Děčín

Vzhled

Někdo o něm tvrdí, že vypadá jako, cituji: „ Nabroušenej vobrovskej Mongol“. To není samozřejmě pravda. Jeho ostré rysy, tělo hromotluka s rukama jako lopaty vybrousil čas bojů a válek. Děčín je totiž strážcem Severní brány do Čech (a to nemluvím o té druhé, Pravčické, z níž prochází do tohoto světa mnohé síly zla), no to přeci nemůže vykonávat kdejaký cajprdlík. Děčínovo krédo je, vždy vypadat nenápadně a vzplynout s davem. Proto nosí nepříliš výraznou koženou bundu a nezbytné černé brýle, které zakrývají smutně zelené oči. Občas sice za sebou nechává mokrou stopu řek (tak jako vodník) nebo žulový prach na židlích, ale to jenom v krajním případě kdy se přestává ovládat.

Charakter, silné a slabé stránky

Kdo by čekal upovídaného, či snad vychloubačného tvora, ten by se mýlil. Děčín mezi „svými“ (rozuměj další města) sedí vždy vzadu v ústraní. Je bedlivým posluchačem. Dokáže být tichý, nikoliv však plachý. Snaží se mluvit pomalu a klidně, jelikož mu občas ujedou nervy. To pak přeteče jeho pohár vzteku a zuřivosti, nával dlouhé sklíčenosti a začne se chovat agresivně. Má trochu existenční problémy. Proto jeho největším zlozvykem jsou sebevražedné skoky z Pastýřské stěny. A když mu je nejhůř, zahalí celé město neproniknutelnou mlhou, aby se mohl schovat do opuštěné odstavené lodi, kde se opíjí. Z výše uvedených řádků vyplývá, že Děčín je samotářem a morousem. Chyba lávky; se svými poddanými a známými se umí velice dobře veselit.

Přátelé a nepřátelé

Nikdo nedokáže být tak neutrální, jako Děčín. Domluví se s každým. Dá se říct, že nemá žádného vyloženě nepřítele. Ano, občas se sice neshodne s Ústím … občas vlastně ve více věcech. Naopak slabost má pro Českou Lípu. Je to jeho, jak on sám říká: „jediná hvězdička na nebi“. Nikdy ovšem spolu nic neměli. Sice se šušká opak, to si však nikdo před Děčínem nedovolí říct.

Významní poddaní

Přestože lidé sedící na radnici dokázali město rozdělit na 34 částí a 22 katastrálních území, pán Děčín má své vlastní dělení. Na levém břehu ve směru proudu Labe spravuje město Stará dáma. Naopak vpravo od řeky je území pod kontrolou Mladé dámy. Tato dvě strážkyně se starají o veškeré dění ve svých oblastech. K tomu jim slouží Občané. Kromě toho nad městem, na hoře Sněžník přebývá duch stejného jména. Říká se, že je částí Děčínovy duše, jeho kousek vlastního já. Ale především je jeho všudypřítomným okem. Okolí města spravují čtyři duchové, dříve zlí démoni, které si Děčín takříkajíc podmanil. A že práce mají víc jak dost. Mají na starosti celkem 34 obcí.

Legendy

Mezi nejznámější legendy patří Děčínův husarský kousek s tajemným hradem v Dolním žlebu, jež přitahoval mladé panny, jako můru světlo žárovky. To bylo ještě v době, kdy byl Děčín celkem veselá kopa a poživačný bohém. Dalšími výraznými legendami je odchod všech kast skřítků z města díky lidské zlobě a zkazky o Zmijí královně.

Komentáře

Děčín

:-) no Mongol snad tedy ne, tohoto chlápka bych taky rád potkal.
Dobrý popis! Nejvíc mě zaujalo několik věcí, nechceš je trochu rozvést?
1) Stará a Mladá dáma - to jsou určitě pojmy, které Děčíňákům něco řeknou, přibliž nám je.
2) sebevražedné skoky s Pastýřské stěny - to asi neskáče sám Děčín, nebo jo? Je to místo, kde ukončili svůj život nějací lidé?
3) líbily se mi jeho vztahy k okolním městům, a také to, že je strážcem brány do Čech. Napiš něco málo ještě o té Pravčické bráně, která je branou zla. :)

Moc dobrý popis,

dovedu si představit, že Děčín má "kamenný výraz ve tváři" a když bloudí Česko-Saským Švýcarskem a nechce se dát poznat, tak bez pohybu strne na místě a vypadá tak kamenně, že náhodní turisté ho mohou považovat za zajímavě tvarovaný výstupek Děčínských stěn.
Určitě musí mít úzké vztahy k lodníkům; vsadil bych se, že mnozí říční vlci z nákladních remorkérů jsou v jeho službách. Po vodní cestě, Labem a Vltavou, má nepochybně také úzké spojení s Paní Prahou.

