Kopřivnice

V podhůří Beskyd, v údolí mezi kopci Červený kámen a Bílá hora se na konci 19. století v malé vísce narodilo Srdce. Byl to jen takový malý motůrek s nízkým výkonem. Vznikl z šikovnosti a nadšení místních lidí, kmotrou mu byla touha lidstva tvořit, objevovat a vynalézat.
Motorové Srdce rostlo a sílilo a postupně si získávalo obdiv a lásku lidí i místních duchů a přírodních bytostí. Také již dostalo jméno - krásné a hrdé – TATRA.
Spolu s Tatrou se rozvíjela i vesnice, ve které se Srdce narodilo a jíž bylo součástí. Už to nebylo jen pár chalup okolo potoka Kopřivničky, přibylo obyvatel a obec začala vzkvétat a rozrůstat se. Přesně 50 let poté, co se malé motorové Srdíčko poprvé rozeběhlo a rozpohybovalo naše první vyrobené auto, byla Kopřivnice slavnostně povýšena na město.

Kopřivnice je ve své pravé podobě štíhlá dívka, nakrátko ostříhaná. V rozcuchaných vlasech nosí věnec z kopřiv, v uších malé náušnice, jednu s bílým a jednu s červeným kamínkem. Obléká se jednoduše, barevné tričko s malým městským erbem na levé straně, džíny nebo kraťasy. Ale ať má na sobě oblečeno cokoliv, vždy je přes kůži a vrstvy oděvu zřetelně a jasně viditelný každý detail toho Srdce.
Má tvar a strukturu automobilového motoru, pravidelně tepe do rytmu pístů a svým vzhledem odráží dění v Tatrovce. Jsou na něm vidět různé šrámy, díry a pukliny – za každou stávku, požár, úraz či omezení výroby jeden kaz. A celé to Srdce je pevně omotáno sítí kořenů a šlahounů, které je drží pohromadě. Prorůstají každičkým poraněným místem a vyplňují všechny chybějící části v dokonalé symbióze. Na jaře, kdy tato živá síť vyraší, se motor skoro ztrácí v zeleni mladého listí, v létě je samý květ a na podzim hraje všemi barvami. Zima naopak odhalí dokonalost prorůstání a vzájemnou spolupráci Techniky a Přírody.

Kopřivnice je velmi sebevědomá a vždy plná energie, síly a rychlosti, je stále v pohybu. Miluje rychlou jízdu, sport v jakékoli podobě a hlavně miluje své lidi.
Její moc a síla nepramení z dlouhověkosti, její sebevědomí není podloženo královskými bulami. U jejího zrodu stáli obyčejní lidé. Šikovní, pracovití, chytří, talentovaní obyvatelé tohoto města, kteří zde žijí, vychovávají své děti a učí je Kopřivnici milovat, rozvíjet a chránit. Z nich Město vzešlo, z jejich práce a umu roste a sílí, jim také Kopřivnice jejich lásku vrací.
Ráda se mezi svými lidmi pohybuje, ovšem svou podobu často mění a střídá dokonce i pohlaví – je to prý větší sranda. Takže Kopřivnice může být támhleten mladý muž ve sportovním autě nebo to děvče na kolotoči nebo trenér z fitka nebo snad jedna z důchodkyň, vracejících se z výletu? Klidně ano, pouze Občané své Město poznají kdykoliv – jen oni vidí v její hrudi to jedinečné Srdce.

Přírodním sílám a bytostem v okolí Kopřivnice vládne lesní víla Šostýna. Sídlí v blízkosti dnes již mrtvé zříceniny hradu Šostýn, který se kdysi nad vesničkou Kopřivnicí vypínal. Velice krásná a veselá mladá žena s jasně zelenýma očima a dlouhými hnědými vlasy vždy ráda vyhledávala mužskou společnost. Jeden dávný vděčný milenec její podobu zvěčnil v kousku kosti – archeologové dílko pojmenovali Šostýnská Venuše.

