Labyrint - Zápis 70: BORN2DIE

Šestice postav stoupala po betonových schodech. Našlapovaly jemně, vážily každý krok, jako by kráčely po páteři spícího draka. Kořínek držel u pasu Škorpion. Když procházeli mezipatrem, jistil jím dveře vedoucí do Kasina. Odznak Lvího spáru už měl zase při sobě, připnutý na omšelém modrém baretu. Protáhli se kolem dveří a letmo zahlédli čtyři hlídkující ozbrojence.

Byli v paláci Hluchých. V samém jeho srdci – tak daleko od slunce a tak blízko prohnilému Podsvětí.

Slíva s Ritou šli v čele. Tomáš svíral ve zpocené pěsti nůž, Elišku tiskl v záňadří. Už jednou je imp prozradil. Rita si o rameno opírala palcát. Valentýna je následovala s Delapanzou a panem Jeronýmem. Poslední se šoural Zdenal, který se bál pohlédnout dívce do očí.

Kořínek byl soustředěný. Zkoumal každý detail okolí skrz ušmudlaná skla brýlí. Prohlížel si modrý koberec. Zábradlí s ozdobnými špicemi, připomínajícími nábojnice. Ve vzduchu byla cítit smrt.

Vystoupali do dalšího patra. Vlevo ústila dlouhá neosvětlená chodba, přímo proti schodům se nacházely podivuhodné dveře z lakovaného mahagonu. Pokrývaly je jednoduché kubistické rytiny střídané ozdobami ve tvaru šroubovnic nebo snad zakroucených červů. Klika byla vyumělkovaná - hadí tělo se šupinami, vsazené ve zlaceném bezpečnostním kování. V úrovni očí se lesklo panoramatické kukátko. Na stěně visel nepopsaný bílý knoflík zvonku.

Rita se Slívou na sebe kývli. Kořínek se vklínil mezi ně. Odpočítal prsty. Tři. Dva. Jedna.

Rita stiskla kliku a strčila do dveří. Kořínek vtrhl dovnitř s namířenou automatickou zbraní. Ostatní se hrnuli za ním.

Vpadli do Sekretariátu.

U stropu se točil obrovský zlatý větrák. Jeho ramena líně kroužila a rozehrávala mámivé divadlo odlesků. Stěny pokrývala lila tapeta s motivem fialek. Do výše pasu byly obložené stejným dřevem jako dveře. Podlahu pokrývaly dlaždice z lesklého mramoru. Naproti přes místnost, více než deset metrů daleko, byly další dveře. Vpravo stály čtyři obrovské stoly, které se ztrácely pod horami papírů a lejster. Mezi papíry ležely sešívačky, kalkulačky, děrovačky a hrníčky s propiskami. Na každém stole stál archaický telefon se sluchátkem zaklesnutým ve vidlici a obří černá věc - robustní psací stroj značky Zeta, který snad musel pocházet z doby bronzové. Levé části sálu vévodil ryze funkční krb, nebo spíš malá spalovna s pásovým podavačem. Kolem stěn stály litinové pilíře regálů, které sahaly až k vysokému stropu. Byly v nich natěsnány tisíce šanonů, desek, svazků převázaných motouzem a okoralých účetních knih všech tvarů a velikostí. Barvy jejich stránek střídaly odstíny běli a žluti v závislosti na jejich stáří a materiálu. Místnost budila dojem zašlého luxusu okresního muzea. Nikdo v ní nebyl.

„Sekretariát,“ vydechl Slíva.

Kořínek procházel mezi stoly a ostražitě se rozhlížel. „Cítím nějaký podraz.“

„Panejo!“ vyhrkla Valentýna. Zaklonila se, aby dohlédla do šestimetrové výše stropu, do které strměly police s šanony. „Než v tomhle něco najdem, zešedivim.“

Rita přejížděla pohledem tisíce svazků a padala na ni beznaděj. „Je jich tolik...“

„Dělalas přece v kanclu. Měla bys vědět, kde začít,“ zneklidněl Slíva.

„Je to řazené podle písmen,“ poznamenal Kořínek.

„Zkuste třeba Č.“

„Proč zrovna Č?“ nechápala Valentýna.

„Č jako čmuchalové,“ řekl neznámý hlas. Studil, tahal za uši jako zuby pily zakusující se do skla.

Otočili se za jeho zdrojem. Vzduch v místnosti se zachvěl. Pravděpodobně tam stáli celou dobu. Mířili na ně zbraněmi, skrytí pod zázračnou clonou neviditelnosti. Pět Hluchých v černých oblecích, tváře jim kryly pestré škrabošky. Pažby Kalašnikovů zapřené do ramen, za zády vyčnívající rukojeti katan. Před pěticí robustních strážců stál pokřivený muž, který měl na sobě vestu z krys. Ne, tak to jen na první pohled vypadalo. V trsech na něm visely živé krysy, přivázané za ocasy v chuchvalcích u ramen a boků. Zmítaly se jako bezhlesní červy. Tlamy měly převázané dráty, které se jim zarývaly do masa. Muž měl na sobě podivnou kombinézu s očkem na hrudi a přes obličej něco, co připomínalo plynovou masku z padesátých let.

