Labyrint - Zápis 68: ZÁZRAK

Eliška ležel u Slívových nohou. Jako by se nyní, když z něj odešel život, zmenšil a smrskl v chlupatou kouli, ne větší než tenisový míček. Štětiny a chlupy slepila zasychající krev. Oči byly vytřeštěné, pařáty křečovitě roztažené. Ležel na zádech - pitoreskní Kristus, jehož prsty se zachvívaly jako tráva v náladovém větru.

Slíva se k němu sehnul, naproti poklekla Rita.

„Je ho škoda,“ řekla. „Byla to fajn příšerka.“

„Jo,“ řekl Tomáš a díval se na drobné tělo. Opíral se o zem rukou sevřenou v pěst.

Kořínek si zamyšleně mnul knír.

Valentýna prstem čechrala impovy chlupy tvrdé jako štětiny. „Pomohla bych, ale jak?“ Její vlasy splývaly ke kolenům jako vodopád. Z její tváře třicátnice zářily modré oči.

Zdenal právě vylovil z vaku rezervní bundu a podal ji Delapanzovi. Rytíř na ni chvíli nechápavě zíral, vzápětí se ale zajíkl, když si uvědomil svůj stav. Vděčně se do ní zabalil. Druhé boty neměli, a tak si Delapanza omotal chodidla pruhy látky, které oblepil páskou. 

„Zdenale?“ přivolala mladíka Valentýna.

Rychle pochopil situaci. Vytáhl nůž a přiložil si ho ke strupaté dlani. Zabořil do ní ocelovou špičku. Tomáš Slíva ho napodobil a za chvíli na drobného impa splývaly kapky z jejich stisknutých pěstí.

Remetere Notresang Apares Salve Compaňon. Aiuto Angelot! Forte Cosmos! Mercé Praha!“ pronášel zpaměti Zdenal. Kápě krysího pláště mu halila tvář. Oči přikryl stín. Jen slova a kapající krev. Vzduch praskající neviditelnou silou, která scelovala rány. Stahovala potrhané tkáně jako neviditelná nit. Zdenalova ruka se třásla, Slívovy oči se zvrátily v sloup. Zaklínadlo vyvrcholilo. Rozhostilo se ticho.

Imp umatlaný od darovaného života ležel nehybně, na těle nezůstal jediný šrám. Oči ale zůstaly mrtvé. Jiskra v něm vyhasla, nebylo možné ji rozdmýchat v oheň.

Zdenal vstal a otřel si ruce. Tomáš Slíva mu podal ruku. Ne jako obhroublý vymetač barů, ale s hrdým pohledem aristokrata. Sklonil hlavu a řekl: „Díky.“

„Moc mě to mrzí,“ zamumlala Rita. Cítila se divně. Připadala si, jako by kondolovala sousedovi ke smrti jeho kočky – život byl ale ve světě Podsvětí tak vzácný...

„Pomohl nám tam na skládce,“ řekl Zdenal. „Byl to frajer.“

Kořínek si vyměnil se Slívou podmračený pohled. Sejmul si z kabátu zlatý odznak s emblémem pracky a položil ho impovi na prsa.

Zadumaně mlčeli.

„Potřebuju s tebou mluvit,“ řekla Zdenalovi Valentýna.

„Mluv,“ odpověděl prostě.

„Ne tady. O samotě.“ Něco pošeptala Ritě a odcházela do vedlejší místnosti za prosklené dveře. Zdenal pokrčil rameny a dívku následoval. Ještě zahlédl, jak Kořínek vybaluje z batohu jídlo a pití, na které se Delapanza lačně vrhl. Tomáš Slíva rozmlouval s Ritou. Potom sklo dveří zahalila modrá záclona a Zdenal už neviděl nic.

„O co jde, Val?“

Díval se na ni a přinášelo mu to utrpení. Byla krásná. Možná krásnější, než v osmnácti. Během jediného dne dozrála v ženu. Lícní kosti jí vystoupily a zvýraznily její rysy. Podtrhly charisma tam, kde byl dřív jen líbivý půvab. Na čele, v koutcích očí a kolem úst se objevily  vrásky. Kůže na krku povolila a póry se rozšířily. Ušmudlaná tvář Zdenala přitahovala a zároveň v něm budila odpor. Zdálo se, že mu Valentýna stárne před očima, to byl ale samozřejmě nesmysl.

„Mám tě... strašně ráda, Zdeňku,“ vyhrkla a pohladila ho.

„Nevadí, že máš kluka?“

Zasmála se a zavrtěla hlavou, jako by řekl něco strašně hloupého. Potom se její tvář zkrabatila jako tvář mopse a Valentýna mu ji zabořila do ramene. Otřásala se pláčem. Cítil, jak mu slzami smáčí ucho.

„Já nechci bejt stará. Nechci za pár dní umřít.“ Zalykala se brekem, jako malé dítě. Do kabátu mu ryla drobnými prsty. „Ale ono se to stane... Nevím, co mám dělat... Nevím, jak to zastavit. Já... asi zešílím...“

Dlouhé minuty jí šeptal uklidňující slůvka. Držel ji v náručí a tiskl k sobě, jako něco drahocenného. V té chvíli by pro ni obětoval život.

„Nedovolím to,“ slíbil.

Pohlédla na něj. V očích měla pobavení, vděk, nevíru a možná i lásku. Na řasách visely slzy jako vánoční ozdoby. Nahnula se až k jeho uchu. „Za pár dní možná umřu – ne, nepřerušuj mě! - taky je možný, že nás za chvíli všechny zabijou, ale já... Nechci umřít, bez toho abych..." Otřela si oči. "Víš, ještě nikdy jsem...“

Pochopení ho zasáhlo jako elektrický proud. Zíral na ni, neschopný jediného slova.