Tak tedy dobře, Pavle

Stará a Mladá dáma jsou nejvěrnější a nejbližší Děčínovy služebnice. Stará dáma má nastarosti Podmokly a další velice temné části severského města. Vypadá jako stará vrásčitá žebračka. bohužel pro její nepřátele je velice silná a hbytá. Magie jí samozřejmě taky není cizí. Na její straně jí občané pomáhají většinou s uklidňováním lidí anebo duchů ve starých domech a industriálních budov (boje o zaniklý pivovar jsou na denním pořádku). Co ovšem Stará dáma nesnáší, je zatahování dětí do nekalých obchodů, především ostře trestá prodej drog nezletilým. Takže v tomto ohledu je její část města čistá. To ale neznamená, že by se to tu nehemžilo překupníky, kuplíři, vyděrači, zloději a vůbec mafiány z mnoha cizích států, ale stejně i tak temnými bytostmi známými z fantastických příběhů. To Mladá dáma má jednodušší situaci. Nové město je plné domů pastelových barev, všude zeleň a mladé rodiny s dětmi. Ale i zde se občas něco semele. To pak mladá teenegerka vyznávající prostý lolita-styl se má co ohánět svým útlým mlaďoučkým tělem. A že umí být stejně nebezpečná jako její starší kolegyně. Ono vůbec, ani sami Občané nevědí, jestli se jedná o matku a vzpouzející se dceru. To vědí jen ony samy dvě ... a Děčín.

Jak jsem ti poslal ty fotky, Pavle, tak to je právě z akce, která se konala mimojiné na Pastýřský stěně. Ale takové skoky jsem neměl na mysli. Děčín si občas zkouší bunge bez lana. Hold depka je depka :-) Co se týče města, Děčín je nejníže položeným městem v ČR (135 m.n.m.) v údolí Labských pískovců plném dalšími romantyckými vyhlídkami a i třemi rozhlednami. Abych se ale vrátil k té nejznámější Děčínské vyhlídce, a to Pastýřáku, myslím že už tam taky někdo skočil bez lana. Určitě tam vzniklo i dost dětí a stejně tak je to od tamtaď kousek do ZOO. Já osobně jsem tam našel pod lavičkou asi okolo 30 filmovek trávy, té trávy!!!

Dále Děčín je opravdu nazýván Severní bránou Čech, to jsem si nevycucal z prstů :-) A Pravčická brána? To je nejmagičtější místo, které já osobně znám (foto napoví).

Děkuji Otomare

vidíte na Děčínovy procházky ČSS jsem zapoměl, zato na lodníky ne. Ale to mělo být takový eso v rukávu. Pravda ovšem je, že až o Praze jsem nepřemýšlel, zajímavé.

Na Googlu Picassa jsem založil klienta Radamest

uploadnul jsem na ní fotky Děčína od Davaje...

http://picasaweb.google.com/RadaMest0/DNIvMSto#

(původně jsem to dával na Rajče, ale ten Google Picassa je jednodušší na ovládání a nemusí se instalovat program, protože chci tohoto klienta otevřít pro vás všechny (viz. A co je Rada měst), zvolil jsem tuto cestu).

Dík moc Pavle

a já snad jen dodám komentář k fotografiím. Fotky 1 - 3 jsou z akce Adrenalin Challenge Děčín. Ta vysoká skála s romantickým minizámečkem je již zmiňovana Pastýřská stěna s restaurací v podobě zámečku ve stylu Neuschwensteinu (či jak se to hergot píše). Pak je tam vidět Nábřežní ulice pod "Pastýřákem" a taky Děčínský zámek, jež stojí na místě které bylo osýdleno už někde v 7. století. Poslední 2 fotky jsou z Pravčické brány v Česko-saským švýcarsku.