Za útočnou skupinou stáli dva muži s dlouhými vlnitými vlasy. Jeden z nich byl oblečený celý v černé kůži s mnoha filigránskými stříbrnými doplňky. Pod přiléhavým oděvem se rýsovaly vysekané svaly. Druhý měl fialové sako, hedvábnou košili s rozhalenkou a vlasy odbarvené na blond. Pod očima se černaly vytáhnuté linky, drobné špičaté zuby mu blýskaly nepřirozenou bělí.

„No to mě podrž, vidíš to co já?!“ dloubl svého druha loktem blondýn. „Má holou hlavu, ale Hluchý to není.“

„Přestaň s tím tyátrem,“ odsekl černovlasý.

Blondýn ho nevzal na vědomí. „Má tetování triumvirů, ale triumvir to taky není!“

„Doprdele, víš, že nesnáším hádanky!“ vyštěkl černý. Potom se obrátil zpět k Slívovi. „Věděl jsem, že přežiješ Morne. Jsi jako šváb. Přežiješ všechno.“

Blonďák si rozverně přikryl rukou ústa. „Tohle, že je náš bratříček Matyáš? Určitě se pleteš. Tenhle vyzáblý smradlavý ubožák... Už teď se potí strachy, posere se dřív, než se ho mučitelé dotknou.“

„Dost keců,“ odsekl Slíva. „Kdo nás práskl?!“

„Opravdu sis myslel, že se nepoučíme? Člověk může udělat chybu. Ale jen blbec ji udělá dvakrát!“ zamračil se černý, kterému viditelně docházela trpělivost. Z pouzdra u pasu vytáhl obrovský stříbrně zářící Desert Eagle. Nedbale ho držel u stehna.

„Řikam na rovinu, tvý kumpány bysme radši uchovali v živym stavu. V podstatě jsme je čekali. Ty nám tu ale vadíš, Morne. Vystup z řady!“

„Ne!“ postavila se před Slívu Rita. Zdenal si vyhrnul rukáv a přelétl pohledem drobné písmo propisovačky – pokrývalo celé předloktí. Začal tiše drmolit litanii. Sepjal zničené ruce pokryté hrozivými strupy.

„Vystup, Morne! Měl bys doprdele poznat, kdy hra skončila! Nebo je mám pokropit všechny?“ vztekal se černý.

Slíva se nehýbal. Divoce těkal očima z jednoho na druhého. Nenápadně otočil mezi prsty nůž a sevřel ho za čepel.

Z hlasu blonďatého triumvira kapal med: „Můžeš to mít za sebou rychle nebo pomalu. Nejsi součástí obchodu. Oni možná mají malou hodnotu, ale ty? Jsi kus masa, který sebou ještě cuká, ve skutečnosti tě už ale žerou červi.“

„Chceme vyjednávat!“ zajíkla se Rita a brada se jí roztřásla. Kořínek byl stále na svém místě. Čekal.

„Už mě to nebaví,“ uzavřel černý. Rita stála v cestě střely. Zatímco Hluchý zvedal zbraň, bleskla jí hlavou myšlenka, že ukročí. Chtěla to udělat, uhnout, protože nechtěla umřít. Vždycky mohla říct, že to byl podvědomý instinkt. Černovlasý triumvir namířil na Slívu. Instinkt Ritě přikázal nehnutě stát.

V tichu cvakl kohoutek a pistole zahřměla. Kulka Ritu zasáhla do ramene a srazila ji k zemi. Zatímco žena padala, dalších pět ran zasáhlo Slívu do hrudi a žaludku. Z téhle vzdálenosti by Desert Eagle prostřelil strom, pětimilimetrový plech nebo auto stejně jako kevlarovou vestu. Lidská kůže nebyla víc než papír.

Valentýna vykřikla hrůzou. Kořínek stiskl spoušť a Škorpion zaštěkal v krátkém staccatu. Jeden z černě oděných mužů z gardy triumvirů se chytil za břicho, které vybuchlo rudými gejzíry. Šaman ověšený krysami vytrhl jednu z nich a vrazil jí do těla hřbet druhé ruky, ze kterého čněla ostrá vidlice. Hlodavec se zazmítal a chcípl. Kořínkově zbrani se roztrhla hlaveň a důchodce ožehl oblak spáleného prachu.

