Horní Slavkov

Horní Slavkov

Slavkov. Pro většinu členů Rady měst jen neviditelná, mihotající se hmota, duch lesa, Slavkovského lesa. Ti, co ho znají lépe, tvrdí, že na sebe brává podobu permoníka.
       Jeho malá zavalitá postava se čas od času zjevuje, aby zasáhla do dějin. Jeho tvář, zvrásněná věkem a zklamáním, se téměř celá schovává za šedozelený plnovous a husté obočí. Oči jsou zakalené mlhou vzpomínek. Už jen on a s ním několik málo věrných pamatují na dobu, kdy patřil mezi nejvýznamnější členy Rady. Kdy spolu s Kutnou Horou zasedal po boku samotné Prahy. Praha však zapomněla, kde brávala stříbro a vryla tak do Slavkovova srdce hlubokou  ránu. Doba se změnila a ze Slavkova se stal nerudný, zamlklý stařík, jehož názory už dávno nikoho nezajímají.
      
       Slavkov žije svou minulostí, proto nepřekvapí, že příliš neholduje modernímu oblečení (na svou současnou podobu přece jen nemůže být zrovna pyšný), mnohem častěji ho potkáte v kazajce z jemné jelenice nebo kozinky, zdobené kovovou paličkovanou krajkou, plášti ke kolenům, širokých kalhotách, jejichž nohavice končí ve vysokých kožených botách.Řinčení ostruh mu dodává na sebevědomí a, nebýt jeho malého vzrůstu, jistě i na přitažlivosti. Svým oděvem je Slavkov často trnem v oku tradičně katolickým městům, protože jím s chutí připomíná odbojné období svého života, kdy se rozhodl postavit se do čela protestantských měst  a vystoupit proti tomu bigotnímu Habsburkovi, Ferdinandovi I. Pravdou je, že ho jeho tvrdohlavost stála hodně.
       Slavkovova předloktí jsou pokryta kovovými kroužky, měděnými, cínovými, bronzovými, stříbrnými, na krku se skví černý, smolně lesklý kámen (smolinec). Každý z nerostů Slavkovovi připomíná,více či méně šťastné, ale rozhodně slavné období jeho života.
       Za posledních sto let se Slavkov k lidem příliš nepřibližuje, zklamali ho svou zištností a neochotou a zklamali ho i svou krutostí, Slavkov byl nejednou svědkem toho, že se k sobě lidé chovali hůř než hyeny, věznili se a nechali se umírat vyčerpáním i černou smrtí.
      
       Slavkov by nikdy nemohl přežít bez svého jediného rádce, strážce, léčitele a věrného přítele, druida Kruduma. Krudum sídlí na nedalekém kopci, lidem se ve své původní podobě nikdy neukazuje, ale traduje se, že má zelenou hlavu, která symbolizuje slavkovské lesy, stříbrné srdce (stříbrné žíly protkávají horu) a zlatou patu (v bažinách na úpatí kopce se kdysi rýžovalo zlato). To Krudum je pánem nad kouzelnou krajinou a podivuhodnými bytostmi, jimiž se okolní kraj jen hemží, to Krudum hlídá poklady ukryté v hoře.
      
       Město by se velmi rád hlásil mezi přátele pyšného Karlsbada, ten ovšem přes svou sebestřednost nevidí na své věrné, zanedbává kontakty s městy v okolí a raději utíká do lesů, do slavkovských lesů :)
      

Komentáře

Slavkov, malé město

Slavkov, malé město nedaleko Karlových Varů s kdysi velmi slavnou historií, kterou i jeho vlastní obyvatelé úspěšně zapomínají, možná stojí aspoň za zmínku :-)

Karlsbad přece vůbec není sebestředný,

maximálně trošičku egocentrický ;)

Starý Slavkov je skvěle popsaný, na koncentrovaném prostoru tu máme všechno od všech důležitých částí dějin přes mýty po současnost. A co teprv, až to Otomar celé ztrojnásobí :) Západočeská klika nabírá na síle a velký Pekelný Renčín s ní jistě musí počítat :)