Pravčická brána se zdá

Pravčická brána se zdá být ideálním námětem různých bájí a pověstí, ovšem i při zevrubném googlování se opak zdá být pravdou. Možná otomar má ve své pokladnici znalostí cosi o tomto výjimečném a krásném místě... A pokud se k bráně nevážou legendy žádné, nezbyde nic menšího, než je vytvořit.

zkusím předběhnout Otomara

no, máš pravdu chaote. Nic moc, jen o vzniku jména jsou jakési legendy. Zajímavé je, že existuje obec Pravčice u Kroměříže - jenže to je okolo 300 km od Pravčické brány. Takže jak vzniklo toto jméno? Jedni říkají, že bránu pojmenoval poutník, který se tam usídlil. Jeho jméno bylo Prebisch (což se dá přeložit jako převis), ale podle jiných je jeho jméno německou verzí Pravčic. Prý je slovo Pravčice odvozené od slovanského slova BRÁNA a nebo od německého PŘEVIS. Tak a teď se v tom vyznejte!?

Napovídání

O Staré a Mladé dámě toho již bylo dost napsáno. Přidám jen, že prapůvod Staré dámy může být v jedné z mnoha bytostí Matky přírody, Bohyně matky. Díky tomu se dá jedině vysvětlit, proč tak tvrdě trestá ty, jež obchodují s dětmi.
To Mladá dáma je kupodivu, přes svou veselost, mnohomluvnost a schopnost spřátelit se s každým, mnohem tajemnější postavou. Město sice stráží už dlouhé věky, ale nikdo neví odkud se vzala a kým ve skutečnosti byla.
Občané jsou dvojího dělení. Klasicky tu jsou ti praví, kteří přebírají své povinnosti z generace na generaci. Zde je nejvýznamnější rod Pavlíčků, takzvaných Mluvčích pána Děčína.
A pak tu máme ty druhé, Věrné. Jedná se o vesměs spodinu; mafiány, podvodníky, zloděje. S první skupinou se nemají příliš moc v lásce, ale respektují Děčína a vědí o něm – o této druhé tváři města. Díky tomu jsou v záloze i pistolníci, kteří (stejně tak jako Občané) v případě nouze vědí přesně co mají dělat.
Tajemných míst a podzemních tunelů ve městě moc není. Přesto tu nějaké jsou. Ty stráží neposlušní, ale Děčínovou vůlí spoutaní duchové.
V okolí města, jsou čtyři strážní duchové, z toho jeden dřív býval Zmijí královnou, zlou bytostí. Samozřejmě by se našli i další, především v Česko-Saském Švýcarsku. Ti však nejsou vázaní žádnou mocí a pouze s Děčínem mají vzájemné dohody o nenapadání a pomoci.
Nejvýjimečnější na tomto městě je připravenost na válku. Děčín pořád tuší nepřítele ze západu, díky tomu skoro šestina lidí v celém krají ví o skutečných tvářích měst. Znamená to především, že do půl dne je zmobilizovaná celá Děčínova správní oblast, každý „obyčejný“ člověk by tak díky Občanům a Věrným věděl, kde má být a co má dělat. O spolupráci s představiteli města a bezpečnostními složkami ani nemusím mluvit.
Věrní sloužící z okolí města jsou přes mobilní telefon spojení s Mluvčím. Dostanou-li se však do životu nebezpečné situace, mohou použít i „mobil“ na Děčína. K tomu slouží sochy svatých v kostelech, u morových sloupů, na hřbitovech nebo drobné sakrální stavby, jako třeba kapličky či boží muka. Pár vyvolených má u sebe i posvěcené obrázky svatých (jedno kterých), tzv. horká, nebo též červená linka na Děčína.

:) Davaj přidává

musím říct, že v tom textu jsou opravdu dobré nápady. :-) Zajímavé!

Otomare,

ptal se už chaot, a já se přidám: Neměl byste ve své brašně záhad něco o Pravčické bráně?

Podívám se,

zkusím něco najít. Bylo by zvláštní, že by se k tak výraznému útvaru nevázaly žádné pověsti.

:-)

myslím, že i kdyby neexistovaly, tak Otomar nějaké najde! :-)

Pravčická brána

Já tedy neznám žádnou legendu, ale měla bych dvě zajímavosti. Ještě před několika lety byla Pravčická brána přístupná veřejnosti a mohli jste se po okolí rozhlídnout přímo z ní. My tam byli snad se školou :oD Ovšem před pár lety byla uzavřena, aby se pískovec neošoupával a brána zůstala i pro další generace :o) A druhá zajímavost - Občas se z tohoto zákazu udělá vyjímka a pak můžete bránu vidět ve filmu. Konkrétně mám na mysli Letopisy Narnie 1 ;o)

Vida

to je zajímavá poznámka, poky. :)

jo jo

s LN máš pravdu. Tam toho bylo víc k vidění z Česko Saského Švýcarska, například faunův dům :-)

zkoušel jsem znovu na netu, ale i v knihovně hledat nějaké pověsti, bohůžel se mi nepodařilo nic najít! Což je krajně podezřelé ... no, uvidím jak se s tím popere Otomar.