Popotáhla nosem. Omluvně pokrčila rameny. Shodila z nich kožešinu a odhalila ňadra, která před krátkým časem pomaloval krví. Měla husí kůži. Uchopila jej za ruku a přitiskla si ji k srdci. Zdenal ucítil, jak pod jeho dlaní tuhne bradavka. Celou tu dobu se jí díval do očí. Byly k zbláznění modré. Ustrašené. Rozhodné. Byly to oči osmnáctileté dívky.

Když vyšli ven, drželi se za ruce. Ostatní už byli připravení na cestu. Nikdo se na nic neptal. Čekali na ně vážní, ve tvářích vrytou šifru únavy. Batohy na zádech. Zbraně připravené.

„Pan Kořínek obhlédne situaci. A pokud bude vzduch čistý, půjdeme do Sekretariátu,“ řekla Rita.

Jeroným Kořínek kývl. Svlékl si starý kabát, pod kterým měl šedé a nevýrazné oblečení. K opasku si připjal Škorpion. Na hlavě srovnal baret.

„Do deseti minut se vrátím, déle než hodinu nečekejte,“ řekl a otevřel na škvíru trezorové dveře. Zdálo se, že je spokojený. Proklouzl jimi jako stín.

Zdenal se za ním díval. Cítil, že se něco změnilo. Rozhlížel se po ostatních a po cele. Našel očima promrzlého Delapanzu, který se zabalil do vrstev oblečení. Ne, bylo to něco jiného. Stále na to nemohl přijít, až si najednou uvědomil, proč tu změnu nevidí. Stala se uvnitř něj. Hluboko pod kůží.

Cítil, jak jím koluje energie, žene se jeho žilami ve zrychlujícím koloběhu jako láva. Přeplňovala ho, vnitřní tlak sílil a plnil Krysopláště tak, že nemohl promluvit. Stále se mu vracel slastný okamžik s Valentýnou, jako by neskončil, ale pokračoval a stále sílil. Mladík vytřeštil oči a sevřel si hlavu v dlaních. Ostatní netušili, co se s ním děje. Chtělo se mu křičet, ale věděl, že kdyby otevřel ústa, tak se tou energií roztrhnou. Vrávoral místností, jako dusící se člověk. Ruce zaťal v pěsti, nehty se mu zaryly do dlaní, až se zhnisané jizvy otevřely. Zdenal se kousl do rtů. Pozvedl ruku nad hlavu a vytryskl z něj výkřik se kterým udeřil mrtvého impa do hrudi: „Viveróóó!“

Oslnivý bílý záblesk. Místností se přehnala neslyšná imploze. Všem začalo pískat v uších.

Tlak byl pryč a vyčerpaný Zdenal se zmateně vydýchával. Z čela mu kapal pot, před očima plavaly mžitky slabosti.

Imp sebou zazmítal a převalil se na bok. Drobná tlama vykašlávala a dávila sraženou krev. Eliška zkusmo rozepjal křídla. Stal se zázrak.

Komentáře

Přináším zápis 68

opět je v lecčems jedinečný. V jistém smyslu vyvrcholí vztah Zdenala a Valentýny (doslova). Slívovo "provinění" je umenšeno nenadálou starostí o život impa. Přemýšlel jsem nad dalším osudem Elišky a nakonec to vyřešil takto. Třeba budou spokojeni zastánci smrti i přežití. :)

Příští týden v úterý budu přednášet na universitě v Pardubicích, koncem měsíce na Festivalu Fantazie v Chotěboři a pak už nás čeká Velký čtenářský sraz. Těším se. Říjen a počátek listopadu budou zasvěceny setkávání.

A kdo nemá co dělat, šup do Čtenářské dílny. Tam teď tvůrčí kotel přímo bublá novými články a příběhy na pokračování!

Hmmm...

Pokud za to pak Zdenál zaplatí, že by se mu ona energie následně hodila někde jinde (např. na Val samotnou) pak to bude více než dobré.

Jak nečekáné :-/

Eliška samozřejmě přežil(a), což se dalo čekat, ale já už se těšil, že zemře a nakonec tohle...

Zápis pěknej, mám jenom jednu drobnou výtku, možná to přijde divný jenom mě, ale já "musím".
"A tak to spolu udělali."
Promin, ale tohle mě fakt pobavilo. Chápu, že to asi jinak napsat nejde, ale stejně je to tam jak pěst na oko.

Albýne

máš pravdu, sám jsem nad tím váhal, tak to radši vyhazuju hned. Tohle nemá být humorná scéna...

Možná ten skok od

Možná ten skok od předchozího chování vůči Slívovi je trochu moc rychlý, ale zas e se tam toho stane tolik, že se nad člověk nestačí moc zamyslet a rozhodně to nijak neruší.

přečteno

tak dá se předpokládat, že Slívu zas budou řešit v příští části, přeci jen tahle byla poměrně krátká a v jednolitém textu by nezarazilo, že ho chvilku neřeší.

taky se dá předpokládat, že děda Jeroným na svém průzkumu zahyne (když si urovnával baret a klidným hlasem pronesl "dýl jak hodinu nečekejte", úplně jsem měl před očima vojáka, co jde na sebevražednou misi a dojatě se loučí se svými druhy, aniž by se mu ve tváři pohnul jediný sval). no co, aspoň se chudák nedožije toho, jak pekelný DejF v LČb naplno rozjede svou teorii o jeho kolaborantství. a tu razím jen proto, že jsem ho měl z celý družiny nejradši, abyste věděli :)

a Bodkinův nápad se mi hooodně zamlouvá, snad ho Pavel nezavrhne jen proto, že byl navržen dopředu (jako mé konstatování staroušova pádu) - Val mrtvá, protože Zdenál zachránil impa, to by byla SÍLA, okamžik jak prase, nejedna slzička ukápnutá!

