sověty, ale za úplně jinou stranu), je to robot poslaný z budoucnosti sovětským svazem aby zabil mladého Gustava Husáka - což se mu v této realitě nepovedlo.

BTW - a pak že western a elektrická kytara nejdou dohromady! All hail to the king Ennio Morricone, baby!
http://www.youtube.com/watch?v=jQ4bNTU965E&feature=related

Bodkin: Evil dead, myslím,

Bodkin: Evil dead, myslím, že to tu málokdo nebude znát...sice starší kousek (myslím, že 1983?), se skvělou atmosférou, a pak přišla dvojka... to byla jízda... bylo mi 14 a kámoš přines VHSku, že tohle musim vidět... příjemná nostalgie.

Chaot:

To je tak za 1,5 bodu.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 9 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007