Beroun

PODOBA:  Pán Beroun má podobu mohutného hnědého medvěda; či spíše
"medvědodlaka". Pohybuje se zasádně jen kolébavou chůzí po zadních
tlapách. V jedné z těch předních velice často nosí malovaný džbánek
(proslulá "berounská keramika") s pěnícím pivem (pochopitelně jde o
kvasnicový ležák značky Berounský medvěd). Každou chvíli si dopřeje
mohutný doušek, srká a zálibně mlaská (dámy o něm tvrdí, že je hrubián,
opilec a neotesanec). Z jeho kožichu se neustále sype bílý vápenný
prach z nedalekých velkolomů. Rád události komentuje s hranou
prostoduchostí, jeho "hlášky" jsou příslovečné. Jenže zdání klame.
Medvěd Beroun není vůbec hlupák, ba právě naopak, je to velice mazaný
intrikán. A dovede být velice hbitý, rychlý a důmyslný.

SÍDLO A RODINA: Beroun zaujal strategickou polohu asi 50 km západně od Prahy na historickém brodu přes řeku Mži, která byla později podle něj pojmenována Berounka. Důvod je jasný; vodní nymfa Missa (prý keltského původu) se stala jeho manželkou. Jejich vztah je prý velmi zvláštní; každý z nich si žije po svém. Pravdou však je, že čas od času má Berounka Berounových spádů a milenek plné zuby, naštve se a snaží se ho utopit. Tyhle její povodně bývají velice zhoubné, i na náměstí bývá přes dva metry vody a jejich rodinné spory odnášejí i nevinní obyvatelé. Kromě toho má Berounka ještě mladší sestru Litavku; a právě tahle horská divoška, která sem spěchá z Brd od Příbrami, jí prý popichuje ke vzpourám.

Medvěd Beroun má tři děti - ovšem jejich matkou není Berounka (což může být onou prvotní příčinou napjatých rodinných vztahů). Neví se, s kým je zplodil, to
patří k velkým tajemstvím. Ale jsou ještě "medvědovatější" než sám otec!
Šušká se, že byly zrozeny v jižních Čechách, patrně v Českém Krumlově.
Netušíme, co tam Beroun pohledával, ale před pěti lety si prostě
přivezl tři medvíďata. Je možné, že jejich matkou byla nějaká filmová
hvězda, protože o děcka hned projevila zájem česká televize a natočila
s nimi seriál Večerníčků. Teď mají berounská medvíďata svou vlastní
školku v parku na Městské hoře, kam je chodí obdivovat spousta lidí.
Navečer je prý navštěvuje i sám Beroun, převlečený za podivného somráka
v dlouhém plášti a klobouku staženém do očí. Nechce, aby ho někdo
poznal a aby mu kladl nepříjemné otázky.

Beroun ovládá strategické cesty: železniční koridor Praha - Plzeň - Norimberk a dálnici D 5 z Prahy na Plzeň, která překračuje Berounku i část města po jednom z největších dálničních mostů. Ze středověku mu zůstaly zbytky opevnění a dvě krásné brány; jako pravý medvěd je zalezlý v doupěti, přikrčený v hluboké kotlině mezi strmými lesnatými vrchy.

ŽIVOT A DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY:  Přes den medvěd Beroun většinou pospává v tajném sklepení pod východní Pražskou bránou, ale v noci se rád projíždí ulicemi na silném, děsivě burácejícím motocyklu.

Ovšem jeho speciálním dopravním prostředkem pro reprezentační cesty (třeba na slunovratové schůze Rady měst) je "planoucí kočár", původně skutečně bryčka se zapřaženým párem létajících hřebců, jimž místo vlající hřívy šlehaly ze šíjí plameny. Říká se ovšem, že také Beroun se modernizoval a v současnosti nahradil bryčku elegantní limuzínou, která ovšem nejezdí po silnicích, ale létá nebem. Obyčejní lidé, kteří náhodou zahlédnou cestujícího medvěda Berouna v jeho vozidle si mohou myslet, že spatřili kulový blesk či meteorit, který právě shořel v ovzduší. Funkci řidiče limuzíny zastává ovšem i nadále původní vozka, známý z berounských pověstí jako Ohnivý Beha. Býval kdysi bohatým měšťanem, ale způsobil v Berouně zhoubný požár, ze zoufalství nad svým činem se oběsil a od té doby je odsouzen k funkci řidiče "ohnivého povozu". Je svému pánu medvědovi velice oddaný, úslužně mu otevírá dvířka a vykonává také různá velice nebezpečná a tajná poslání.

