Labyrint - Zápis 65: JEN DVĚ PATRA

Rita tiše našlapovala. Podrážky holinek na linu slabě vrzaly. Kořínek se přesunul ke dveřím. Cestou se zastavil u sporáku, vedle něhož visela metr dlouhá police s noži. Levitoval nad nimi prsty, jako pianista hledající ten správný tón. Jeho ruka se zastavila a najisto uchopila rukojeť profesionálního kuchařského Solingenu s čepelí i rukojetí vyrobenou z jediného kusu ušlechtilé oceli.

Tomáš procházel kuchyní a pátral po něčem k jídlu.

Ozvala se Rita: „Víte, co říkal Gustav. Dokumenty o našem únosu mají být v Sekretariátu. Od toho by nás teď měla dělit jen dvě patra.“

„Blbý dvě patra od cíle,“ povzdechla si Valentýna.

Zkusmo otevřela jedny z kovových dveří. Rozblikaly se za nimi zářivky. Z místnosti dýchl mráz. Od stropu visely železné háky pokryté jinovatkou. Byly na nich navlečeny dlouhé kusy masa.  Valentýna přistoupila k nejbližšímu, s fascinovaným odporem do něj strčila prstem. Zmrzlé maso se neochotně zhouplo. Dívka se ještě více přiblížila. Odhrnula ledové vločky. Sledovala růžovou kresbu svaloviny. Její dlaň klouzala po ledovém povrchu, dívka ji sledovala jako uhranutá, až na samý konec k zakroucenému ocásku.

„Prasata,“ oznámila a citelně se jí ulevilo.

Rita na ni kývla a otevřela lednici. Vytáhla balení párků a hodila ho Slívovi. Zdenalovi podala palici šunky a dva hermelíny. Mladík se okamžitě pustil do sýra, až se mu dělaly boule za ušima.

„Vida, vajíčka.“ Nahlédla do známé kartonové krabice. Vzápětí ji upustila a odskočila, jako by ji uštkl had.  Krabice dopadla na zem, po podlaze se rozkutálely zmrzlé lidské oční bulvy.

Rita si přitiskla ruku na žaludek.  Ustupovala po špičkách, opatrně, aby na žádnou nešlápla.

Kořínek se zadíval na zmrzlou bulvu, která se dokutálela do půlky místnosti. „Škoda, že tu není Wůdy. Ta zornice má přibližně jeho barvu.“

„Moc vtipné!“ prskala Rita. „Pojďme radši vypadnout.“

„Myslíte, že jim funguje stroj na preso?“ zeptal se ještě Kořínek. „Trocha kofeinu před akcí nikdy neuškodí. To víte, nejsem už nejmladší.“

Rita se už chtěla na pana Jeronýma obořit, když ale uviděla nahého Zdenala, došla jí slova. Krčil se za jedním z pultů v hromádce svého oblečení. Držel plechovku, ve které si smáčel prsty jako štětce a maloval si na tělo znaky.

Rita sykla, aby připoutala pozornost Valentýny. Ozval se ale Slíva: „Ten už dočista zmagořil. Čim se to maže?“

„To je krev,“ odpověděla Valentýna. „Našel tu krevní konzervy.“

„Zdenale, o co tu jde?! Nepraštil ses do hlavy?“ uhodila na něj Rita.

Mladík k ní poplašeně vzhlédl. Vzápětí si rudýma rukama zakryl přirození.

„On se opravdu maže krví? Panebože!“ Rita se zarazila, jak hledala slova.

„Vím, že to vypadá úchylně,“ Zdenal byl evidentně v rozpacích. „Podle grimoáru se jedná o nejsilnější ochranu proti kouzlům. Zatím byly informace z grimoáru spolehlivé, takže... Nebudu vás nutit, ale aspoň to zvažte.“

Ritě bylo čím dál tím hůř. „Nepřijde vám to absurdní? Šílený?“

„Nemáme moc času,“ odvětil mladík. Nervózně se rozhlédl.

Valentýna přešla ke Zdenalovi. Odhodila kožešinu a přetáhla si tričko přes hlavu. „Můžeš.“

Zdenal se na ni usmál a začal malovat. Hladil ji krvavýma rukama po bedrech, žaludku, na záda načrtl zkrabacené symboly. Když vykružoval záhyby kolem bradavek, vypadal jako hypnotizovaný. Horké prsty se mu chvěly. Valentýna přivřela oči.