Západočeská klika je velmi provázaná

vzájemnými složitými vztahy. Je například zajímavé, že křesťané ztotožňovali Kruduma se svatým Mikulášem. Dětem se vyprávělo, že Mikuláš bydlí na Krudumu (na dnešních mapách ovšem ten kopec najdete pod názvem Chrudim). A když budou zlobit, odnese si je Mikuláš na ten kopec v zeleném pytli. A je zajímavé, že na úpatí hory Krudumu skutečně stával ve středověku kostel sv. Mikuláše. Z gotické stavby zbyly jen základy.
Jinak Krudumovi svěřila do ochrany svého synka vodní nymfa Egerie. Chlapečka po nějakém čase našel na plochém balvanu na vrcholu Krudumu místní sedlák a odnesl ho na hrad Loket, kde mu dali jméno Jan Svatoš. Baladická legenda o Janu Svatošovi (německy Hansi Heilingovi) bývala na Karlovarsku velmi populární, dokonce byl o něm v 19. stol. napsán román a opera. Hans totiž byl napůl člověk a napůl démon. Jeho matka vodní nymfa ho udělala králem nad všemi přírodními duchy a naučila ho mocná kouzla. Jenže on se nešťastně zamiloval do lidské dívky, dcery loketského purkrabího, a chtěl se s ní oženit. Tím se zpronevěřil svému poslání a promarnil své dary. Rozzuřená nymfa ho proto i s celým svatebním průvodem proklela a proměnila snoubence i svatební hosty v řadu skalních sloupů, které lemují břeh Ohře mezi Loktem a Karlovými Vary (jsou to ony turisticky atraktivní Svatošské skály).

Zajímavý je také

vodní kanál, který vede přes Horní Slavkov a sloužil k dopravě dřeva. Jsou přes něj zajímavé kamenné můstky. Jinak, kdyby někdo hledal Dolní Slavkov, tak by měl vědět, že ten Horní se tak nejmenuje proto, že by byl nahoře, ale proto, že se tam lidé věnovali hornictví.

Otomare,

začínám tě podezřívat, že nosíš k pasu přivázanou externí paměť, tohle je šílený :)) v tom nejlepším slova smyslu :)

Otomare, klobouk dolů! Tvé

Otomare, klobouk dolů! Tvé znalosti jsou opravdu ecyklopedické. Pověst o Svatoškách je známá, ale Dlouhou stoku a Kruduma/Mikuláše znají přece jen spíš místní :-) když už jsi zmínil zaniklý kostel sv. Mikuláše, možná by stálo za to říct, že od odkrytí jeho základů se na ono místo pořádají každoroční poutě.
A kdybychom zůstali u hořy Krudumu, traduje se, že v jejím lůně jsou ukryté nedozírné poklady, které je hora ochotná jednou ročně vydat. Ovšem jen lidem narozeným v neděli, takže mám smůlu :-(

totiž hory Krudumu :-)

totiž hory Krudumu :-)

Výborně

Horní Slavkov, další z měst, jehož velká sláva už minula... to ale neznamená, že jednou nemůže znovu přijít. Popis druida Kruduma ve spojení s horou je skvělý!

Otomare, Tvoje dokonalá

Otomare, Tvoje dokonalá encyklopedičnost je už vážně podezřelá. Hodně lidí zná dobře svůj kraj, sem tam nějaká další dvě tři místa, ale vědět o každé louži a o každém kameni ... kdekoli ...

Ono to jenom tak vypadá,

ale já pořád s překvapením zjišťuji (třeba na internetu) věci, o kterých jsem ještě nikdy neslyšel. Jinak je to hlavně tím, že jsem napsal pár knížek o různých oblastech a při té příležitosti ta místra musel projet a prostudovat o nich všechny podklady. A k tomu se poutají i různé zážitky, třeba jak jsme za houstnoucího šera a podzimní mlhy oblézali rozpadající se kostel v Horním Slavkově a bylo to téměř strašidelné...

:))

Otomar a podzimní mlha, to muselo na první pohled vypadat, že slavkovská věznice brzy nahlásí uprchlíka :))

Kdo je Otomar ve

Kdo je Otomar ve skutečnosti?!

Zdenku,

neprozrazuj to!

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 3 hosté.
(c) Pavel Renčín 2007