Tatru a všechno v ní má na povel její bývalý hlavní konstruktér, geniální Hans Ledwinka. Nenápadný usměvavý starší pán v pracovním oděvu s aktovkou plnou papírů, na nichž má detailně rozkresleny své nejnovější nápady.

Kopřivnice má i svého vlastního básníka, uměleckým jménem Adolf Jasník, všeobecně zvaného „Poeta“. Je to hubený mladý muž se zasněným pohledem, velmi zmuchlaným kloboukem a v dramaticky rozevlátém kabátě. Již za svého života se rád toulával po okolních lesích, snil a básnil. Po smrti mu na jeho počest místní vděční obyvatelé vybudovali v Motýlím údolí pod Šostýnem „Jasníkovu studánku“. Často tam chodívá a nic netušícím turistům recituje svoji oblíbenou Baladu o vrabečkovi tak dlouho, dokud s křikem neutečou.

Pod tmavým pláštěm s velkou kapucí skrývá svou ohněm poznamenanou tvář Lipka. Jméno dostala podle písničky, kterou budou znát už jen opravdoví kopřivničtí pamětníci: „Pod tym Vaňovym kameněm hořela lipka plameněm …“. No a jak to tak v písničkách bývá, pod tím stromem seděla panenka, co na ni jiskřičky padaly. Píseň už ale neuvádí, že tam ta milá panenka nebyla dobrovolně, ale coby „usvědčená“ čarodějnice zde zašla krutou smrtí. Jestli Lipka opravdu odlétala na koštěti k Šostýnu na Rozcestí Čarodějnic a účastnila se tam bezbožných kejklů nebo byla nevinnou obětí lidské závisti, to nikomu neprozradila. Pravdou je, že dnes naopak Kopřivnici a okolí před zlými kouzly a magií chrání..

Tam, kde na jihovýchodě Kopřivnice končí, ihned začíná Štramberk. S tímto Městem ji pojí zvláštní vztah. Od počátečního přezírání mladého Města starým a přes schválnosti, které naopak Kopřivnice prováděla Štramberku (hromadné stěhování obyvatelstva za prací do K.) se obě Města dopracovala k vzájemnému respektu a přátelství.

Přátelsky je Kopřivnice nakloněna také Městům z Valašského království, mezi něž sama patří. Naopak k Čechám a zejména k Praze vždy zastávala spíše odmítavý postoj. Odtamtud nikdy nepřišlo pro Kopřivnici nic dobrého a zřejmě tomu tak bude i nadále.

(Pozn. pro PR: Ač se ostatní Města a jejich služebníci s technikou těžce potýkají, Kopřivnice nemá s auty žádný problém. Proč taky, automobily moc dobře vědí, že je částečně jednou z nich a samy ji dobrovolně dovezou, kam jen bude chtít. :-))

Komentáře

Poděkování

Chtěla bych poděkovat Agrenejovi za poskytnutý prostor a také všem, kteří napsali svůj komentář, připomínku či názor pod původní verzi Kopřivnice. Všichni jste přispěli - ať už nápadem nebo kritikou - a pomohli mi tak sestavit novou tvář Města.

Vítáme staronovou Kopřivnici v Radě měst

:-)

Kopřivnice je...

Kopřivnice je moc pěkné děvče :-) A její okolí se mi také líbí.

No,

Konrád z Mýta by řekl, že je to tak trochu ještěrka.

Její odpověď:

"Pff..., furt lepší, než starý jezevec, Konráde!!"
:-)

Tyhle dnešní děti ...

"... kdyby zažily Tatary na Moravě nebo Korvína (jako někteří jiní v jejich věku), bylo by v nich trochu víc úcty ... místo zábavy je nechat lámat kámen, na hradby, to by jim prospělo. Ale za to ale může Praha a ty její manýry, nemají vzor. Co čekat, když město ohrazují cedule a ne starý dobrý kámen ... a to pivo už taky není co bývalo ..."