Btw, Pavle, na univerzitě?:) co tam? dobrý, ale na špatný! přijeď do Olomouce!!! (pozvu tě tu na pivo ;) )

...

To by nebyl špatný nápad... Aby Eliška přežil, tak Val musí umřít. Jo mám ráda Valentýnu, ale impíka mám přece jen radši a takovou oběť jsem ochotna podstoupit :-). Ba ne já jsem na životě závislá, ale byla by to opravdu pecka... vyměnit život zvířátka o velikosti kotěte za život člověka...
Jinak fakt bomba. Bylo to takové uvolnění před tou pravou bitvou... Vsadím své kecky o to, že to příště bude opravdu nářez.

Velký čin impa ! :)))

Tak tohle je,Pavle, skvělé využití naší oblíbené příšerky, protože impova smrt a následné vzkříšení se stává tmelícím prvkem, který dokáže rychle překonat výčitky a pocity křivdy, které by jinak musely propuknout mezi družinou a Slívou. Prostě geniální spisovatelská finta.
Stárnutí Valentiny je také podáno působivě. Jediná věc mě trochu zarazila; že tohle veselé děvče, které vymetalo bary a nechalo se nahé fotit do pánských časopisů, je ještě panna. Ale není to zas tak nepravděpodobné; slyšel jsem o podobných případech, že některé dívky svou sexuální rozvernost jen hrály jako pózu, aby zakryly nějaký komplex ve vztahu k mužům. Každopádně tady Pavel využil další důležitý prvek - tradici o tom, že nejmocnější kouzla dokáže jen panna nebo mág, který se spojí s pannou, neboť v jejím těle dříme dosud neprobuzená životní síla. Pak je logické, že kus téhle síly mohl pak předat impovi. Ale nejen to - myslím, že tady došlo ke Zdenalově iniciaci, ke skutečnému probuzení jeho nehlubších schopností.
A Valentýna? Ta nemusí zemřít - ale každopádně by se měla ještě jednou ocitnout v baru Pána času a poznat, co je v těch temnotách za jeho dveřmi...

imp - pitoreskní Kristus

nad tímhle obratem mé srdce zaplesalo :) to musím vypíchnout :)

Imp jako Kristus

- a Valentýna Panna Maria :)))
Zajímavé, zajímavé...

z čehož vyplývá...

že Zdenál je Bůh! Pavle, že tys včera večer četl Bibli :)

jen aby se Kořínek nenaštval, že mu imp přebere píseň... "Eliška Christ, SUPERSTAR..." xD

Mí čtenáři mi rozumějí

no opravdu, všechny komentáře jdou do hloubky a mají v sobě pravdu. Naladili jsme se za tu dobu víc než dobře. :-) Fakt.

Bodkin - přesně to by bylo podle pojetí magie "dej a vezmi". Neříkám, že to přesně tak zamýšlím, ale určitě by to tak být mohlo.

DejF: Kořínka nebudu komentovat, ale s tím Slívou jsi to trefil. (jinak co se týče univerzity, tak přijedu, kam mě pozvou. :)Pardubice jsou ale přece jen hodinku a čtvrt autem... což se o Olomouci bohužel říct nedá.
Třeba Kuba mě pozval na besedu u nich na gymnáziu na Jižním městě, tak to snad vyjde někdy koncem listopadu).

Fjara: no tak snad aspoň někdo je rád, že ta chlupatá bestie žije :-) A nezapomeň se s někým vsadit o kecky!

Otomar: ano, ta panna je trochu paradox. S tím jsem počítal od počátku, je to právě takový zajímavý rozpor té postavy, trošku to člověku opravuje pohled na ni... Možná je VAlentýna naivní, trochu povrchní, extrovertní,... ale není zkažená a má citlivou duši. Kdysi dávno jsem zamýšlel tu informaci podat ve scéně, kde jí do klína položí hlavu jednorožec... je to takové poetické, ale do tohoto příběhu by se to nehodilo.
Jinak souhlasím, magie lásky je nejsilnější, a dávní čarodějové a draci věděli, jak moc jsou užitečné panny. :-)

Add Val...

Nevím, jestli někdo z vás viděl ten skvělý film Americká krása, ale tam byl použit velmi podobný prvek, jen ta dotyčná byla považována za solidní běhnu...

Každopádně jsem s tím teď už plně spokojen...

V Americké kráse byla ona

V Americké kráse byla ona běhna pitomoučká. Na víc pannou nebyou nebyla až tak úplně dobrovolně - nedařilo se jí onoho břemene se zbavit a brala ho spíše jako postih. Což z úcty k Valentýně, doufám, není její případ.
A jinak, také se přimlouvám za další posezení v bezčasém baru, Pavle.

Velmi emotivní zápis

I když je z nadpisu jasné, co se s Eličkou stane. Valentýny je mi líto, protože cítím, že se na povrch opravdu nevrátí. Docela mi v posledních zápisech přirostla k srdci a konečně se změnila ve výraznější postavu. Ano, toto je ticho před bouří, máme se příště nač těšit...