Ve stejný okamžik Hluší zahájili palbu. Čtyři samopaly se rozeřvaly. Kulky zabubnovaly na tělech hrdinů, jako návštěvníci vrážející nohy mezi dveře. V prostoru Sekretariátu se rozpoutalo peklo. Ohlušující střelba se odrážela od mramorové podlahy. Kulky drtily dřevo, ze kterého se zvedaly vodotrysky třísek, srazily hrníček na kávu a roztříštily vázu s uschlou květinou. Nabraly kancelářskou židli a odmrštily ji proti stěně. Se skučením se odrazily od psacího stroje. Místnost zahalil dým a rachot cválajících jezdců apokalypsy. Ještě půl sekundy se vracela ostrá ozvěna, když kanonáda konečně ustala. Dým z hlavní stoupal ke stropu, kde ho líně rozháněl zlatý větrák.

Rita se vyhrabala na nohy. Svírala si potlučené rameno a hledala tryskající krev. Nenašla ji. Ani na břiše, ani na hrudi, ani na čele. Byla ošklivě potlučená, cítila, jak jí po celém těle nabíhají podlitiny... Po průstřelu ale nebylo ani památky. Jako by kulky narazily do kůže a odklonily se jinam. Slíva se sbíral ze země. Zdenal pomáhal vstát Valentýně. Jen jeden zůstal ležet. Ten, do kterého se všechny kulky odrazily. Rozcupovaly jeho tělo na kousky tak, že ani nepřipomínalo lidskou bytost. Bolestný a nenávistný řev protrhl ticho. Dosud žil!

„Mají čaroděje!“ vykřikl jeden z ochranky. Sáhl za záda a vytáhl meč. Ostatní gardisté ho napodobili. Triumviři stáli za jejich hradbou a ve tvářích se jim zračilo mírné znechucení.

„Po-dám-si-ho!“ zahuhlal krysí šaman přes plynovou masku. Vytrhl z hrudi očko připevněné ke špuntu. Z otevřené rány vytryskla krev. Okamžitě špunt přirazil zpět. Dřív, než rudé kapky dopadly na podlahu, nastavil jim živou krysu. Stiskl ji v pěsti.

Zdenal zaúpěl a ustupoval. Náhle se z regálů nad ním vyřinuly knihy. Desítky a stovky papírových bomb z výšky dopadaly na mladíka. Šanon s popiskem Nájemné vraždy – 2003 ho zasáhl do hlavy. Zfalšovaná daňová přiznání jej srazila na kolena. Katalog nezletilých prostitutek mu zlomil nos. Další a další fascikly jej ubíjely s pádností meteoritického roje, až pod sebou Zdenala déšť brožur a dokumentů doslova pohřbil.

„Expres kurýr na smrt!“ Rita se s řevem vrhla proti čtyřem útočníkům.

„Chcete žít věčně?“ zeptal se Slíva ostatních. Vyrazili za svou velitelkou, třebaže nemohli přežít. Natož vyhrát.

„Expres kurýr na smrt!“ řvala Rita a překvapení hrálo pro ni. Udeřila palcátem proti prvnímu z Hluchých. Prolomila kryt. Jeho vlastní katana se mu zasekla do čela. Slíva skočil. Dopadl na hruď řičícího gardisty a srazil ho na zem. Ohryzek mu přejel nožem a druhou rukou mu vytrhl z čela meč. Kopající Hluchý se zalykal krví. Slíva se napřáhl, aby bodl šamana, místo toho se ale musel bránit dotírajícím útočníkům. Meče vířily vzduchem jako smrtící stříbrné stuhy. Kořínek přispěchal na pomoc. Míhal se bojištěm jako fantom. Mizel a objevoval se. Vynořil se vedle šamana, který právě vířil rukama. Vytáhl mu z hrudi špunt a zahodil jej. Vyrazil proud krve. V rytmu srdce se prodírala mezi prsty krysího šamana, zatímco se snažil otvor utěsnit.

Blonďatý triumvir zamířil a z bezprostřední blízkosti střelil Kořínka do hlavy. Energie střely starce odmrštila přes místnost. Dopadl na zem a zůstal bez hnutí ležet. Odkloněná kulka skončila svůj let v hlavě ležícího Delapanzy, která se rozprskla a nadobro umlčela jeho křik.

Ritu sekli přes záda. Špička čepele protrhla kabát a svetr a otevřela dlouhou mělkou ránu. Žena zařvala bolestí. Ohnala se palcátem po nejbližším Hluchém. Vrazila mu ho mezi nohy jako beranidlo. Dalším úderem mu přerazila vaz. Valentýna se snažila vyprostit Zdenala. Odhazovala knihy z hromady, hrabala jako hlady šílený pes pátrající po kosti. Slíva se prosmýkl kolem gardisty a sekl mečem po jednom z triumvirů. Natáhl se, aby sek prodloužil. Člen gardy byl ale rychlejší. Bleskově se přetočil a ťal. Slívova ruka se pod loktem oddělila od těla a dopadla mu pod nohy jako ulomená plastová paže mrkací panny. Tomáš zařval, podklesl na kolena. Stále svíral meč a zíral na pahýl. Před ním ležela jeho vlastní ruka. Bledá kůže se žilami ještě naběhlými, na předloktí zářil vytetovaný nápis ovinutý čínskými draky: Born2Die.