Rita zaúpěla a zavrtěla hlavou.

„Já ti věřím, mládenče,“ řekl Kořínek. Odložil kouřící šálek a odhalil vrásčité tělo. Slíva něco zavrčel a také se svlékl. Při malování run musel okřiknout Elišku, který se na něj vrhal poblázněný vůní krve a slízával vlhké ornamenty. Všichni se dívali na Ritu.

Ta cítila, jak rudne. Snášela jejich pohled dlouho. „Tak dobře, ale všichni se otočte!“

„Ty s tim naděláš,“ šklebil se Slíva.

„Nejsem Valentýna,“ odsekla. „Pochybuju, že byste byli zvědaví na mý špeky.“

Když s ní Zdenal skončil, byl velmi vážný. Krev na rukou zaschla a drolila se. „Myslím, že jsme připravení.“

„S dovolením si dopiju to kafe,“ řekl Kořínek. „Možná, že už za chvilku budeme bojovat na život a na smrt. Třeba je to poslední káva v mém životě.“ Přivoněl k ní, jeho tvář získala laskavý výraz. Zamyšleně hleděl na svůj odraz v šálku.

Za tři minuty stáli u dveří vedoucích z kuchyně, za kterými byly schody. Pan Kořínek se vytratil, aby prozkoumal nejbližší terén.

Byli už jen kousek od cíle. Pitomá dvě patra.

Vlevo za kuchyní stoupalo schodiště, přímo proti dveřím byl nákladní výtah se zámkem. Jeho stříbrné dveře se leskly jako zrcadlo. Rita v nich zahlédla odraz a náhle si připadala jako v ubohé parodii na skutečnost. Viděla sama sebe, v kožených hadrech, se zacuchanými slepenými vlasy, odřenou divokou tvář s rudou jizvou a krví podlitýma očima, obrovský kus železa opřený o rameno, to vše pokryté vrstvou špíny, prachu a krve. Cizí žena na ni zírala s výrazem zatraceného. Rita si uvědomila, že ať se stane v příštích hodinách cokoli, už nikdy nebude stejná jako dřív.

Vydali se po schodech. Našlapovali po světle modrých dlaždicích, vystoupali jedno patro, kde schodiště končilo. Stáli na křižovace tří chodeb, podlahu pokrýval červený běhoun, zdi byly vyložené lakovaným dřevem a zdobené abstraktními obrazy. Jednoduché křišťálové lustry osvětlovaly chodby tlumenou září neokázalého luxusu, která dá vyniknout zlatu a broušeným kamenům.

„Kam teď?“ šeptal Kořínek.

„Přešel bych levou chodbou na konec a uvidíme. Třeba se dá projít výš,“ navrhl Slíva.

„Podívejte! Za rohem je zlatou šipkou značené kasino,“ informoval je Zdenal.

„A v kasinu jsou schody, to si pamatuju. Deme vlevo!“ vyzval je Slíva.

„Počkejte, kolik je hodin?“ zeptala se Rita.

Valentýna seběhla do kuchyně, kde na zdi visely digitální hodiny. Ostatní se mezitím stáhli zpět na schody.

„Je čtyři dvacet ráno,“ informovala zadýchaně ostatní.

„Výborně, mám plán!“ řekl Slíva.

„Pojďte se hlavně hnout!“ vztekal se Zdenal. „Tady jsme jak holubi na báni! Musíme se do Sekretariátu dostat dřív, než si nás všimnou. Jinak končíme!“

Tomáš kývl. „Vždyť jo! Přesuneme se nahoru, v chodbě ke kasinu jsou záchody.  Kolem čtvrtý už bude Kasino skoro prázdný. Nacpem se na hajzlíky a počkáme do osmi, kdy skončí úklid a v Kasinu nebude ani noha.“

„Není to trochu překombinované?“ zeptal se Kořínek.

„Není. Z Kasina pak proklouznem do Sekretariátu. Pan Tichošlápek nám to očíhne a...“

„Pozor! Někdo přichází zleva!“ varovala je šeptem Rita. 

„Za mnou!“ sykl Slíva a rozběhl se chodbou k záchodům.

Nebyl čas diskutovat. Následovali ho rychle a tiše. Skupina smrtelně nebezpečných maškar plížících se spícím domem. 

Komentáře

Přináším vám zápis 65

Jen dvě patra... Pouhá dvě patra dělí naše hrdiny od cíle. Po 65tce už je to jediné patro. Takový kousek a přitom tolik nejistoty.