Zdenal

Tak konečně se projevila celá síla magie :o) Jen mě teda trochu zarazilo, že "Do kabátu mu ryla drobnými prsty" neměla by mít náhodou stejně jako vlasy dlouhé i nehty? Ale jinak moc dobrej zápis :o)
Btw: Co je to za přednášku v Pardubkách? Z HK to mám kousek, že bych se přijela podívat :o)

Několikrát jsem napsal a

Několikrát jsem napsal a smazal komentář, mám trochu problémy s formulací svého dojmu. Nelíbí se mi ona pasáž s odevzdáním nevinnosti. Nechci tvrdit, že je to v tom a tom špatně napsané, spíš mi to vadí už jen proto, že to tam je. Věta "tak to spolu udělali" tam čiší z celého odstavce. Působí to trochu jak americký film - a teď pauza pro hodné i zlé, neb se hrdinka odevzdá hrdinovi, prosíme nerušit. Navíc to nejčastěji ještě bývá tak, že dívka přijde za mužem a více méně poprosí "byl bys tak hodný a vyspal se se mnou"? Najde se nějaký význam, aby to nevypadalo, že jde jen o sex. Otomar sice zmínil motiv, kterak mág či démon čerpá sílu ze spojení s pannou, ale nebývá to tak, že si hrdina odbude své a spoza rohu se vrátí se silou jako superman. Ta síla nepochází ze sexu, ale naopak z askeze. Někdo si něco odpírá, proto v sobě hromadí moc, o kterou může být připraven, nebo která něco tvoří (ať už obětováním panny, aktem milování na určitém místě - třeba na jaře na poli) nebo je jen strážcem. Ale čarodějové, kteří vyhledávají panny, souloží s nimi a posilují tak (řeknu to ošklivě), to zní trapně. Představ si sebe ve Zdenalově věku na jeho místě (je mi opravdu hloupé to rozebírat, mám teď červené i uši). Co by do Tebe nalilo opravdovou sílu? Vážně by to bylo to, že Tě ta dívka odvede za roh a tam si o to řekne? Dívka se obětovala, aniž uvažovala nad tím, jaké to opravdu bude. Dívka mu teď umírá před očima. Možná, že lituje toho, co udělala. Strašlivě se bojí. Strašlivě chce žít. Strašlivě chce nebýt stařenou. Už v tuhle chvíli musí v duchu Zdenal trhat planety (a ne se ohánět siláckými frázemi "to nedovolím"), běda drakovi, který se takovému rytíři postaví do cesty. Udělal by cokoli pro úsměv té dívky. A ten akt (nezlob se, ale hezké slovo "milování" mi tu nesedí) tu nádhernou kulisu zboří. Je to najednou jen klasická holivůdovská soulož před závěrečnou bitvou.
Možná je to jen můj osobní dojem (možná jsem jediný, kdo to tak vnímá), je mi opravdu hloupé rýpat zrovna do tohohle, (na Tvém místě bych mne za to nesnášel), ale zkus si to projít.

Zdenku, myslim

ze nejde jen o sex a odevzdani nevinnosti. Je to o vzajemne lasce a o rozlouceni. Val si mysli ze brzo zemre a chce se nejak rozloucit s osobou, ktera se ji stala blizsi nez kdo jiny (i nez jeji byvaly kluk). Chce nejak dat najevo cit, chce na chvili zapomenout na vsechno kolem. Pravda , nacasovani je trosku holywoodske ale nadruhou stranu, vic casu nema ani jeden. A uz od kuchyne je jasne, ze to napadlo i Zdendala.
A jeste k "to nedovolim" nedokazu si predstavit ze rekne neco diametralne odlisneho, protoze sam nevi jestli je to pravda a to ze Val umre povazuje za pravdepodobne, jen si to nechce pripustit.

Re: Zdeněk

Zajímavý komentář, pokusím se odpovědět podle nejlepšího vědomí a svědomí.
Zkusme se vžít do Valentýny. Je to mladá holka, pohybovala se v prostředí, kde vztahy a sex jsou až na prvním místě. Je hezká, spousta kluků i mužů o ni měla zájem. Možná s nimi ráda koketovala, ale blíž k tělu si je nepustila. Možná čeká na toho pravého. Možná má strach. A strach a láska jsou hlavní emoce, které ji doženou v Labyrintu.
Dostala se mimo své prostředí, ve dne v noci je s cizími lidmi, které během krátké doby pozná v krizových situacích líp, než mnoho jiných lidí, které potkává celý život. Je odtržená od starého světa, kde spoustu problémů dokázala vyřešit hezkou tváří, je zmatená, vyděšená, už na počátku celého příběhu je jasné, že je zvyklá opírat se o muže (ať už je to otec, nebo někdo jiný). Hledá proto oporu mezi muži Labyrintu a z trojky Zdenal, Kořínek, Sedmtři, vyhrává Zdenal. Přestože je to možná kluk, o kterého by venku nezavadila. Během těch pár dnů objevuje, že je uvnitř vlastně dost zajímavý a že má do sebe určitě víc než mnoho jejích dřívějších povrchních partnerů. Navíc jí je "rytířsky" oddán. Ve Valentýně klíčí nějaké city, v té chvíli ale přichází zdrcující rána. Valentýna stárne, přichází o své mládí, o to, na co byla pyšná, co dělalo Valentýnu Valentýnou. Bojí se, že už nebude atraktivní, že nebude atraktivní ani pro Zdenala, děsí se té chvíle, která přijde už brzy. Děsí se o svůj život. Děsí se, že nikdy nepozná, jaké to je, když... Primární emoce je strach. Strach, kdy si vojáci před tím, než šli na frontu, užívali s holkami a prostitutkami, strach, kdy lidi věděli, že za hodinu můžou být mrtví. To není úplně "milostný akt", a přece je to mnohem blíž přírodě a přirozené reakci živočicha jménem člověk... Tolik můj dojem.