SPOLUPRACOVNÍCI A PODDANÍ:Šéfem Berounových tajných služeb je Klepáček, sotva dvaceticentimetrový skřítek v hornické čapce, s rukama a nohama tenkýma jako drátky a s komicky dlouhým nosem. Dovede se protáhnout každou skulinou, skáče po střechách, spouští se komínem a prolézá kanály. Je to krutý šprýmař (k jeho vrcholným kouskům patřilo znemožnění purkmistrovy pyšné dcery, když jí během plesu dokázal roztříhat šaty na těle doslova na kousky a zanechat jí pro hanbu všem na očích nahou, aniž by si něčeho všimla). Rád klepáním ve zdi radnice upozorňuje, že představitelé města právě berou úplatky (pro což je mezi konšely velmi neoblíben a ti se ho snaží různými magickými prostředky z radnice vypudit! To je ovšem marná snaha! Na Klepáčka jen tak nějaké kouzlo nezabírá!) Beroun se rád hlasitě chechtá nad Klepáčkovými šaškovinami. Tenhle klaun ale dovede být velmi nebezpečný! Usadí se člověku v zátylku a neustálým komentováním jeho činů ho dožene k šílenství nebo k sebevraždě.

Bojovou gardu Berounského medvěda tvoří Berounští měšťané, obdoba Stověžných rytířů Paní Prahy. Jsou to vybraní lidé, muži i několik žen, kteří se věnují běžným občanským povoláním, pokud je Medvěd nezavolá k nějaké akci či do války. Aby nevyšli se cviku se zbraní, pořádají veřejná šermířská vystoupení po celých Čechách a Moravě v rámci různých turistických akcí - a patří k nejlepším skupinám v tomto oboru. Kromě skvělého zacházení s meči šíří i původní pohanskou ideologii, provozují pradávné zpěvy, tance a šamanské rituály. Je to po rytířích Paní Prahy zřejmě nejlépe vycvičená bojová Městská jednotka.

Do Berounova štábu dále patří Baba Kotys, která přebývá v jeskyních nad řekou Berounkou, pěstuje tam své miláčky, bílé koně se zlatou hřívou. Chodívá ve dvou podobách: někdy jako šeredná hrbatá a kulhající stařena s jedním okem, která nosí jako žezlo přadeno s nití osudu, jindy ale jako krásná a smyslná, polonahá bohyně s hřivou stříbrných vlasů a bujným poprsím, která vábí muže na vrcholky skal, kde si s nimi po libosti pohraje a pak je srazí dolů do propasti. Medvěd Beroun je vůči ní poněkud ostražitě nedůtklivý - říká se, že mají mezi sebou nevyřízené účty, protože kdysi byli milenci, ale pak se z neznámé příčiny rozešli ve zlém. V zájmu prosperity města Berouna však musejí chtěj nechtěj spolupracovat.

Na dohled od města je na skále nad řekou starobylé slovanské hradiště
Tetín s několika kostely. Tam samozřejmě patří duch bájné Tetky, sestry
věštkyně a kněžny Libuše, jejímž mužem se stal silák Bivoj, krotící
divoké kance. Ten ďábelský kňour s dlouhými kly a krvavě planoucím okem
by tam mohl sehrát svou úlohu (kdo četl posledního Červeňáka, ten
ví:-). Ale také na Tetíně byla zavražděna kněžna Ludmila a její duch
tam prý dosud setrvává. Ve Zlatém Kříži se dočteme o setkání Vaška
Vrana s dobrotivou stařenkou Ludmilou.
Ještě tři bytosti volně souvisejí s Berounem:
Na jihozápad od města, v pohoří Brdy vládne mocný stařec Fabián. Má
podobu malého myslivce se snítkou kapradí a jeřabin za zeleným
kloboukem, tvář má jako z mlhy, děsivě houká v lesích a dovede
rozpoutávat změny počasí, vichřice, bouře a krupobití. Zřejmě je
bratrancem mnohem mocnější Rýbrcoula z Krkonoš. Měl kdysi nějaké
problémy se svou ženou Meluzínou, kterou vyhnal a ona teď pro něj po
celou zimu plakává v komínech.
Severozápadně jsou Křivoklátské lesy a tam bychom zase pro změnu
narazili na jakéhosi příbuzného "Žďára" - je to Veles, pastýř
dobytčích a ovčích stád a strážce mrtvých (a možná i nemrtvých). vypadá
jako antický satyr, celý chlupatý a s kozlími rohy, ale s lidskýma
nohama, které má obuté ve vysokých kožených holínkách. Rád hrává u
studánek na píšťalu. Jsou to velmi zvláštní, teskně naříkavé melodie,
které doslova zmrazí každého, kdo je jen zaslechne.
Tihle dva jsou bytosti přírodní, nepatří do Rady ani mezi poddané měst,
ale střeží městu jeho zázemí a v případech nějakých úkolů či ohrožení
je s nimi zřejmě nutno počítat.