Boj na okamžik ustal, jako by všem zúčastněným uhranul pohled na klečícího Slívu.

Dveře Sekretariátu se rozlétly. Do místnosti vbíhali další členové elitní gardy triumvirů. Postupovali ke zkrvaveným hrdinům.

Zdenal se konečně vyhrabal z hromady svazků. Krev mu stékala po obličeji, oči mu slzely, přeražený nos směšně trčel na stranu. Mladík pozvedl ruce na znamení, že se vzdává. Hluší obezřetně postupovali, zbraně namířené, čekali jen na pokyn ke střelbě.

Hrdinové couvali. Rita táhla za kabát Slívu, který byl v šoku. Tiskl si ruku a zanechával za sebou krvavé moře. Shlukli se k sobě ve středu Sekretariátu, zatímco je obstoupila černá garda.

„Skončeme to,“ řekl blonďatý triumvir.

„Amen.“ Zdenal zvrátil oči v sloup a vzpažil ruce. Krysí plášť mu sklouzl ze zad. Odhalil nahou hruď stěží ochmýřenou chlupy, kolem které byly lepící páskou připevněny buclaté válce, připomínající špalíky dynamitu. Devět baterií z TitanTurbo.

„Venir Incendo, Ariver Tartaros, Scopir Force Armageddon!“

Krysoplášť se vznesl do vzduchu. Na okamžik tam ustrnul, jako zlomený špinavý anděl. Rozpažil a zbylé oblečení na něm vzplálo. Přitáhl všechny oči v místnosti. Rozzářil se oslepivou bělí a vybuchl jako fénix silou malé nukleární pumy. Za neměřitelně krátký okamžik se přehnala tlaková vlna. Potom magické peklo pohltilo celý svět. Stravující žár. Dračí dech. A najednou byl oheň pryč.

Ve středu Sekretariátu se choulilo pět postav.

Tam, kde stáli gardisti a triumvirové, nebylo nic. Jen na stěnách zůstaly ve spálených tapetách jejich siluety jako stíny mrtvých.

Slíva s vytřeštěnýma očima zatínal zuby. Z úst mu stékaly sliny. Stále si svíral pahýl, ze kterého už neprýštila krev. Maso se speklo jako krocan. Rita se zmateně rozhlížela. Oblečení měla ožehlé, na mnoha místech jej propálily zvláštní ornamenty. Rána na zádech krvácela a pálila. Kořínek se posadil. Na hlavě měl obrovskou rudou podlitinu. V pěsti drtil sežmoulaný baret, působil zmateně, jako by se právě probudil. Na rozdíl od ostatních nevypadala Valentýna překvapeně. Vzhlížela ke Zdenalovi jako ke spasiteli.

Stál nad ní. Nahý, jako právě narozené dítě. Jeho pohled byl strnulý, upřený do daleka. Mladík nevnímal. Zbytky jeho oblečení dohořívaly a průvan rozháněl jejich popel. Na Zdenalově těle žhnuly obrazce malované krví. Byly rozpálené do bíla, pomalu temněly, přecházely do rudé a černé.

Valentýna objala Zdenala kolem stehen. Přitiskla k nim tvář.

Delapanzovo tělo zmizelo. Nezbyl ani prach.

Rita se rozhlédla a do očí jí vtrhly slzy. Upustila palcát a rozbrečela se.

Seděli uprostřed Sekretariátu a všechny papíry a dokumenty z regálů byly zpřeházené a vysypané na hromadách. Mnohé z nich už stravovaly plameny, které se rychle šířily z listu na list.

„Nikdy nenajdeme odpověď!“ šeptala Rita.

Matyáš Morn se potácel po místnosti ochromený bolestí. V těžkém šoku mezi hromadami hořícího marastu hledal svou ruku. Ani si nevšiml, že se mu Eliška vydrápal ze záňadří a vyklouzl na zem.

Kořínek zvedl jeden z mečů, které na zemi zůstaly po gardistech. Vzápětí jej upustil, protože se spálil o záštitu.

„Delapanza?“ zeptala se Valentýna.

Nedočkala se odpovědi.

Byli zdeptaní hrůzou uprostřed popela, smrti a šílenství. Kolem bylo mučivé ticho, rušené praskáním šířícího se požáru. V jejich uších, jako by stále doznívaly ozvěny ohlušující střelby, kvílení a křik. V té chvíli se ozval drnčivý burcující zvuk, ztlumený haldou knih, poznamenaný chraptěním poškozeného reproduktoru. Nebylo ale pochyb, někde blízko vyzváněl telefon.