Na Pravčické bráně je opravdu záhadné,

že se k ní neváže žádná mýtická nebo strašidelná pověst, ačkoliv její podoba by k tomu přímo sváděla! Ale něco jsem přece jen našel :-)
Hloubal jsem nad tím, proč se vlastně jmenuje Pravčická brána, když v okolí není žádná obec toho jména (nejbližší Pravčice jsou až někde na Moravě, 300 km odtud!) Ve středověkých listinách se brána nazývala prostě Grosser Tor (Velká brána). Je zajímavé, že původně ležela přesně na česko - saské hranici. V 18. a 19. století je v prvních vlastivědných spisech nazývána Převýšovská brána a dokonce Brána Přebišova! Tedy podle nějakého Přebiše? Odtud vede cesta k původnímu německému názvu Prebischtor, tradovanému mezi místními starousedlíky "prý od nepaměti". A tady naražíme přece jenom na pověst! Sláva!
Ve skalní divočině, v zakletých skalách, kam se nikdo z obyvatel okolních osad neodvažoval vstupovat, žil prý asketický poustevník Prebiš. Přespával pod skalním převisem a živil se jen lesními plody a listím. A byl natolik zbožný, že vrchol hory se prý před ním jednoho dne sám otevřel skalní branou, za níž stoupalo schodiště ze zlatých paprsků rovnou do nebe. Poustevník vystoupil po světelných stupních vzhůru, zmizel mezi kůry andělskými, a schodiště se hned poté zamozřejmě rozplynulo. Jen brána zůstala už ve skále navěky.
Podle jiné verze vyprávění byl Prebiš mocný čaroděj a čenokněžník a měl učně Pumhuta. Vynalézavýá mladík brzy pochopil podstatu Mistrových kouzel a svedl nakonec se svým učitelem souboj na život a na smrt. Během toho boje, při němž nebe hořelo blesky a země se třásla, jen tak mimochodem prorazili i díru do skály. Je to jakási obdoba lužické pověsti o Krabatovi. Zajímavé také je, že obyvatelé z okolí Hřenska jsou uváděni jako Prebišové, Prebišovci či Prebišův lid.
Pak je tu ještě možnost, že kdo projde pod klenbou Pravčické brány, vstoupí do "jiného světa", kde pozná "pravdu" o sobě - často velmi nelichotivou, kterou by raději neslyšel. Také se tu prý potloukají skřítci, kteří vám nepozorovaně nasypou do kapes "bludné koření" a v tu chvíli ztratíte veškerou orientaci a až do vyčerpání marně bloudíte v labyrintu skalních soutěsek.

Otomare

dobrá práce ;o)

vynikající

... co dodat :-)

:-))

Já to věděl, že Otomar něco vyštrachá. I kdyby si to měl vymyslet... (to nemyslím špatně :-)

Do Děčína

... no, je to taková blbůsta, ale prostě jsem si neodpustil sem nevložit link na tuhletu písničku od Českolipské Obří broskve :-)

Takže - do Děčína !! :-D

oooch, já vů

zapoměl jsem na ten link :-)

http://cz.youtube.com/watch?v=oph98gsBL3Q

Nadstandart

Přináším vám jednu historku, tak jak mi ji vyprávěl kamarád Pavel. Odehrává se na cestě z Český Lípy do Děčína. Nepodařilo se mi zjistit datum. Jenom vím, že to bylo v sobotu na konci léta 2005 …

„Takže ste vymlátil tomu rudýmu ocasu škebli jo?
To mě poserte. Teda promiňte. Vono vymítání ďábla není každej den!“
Pavel Pavlíček, Mluvčí pána Děčína si mohl dopřát ostrou jízdu ve svém voze Dodge Monaco, jelikož byla letní sobotní noc – a to bývají silnice prázdné.