Valentína

Tak som si po dlhej dobe zasa prisadla k Labyrintu a prečítala. Páčilo sa mi to, bolo to silné, emotívne a veľmi nápadité a skvelo sa mi to čítalo!
Avšak musím povedať, že keď Val prišla za Zdenalom, aby ju pripravil o pannenstvo, prevrátila som oči... Mala som z toho pocit, že autor potrebuje stratu pannenstva pre nejaký dôvod - mágia, oživenie príbehu, ukázanie postavy z iného svetla, atď., ale vôbec som nemala pocit, že to naozaj chce a potrebuje Valentína.
Z môjho pohľadu mi tá scéna príde nedôveryhodná, i keď chápem jej význam a dôležitosť. A veta: "Nechci umřít jako panna." je fakt veľké klišé, aspoň by mu to mohla celé predostrieť nejako inak.
Zvyšok textu super!

Pavle, nezpochybňuju

Pavle, nezpochybňuju Valentýniny city. Netvrdím, že je nelogické, aby se milovala se Zdenalem, nebo že je milování pro člověka nepřirozenou reakcí na nebezpečí. Ostatně, vzhledem k tomu, co si Valentýna prožívá, je logika nepoužitelné měřítko. Vojáci na frontě určitě chodili za prostitutkami (což je příklad spíš pro situaci, kdyby Rita drapla třeba Kořínka se slovy "jdeme přece na smrt, kamaráde"), ale spousta jich určitě psala něžné dopisy domů nebo se naopak prostitutkám vyhýbali, třeba proto, že jim všechno kolem připadalo jako bahno a nechtěli do něj před smrtí spadnout. Ale odvézt si Zdenala za roh v jako na zavolanou vytvořené pauze a říct mu "nechci umřít jako panna" mi opravdu zavání spíš holivůdem než člověkem. I kdybych nevěděl totožnost a pohlaví autora Labyrintu, tak v téhle chvíli bych si řekl "to psal chlap".
Možná předbíhám a ty máš pro tuhle situaci nějaký důvod. Možná je chyba ve mně a zbytečně hledám hned klišé kde není, ale panenky jsem v tom místě protočil několikrát. Máš asi pravdu, že Valentýna žila v prostředí "sex až na prvním místě" (jeden z důvodů, proč mám rád Tvoje psaní je ten, že to v Tvých knihách neplatí), že Carpe Diem s utíkajícím mládím ji přitáhne k řešení zbavit se toho. Ale zrovna tak by ji mohlo třeba napadnout "má mě opravdu rád?" Budu se mu líbit, když se stárnutí zastaví na 40ce? 50ce? Nepotřebuje třeba víc držet v náručí než zbavovat panenství? A co Zdenal? Nemá výčitky, že prožil rozkoš, když Valentýna v hrozném strachu umírala?

Tak teď jsem si to všechno přečetla až sem

a musím poznamenat, že Zdeněk tu napsal úplně přesně to, co bych byla napsala já. Nemám k tomu co dodat, pociťuji to naprosto stejně.
Zdenal a Valentýna si přece mohli "jenom" vyznat lásku... přispělo by to k větší čistotě a asi by to ještě více zdůraznilo charakter situace, do které se mimochodem to milování tak nějak nehodí...
Což o to, ať se milují jak chtějí a kolikrát chtějí, ale v jiné situaci:-)
- P.S.: Zdeňku, nevím proč, ale mám nejasný dojem, že to Pavel jen kvůli nám dvěma asi přepracovávat nebude;-)

je poznat, že to psal

je poznat, že to psal chlap. Zdenal je taky chlap. A chlapi jsou prasata, která myslí jen na chlast, sex, žrádlo. Můžete být sebevětší romantici, ale když za vámi přijde hezká holka ve vypjaté životní situaci, že potřebuje odpanit, tak ji prostě pryč nepošlete. Zdravý muž to neudělá. Nechápu tedy na co narážíte, navíc se jedná o případ, kdy jsou do sebe zamilovaní, takže je to úúúplně košer. Jen mi tam taky nesedí ta věta "Věděl co má udělat." je to divný. Bez toho to působí míň halivůdovsky.

Ano, Zdenal je chlap. Že je

Ano, Zdenal je chlap. Že je prase myslící jen na chlast a žrádlo, je Tvůj názor, Chaote. Snad se ale shodneme na tom, že je Valentýna holčička a tudíž dle Tvého dělení neprase. Pokud tuhle kapitolu vnímáš jako setkání prasete a neprasete s potřebou odpanění, asi mluvíme o něčem jiném.
Pokusil jsem se, Pavle, formulovat svůj dojem k oné situaci, nemělo to znít jako preference držení se za ruku před intimnějšími záležitostmi (spíš mi to vyznělo trochu uměle). Je od Tebe poměrně velkorysé, že nás necháváš mluvit do Tvého textu, a tak Tě nešetříme. Vždycky se najde někdo, kdo bude říkat "napsal bych to jinak, kdybych to uměl". Určitě si umíš sám určit hranici mezi inspirativní kritikou a přemoudřelým rýpáním a nejsem si teď jistý, jestli jsem tuhle čáru nepřestoupil. Každopádně se těším na další díl a jsem zvědav, jak naši hrdinové budou pokračovat.

nááhodou

nikdy jste neslyšeli o posvátnosti sexuálního aktu? Minimálně v Šifře mistra Leonarda to je. Patřilo to i mezi rituály starých civilizací, jako třeba v Sumeru. Tak proč by z toho nemohl Zdenal získat energii pro kouzlo? Nebo mu to prostě dodalo klid na soustředění se na magii.
Taky mi to připomnělo vzpomínku jednoho pána (nemůžu si vzpomenout to jméno, myslim že se nakonec učil historii na univerzitě), co za války utekl do Itálie. Byl v klášterní nemocnici, byl nálet a on a jedna hezká mladá jeptiška, místo aby se šli schovat, se pomilovali. No nebylo to tak jednoduchý, ale je to stručný výtah. Situace Valentýny je, myslim si, dost podobná a i já to považuju za přirozenou reakci.

