Hloubětín

Pokud žijete v pražské čtvrti Hloubětín, nejspíš tam čas od času potkáváte muže středního věku s hustým, i když vždy vzorně zastřiženým hnědým plnovousem, s dlouhým černým frakem (jen málokdo ví, že má pod ním schovaný meč) a s širákem na hlavě. Není to obyčejný člověk, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Dříve – před stovkami let – to byl ochranný duch údolí řeky Rokytky, ve kterém se dnes čtvrť Hloubětín nachází, jakýsi genius loci.
Když na jeho území přišli první pravěcí obyvatelé, zajistil jim dostatek nerostných surovin, úrodnou půdu i ochranu před nepřáteli. Oni mu na oplátku přinášeli četné oběti, jak zvířecí, tak někdy i lidské.

Plynul čas, na jeho území se vystřídalo množství národů a kultur a všem se tam náramně dařilo.

Ve středověku – nejspíš někdy ve 12. století – byla v údolí Rokytky založena vesnice. V té době na sebe vzal fyzickou podobu, jakou má dodnes (i když tehdy vypadal o pár let mladší – města totiž také stárnou, byť mnohem pomaleji než lidé) a přijal jméno Hluběta.
Vesnice dostala jméno Glupatin čili Glupatův dvůr (zřejmě podle tamního šlechtice Glupaty), ale později se její název často měnil a postupně z něj vznikl dnešní tvar – Hloubětín.

Hloubětín původně patřil Řádu německých rytířů, ale od toho ho roku 1233 odkoupila královna Konstancie a o dva roky později ho darovala bratrstvu špitálníků založenému svatou Anežkou Českou, jemuž se později začalo říkat Křížovníci s červenou hvězdou.

Hluběta tehdy trávil hodně času potulováním se okolními lesy, kde rozmlouval se zvířaty a lesními přízraky.

Za třicetileté války byl vypálen křížovnický dvůr a z hloubětínského kostela sv. Jiří byl sundán a roztlučen zvon, což Hluběta velmi  těžce nesl, protože kostel rád navštěvoval.

Léta Páně 1767 byl ve vesnici zbudován důl na kamenec, nejstarší v okolí Prahy. Dodnes se pod Hloubětínem nachází velké množství důlních štol a jeskyní.

Roku 1922 se Hloubětín připojil k Praze. Hluběta se stal oficiálně jedním z jejích dvořanů, na jejím dvoře ovšem tráví jen málo času a raději se potuluje krajem.

Současná doba se Hlubětovi příčí, od srdce ji nesnáší. Nenávidí jakékoliv moderní vymoženosti a s hrůzou sleduje, jak lidé ztrácejí povědomí o cti a morálce.
Některé části Hloubětína chátrají, z rozlehlých hvozdů, které ho v minulosti obklopovaly, zbyl už jen malý zašpiněný lesík plný odpadků.
Hlouběta na sobě tyto změny pociťuje, často ho sužuje nevolnost a dostává záchvaty kašle.

Přesto se rozhodl nést svůj úděl s hrdostí. Hrdost (hraničící skoro s namyšleností) patří totiž mezi jeho nejvýraznější povahové vlastnosti. Stále si zachovává své osobité kouzlo a v některých místech připomíná spíše venkov než rušnou pražskou čtvrť.

Ke slušným lidem je přívětivý a rád si s nimi povídá, ale nesnáší, když je k němu někdo drzý. Je známo několik případů, kdy takovéto lidi ztrestal, například důkladnou koupelí v Rokytce.

V Hloubětíně žije také několik kouzelných bytostí.
Zaprvé je to starý a moudrý hejkal Servác. Hluběta mu na začátku minulého století zatrhl hejkání, takže o jeho existenci dnes skoro nikdo neví.
V říčce Rokytce žije zase vodní víla. Dříve se zjevovala poutníkům v podobě krásné mladé ženy, která sedávala na břehu řeky a pročesávala si své dlouhé vlasy. Dnes ale Rokytka vysychá a je špinavá, takže se z víly stala vrásčitá stařena, která často svým kvílením děsí kolemjdoucí.
V Rokytce sídlil i vodník Ambrož, ale před několika lety se mu říčka natolik znechutila, že spálil svůj vodnický frak a připojil se k bandě hloubětínských bezdomovců.

Komentáře

Komentář ke článku

S žádným městem kromě Prahy se bohužel příliš neznám, takže jsem se nakonec rozhodl, že do Rady měst napíšu právě o Hloubětíně. Doufám, že to nebude příliš vadit. (Pavle, jen tak mimochodem, nechtěl bys založit Radu vesnic a čtvrtí? :-))
Rád bych všechny čtenáře požádal, aby mě upozornili, pokud ve článku objeví nějakou chybu nebo pokud se jim tam nebude něco líbit.

Hloubětín

Hloubětín je popsán opravdu výpravně a zajímavě. Sám tuto čtvrť trochu znám, tohle mi ale dalo nový vhled do její historie. Fakt zajímavé. Nemohu ho bohužel nechat zasedat v Radě měst, ale jsem rád, že jsi sem tento článek umístil a představil nám pestrou fantastickou bytost! :-)

Hloubětín

Ani jsem neměl v úmyslu, aby Hloubětín zasedal v Radě měst. Jak jsem napsal v článku, Hluběta je "pouze" dvořanem Prahy.
Na pořádné město jsem si prozatím netroufl, ale třeba se k tomu taky někdy odhodlám.

:-)

ale Hloubětín je tak dobře napsaný, že by se v Radě měst rozhodně neztratil!

Hloubětín je živá

a plastická figura. A líbí se mi i ta místní strašidla a jejich "hrdý úpadek". Moc pěkné.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 8 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007