Postarší muž na sedačce spolujezdce se křečovitě držel madla na stropě. Podle oděvu se jednalo o kněze. Řidič se na něj díval, místo aby věnoval pozornost silnici před sebou.
„A co to bylo jako přesně za ďábla, že vás vodvolali až z takovej dálky?“
„Byl jsem nablízku, cesty Páně jsou nevyzpytatelné, synu.“ a radši se věnuj více řízení, ať ty cesty nejsou ještě více nevyzpytatelné, pomyslel si kněz.
„Jo jasně. Byznys je byznys. To znám … hm, pěkná noc, nemyslíte?
Vlahá jak děvka dyž ji ukážete litra. Teda promiňte, já zapomněl. Ale zpět k tomu podstatnýmu – miluju tyhle noční vyjíždky.“
Pavel se provokativně usmál na spolujezdce: „A co vy?“
Přišlápl plyn, auto zařvalo.
Noční krajina kolem mizela závratnou rychlostí.

Tohle byla hra nervů.
„Takovej hrdina jako vy. No to mě pos … teda víte jak. Si ale nemyslete, že u nás to budete mít tak lehký, jak v tý špeluňce Lípě. My sme příhraniční tvrdý město … tam je to dycky hustý.“
Mladík za volantem si rád hrál na frajírka a tvrďáka. Šedé sako, žlutá košile s dlouhými límečky a prsty obaleny zlatem. K tomu takovýhle fáro – naprostý pocit svobody a síly. Stejně jako jeho hrdinové ze všech těch mafiánských filmů.
Zabíralo to i na jeho okolí. Třeba na jeho společníka, který zrovna hledal bezpečnostní pás.
„Žádný tu nejsou svatej pane. Tahle kára je svatá skoro jako vy. S tím se nic neposere. Náš šaman … teda jestli se nenaserete kvůli tomu, víte jak, konkurence … kde sem to, jo … tak ten pokreslil celý tohle auto ochranejma formulema, každém šrobek, matku, závit – prostě šecko. Potahy na krejech dřepíme, sklo do kterého čumíme … prostě každém posranej kousíček tohohle auta. Destilku taky. I volej. A béňo ce sem leju, nejdřív dycky pokřtí. Monacu požehnal i šéf. Takže tohle je nejbezpečnější auto v celejch severních Čechách.

„A copak se vážného vlastně stalo u vás?“
„U nás otče? Děčín mi připomíná Město hříchů od Millera. Znáte? Neznáte … věčná škoda.
Spodina a trable, k tomu věčná hrozba vod skopčáků.
Tak třeba já. Si řeknete, no jo von je Mluvčí, tak to je za kopečkama. Hovno otče. Musíte jednat na jedný straně s namyšlenejma páprdama vod Občanů a na tý druhý s Věrnýma. To sou takový svině, že bych se k nim ani nevotočil zády. No a pak je tu starej a ty dvě, co sem pro ně hmyz. Přesně tak otče, hmyz! Nic než nahraditelnej šváb.
Pravda je taková, otče, že jediný bezpečí, jedinej můj úspěch je tohle auto, co sem si po šéfovy vyžebral. Jinak sem vobičenej sráč.“
S tebou to nebude moc těžké, pomyslel si farář dívající s z okna obrovské ameriky na ztichlou noční krajinu.
„Myslel jsem, proč mě Váš pán povolal?“
Víc poslouchej a míň mluv, vzpomněl si na svá učednická léta kněz.
„Jo ták … eh, že to na mě nepovíte, otče. Myslím tím tyhle moje citový výlevy. Dyk vona to vlastně byla zpověď – a to je tajemství že!?“
„Nemusíš se bát synu.“ smál se v duchu postarší muž.
Jízlivě. Škodolibě a zle.
„Nepřemýšlel jsi tedy nad změnou?“
„To jako myslíte vzít kramle nebo jít na druhou stranu. Sem snad sebevrah! Von Děčín je věčně přítulnej jak kotě, ale naserte ho a dá vám to sežrat. Byl dycky alergickej na podrazy.“

Auto sjelo na polní cestu. Pavlíček vypnul motor a zhasl světla.
Na chvilku nastalo ticho.
„Dneska je fakt pěkná noc. Nevadí dyž na chvilku vylezem na vzduch, hodíme řeč ne?
Nikam stejně nepospícháme.“ znělo v tom tolik zníčenosti kolik jen šlo.
Spolujezdec radostně přikývl.
Konečně!