Bez urážky, ale Šifra

Bez urážky, ale Šifra mistra Leonarda je sračka (omlouvám se za vulgarismus, ale ke kvalitě té knihy lze použít jako technický termín) a pevně doufám, že české literatuře bude sloužit jako inspirace co nejméně. Většina kultur Mezopotámie (nejen Sumerové) prováděli orgické obřady, každá ze světových kultur měla období s dominujícím kultem plodnosti, ale mělo to trochu jiný význam.

Trochu jsem asi vyzněl jako puritán, ale vůbec nechci tvrdit, že sex do literatury nepatří. Mluvil jsem o tom už výše, nebudu to už převysvětlovávat. Autorem je Pavel a pokud je většina čtenářů spokojená, je to v pořádku.

Zajímavá diskuze,

kdo by řekl, že Labyrint nás zavede až k problematice sexu? Je pravdou, že sexuální scény patří (kromě již zmíněných zvratů v myšlení hrdinů a "vysvětlovaček") k autorsky nejožehavějším. Už jsem poznamenal, jaký význam má sexuální spojení pro magickou iniciaci. Chápu význam této scény i pro další souvislosti příběhu - a myslím, že je napsaná dobře. Když jsem si ji znovu několikrát důkladně pročetl, napadlo mě, že jediné místo, kde to "skřípe" a zavání nějakým klišé, je Valentýnin výrok: "Nechci zemřít jako panna!" a její následný "striptýz" a odvedení Zdenala "do ústraní". Tenhle odstavec bych prostě vynechal. Stačí, že Zdenal řekne: "To nedovolím!" a obejme ji. Ta potřeba pevně se vzájemně držet by pak samovolně přešla v milostný akt. To jejich spojení by mohlo právě vyznít jako "vzpoura proti času", jako Zdenalova touha podržet Valentýnu a "nedovolit jí" aby dál stárla. Snad má Zdenal jakousi představu, že by se ten proces mohl v jeho náruči zastavit, snad tajně doufá ve své magické schopnosti. A z toho by se nečekaně (a neplánovaně) odvinuly i další souvislosti.
Snad by stačilo, kdyby Valentýna během aktu v rozpacích špitla: "Prosimtě...opatrně...výš...já vlastně ještě... já ještě s nikým nic neměla..." nebo něco v tomhle smyslu. Nebylo by to tak patetické, jako výrok "Nechci zemřít jako panna!"
Prostě by to mělo vyplynout jako téměř bezděčná reakce na vzniklou situaci, která je teprve zpětně "povýšena na rituál".
Nechci ti, Pavle, samozřejmě radit, jak to máš psát (nedávno mě za to v komentářích jeden čtenář pěkně setřel:), jenom říkám, jak bych tuto scénu jako autor řešil já.

PS:

Ajav má pravdu, že společně sdílená nejistota přežití odbourává zábrany a urychluje sympatie až do fáze sexuální aktu. Prostě není čas něco odkládat, nevíme, co bude zítra, jestli se tahle příležitost bude ještě někdy opakovat...
K "Šifře mistra Lwonarda": podle mě je to zručně napsaný thriller, vhodný jako brožované čtivo do vlaku, ovšem Brown na něj šikovně navěsil všechny kontroverzní záhady, které dráždí církev a dávají tomu pikantní příchuť senzace, ačkoliv ten, kdo se o tuto problematiku hlouběji zajímá, se nad tím pousměje: někdo holt zase objevil Ameriku! O záhadné postavě Máří Magdalény, o Sionském převorství, dědictví Kristovy krve, symbolice Leonardovy Poslední večeře či zvláštních symbolechj Rosslinské templářské kaple se už diskutuje nejmíň dvacet let a bylo o tom vydáno desítky článků a knih. Brown si prostě dělal "pilně výpisky" a pak to všechno nacpal do kriminální osnovy a měl zaděláno na bestsseler, protože věděl, že odbornou literaturu lidé tolik nečtou, a tak to pro ně bude šok a budou si to v jeho lehce stravitelném balení hojně kupovat. Ale já ho za to neodsuzuji.

Abych se přiznala, četla

Abych se přiznala, četla jsem tento zápis těsně po přednášce ze sociobiologie, kde jsme brali reciproční alturismus. Z mého pohledu mi to přišlo, že Val se bojí smrti, přichazí o krásu a viditelně umírá. Kdo jí může pomoci. Evidentně nestárne přirozeně, tak tedy magicky. Zdenal ji sice slíbil, že jí pomůže, ale zatím nic nezjistil. Má ho ráda, líbí se jí. Bude on chtít pomoci staré babici? Je ve vypjaté emocionální situaci. Chce si Zdenala zavázat a mít jistotu, že se jejímu problému bude věnovat. Od kamarádek slyšela, že je to užasný pocit, jakobys do té doby nežila. Já umírám a chci žít. Promyšlený tah a tak si Zdenala odvede stranou...

Musím však říct, že by mi asi mnohem víc vyhovovala verze, kterou navrhl Otomar, přišlo mi, že by líp zapadla.

