Příval temnoty

Po dlouhém tichu jsem se rozhodl i sem opět přispět nějakou maličkostí. Asi to bude tím, že tato krátká povídka docela ladí s městskými válkami. Snad se bude líbit.

***

Noční nebe se schovalo pod duchnou oranžové záře, přestože pouliční lampy zůstaly slepé. Kdysi rovné ulice velkoměsta se nyní klikatily a propadaly. Plamenné jazyky se pokoušely polapit potulné mraky do svých žhavých tesáků. Jejich černý dech štípal v očích a nutil každého nebožáka, kdo se ocitl v jejich dosahu, k dusivému kašli. Muž ve středních letech se nesnažil o nic jiného, než opustit nečekané bojiště. Čtvrti, které kdysi znal jako vlastní boty, se však proměnily v nekonečný labyrint trosek. Mosty byly roztrhané, široké cesty se pod náporem trosek změnily ve slepé uličky. Občas se ozvala střelba. A všude se pohybovala smrt.

Byl to den jako každý jiný. Lidé stále spěchali za svými neodkladnými povinnostmi. Plnili svými těly autobusy, tramvaje, metro; auty ucpávali tepny svého města, jen aby se co nejrychleji dostali na místo určení, vždyť už teď bylo pozdě! Ve svém nekončícím spěchu si ani nevšimli drobných náznaků katastrofy: lehké otřesy země, ostřejší pach kanalizace, občasné kroužky nazelenalého kouře stoupající z kanálových mříží. Pochopili by však lidé tyto signály, kdyby je náhlý popud přiměl odložit své plány a na chvíli vyjasnil jejich mysli? Uvědomili by si, co je čeká, předtím, než s posledními paprsky slunce začaly mizet celé širé ulice v páchnoucím podzemí?

Muž si zkrátil cestu skrz něco, co dříve nejspíše býval rodinný domek mezi činžáky, dnes to však byly jen ohlodané kosti zdí rozházené do okolí. Myšlenky, co mohlo takovou spoušť udělat, radši rychle zapudil. Hlavní bylo dostat se pryč z toho pekla. Už viděl dost smrti. Zápach krve ho bude jistě pronásledovat až do konce života, ale to teď nebylo podstatné. Důležité bylo přežít.
Zahnul vpravo, poklusem zdolal dvě stě metů, aby zmizel v temnotě podchodu. Do nosu ho okamžitě udeřila vůně moči, ale toho si málem ani nevšiml. S nejvyšší opatrností kladl nohu před nohu. Pomalu se šoural tmou a doufal, že na něj nic nevybafne. Přestože od jednoho konce k druhému mu cesta nezabrala ani pět minut, zaplavila jej u východu úleva, jako by v tunelu strávil půl dne. Schody vzal po třech.
Nyní potřeboval vpravo, aby se dostal k parku. Přeběhnout skrz něj byla asi ta nejrychlejší cesta z města. Srdce mu bilo jako splašené, když se odvážil vykouknout na silnici a rozhlédnout se. Jako blesk se stáhl zpět, přitiskl záda k chladné stěně a snažil se uklidnit. Na okraji parku bojovalo pět postav s přívalem temnoty. Jejich kovové zbroje se matně leskly v záři ohňů zkázy. Meče svištěly vzduchem ve snaze pobít co nejvíce stvůr pronikající k nim skrz průrvu v asfaltu a několika vstupy do kanalizace.
Prsty silněji sevřel pažbu pistole, kterou na útěku sebral mrtvému příslušníkovi policie. O rozsekanou mrtvolu v podstatě zakopl. Chudák strážce zákona svou zbraň ani nestihl vytáhnout z pouzdra. Pokud se však muž chtěl dostat do parku, musel projít kolem bojující skupiny. Možná by se mu to podařilo. Zásobník byl plný. S jeho pomoci by se rytíři možná dokázali dostat ze sevření bestií a ustoupit i s ním. Jenže on nebyl hrdina. Rozběhl se vlevo.
Silnice jej vedla do centra. Byl čím dál nervóznější. Plíce ho od neustálého útěku pálily, nohy sotva cítil. Při každém podezřelém zvuku sebou škubl nervozitou. Byl vyčerpaný, obalený stresem jako těsným, hrubým svetrem. Snažil se najít jinou cestu, ale místo průchodů nacházel jen hromady trosek a suti. Neměl dost síly na jejich odklízení a tak musel stále vpřed.
Přesouval se od jednoho vraku k druhému. Automobily se všude válely, jakoby nějaké dítě v návalu vzteku poházelo své angličáky do všech koutů pokoje bez ohledu na to, kam dopadnou. Každý vrak znamenal hrozbu, neboť v jejich stínech se mohlo schovávat ledascos. Neustále na to myslel, přesto ho překvapily mlaskavé zvuky za jeho zády. Jako v transu otočil hlavu. Ve stínu pokrouceného plechu, který dříve bývával nejspíše modrým BMW se krčila stvůra. Vyzáblé černé tělo navlečené do hader klečelo u krvavé hostiny. Tenkými prsty zakončené řádnými drápy trhalo cáry masa z torza své lidské oběti. Orlí nos se náhle zachvěl, jak zachytil nový pach. Bestie se zprudka otočila a dovolila tak muži pohlédnout do ostře řezaného obličeje a žlutých očí.
Na nic nečekal a pozvedl ústí zbraně. V duchu děkoval za hodiny strávené na střelnici.
PRÁSK
PRÁSK
Bytost z podsvětí se s každou ranou přikrčila, ale zůstala nezraněná. Muž nechápavě pohlédl na zbraň a opět zamířil, tentokrát pečlivěji.
PRÁSK
PRÁSK
PRÁSK
Kulky se snad slitovaly nad bestií a těsně před ní měnily dráhu letu
PRÁSK
CVAK
CVAK
CVAK
,,Sakra! Kurva!" Muž začal klít jak dlaždič při pohledu na vstávající, nezraněnou stvůru, pomalu zvedající ze země primitivní meč. S uši trhajícím jekotem zaútočila.
Muž po bestii hodil nyní již zbytečnou pistoli a dal se na útěk. Uvedl do pohybu poslední rezervy, které ve svém těle měl. Přeskakoval hromady suti, kličkoval mezi výmoly. Za zády se mu stále ozýval děsivý zvuk vycházející z hrdla podzemní bytosti. Běžel o život.
Náhle ho zradila kolena. Nohy se mu samovolně podlomily a on tvrdě dopadl do prachu cesty. Vyrazil si dech, hlava mu třeštila a zatočil se s ním celý svět, přesto jasně slyšel, jak se k němu bytost blíží. Kovová tyč ležící kousek před ním byla jeho jedinou nadějí na obranu. Natáhl k ní ruku, ale nedosáhl. Plazil se blíž. Srdce mu bilo v uších. Už se jí dotkl prostředníčkem…
TMA