Náhodou, tatary znám!

Štramberk mi o nich vyprávěl. A taky o tom, jak je místní pěkně vytopili. Jo! Ti utíkali!
A vůbec. Všechna ta dříve založená města, co se dnes tváří tak úctyhodně, si v mládí taky pěkně užívala. Samé dobrodružství a tak podobně. My, mladí, se taky chceme bavit a ty, Konráde, hned: za hradby s nima! To není vůbec spravedlivé! Hradby jsou dnes úplně out! Omezují v rozvoji a město je v nich jako ve vězení.
A že ve Vysokém Mýtě nemáte dobré pivo, to je tvůj problém. Já chodím na pivo Štramberkovi do jeho městského pivovaru. Má tam ve sklepě takovou speciální várku... Jesti chceš, vezmu tě příště sebou. Třeba nás nechytí. :-))

A nebyl ten Štramberk fetišista?

Mně se zdá, že sbíral uřezané uši. A že je dokonce jedl :-(

"Prosím, neurážet."

"Prosím, neurážet." zatvářil se podrážděně Štramberk. "Neřeknu dobře propečeného psa, ale lidské uši jsem nikdy do huby nedal. Celou sbírku nosím s sebou abych připomněl, že není radno si se mnou zahrávat." K Vysokému Mýtu: "Neber mladým to, co k mládí patří. Však my jsme kdysi byli podobní. Příjmi pozvání a přijď ochutnat Trúbače. Jeho jméno a kvalita je již známá i v zámoří."

Fetišista? Cha!

Z tohoto označení by nebyl Štramberk zrovna nadšený!
Nene, naopak bych řekla, že s těma ušima, to byl od něj přímo geniální nápad. Povedlo se mu změnit takovou strach nahánějící událost, jako je nález pytlů s lidskýma ušima ve vytopeném táboře obávaných tatarů, na neškodné mlsání perníkové dobroty - "tu máš tatare, ukousnu ti ucho, chramst ňam!" Štramberští si tak uvědomili, že i krutý nepřítel se dá porazit a díky té zvláštní dobrůtce si to budou pamatovat nafurt.
No a taky jsou ta ušiska něco, co nikdo jiný nemá, však jsou na ně štramberáci náležitě pyšní. Takže - dobrou chuť!

:-)

tak přesně takhle by mohla města žertovat a promlouvat na Radě, kdyby na ni zavítal i Mýto :) Ještě mě napadlo, že by Kopřivnice mohla Mýtu odvětit, že hradby omezují město v rozhledu... :) Neboj, Konráde, do smrti dobrý...

Konrád je raněn na velmi

Konrád je raněn na velmi citlivém místě, drazí přátelé. Jde totiž ... o pivo.
Ještě nedávno stál kousek za starým městem mýtský pivovar. Je to unikátní památka industrializace XIX. století, uvnitř byla ještě část zařízení, včetně rozvržení kancelářských kojí s luxusními dlažkami a pozůstatky parket pro velín. Pivo se zde přestalo vařit v 50. letech, v muzeu ještě máme pár tlustoskelných lahví s vyraženým emblémem "Kujebák". Od té doby nádherná budova chátrá. Zvlášť od 90.let, kdy kdosi vytrhal střechu (poměrně organisovaně a skutečnost, že se tenkrát několika pánům hodilo, aby budova na lukrativním pozemku spadla, s tím jistě nemá co dělat). No, a před nedávnem se začalo s demolicí. Královské věné město nemá a nebude vlastní PIVO!!!!!!!!!!!! Ta potupa!!!!!!!!!! Každý ho přece má!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§§§

Beroun také přišel o pivo

tedy o starý tradiční pivovar, co vyráběl černou dvanáctku značky "Berounský medvěd" ještě v padesátých letech. Naštěstí se našel soukromník, který začal "medvěda" zase vařit, alespoň v malém, pro vlastní hospodu.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 3 hosté.
(c) Pavel Renčín 2007