Komentáře

Přináším vám zápis 70

Je masivní. Snad vás – nevím, jestli „potěší“ je úplně správné slovo... Příběh graduje finální bitvou. Pokud jde o vítězství, je draze zaplacené. Zápis 70 je několikanásobně delší než obvykle, takže ho pravděpodobně ještě během víkendu doladím.
Jsem zvědavý na vaše názory a komentáře.

Dám si den dva na přemýšlení a pustím se do dílu 71, jehož jméno už znám, ale to je zatím vše.

Rozhodl jsem se ještě připojit malou jubilejní anketu – pozor, její výsledek ovlivní i v budoucnu zamýšlenou novelu Příběh Sedmtři. Přidám ji během víkendu.

A poslední věc: příští týden založím v blogu nové téma, kde budou shrnuty všechny informace kolem čtenářského srazu 8. listopadu v Praze.

Hezký víkend

Zápis je parádní, jen co

Zápis je parádní, jen co je pravda.. jen by mě zajímalo.. když se tam píše, že všechny střely s eodrazily do jednoho člověka (nevím proč, možná kvůli Zdenalovi?), tak to je Delapanza? Potom ještě chroptí, což není moc věrohodné.. navíc Kořínek to koupí do čela a jako pak nic? Jinak perfektní atmosféra, jen tohle mě trochu zmátlo.

Když jsem to sjel podruhý,

Když jsem to sjel podruhý, došlo mi, že všechny kulky mířící na naše hrdiny se od nich odrazily, a letěly do Delapanzy... bude to vysvětleno? (nebudu řešit škodu na lidské hlavě spáchanou čistě úderem kulky... nejsem tak velký hnidopich)

ouvejs!

sakra, himmelhergot! tomu říkám ZÁPIS, Renčíne! :)
zhluboka dýchej... ať můžeš vůbec psát... tak, lepší...

no prostě perfektní, s Delapanzou je to zmatený, ale pochopil jsem, že je zmíněn až napodruhý kvůli udržení napětí. a funguje to.

když Zdenal vybuchl, byl jsem si naprosto jistej, že zemřel, a jako čtenáře užívajícího si příběh mě to dost zarazilo a rozesmutnilo, jako čtenář - teoretik jsem to kvitoval jako hooodně povedený zásah. obě tyto moje části byly poněkud zmatené, když zjistily, že Zdenal žije. a protože teoretik ve mně převažuje nad užívajícím si čtenářem, znovu připomínám, že by bylo třeba už sejmout nějaké to štěně :))

Jinak mi ten zápis prostě vyrazil dech, do tempa a stavby celého Labyrintu vtrhl jako velká voda a smetl ho tak neočekávaně a podezřele rychle, jako Zdenal všechny jejich úhlavní nepřátele. Skvělý, skvělý, skvělý!

Nakonec pár pravopisně stylistických připomínek:

rozvrzané brýle - tenhle obrat mi přišel divnej, ale možná jen proto, že ho osobně nepoužívám

...dveře. Byly to téměř podivuhodné dveře z lakovaného mahagonu. - dvakrát dveře, navíc výraz "téměř podivuhodné dveře" mě dost zarazil

„Než v tomhle něco najdem, zešedivim.“ - velmi mrazivá a naprosto brilantní hláška, když ji řekne Valentýna!!!

bezhlesní červy - gramatika

Katalog nezletilých prostitutek mu zlomil nos. - další skvělá hláška :)

DejF over

Velmi.... drsné!

musím říci, že to ve mě zanechalo... rozhodně zmatek. Nadupaná, zběsilá a nepřehledná jatka... a tak je to dobře. Pominu několik nedůležitých věcí, klišovitost kalašnikovů, katan a Desert Eaglů, i toho, že lučík na zbrani nevydává žádný zvuk, protože se nehýbe, ani kinetickou energii střely z DEčka, ať je ráže .357, .44 či .50...

Raději přejdu k chválení - rozstřílení Delapanzy, který byl jen před chvílí resuscitován, šaman se špuntem jako by utekl z Lynchovi Duny, zmrzačený Slíva, růlující Zdendalf...

KŮŮL.

ufff

hodne šokovalo,
zápis mnohem brutálnější a "rychlejší" než-li všechny doposud.
Proč Delapanza? Dohoda se Zdenalem, nebo jen absence ornamentů?
Valentínina věta mě taky dostala, nemůžu si pomoct, no chvíli jsem měla husí kůži, když jsem si to doopravdy představila.

Ale navzdory všemu, jediné na co dokážu myslet je ten telefon. Proč teď? A hlavně kdo? - Vždyť triumvirové jsou mrtví, tak..?