Komentáře

koment

Tenhle text je spíš úsek příběhu, do povídky mu chybí překvapivá pointa - smrt hlavního hrdiny za pointu nepovažuju, přesto je to ale příliš časté zakončení příběhů začínajících autorů.
Líbí se mi tvůj "filmový" způsob vyprávění a obrazy, které čtenáři nabízíš. Je v tom jistá poetika. Tyhle věci jednoznačně chválím.
Další rezervy vidím ve stylistice - občas jsou ta slova za sebou poskládána trošku podivně. Střídám-li plusy a mínusy, tak musím opět říct plus a to, že v textu jsou některá velmi pěkná originální přirovnání, za která by se nemusel stydět ani mnohem zkušenější autor.
Doporučuju hlavně hodně číst a ony ty stylistické niance naskáčou do hlavy samy.
;-)

Pozor

na hrboly v syntaxi -

... zdolal dvě stě met(R)ů, ABY zmizel v temnotě ... sice se tak někdy mluví, ale je to falešná účelová spojka namísto běžného slučovacího poměru hlavních vět.

... nutil každého nebožáka, KDO se ocitl ... spojka by měla odkazovat na "nebožáka" (tudíž by tam patřilo třeba "který"), na na "každého".

Možná by textu prospělo, kdybys víc dělil souvětí, občasná kostrbatost by se omezila a kratší věty pochopitelně zvyšují i údernost. Také by stálo za to sjednotit styl - máš vedle sebe poetické románové konstrukce a termíny typu "na něj nevybafne" apod.

Děkuji za komentáře. :-)

Děkuji za komentáře. :-) Budu se dál snažit své psaní pilovat. Snad z toho jednou vznikne něco pořádného. :-D

Ale ještě štěstí, že mě kdysi někdo přirovnal k ,,začínajícímu elévovi regionálních novin, píšící manuál na ovládání lednice". Díky tomu si zachovávám pozitivní přístup, neboť věřím, že toto už opravdu neplatí. :-D

Agrenej

můžeš být klidný, to neplatí ;-) A taková přirovnání většinou vymýšlí lidé, kteří se rádi poslouchají... (já myslím, že vím kdo to byl :-)))

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 33 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007