Opravdu noc voněla. Byla to směs jemného větříku ve větvích jabloní u silnice s polem zlatavé kukuřice vedle auta.
„Rád bych ti něco navrhl, synu.“ začal kněz.
„A já vám taky otče.“
Řekl Pavel. Vytáhl z kapsy saka malou černou věc a zamířil s ní na svatého muže.
Ten v němém úžasu strnul na místě.
„Tohle není bible.“
Pavlíčkův hlas teď zněl jinak. Nebezpečněji.
„Mám v ruce, milej otče, vosí hnízdo. Jmenuje se čezeta 2075 RAMI a je to fakt šikovná věcička, víte?
Říkám ji Noc, jak příhodný co.“
Nadechl se na delší proslov.
„A vás bych zas nazval zasraným dvojtým agentem. Jo my to víme. A jedinej důvod proč se s váma takhle handrkuju je, že Lípa nechtěla abyste zhebl na jejím území. Co by můj šéf pro ní neudělal. Nicméně řekněte, to ste fakt věřil těm kydům jak mě to šecko sere? To ste fakt tak blbej, že se vám do těch vašich pracek hned vzdám? Ne, já sem spokojenej s tím co dělám. Třeba dneska si řeknu. ‚to sem zas jednou udělal pořádně dobrou věc‘ … teda až vás zahrabu do hlíny!“

Kněz na nic nečekal. Rychle trhl rukou k pasu, kde měl schovaný Glock.
Dřív než stačil tasit, zaslechl do tiché noci ‚Zabiják‘“
Pavlíček ještě postupně vykřikl ‚Popravčí‘, ‚Žoldák‘ a ‚Kacíř‘.
S každým jménem vyštekla pistole. Kulky se zabodávaly do knězovi hrudi.
Ten se skácel na prašnou zem.
Pavel Pavlíček, Mluvčí města Děčína k němu došel se stále připravenou zbraní.

„ …dyť … měl … já měl amul … amulety …“ nevěřícně chroptěl zrádce.
„Ty sou kouzelný, velebnej pane,“ poklepal na pistoli „víte? Nevíte? Věčná škoda – vaše.“
Mladík zamířil na umírajícího a s výstřelem zakřičel ‚Spasitel‘.
Farářova hlava explodovala.
Poté vytáhl z náprsní kapsy obrázek svaté Marie.
Ukazováčkem na obrázek nakreslil obrazec, poté pohladil portrét a promluvil.
„Věrný služebník volá Pána Severní brány Čech. Prosím dovolte prastaří Mocní předat mu vzkaz.“
Chvíli vyčkal, než uslyšel důvěrně známé: „Mluv!“
„Hotovo, můj pane“
„Dobrá práce.“
A tím celý hovor skončil.
Pavlíček litoval že v té posvátné době milenců a toulavých koček, se bude muset dřít se zahrabáváním mrtvoly do připravené díry několik metrů odtud.
„Na druhou stranu,“ uvažoval nahlas „dyž si pohnu, stihnu eště striptýz ve Škuneru.“

Pojmenované kulky

... doufám, že mě NĚKDO nebude žalovat za cypyright :-))

:-)

No davaji, jůva, fakt koukám. Má to grády i šmrnc. Pár pravopisných chyb nebudu zmiňovat, za to Ti vyčiní jiní, já jsem si to ale moc užil. Bylo to, jako bych nahlížel do světa, který dobře znám a objevoval, že pro mě pořád skrývá mnoho tajemství. Jasně, pojmenované kulky (ta poslední se v Ukolébavce pro město krys jmenuje Prasátko...:) by takhle mohly fungovat i ve světě MV. Díky! :-)

Davaji, dost dobrá povídka

Možná základ pro budoucí sbírku příběhů ze světa Městských válek? :-)

Cože!?

Teda dík, ikdyž na druhou stranu, jaká povídka? Tohle je podle skutečné události.
Jak by řekl můj kamarád Pavel: "Vono tohle není vůbec žádná prdel."
Pravda, trochu jsem si to já, milovník tarantinovek, gangsterek, spaghetti westernů a komiksů, upravil ... ale jinak je to pravdivá historka.

Davaji hodně

hodně dobře, tyo... Pěkná skica pěkného příběhu. Tohle bych si bez váhání dokázal představit otištěné jako jedna z mnoha zápletek v knize...

Skutečně velice dobře napsané. :)

__________________________________________________
Je suis ce que je suis, et si je suis ce que je suis, qu´est-ce que je suis?

Všechno se srovná!

Pravčická brána - něco pro Davaje

Image Hosted by ImageShack.us

teda Pavle

překvapil´s mě. Díky.

Jistě,

vždyť je to největší skalní oblouk v Evropě!

Uz je to tak

Na Pravcickou branu muzeme byt hrdi ;)

Pravčická brána forever!