Nepříjemný soused sídlí v nedalekém lomu Amerika.

Je to přízrak podzemních štol, nesmrtelný
německý voják Hans Hagen! Velmi nebezpečný nepřítel, s nímž
medvěd Beroun má neustálé problémy. Ale nejen to! Hagen kromě
vápencových štol také terorizuje cestující na železniční trati mezi
Berounem a Prahou. Jeho specialitou je "přizračný vlak", který se
zjevuje za mlhavých nocí na opuštěné zastávce v Srbsku, pod skalami u
řeky Berounky. Tahle souprava jezdí nehlučně, bez světel a vezou se v
ní mrtvé duše. Hans Hagen prochází vlakem v podobě kostlivce,
oblečeného do uniformy průvodčího. A kdo do vlaku omylem nastoupí, ten
je odvezen "na věčnost.

Pán Beroun má i své slabůstky. Již několik sezón
se udatně bije hokejistický oddíl Berounských medvědů na ledních plochách
prvoligových stadionů. O přestávkách mezi třetinami bruslí po ledě
postava s medvědí hlavou a třímá zástavou s erbem stejného zvířete.
Skalní berounští rowdies vstávají z lavic, mávají jí vstříc kelímky od piva a
skandují "Méďa! Méďa!" a bruslící bytost jim kyne tlapami. Ano, je to on osobně! Své družstvo "dědičných hráčů Berounských medvědů" podporuje všemi prostředky, aby se udrželo v první lize, dokonce prý i pomocí magie, ačkoliv to se nesmí a Paní Praha jako předsedkyně Rady takové prohřešky přísně trestá!

 

Komentáře

První

hle, první město v Radě měst. Gratuluju a těším se na komentáře čtenářů, kteří třeba ještě něco doplní. Opravdu hezky představené město!

skvělé :) co dodat

skvělé :) co dodat

výborně ....

...co dále dodat? Kdo se bude částečně držet Otomartových vyjetých kolejí, tak vůbec nic nezkazí...
*********************
Prsten je v jílci,
statečnost v středu,
hrůza v hrotu
před tím, kdo jej má;
podél ostří
je krvavá zmije,
ocasem had
ke hrotu hází.

Mé vlastní návrhy

jak doplnit obraz Berouna. Na dohled od města je na skále nad řekou starobylé slovanské hradiště Tetín s několika kostely. Tam samozřejmě patří duch bájné Tetky, sestry věštkyně a kněžny Libuše, jejímž mužem se stal silák Bivoj, krotící divoké kance. Ten ďábelský kňour s dlouhými kly a krvavě planoucím okem by tam mohl sehrát svou úlohu (kdo četl posledního Červeňáka, ten ví:-). Ale také na Tetíně byla zavražděna kněžna Ludmila a její duch tam prý dosud setrvává. Pavel ve Zlatém Kříži popisuje setkání Vaška Vrana s dobrotivou stařenkou Ludmilou, takže tady se nám to hezky váže.
Navrhněte mi, jak to upřesnit.
Jinak jsem si vzpomněl ještě na dvě bytosti, související volně s Berounem:
Na jihozápad od města, v pohoří Brdy vládnce mocný stařec Fabián. Má podobu malého myslivce se snítkou kapradí a jeřabin za zeleným kloboukem, tvář má jako z mlhy, děsivě houká v lesích a dovede rozpoutávat změny počasí, vichřice, bouře a krupobití. Zřejmě je bratrancem mnohem mocnější Rýbrcoula z Krkonoš. Měl kdysi nějaké problémy se svou ženou Meluzínou, kterou vyhnal a ona teď pro něj po celou zimu plakává v komínech.
Severozápadně jsou Křivoklátské lesy a tam bychom zase pro změnu narazili na jakéhosi příbuzného Pavlova "Žďára" - je to Veles, pastýř dobytčích a ovčích stád a strážce mrtvých (a možná i nemrtvých). vypadá jako antický satyr, celý chlupatý a s kozlími rohy, ale s lidskýma nohama, které má obuté ve vysokých kožených holínkách. Rád hrává u studánek na píšťalu. Jsou to velmi zvláštní, teskně naříkavé melodie, které doslova zmrazí každého, kdo je jen zaslechne.
Tihle dva jsou bytosti přírodní, nepatří do Rady ani mezi poddané měst, ale střeží městu jeho zázemí a v případech nějakých úkolů či ohrožení je s nimi zřejmě nutno počítat.