Pavle, nemám slov prostě - výborný zápis!
(Snad jen pro informaci, kolik kapitol nám zbývá? - Nebo to jěště není jisté?)

tak telefon

je typickou "těšte se na příště" rekvizitou, s tím bych si nelámal hlavu, protože si stejně musíme počkat :) ovšem musím uznat, že ve své kategorii je to rekvizita dost dobrá - i když na druhou stranu veeelmi profláklá (vidím zde zjevnou návaznost na každý druhý filmový horor, ale možná jen proto, že filmy studuji:) )

Delapanza a brýle

Já si myslím, že to schytal Delapanza právě kvůli chybějícím krvavým ochraným ornamentům.
Brýle opravdu skřípou a je to velmi nepříjemný zvuk. Vždycky pak pár dní nosím čočky, než dojdu k názoru, že toho nachaly.

zápis

Zápis mě uplně nadchnul. Uplně jsem nad nín trnula hrůzou nad osudem hrdinů.
Zdenal už asi toho svého učitele nenajde. Potřebuje ho ještě?

Telefon

Řekla bych, že ten telefon je už taková príma klasika;-)
...Ale sem se teda vyloženě hodí, perfektně to zapadá!!! =)

P.S.: Jinak tento zápis je opravdu geniální, šéfe... =D

maat,

nosím brýle 15 let a nikdy neskřípaly, asi s nima nesmíš tak mlátit :))

Tak tenhle zápis opravdu bere dech :-)

Je to scéna jako z "Vrány" či podobného temně masakrálního filmu. Je jasné, že hrdinové přežili jen díky magickým znamením, napsaným krví na jejich tělech a také díky vnitřní síle, kterou Zdenal získal sexuálním spojením s Valentýnou (plus ty silné baterie, samozřejmě:-). Všechny ty hlášky, co mě "dostaly", už vyjmenoval DejF; snad ještě oceňuji geniální bombardování Zdenala "archivem zločinů". A krysí šaman, to je skutečně přízračná figura, - včetně toho fóru, že Kořínek mu vytáhne špunt!
Samozřejmě, jak to Pavel nadrtil do počítače v "tvůrčí horečce", tak tam zůstalo pár gramatických drobnůstek na vychytání. Kromě těch, které zmiňuje DejF (mně tedy brýle kupodivu nevržou :-), by stálo ještě za to zamyslet se nad častým opakováním slovesa "byl" nebo "byli" při popisu sekretariátu, nebo nad dveřmi, které "stály" (o dveřích se spíš říká, že se někde nacházejí, otvírají se, vedou někam. Stojí skříň :-)
Příběh opravdu graduje. A jsem moc zvědav, k jakým zvratům ještě dospějeme. V napětí mě drží nejen záhadný telefonát, ale také tetování na Slívově ztracené ruce...

Odpovědi

Jsem opravdu rád, že se vám zápis líbil.

chaot: ano, ten odklon kulek bude ještě zmíněn.

DejF:
1) zmatek s Delapanzou: napsals to přesně, chtěl jsem ještě chvilku udržet napětí, je to holt za cenu malého zmatení, ale v téhle situaci mi přišlo, že to funguje.
2) zabíjení štěňat - mám cukání, ale teď to bohužel nebylo možné z důvodů příběhu.
3) téměř podivuhodné dveře. Ta věta se mi líbila tolik, že jsem ji tam nechal i po opakovaném čtení jako takovou zajímavou větu. Tohle vyřeším při redakci, buď ponechám nebo vyhodím.

Bodkin: máš pravdu s jistou klišovitostí výzbroje - na druhou stranu jsou to věci, které si čtenář (neodborník) dokáže alespoň rámcově představit. Kdybych tam napsal třeba Steyer Aug, tak by asi spousta lidí netušila... Ale klidně si rád poslechnu návrhy na jiný kanón :-)

Galthea: už jen pár. Poslední na srazu.

Telefon: zvonek telefonu je opravdu taková klasická proprieta. Bohužel se mi sem velmi hodila. Kdyby byly v místnosti počítače, mohlo by se ozvat ono charakteristické O-OU! (icq), ale v té chvíli bychom přeskočili do komedie :)

Otomar: rozvrzané brýle tedy upravím, aby vás to netahalo za uši a oči. Stejně tak odstojím dveře a pár dalších drobností. Tetování na Slívově ruce už žádnou roli nesehraje - Born2Die je taková metalová hláška z jedné známé písně Manowar. Zpívá se tam I was born to die!, ale vsadím se, že to bylo ještě mnohokrát použito i v jiných textech (předtím i potom). Bylo to spíš jen pro dokreslení Slívy/Matyáše a jeho životanázoru. A pro vytvoření obrazu, kdy zírá na svou ruku, ale ruka leží dál...