Takže buď je to násilný

Takže buď je to násilný akt nezapdající do příběhu nebo reakce Zdenala čistě jako smace či vypočítavost Labyrintu. TOHLE je jedna z věcí, které mám na Labyrintu nejradši já. Normálně bych to jen tak přelít, třeba bych k otmu měl nějaký odlišný, lae četl bych dál a během pár vteřin bych otom ani nevěděl. tady se to rozpitvá, probere z hledisek, která jednoho člověka ani nenapadnou a všechny mají něco do sebe. Paráda. (Navíc závidím Pavlovi, tohle musí být obrovská škola psaní. V jeho případě tedy spíš univerzita:))

Ten Příspěvek předtím

Ten Příspěvek předtím jsem pdsal dost narychlo, omlouvám se. Má tam být: násilný akt nezapadající do příběhu, reakce Zdenala čistě jako samce či vypočítavost Valentýny.

co se tu vždycky vyvrbí, to jeden nestačí zírat...

no když už... ona řešená situace je samozřejmě zcela v pořádku - z hlediska psychologie postav, z hlediska výstavby příběhu, z hlediska stylu románu - a stížnosti na ni jsou evidentně ryze charakteru osobního (zde se hodí poznamenat, že i v pohádkách, a právě v pohádkách, je sexuální akt jedním ze základních kamenů... a Labyrint je hutná a temná městská fantasy, žádná Sněhurka)

Otomare, krásný přepis v téhle větě, rozesmálo mě to :)
"Prosimtě...opatrně...VÝŠ...já vlastně ještě... já ještě s nikým nic neměla..." nebo že by Zdenála navigovala?:))

:-)

DejFe, nemělo to být NÍŽ?

Četl jsem to dnes po sobě poprvé od publikování, uznávám, že jsem tu situaci trošku "napálil" abych podtrhnul sexuální podtext a její bizarnost. Klasická lovestory se mi do Labyrintu nehodí, s tím byste mě oprávněně vypískali a volali "holywůd!". Když lovestory, tak aspoň nějak jinak a zajímavě. Takže situace jako taková je možná bizarní, ale klišé v ní žádné nenacházím. Vyhodil jsem pár slov, která to trochu vulgarizovala a nechal čtenáře ať si víc domyslí. Každý tak dostane přesně to, co chtěl - ať už sex nebo romantiku :-) ufff... jdu psát 69.

co já vím, odkud ho navádí,

bychom museli zjistit od Otomara :))

Výš nebo níž?

Tak to jsem se opravdu zasmál! Původně jsem sice myslel jen takové to pomocné slůvko "víš", ale čeština je tak ošidná :-((( Stačí dodat tvrdé Y, a je z toho pokyn roztoužené panny :-). Pěkně jsem přitvrdil! Kéž je toto varování pro všechny mladé začínající autory, kteří považují gramatiku za nepodstatnou věc, protože si myslí, že hlavní je ten příběh. A vidíte, stačí zaměnit písmeno a už je váš příběh o něčem docela jiném! :-)

JO, TAKHLE JO!

To není další návrh na výkřik rozvášněné Valentýny, ale výraz mého uspokojení :)
Myslím, Pavle, že ta drobná úpravička tomu prospěla. Zmizel patos a přesto je to působivé, dojemné a dostatečně bizarní (zejména se mi líbí věta: "odhalila ňadra, která před krátkým časem pomaloval krví").
Zkrátka, moc hezká kapitola.

...

Jak si tu čtu ty příspěvky, tak mě zaujal od Maat a cosi se mi v hlavě pohnulo. Jak se zmiňuje o magickém stárnutí... nevím jestli se mi to podaří vysvětlit, protože já když mám myšlenku, tak ji nedokážu vysvětlit tak, aby to pochopili ostatní.
Takže... magické stárnutí. Val stárne nepřirozeně a Zdenál najednou po tom co se s ní pomiluje, získá spoustu magické energie. Co když takto z ní sejmul to "prokletí"? Nebo alespoň napomohl zpomalení procesu?
Je to jen taková myšlenka, ale snad by to šlo?

zápis je skvělý, obě

zápis je skvělý, obě úpravy rozhodně prospěly. jen se mi zdá zvláštní spojení 've tvářích vrytou ŠIFRU únavy'...nevím, moc se mi to tam nehodí, ale to je jenom můj názor

A když už čistíme drobnůstky a fajnovosti,

tak bych, Pavle, navrhoval, aby ses mrknul na dvě sousední věty "...ostatní nevěděli, co se s ním děje. Chtělo se mu křičet, ale věděl..." Máme tu za sebou dvě variace na vědění. Stačilo by, kdyby "ostatní netušili, co se s ním děje..."

Vrytá šifra únavy

mi přijde jako zajímavý obrat a vůbec mi nevadí, naopak.

vrytá šifra únavy

se mi právě taky líbila, hned na druhém místě za ježíšoidním impem :)

s tou gramatikou jsi to, Otomare, pěkně vystihl, ten příspěvek by si měli nad postel pověsit všichni ti mladí autoři, co nad neustálým otravováním nás hnidopichů pokrčujou nos :)

Komenty

Re: Otomar: dvojité vědění opraveno na netušení.

Všichni: opravdu, tyhle kontroverznější díly, kde se více odhaluje (a to občas doslova) a vysvětluje, přinesly vlnu zajímavých komentářů. Většina z nich je spíš delší a obsažná, zkrátka polemiky na úrovni. Některé z vašich nápadů možná využiji už v příštích dílech.

Re: Lívia: ještě k odpovědi na tu ztrátu panenství. Já si tohle potřebuju pak přečíst opravdu z odstupu, jak to do příběhu zapadá. Teď se mi zdá, že by to mělo fungovat, ale možná to ještě potřebuje textově učesat.