Berounského medvěda lze

Berounského medvěda lze spatřit ještě v jedné podobě. Již několik sezón se udatně bije oddíl Berounských medvědů na ledních plochách prvoligových stadionů. O přestávkách mezi třetinami bruslí po ledě postava s medvědí hlavou a mává zástavou s erbem stejného zvířete. Skalní berounští rowdies vstávají z lavic, mávají kelímky od piva a skandují "Méďa! Méďa!" a bruslící bytost jim kyne tlapami. Ale asi to bude jen přestrojený smrtelník, těžko věřit tomu, že by věčná bytost měla takovou slabůstku ...

Ale ano, Zdeňku, díky !

Věčná bytost má mnoho slabůstek. Klub "Berounští medvědi" znám a tvůj nápad beru! Ano, pán Berouna bude mít kromě pití piva - samozřejmě značky "Berounský medvěd", (tenhle kvasnicový ležák tu ještě vyrábí jeden malý soukromý pivovar) - a kromě již zmíněného nočního ježdění na motorce, ještě jednu velkou vášeň, a to bruslení a hokej! Dejme tomu, že medvědí Pán Berouna podporuje své mužstvo "Dědičných hráčů" všemi prostředky, aby ho udrržel v první lize - někdy dokonce i magicky, ačkoliv se to podle kodexu Rady měst nesmí!

Vládce lomů a železnic

Teď mě ještě napadlo, že v nedalekém lomu Amerika sídlí přízrak podzemních štol, nesmrtelný německý voják Hans Hagen! Myslím, že je to nebezpečný nepřítel, s nímž medvěd Beroun má neustálé problémy. Ale nejen to! Hagen kromě vápencových štol také terorizuje cestující na železniční trati mezi Berounem a Prahou. Jeho specialitou je "přizračný vlak", který se zjevuje za mlhavých nocí na opuštěné zastávce v Srbsku, pod skalami u řeky Berounky. Tahle souprava jezdí nehlučně, bez světel a vezou se v ní mrtvé duše. Hans Hagen prochází vlakem v podobě kostlivce, oblečeného do uniformy průvodčího. A kdo do vlaku omylem nastoupí, ten je odvezen "na věčnost".

PS: Berounovy děti

Medvědodlak Beroun má na Městské hoře "školku" pro své děti. Je tady totiž medvědárium, v němž si spokojeně žijí tři populární medvídci, kteří před pár lety zazářili jako televizní hvězdy ve Večerníčcích.

Napadlo mne ještě

Napadlo mne ještě šermířské uskupení Berounští měšťané, jedno z nejlepších u nás.

Hle

jak se to pěkně nabaluje :-) A co Berounka? O té nic?

Skvělé, Zdeňku, :-)

ačkoliv jsi až z nějakého hodně vysokého mýta, tak tě za tvé zásluhy jmenuji čestným místopředsedou Berounské Městské Rady!
Samozřejmě, Berounští měšťané jsou elitní bojová jednotka, něco jako Stověžatí rytíři Paní Prahy. Jsou to lidé, živící se v běžných občanských zaměstnáních, ale vždy připravení na to, až je Medvěd Beroun povolá pod svojí zástavu (nadarmo v tom znaku není ozbrojenec s taseným mečem, jenž stojí na cimbuří brány, ve které sedí medvěd). Aby Berounští měšťané nevyšli se cviku se zbraní, tak předvádějí na různých slavnostech divadelně - hudebně - šermířská vystoupení. Vím, že vzývají staré pohanské bohy: před pěti lety na vrchu Velízu vlastnoručně sekerami vytesali z dubového kmene obrovskou figuru boha Velese a pak ji deset chlapů s neuvěřitelnou námahou vyneslo až na vrchol kopce a tam ji po příslušných obětech a obřadech vztyčili v jámě vypálené ohněm. Do bubnu přitom mlátil šaman ve vlčí kůži a s jeleními parohy na hlavě, byl tam také gajdoš (dudák) a guslar (houslista), a kolem vztyčeného boha tančily krásné dívky v bílých plátěných košilích a s květinovými věnci v rozpuštěných vlasech... Byl to opravdu magický podvečer. Ten dubový Veles tam stojí dodnes, stala se z něj turistická atrakce, můžete se na něj kdykoliv podívat.
Takže ano, přidám mezi služebníky Medvěda i Berounské měšťany. Musím ještě promyslet, jak je skloubím s Berounskými medvědy - hokejovými hráči. Máte někdo nějaký nápad?
Pavel: Ano, to je také zajímavý podnět. Berounka, vodní nymfa... S tím by se dalo něco dělat, i když v pověstech se mluví spíš o vodníkovi, který měl pod tetínskou skálou zaplavený podzemní palác, plný pokladů. Ale zkuším něco na tohle téma vymyslet.