Renčín a Manowar?

a tuhle jsem viděl Šmoulinku pařit na koncertě Iron Maiden. Už mě nic nepřekvapí xD

ajsíkjůovské o-ou by ale bylo hoooodně cool :)))

a co se týče štěňat, Pavle, tak DejF a LČb jsou tu pro tebe, vždy k službám... :))

Fanoušek

Nejsem kovaný fanoušek :-) k metalu jsem se dostal spíš přes Labyrint, a i tak mám radši spíš melodičtější odrůdy... Tohle je ale klasika:

http://www.youtube.com/watch?v=X2WINsgEIj0

I was born to die, hned po melodické předehře po nástupu kytar.

text:
Brothers I am calling from the valley of the kings
with nothing to atone
A dark march lies ahead, together we will ride like
thunder from the sky
May your sword stay wet like a young girl in her
pride
Hold your hammers high

Blood and death are waiting like a raven in the sky
I was born to die
Hear me while I live
As I look into your eyes
None shall hear a lie
Power and dominion are taken by the will
By divine right hail and kill

melodičtější odrůdy máme rádi všichni,

vůbec na mě právě z repráků neřve Dani Filth xD

..:: po dlouhý době rychlý sešup ::..

hodně dobrej a strhující komentář. Už se ani nedivím, proč si DejF myslí, že jsi Kulhánek.

Spousta těch hlášek a zupa - nápadů (katalog nezletilých prostitutek) je naprosto bombastická. Ale mě se líbí i ta atmosféra. Připomíná mi to akční pc hry, kdy scénáristi do cool místnosti uzavřou kladné hrdiny a záporáky a nechají je na sebe smažit vším, co mají (např. Max Payne, Call of Duty 4) - a výsledek? Spousta mrtvých a naprosto zdemolovaná místnost, kulky ve zdech, víření prachu a papírů, ...

Pokud si vzpomínám 73 se stal zoombíem Hluchých (pravda, trošku zmateným zoombiem), nemyslíš, že by byl úchvatný boj mezi dvěma typově vyrovnanými soupeři, jako je 73 a Slíva?

davaj:

já si to nemyslím, já to vím

Slíva už si asi bez ruky moc nezabojuje :) (jasně máme tu pana Všechno spravím Zdenala, ale za to jeho neustálý napravování všeho už ho mám vážně strašnou chuť přetáhnout přes hlavu kladivem)

but 73 is coming soon...

re: DejF

ááá koukám, že už vím komu bys dal padáka ... no jo ale štěňata potřebujem na závěrečnej "líbezbríf" - vono to ani jinak nejde. Že by Rita se Slívou usedli na tůn a žili spolu husně až do smrti je mi prostě proti srsti :-D

ještě jedno RE

a krom toho, když si do pahejlu Slíva zabodne jednu z těch mnoha přebytečnejch katan, tak by taky něco zvládl :-)

davaj:

Kacíři!

Na pahýl ruky patří jedině motorová pila, nikoliv katana!!! Hail to the king, baby!

PíéR: Co se kvérů týče, mávnu nad tím rukou. Na Špínu útočili jen s těma vrhači nabroušených zátek a to jim o slívu & spol docela šlo. Teď ochranka má zbraně střelné. Možná toho kalašnikova bych přehodil na kalašnikova českého - SÁčko 58, přeci jen jsme u nás. DE je DE, tak velký domací kvér neznám, snad jen CZ 97B (.45) je docela blízko (ale pořád tak daleko).

Eliška

Hej jaktože nikomu nechybí Eliška? Nikdo nechtěl, aby umřela a teď tohle... Nebo v minulém díle někam odlétla a já si toho nevšimla?
Jinak dobrý zápis. Fialové sako mi hned nahodilo Jokera a stíny na zdi zase černě nasprejované postavy v okolí hřbitova Na Lišce. Prostě pěkné :o)

poky.mn,

ale to je omyl, my chtěli, aby umřel :-))
ale pravda, kam se ztratil? asi si to budu muset přečíst ještě jednou, určitě to tam někde je. nebo že by ho Pavel v zápalu boje upustil ze zřetele?:)

Dejf

Jo no Tebe nepočítám :oD

A safra. Pár týdnu zaspím

A safra. Pár týdnu zaspím a tady je taková hromada zápisů. Naštěstí byl víken dost dlouhý, abych manko smazal. Skvělé zápisy! Těším se na další.

Re: Eliška

Poky, ty jsi četla tu první verzi zápisu. Tam imp vůbec nebyl. V téhle už je implementovaný, třebaže jenom jako "balíček" ve Slívově záňadří. Eliška musel zůstat u něj, jinak bychom o něj přišli nadobro. Nerad bych vysvětloval, proč kouzlo zasáhlo všechny nechráněné proti magii a Elišku ne... (i když bych určitě mohl říct, že jsou třeba impové proti magii odolní, ale nechtěl jsem přidávat další otazníky).