Snad se vám zápis bude líbit. :-)

Těším se opět na komentáře a jak jsem slíbil už minulý týden, otevřu v blogu diskuzi ke srazu všech čtenářů a tvůrců, abychom v říjnu/listopadu oslavili nejen konec Labyrintu.

Také jsem dnes dostal informace o obrázku, který se objeví u další části Labyrintu v Pevnosti. Těšit se můžete na Lan Gustava a Jacquelínu. Doufám, že především Jacquelínu Jirka Husák nezachytí věrně, aby Pevnosti kvůli té příšeře příliš neklesl prodej. :-)

První!

Jo, mám první čtenářský komentář. :-) Opět klidnější díl, cesta se pomalu blíží ke konci a taková pohodička a luxus vyjít si jedno patro bez potíží už naše hrdiny zřejmě nepotká.

Wow!

tak to byl velice pěkný a bizardní zápis. S tou krví to bylo působivý.
A že by mezi našim kouzelníčkem a playmate něco opravdu bylo? (trošku mi to připomíná Muldera a Scullyovou, nebo Bruce Willise a tu jeho šéfku z Měsíčního svitu - seriál pro pamětníky :-) ... nebo vlastně Kate a Jacka z Lost :-D ).
Každopádně jsem zvědav, před co nás postavíš teď!? Nějakou hororovou procházečku či snad odkaz na Slívovu minulost? Anebo už nám naservíruješ Sekretariát??

Svačinka, ale netradiční :-))

Kafíčko a krev... Dokonalá kombinace! Zmrzlé oči. A připomínka, jak teď naši hrdinové vypadají. V páchnoucích hadrech a pokresleni krvavými runami. Myslím, že Trollech by je z fleku brali do svého klipu :-(((
Opět zápis, který se mi moc líbil, protože v něm narůstá skryté napětí, běžné předměty prolínají s těmi šokujícími, je tu i náznak čehosi erotického... Pavel zkrátka umí budovat situaci. A to prostředí luxusu v kanále je neméně bizarní.
Poznámka gramatická: Použít hovorový obrat, že lustry "visely po desíti metrech" nebo spíš "v desetimetrových rozestupech"?

super

Ani nevíš jak se mi ulevilo, když jsi řekl že jsem ti s jídlem vnukla nápad, bála jsem se co je chudáky necháš sníst.
Ale jsem rozhodně dost napnutá jak to dopadne, nebo spíš jestli už to dopadne :) Je to zajímavý jak na jednu stranu by jim to člověk přál, ale na druhou stranu, co bychom pak četli?

Odpovědi

Otomar: vzdálenost mezi lustry jsem úplně vyhodil, nějak se mi to tam nelíbilo, nebyla to pro čtenáře podstatná informace :) Bylo to opravdu kostrbaté.

wiwi: komentář vpravdě věštecký ;-)

davaj: v podstatě došlo i na sex. I když spíš v myšlenkách. Co nás čeká příště, kdo ví? (já jen tuším)

ajav: pohrával jsem si s tou myšlenkou, ale nakonec jsem si řekl, že bizarních hostin už bylo v Labyrintu dost (Delapanzova hostina, kanibalská hostina) - je vidět, že mám jídlo rád :-))

Hurá

Ano, hurá! Moc hezký zápis a konečně je to tam. Film!!! Klasický filmový scénář. Úplně to vidím. Uvolnění /jídlo, kafe/, pak mírné napětí s dobrým koncem /mrazák s prasátky/, trocha tajemna a magie s erotikou /Zdenda a Val/, opět zklidnění /Kořínek a káva/, pak sebereflexe jakoby hlavní hrdinky /špekatá a pomalovaná Rita s palcátem přes rameno v nastavujícím se zrcadle/, akce po schodoch po schodoch do patra. No prostě úžasný. Jo a ty bulvy. Víte, milí čtenáři, že opravdové Jezinky, myslím ty zlé, vyloupávaly oči po bitvě padlým bojovníkům a pojídaly je, aby si mohly udržet sílu pro pobyt v tom jejich světě nesvětě ? No nic. Těším se a těším a tajně doufám, že až tenhle fenomenální nápad, tím myslím online román, zkončí, tak se ho ujme nějaký skvělý filmař a natočí seriál jako prase. Pa.