Nezapoměl bych na velkou

Nezapoměl bych na velkou moc Berouna, je strážce mocné tepny D5 i železnice, nejdůležitějších spojnic Prahy se západem. A taky jeho roztoucí moc, kdy krade obyvatele Praze.

Zajímavá poznámka

Další Ukončovatelka (Dál-Nice) na scéně...

A navíc Beroun

vládne nejdelšímu dálničnímu mostu na téhle trase, který vede nejen přes řeku Berounku, ale přes celé údolí i s částí města. Z dálničního mostu je dobře vidět i kostelík na skále na hradišti Tetín.

PS:

Ten Berounský most je v mnohém podobný pražskému Nuselskému mostu.

Když tak přemejšlim, tak

Když tak přemejšlim, tak ten Beroun je fakt vládcem tý nejlepší příjezdový cesty do Prahy od západu, křížení dvou velkých tepen D5 i Berounky, železničního koridoru...

Moc Prahy začala u Středokluk...

...

Možná bych po moc Berouna dala i Koněpruské jeskyně, kde dodnes kdoví kde sedí rytířka na svém koni proměněná ve zlato strážným duchem Koněpruského pokladu a tak se kopec jmenuje podle ní Zlatý kůň. Říká se, že svou paní sem přišla hledat její služka se svým milým a je Duch obdaroval zlatými vlasy a zlatou rukou. Bývala zde i středověká penězokazecká dílna.

Ono je to, Fjaro, trochu jinak

Podle té pověsti, která je zřejmě inspirovaná starým keltským mýtem, získá poklad jen ten, kdo má Železnou ruku a Zlaté vlasy. Místní kněžna si proto nechala udělat železnou rukavici a paruku ze zlatých drátků. Skála se před ní skutečně otevřela, ona dovnitř ve své pýše vjela na koni - a už tam zůstala navěky. Vydala se ji hledat její služebná, krásná zlatovlasá dívka a o pomoc požádala jednoho pastevce, jemuž se pro jeho sílu říkalo Železná ruka. A ti dva, protože byli navzájem spojeni láskou a netoužili po pokladech, se z podzemí šťastně vrátili a Skalní duch je navíc bohatě obdaroval. Zřejmě jde o symbol spojení moci (železo) s bohatstvím (zlato), ale možná jde původně i o kosmologické podobenství, nebo o variantu keltského příběhu o polobožském zlatovlasém kováři Lugovi.

...

To s tou služebnou máš pravdu. Špatně jsem si to přečetla :-)

BEROUN JE HOTOV!

Protože už nepřišla žádná zásadní připomínka, upravil jsem a dokončil portrét "medvědodlaka" Berouna podle námětů v diskuzi. Napište mi, jak se vám líbí, eventuelně čím ho ještě vylepšit.

...

K městu zásadnější připomínku nemám... snad jen že sbírám materiál pro Český Krumlov(doufám, že se na něj někdo také nechystá) a medvědovité:) propojení s Berounem jistě využiji...

Tak jsem to ještě trochu upravil

a hlavně jsem dodal členění jednotlivých pasáží (PODOBA, RODINA, SPOLUPRACOVNÍCI atd.), aby to bylo přehledné a abychom mohli podobně uspořádat i popis ostatních Měst, což by myslím bylo užitečné pro lepší přehled i jejich vzájemné porovnávání.

Bomba

Co k tomuhle zápisu dodat? Není co, perfektní popis profesionála :-)

:-)

no jo, Otomar umí!

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 5 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007