Tak za rok čaute, Vy z Rady měst, na Pravčický bráně ;-)

Tak snad

ještě zůstane někdo, kdo by se tam scházel :-))

No, pravda je,

že když ty píšeš, tak lítaj třísky :-) A odnášejí to všichni; města, bytosti z druhého světa, normální smrtelníci ... jestli to tak půjde dál, tak na konci trojky (zatím bezejmenné) se bude konat komorní drama o pár postavách - zbytek holt bude pod drnem :-D

no jo...

je to prostě ŘEZNÍK ;)

Pavle, už máš název pro

Pavle, už máš název pro třetí knihu? :) mě tak napadlo díky Davajovi...

Řezníků tu je spousta :D viz matika ;) :D

Dejv je hotový detektiv, pozor na něj ;)

:-))

Že by se jmenovala Řezník z Vinohrad...? :)

Zlatý kříž, Runový meč

Zlatý kříž, Runový meč a Řezník z Vinohrad? :D to je jak z iq testu - který název nepatří do trojice? ;) :) :D ale pokud myslíš nějakou biografii... tak by se o tom názvu dalo přemýšlet ;) :) neber to zle, je to vtípek.

:)

:))

on je

Pavel spíš Kat... teda aspoň co jsem koukal na ten meč, co nosí kolem krku ;)

Česká Lípa

Přemýšlím o tom, že napíšu popis "České Lípy", ale starosti mi dělají její vztahy s některými městy. A pak čtu O Děčíně, jak boží znamení! Hned se do toho pustím! =)

CL

... tak to já se budu těšit, jak to provážeš s tím, co jsem napsal já. Jinak CL bomba, konečně se do ní někdo pustil!

:)

no a já se těším taky!

CL

Tak jsem ji akorát dopsal, je tam jemná narážka na Děčín =) Ale ty vztahy, budu muset na tom asi hodně zapracovat a ještě je dodělat.

Hra

Scéna se rozvítí. Na jevišti je dlouhý, opravdu hodně dlouhý stůl. Za stolem je 23 židlí a v čelech po jedné židli (to proto, aby nikdo neseděl zády k divákovi). Přesně uprostřed je jedna vyvýšená pro Primátora. Nalevo od stolu stojí automat na vodu, přesně na druhé straně je okno. Nad vyvýšenou židlí jvisí mapa města Děčín.

Všechny židle jsou obsazené.

Primátor: Takže zapsáno máme, a teď bych se přesunul k usnesení číslo 10 06 06 08. Jedná se o rozpočtové opatření RO 07/2010. Já vím, že tu máme nováčky, kteří by rádi schválili celou částku. Ale musím upozornit na ...

Zazvoní Primátorův mobil. Kvílí mp3 melodii Imperial march. Většina zastupitelů, kteří se po volbách znovu dostali do zastupitelstva, "zmrzla". To samé postihlo i Primátora. Polekaný zvedá telefon.

Primátor: Co se děje!? (mobil pevně svírá u ucha) Co! Panebože! Dobře, ano ... ano, samozřejmě. Jo, je tu ... ten taky. Ano, hned se do toho dáme. Rudý kod. Dobře.

1.Náměstek: (sedí po Primátorově levici) Co se děje? To ... to byl Pavlíček? Povídej!

Primátor: Jo, byl. Začala válka. Ty jsi, Ivane, služebně nejvyšší Občan. Takže dáš dohromady Rodiny. Půlka z nich se připojí k veřejným složkám. Zdeňku (otočí se na postaršího muže), ty svoláš všechny policisty, hasiče, záchranáře, prostě všechny. Přidají se k půlce občanů a rozdělí se na hlídky. Každá hlídka bude hlídat jeden hraniční štít města.

Zastupitel 1: Co ... co se to proboha děje? Jaká policii, jakej Pavlíček?

Zastupitel 2: Hraniční štíty? Tohle jsme neměli v osnovách. Máme vybraný nejlepší pozice na hájení města. Vždyť tak to je v Rudým kódu.

Primátor: Změna ... udělejte to jak říkám. Pán si to tak přeje.

Zastupitel 2 odchází, 1.Náměstek telefonuje, ostatní čekají ... jenom Zastupitelé 1, 3 a 4 nevědí co se děje.

Zastupitel 1: Povíte nám co se děje? (otáčí se k Z3 a Z4) Vy víte co se děje?