Bulvičky a krém

Přemýšlela jsem nad těma očima... Jednou jsem viděla dokument z luxusní rečstaurace, kde dávali kuličku pistáciového krému na chvilku do kapalného dusíku a tak se na té kuličce vytvořila taková krásná křupavá krusta a vnitřek byl tekutý. Přemýšlela jsem nad tím jestli je na tech bulvičkách taky křupavá krusta a vnitřek tekutý... Ale vzhledem k tomu že se očička rozsypaly a nic se nerozprsklo tak asi ne co... :-D
Teda mě napadají ale blbosti :-D
Jinak skvělý díl, jako obvykle, jen je mi trošku líto, že to končí i když jinak by to zase bylo natahování a nemělo by to takové gradování...

Hurá! Tak do je paráda.

Hurá!

Tak do je paráda. Nějakou chvilku jsem tu nebyla, ale teď po úspěšně složených postupových zkouškách jsem zpět :-)
Pavle, paráda, supr, je to plomba... Jsem ráda, že jsem si tehdy zahrála na věštkyni s Valentýnou, jen je mi jí chudinky líto...

O pravé podstatě PR a jiné snění

Tak. Vyrovnal jsem skóre, a tak mi nezbývá, než spolu s ostatními trpět čekáním na nový zápis. Pročež jsem dospěl k nezvratnému rozhodnutí: Nesnáším Pavla Renčína! :)

Zápis pětašedesát je, odvážím se říct, asi nejlepším (těsně mu konkuruje Epilog) - surrealistická atmosféra pod povrchem skrývaného děsu šlehnutého erotikou a Kořínkovou až červenoknihovnicky sladkou kávou mi prostě sedla! A vůbec, zhruba od 40. zápisu sleduju, jak se z vlakově oddechového čtiva stává bizarnost, která pod povrchem jednoduchého a přímočarého DrD příběhu natahuje chapadla šílenství.

Až Labyrint skončí, napsal bych o něm zase na Sarden, v podstatě klasickou recenzi. Teda jestli takový nápad nevyvolá u náčelníka vlnu násilného amoku, ve kterém se mu rudě rozzáří oči, zalesknou se tesáky, a on se na mě vrhne s kyjem v ruce :)

Inu, co sakra teď? V rozpoložení, do jakého mě Labyrint dostává, bych se mohl vrhnout na onu (a bude to vůbec povídka?) věc, o které jsem mluvil s Pavlem via mail. Odhalím v ní (ale jen možná, je-li to vůbec možné) skutečnou podstatu Pavla Renčína. Je autorem fantastiky se sklonem k dobráckému úsměvu? Dvojníkem někoho jiného (Labyrint mi prozradil koho!)? Literární postavou, anebo naší kolektivní noční můrou? Schizofrenikem, který si sám sebe vymýšlí? Necháme se překvapit... Myslím, že tam zabuduji Labyrint, propletu ho s... a to je zatím vše, přátelé. Velmi pravděpodobně to nenapíšu :)

A nakonec bych rád podotkl, že při zmínkách o Triumvirátu Hluchých jsem se rozhodl, že si říkají Athos, Porthos a Aramis. Hlavně se mě neptejte proč.

S přáním usměvavého podvečera,

D.P.S. (a možná někdo úplně jiný)

Re:

Sally: Je to tak. Někdy mají čtenáři naprosto přesný odhad, a já to nemůžu prozradit... Jsou to muka :-)

David: je fakt, že Zdenal přikrývající si krvavýma rukama přirození a zmrzlé oční bulvy poskakující po dlaždicích jsou skutečně trochu surreálné :-) Všechno ostatní ale zapřu! ;)
PS: a pokud bych měl být zabudován do Labyrintu, tak jedině s Valentýnou. :)

Valentýna je prototyp

Valentýna je prototyp tvého ideálu, Pavle?

eee

já věděl, že to sem nemám psát. :) Není to můj typ, ale v kanálech není zrovna velký výběr... Člověk může narazit i na mužské postavy s ženským jménem... uf

muhehehe (ďábelský smích)

jak se nám PR pomalu rýsuje...xD

DejFe

když už jsme u surrealismu a bizarnosti, tak nezapomínej na čtvrtého ze tří, D'Artagnana :).....a co by tomu řekl Jan Tleskač?

P. R. jako postava povídky

- to se mi opravdu moc líbí :-) Jsem moc zvědav, DejFe!