Re: Poky.mn: zapomněl jsem odpovědět, tak to teď napravuji. Do Pardubic mě pozval Antonín Kudláč, literární vědec, psavec a redaktor, který tam vede semináře. Bohužel nevím úplně přesně, jak se ten předmět jmenuje, ale má to hodně společného s literaturou. :)) Poprvé jsem s ním spolupracoval v rámci seminářů tvůrčího psaní na literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze (asi před třemi lety).

prvni koment

Ahoj, konecne jsem se odhodlala prinest trosku do mlyna... bohuzel jesm byla ochuzena o "prvni verzi" milostne sceny takze nemuzu soudit. Nekolik postrehu, opravdu mi z toho vychazi ze Valentyna asi zemre, ale primlouvam se, aby prezila... protoze pokud se hrdinove skutecene dostanou z bahna kanalu na svet... Val by eventuelne mohla byt v jinem stavu a z toho se daji zas odvodit jine linie pribehu... nevim za kolik kapitol pribeh skonci... take se primlouvam, aby se Valentyna jeste jednou podivala k Panu casu :):):)

natahovat to dětmi,

natahovat to dětmi, nějaké temné proroctví (co v kanálech počato bylo, do kanálů se navrátí) by bylo zbytečné a byl by to vůbec faul na Labyrint. A sex automaticky neznamená těhotenství anavíc už tehdy bude Val biologicky kolem 60... takže nejstarší prvorodička na světě.

Nebylo by to dobré.

Nebylo by to dobré.

Díky

i za pozdní odpověď ;o) Ale koukala jsem, že to není veřejná přednáška, jen v rámci předmětu (Tvůrčí psaní, že?). Tak až v Chotěboři ;o)

pro pobavení

takhle jsme kdysi popisovali sexuální scénu s pannou v naší super skvělý fantasy s Valvalisem:

Odložil klobouk a nechal ji, ať mu třesoucími se prsty rozepne košili. Jemně ji položil.
„Víš Fremine… já ještě nikdy…“ Prudce se vztyčil, ale hned se uklidnil. Podrbal se ve vlasech.
„No, slečno starostová… však my si s tím nějak poradíme.“ Pokusil se o co nejněžnější tón a pokračoval tam, kde přestal.

Prostě Otomarova věta je evergreen :)))

DejFe, že by kromě Pythagorovy věty

tady byla i Otomarova věta? Taková pocta? :)))))))

ultimátní Otomarova věta,

aneb jak popsat sex s pannou:

1. doveďte příběh na místo aktu
2. použijte Otomarovu větu "Víš... já ještě nikdy..."
3. popište akt
4. odveďte příběh z místa aktu

:)))

A používá se i varianty B?

Otomarova věta - varianta B:
"Já ještě nikdy...Výš!"

jistěže,

tu použijeme v případě, že daná panna sice ještě nikdy, ale zato teorii má zvládnutou velmi dobře :))

Eventuelně je tu ještě varianta C:

ON: "Já ještě nikdy..."
ONA: "Výš!"

xD

Otomare, opatrně na moji bránici! :))))

Až se bojím, co by moho přijít s variantou D :)))

Původně jsem chtěla napsat nějaký komentář, ale jak tak koukám, tak všechny konspirační teorie už jsou vyčerpány:), o "Valentýna vs.Zdenal - poprvé" ani nemluvě:)
Jen bych se taky chtěla přimluvit za ten Valentínin bar (třeba by se tam taky dal nějak zvrátit onen proces stárnutí? I když nechat umřít jednu z hlavních postav... :)) (Jen ne Elišku!) Což mne přivádí k otázce, co se stalo s loutnou? Už hodně dlouho o ní nebylo slyšet - naproti tomu grimoár Zdenal stále má, taky tak Rita Kurýr...
A jestli je loutna už pasé, jak by se tam jinak Valentýna dostala?

no podle mě

směřuje příběh k tomu, aby zemřela naprostá většina hlavních postav, ne-li všechny (to už je nereálné, ale mě by se to líbilo!). jenže Pavel je strašnej humanista :) leč stále věřím, že nás příjemně překvapí a jak se tak říká, nějaké to štěňátko ještě do konce příběhu odpráskne!

dotaz

který má jistě zcela jednoduché vysvětlení, ale abych nemusel pročesávat starší zápisy, tak se trapně zeptám :)

kde vzal Zdenal náhradní bundu ve vaku? dostali od skřeků i oblečení?

Poprava

hromadná poprava postav na konci příběhu, hmm, zajímavé. Taky si často říkám, že by mě to příjemně překvapilo. Zejména u US filmů. Pokud tedy někoho "odprásknu", reklamace prosím u DejFa.

A ano, skřeci hrdinům dali i oblečení. Najdeš to v příslušném zápisu.

Galthea: loutnu má Valentýna stále při sobě, jenom na ni teď zrovna nehraje. Zatím to na ni mělo spíš sebezničující účinek.

Pavle,

díky za odpověď.

Reklamace rád přijmu a zpracuju, věřím, že Bodkin, Albýn a další odvážní mi pomohou s účetnictvím :))

Zápis 69

mám napsaný, nechce se mi ho teď ale přidávat, aniž bych měl od něj aspoň malý odstup. Stejně s ním zatím nejsem 100% spokojený. Čas vzhledem k datu našeho srazu máme, takže ho přidám v neděli.

Stala se totiž věc, která mě ještě trochu zdržela, ale je to dobrá zpráva - Zlatý kříž(Městké války I.) vyjde dřív než jsem já i vydavatel původně mysleli. :-) Brzy...

Zlatý kříž

A já přesně vím kdy. :-) Těšte se, bude to brzo. :-)

a nechcete to třeba prozradit,

abych mohl netrpělivě začít urgovat šéfa o recenzák?:)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 21 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007