Primátor: Musíš připravit vyzbrojení (říká 2.Náměstkovi) ... vem si Zdeňka, Petra a Valdu. Pusťte se do toho hned. Musíme předejít chaosu.

Odchází 2.Náměstek a Z5, Z6 a Z7.

Primátor: Kolik je tady Občanů vlastně? (Přihlásí se Z8 až Z19) Na co ještě čekáte? Víte co máte dělat, tak to udělejte ... a ... držím vám palce.

Z8 až Z19 odcházejí, přidává se k nim 1.Náměstek. Kývne hlavou směrem k Primátorovi. Ten se na něj usměje.

Zastupitel 3: Už nám povíte, co se tu děje?

Primátor: Ještě chvilku vydržte (dívá se na Z20) ... Tak, pane Stříbrný, budeme potřebovat i vaši pomoc. Teď budou Věrní moct dokázat, jak moc jsou věrní.

Zastupitel 1: Kurva, budete nás dlouho přehlížet!?

Primátor: Ať se Věrní přidají k složkám a Občanům ve městě, taky pár rváčů budem potřebovat do okolí. Poslechnou vás všichni?

Zastupitel 20: Jsme Věrní Pánovi. A Starou dámu máme taky v úctě. Je jedno jestli to jsou našinci, cikáni nebo větnamci; půjdeme všichni (významě koukne na Z21, Z22 a Z23).

Z20 až Z23 rychle odcházejí. Každý horlivě vyťukává na mobilech telefonní čísla. Primátor přejde k Z1, Z3 a Z4. Z24 a Z25 sedí tiše u stolu, jsou ze všech nejmladší. Muž a žena.

Primátor: Pánové, jste tu noví. Nejen jako zastupitelé ze svých nových stran, ale i jako obyvatelé města. To co vám teď řeknu, bude k neuvěření. Ale to je jedno, jelikož během několika málo hodin to sami poznáte. Víte, každé město má svou osobnost. Tvora ... prostě vlastní zhmotněnou vůli, vím zní to divně, ale je to tak. My máme našeho Pána. Pana Děčína.

Zastupitel 1: Co? Co to melete, chlape!

Primátor: Ztichni! Je to tak. Náš Pán byl vždy dost nedůvěřivý a proto pořád spoléhá na rody Občanů, Lidí, kteří mu věrně slouží po generace. A vědí o skutečné tváři našeho města. K nim se v poslední době přidali Věrní, to jsou všichni ti vandráci, zlodějíčci a gangstři z Podmokel a Starého města. Takže všehovšudy 40 procent města ví o jeho pravé tváři. My teď musíme těm zbylým 60 procentům dát do ruky zbraň, říct jím kam mají jít, a co mají dělat.

Zastupitel 4: Počkat, počkat a to vám máme věřit?

Primátor: Je to pravda.

Zastupitel 1: Ha ha (přejede pohledem Z24 a Z25) on kecá, že? (nesouhlasně kývou hlavami).

Primátor: Je jedno, jestli mi věříte, nebo ne. Teď záleží, aby všechno klapalo, jak má. Takže budete dělat, co vám řeknu.

Zastupitel 3: A kdo je to ten Pavlíček?

Primátor: Dobrá otázka. Je z nejváženějšího rodu Občanů. Jsou to Mluvčí Pána.

Zastupitel 4: A ta stará dáma?

Primátor: Stará dáma je jméno, je to jedna z několika bytostí, tak trochu magických, které Pánu slouží.

Zastupitel 4: A proč teda ti gangstři z ní mají reskept?

Primátor: Netoleruje když do svých obchodů pletou děti. To dokáže být dost zlá. Už ji poznali. Ale jinak si jich nevšímá, mají ji v úctě.

Zastupitel 1: Tsche, a co teda máme dělat?

Primátor: Budete se mnou. Tak nejvíc vše pochopíte.

Otáčí se k Z24 a Z25.

Primátor: Pojedete do Lípy. Už tam vyrazil Pavel. Máte úkol od Pána, víte co máte dělat. Že?

Oba přikyvují a odcházejí.

Zastupitel 4: A proti komu vlastně bojujem ... kdo, kdo na nás vlastně zaútočil?

Primátor: Praha.

Zatmívačka. Konec scény.

.-))

moc pěkné, Davaji, inspirativní. Děkuju. Dokážu si představit, že bych podobnou scénu opravdu mohl do knihy zařadit. Přesně to se totiž musí dít, když bude vycházet najevo pravá podstata Druhého světa...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 4 hosté.
(c) Pavel Renčín 2007