RE: Interficere

To řekni Pavlovi, že mu tam chybí postavy :))

Musím vás ještě poprosit o trpělivost

Příprava čisté verze a poslední redakční úpravy prvního dílu Městských válek mi zabírají veškerý čas, takže nezbývá ani moc na spánek. Proto to vypadá, že tento týden nepřidám nový zápis. V sobotu ale román definitivně odevzdám, aby se mohla začít připravovat sazba a pak se hned pustím do Labyrintu. Teď sedím na třech židlích, takže je to brutální. Nechci vás odbýt ničím "narychlo spíchnutým".

Skupina smrtelně nebezpečných maškar

plížících se spícím domem - to je úžasný obraz, Pavle! A vzbuzuje to hodně napětí. A nesnesitelně protahované napětí. Je mi jasné, že musíš teď v první řadě dokončit knížku, na kterou se taky všichni moc těšíme. Labyrint je opravdu skvělý i se vším co k tomu patří - má znak, hymnu, vlastní poezii, klub. S tím jsi, Pavle, asi na začátku nepočítal, že něco takového vznikne?

morano,

naopak, ďábelský PR to od začátku začal psát s tím, že si pořídí vlastní sektu, vlastní con, a nakonec zotročí celou Prahu a vyhlásí ji výsostným územím triumvirátu Hluchých, což bude loutková vláda složená ze třech nejvěrnějších členů sekty, kterou on bude řídit zpoza opony!

hehe

Takže tajemný Wihelin je na světě...a nestydí se říkat si Pavel Renčín :)
A pak že sedí na třech židlích...tohle je čtvrtá,hi hi.

(to byl jenom fór...).Samozřejmě se těším na další zápis a ráda si na něj počkám,zatím je tu co číst ve čtenářské dílně ;)

Odpovědi

Morana: samozřejmě jsem s ničím takovým nepočítal. :-) Labyrint byl experimentální román, prvních deset dílů jsem měl vymyšlených a dál ani ťuk. Teprve při psaní jsem získával určitou představu, kam bude dál směřovat...
A všechny ty ostatní věci, to mě ani nenapadlo. Takže mě to neskutečně těší a beru to jako opravdový zázrak. :)

DejF: DejF chce, abych zotročil Prahu, protože si pochopitelně myslí na místo v Triumvirátu :-))

Ladybird: Do Wihelina mi přece jen cosi chybí. Díky bohu!

Jo, jsem rád, že Tores teď zásobuje Čtenářskou dílnu. Aspoň se tu nenudíte ;-)

Co pan Břetislav?

Měl nějaké místo v plánování do budoucna?

sakra!

Renčín mi vidí do hlavy! to je nespravedlivý! protestuju! ale jsem rád, že mu můj post v Triumvirátu taky přišel na mysl... ;)

Re: Zdeněk

Pan Břetislav... ajaj, dobrá otázka. Když jsem začínal psát, tak jsem ještě nevěděl, proč jsou hrdinové v Labyrintu :-) Brzo jsem o tom ale získal představu (v prvních 20 dílech), pak už se to vyvíjelo. Bylo docela náročné odhalit pravdu, ale věřím, že se vysvětlení dotkne i pana Břetislava. Určitě jsem na něj nezapomněl, stejně jako na jeho slavnějšího druha Sedmtři. Nejtěžší je to ušít tak, aby to zároveň fungovalo a nepopíralo nic z Městských válek. Snad to tedy dopadne. No, nějak to dopadne v každém případě :-)

náčelníku,

proč děláš ajaj, když jsi na něj nezapomněl? ;) (muhahahaha:)) )

Blíži sa finále!

Ahoj Pavle, dávnejšie som tu nebola, ale o to viac som si teraz vychutnala niekoľko zápisov za sebou. Pekne to graduje, pekné nápady, narážky. Som zvedavá ako to dokončíš a čo tam bude! (Btw. narážka na Tichošlápka ma príjemne zahriala) Teším sa na ďalší zápis!

:-)

Na novém zápisu už se pracuje. Snad se tedy máte na co těšit. Čeká vás (alespoň některé) nejedno překvapení... Jmenovat se bude pravděpodobně "1937". Neplést prosím s "90210"

Tak jsem se k tomu konečně

Tak jsem se k tomu konečně dostal! Vypadá to, že to opravdu graduje do finále(snad už ne).
A jinak název je dobrý, ale myslím že Skupina smrtelně nebezpečných maškar plížících se spícím domem by byla lepší!

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 8 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007