Pavle

ahá, četla jsem to tu znova, ale přiznám se, že mi toto uniklo. Tím je vše vysvětleno. Díky ;o)

Slíva bez ruky?

snad nehrál na kytaru, to by mu dokázalo zkazit náladu :D ale Lister to taky zvládl, tak proč ne...
též by mě zajímalo, kde vězí Eliška. Člověk ho pracně oživí, a imp si jen tak zmizí :)
Jinak parádní zápis, taky mi atmosférou dost připomínal nějakou počítačovou hru (nebo povedený film). A z blonďatého triumvira mi běhal mráz po zádech, ještěže je po něm :-X

aha x)))

já taky při čtení nedávala pozor, a teď jsem se nechala strhnout masovou obavou o impa :D

...

Tak nemám slov.... jsem spokojená, krve a bitek bylo dost, spousta vtipu... a dohromady se to slilo v jeden chutný pokrm... ou začínám mít hlad...

re: Bodkin

hm jasně, ať žije Evil Dead 2 !! Už vidím jak do Labyrintu skočí Danny Trejo a bude Slívovy nabízet nějakou tu motorovku od Monfieldu :-) a nebyla by lepší motorová kosa? :-D a aby tam ten chlapec mexikánskej tak nestál, může vytáhnout pár těch svejch kudliček z Desperáda a dokončit dílo zkázy ...

opět zde

Po nějaké době jsem se opět začetl do příběhu Labyrintu a po ještě delší době přidávám další komentář.

Rád bych se vrátil ke kapitole, kde byl odhalen Slíva jako bývalý vůdce Hluchých. Patřím přesně k těm čtenářům, kteří mají rádi delší texty čtené na jeden zátah. Proto také vždy čekám. Odhalení Slívy mi nepřišlo tak úplně šokující, protože už znalost hesla do mučírny jasně potvrzovala jeho vysoké postavení.

Kořínek to schytal, protože nebyl chráněný runami. Ostatně byl tak zmučený, že mu to nemohlo tak moc vadit. A že přežil Imp schovaný pod kabátem? Můžeme to vysvětlit tak, že síla run působí i pár čísel od samotného nositele.

Labyrint je studnicí parádních nápadů, zvláště čaroděj se mi zamlouval. V listopadu bych měl být v Praze a ohromě se těším na sraz.

Já bych se přimlouval,

aby to tetování na Slívově ruce ještě nějakou roli sehrálo. Třeba jako důkaz, že Slíva opravdu vyšel z metalového podhoubí, než se stal "hvězdou" v čele Hluchých. Nekamarádil náhodou Matyáš Morn s legendárním Ozzim s Black Sabbath? Neždímali spolu při metalových koncertech krev kohoutů na hlavy posluchačů? A nepoznamenala ho tahle magická krev :-(((

Otomare,

proč ta posedlost tím nápisem?:)) já myslím, že bezdůvodný úlety jsou fajn - leda že bych třeba já s tím vším stříbrem co na sobě tahám, byl lovec upírů, aniž bych o tom věděl xD
jinak to zcela evidentně znamená, že opravdu vyšel z metalového podhoubí (jak sám Pavel prozradil svou referencí k Manowar)... i když se mu taky mohla ta hláška prostě líbit, ale to si nemyslím... ovšem to nevidím zrovna jako "roli k sehrání", prostě background postavy :)

super zápis

Musím přiznat, že i když jde o zápis poměrně dlouhý... vůbec mi tak nepřišel. Povedené!:) Ale také mi přišlo, že nápis na Slívově ruce bude mít ještě roli, trochu mě sklamalo, že tomu tak asi nebude. Plno skvělých hlášek a napětí vrcholíííí...

Úžasná scéna!

Úžasná scéna, při které člověk trne, syká a zatíná zuby. Málem jsem si rozlila colu do klávesnice, čímž by tragédie vyvrcholila, ale včas jsem skleničku zachytila :) Uf, alespoň nad něčím jsem si oddechla. Jinak nás Pavel drží pod krkem a nenechá nám vydechnout. Co dál? Co bude dál?
PS: Také se přimlouvám, aby ten nápis na uťaté ruce něco znamenal :D

Další zápis

Zápis 71 se bude jmenovat Suzane a opět půjde o pořádný špalík. Přidám ho snad v pátek. Objeví se v něm výherkyně naší soutěže o vytvoření loga Labyrintu (a následné ankety) Zuzuan :-)

Jinak díky, jsem rád, že se vám č. 70 líbilo. Následující zápis to bude mít hodně těžké.

Ohledně Slíova tetování, budu nad tím ještě přemýšlet, ale už mi nezbývá moc prostoru a musím se teď věnovat věcem z hlediska příběhu nezbytným. Třeba někdy příště...

nestačim koukat

Chvíli jsem byla nemocná a hend se tu dějou věci. je to super zápis. Z mého hlediska není třeba vřaždit štěňata, protože já mám doma jako mazlíčky potkany, takže já už jsem svou dávku vražd neviňátek dostala :))

Uf!

No tak pro mě to začíná být pořádně napínavé. Po tom co se tam teď semlelo čekám Pavle pořádnej úlet :-)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 10 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007