Rakovník

Poutníku, který zavítá po plzeňské zemské stezce se otevře výhled na rakovnickou kotlinu v jejímž středu leží královské město obehnané hradbami z šedo-žlutých kamenů. Na malé hradební věži  tyčící se blízko jedné z bran se třepotá hrdá vlajka z červeným rakem.Poutník zrychluje krok, aby se dostal do města předtím než se bude odbíjet klekání.Věru podivné bytosti se kolem potulují za venkovního šera!

Křivoklátské lesy, které se kolem Rakovníka vůkol rozprostírají jsou královstvím Pána Dymy.Je to vysoký, nerudný, zamlklý stařec v dlouhé bile roztrhané toze s lněným provazem omotaným kolem hubeného pasu, šedé vlasy mu zplihle visí okolo hubených lící a černýma lesknoucíma se očima dravčím pohledem sleduje každého vetřelce, který se opovážil vkročit do posvátných křivoklátských lesů, v kterých je spousta svatých mist, kam je zapovězeno vkročit. Bývalo tu mnoho keltských svatyní u studánek a pramenů hluboko v lesích. Nejčastěji se Pán Dyma objevuje po bouřce, když se paří lesy. To na sebe bere podobu mlžného přízraku, který dýchá a vydechuje společně s prastarými stormy. Nikdy nechoďte do křivoklátských lesů v lichém počtu, je-li vám život milý! Pán Dyma, strážný duch křivoklátských lesů to nemá rád.Lidem v sudém počtu neublíží, ale ty, kdo jsou v lichém, roztrhá.  To maje na mysli zabušil znavený poutník na jednu z bran s honosným červeno zlatým tepáním.Brána se otevřela a poutník vkročil po masivních žulových kamenech dovnitř do města. Nezaměnitelným symbolem Rakovníka jsou dvě gotické brány středověkého opevnění města Vysoká a Pražská. Na ochoz té první, které se právem říká Vysoká, neboť se tyčí do výšky přes čtyřicet sáhů, kdysi vystoupil zimní král Bedřich Falcký, aby odtud přehlédl postavení svých vojsk, šikujících se u Rakovníka k boji, který byl předehrou k Bílé Hoře v listopadu 1620. Druhou bránou Pražskou, se po starobylé kamenné kupecké stezce vchází do srdce Rakovníka. Cesta vede kolem kostela sv. Bartoloměje,  kolem starodávné dřevěné zvonice se znaky městských cechů, barokního paláce, v tom původně odpočívali cisterciáci z kláštera v Plasích při cestách do Prahy.

Ti mniši vzpomínal poutník se onehdá vypravili prozkoumat památný boží kámen, který leží nedaleko Rakovníka u Sosně.  Prazvláštní jsou tvary tohoto podivného kamene, které se nacházejí v té dávné krajině. Traduje se bezpočty ústních podání od děda k vnuku, že prý pocházejí od těl Pána Boha a jeho andělů, kteří na kameni přespali, když putovali světem.  

Poutníka málem porazí brunátný muž ve středních letech s červenými vlasy a vousy v kožené tunice, který se právě vypotácel nebo ho dokonce  vyhodili z místní dřevěnné krčmy. V ruce má korbel piva z kterého to vyšplíchne přímo na poutníka. “Vítám tě poutníče,!” zahlaholí hrubián. “Jeden papež v Římě, jedna věž v Cremoně, jeden přístav v Anconě a jedno pivo v Rakovníce! No tak už pij, to je to nejlepší pivo, ne ty patoky, které piješ doma! Moje jméno je Rakovničan“ Říká se, že Rakovničan má pod koženou tunikou skryté brnění a že prý nebyl nikdy zraněný, dokonce prý ani při Husitských válkách, ani při Bíle hoře že ne.  Není to ale až tak úplně pravda, kdybyste měli možnost podívat se mu pod tuniku, kterou nikdy neodkládá, má pod ní račí krunýř tvrdý jako kámen.To ale zdaleka není jedinná z podivností pána z Rakovníka. Pod ocelovými rukavicemi ve stylu “palčáky”, které nosí stále na rukou, se skrývají ostrá klepeta. A pod dlouhým pláštěm a širší tunikou  mu vyrůstají z břicha po stranách tři páry malých, jakoby zakrnělých rukou, které nosí pod tunikou pevně přitažené k tělu, aby nebyly vidět. Rakovničan je v boji tuze nebezpečným protivníkem, každá malá ruka totiž může svírat drobnou dýku. Zlé jazyky dokonce tvrdily, že některé z nich jsou otrávené.Jedna málá ruka je odseklá a druhá  je černá a jakoby upálená, to jsou památky na bitvu na Bílé hoře, z které musel potupně uprchnout se svými vernými. Útočistě pak nalezl v prastarých menhirech u Kounova nedaleko Rakovníka, které byly dávno před kelty svatými misty kam až paměť sahá.Zde rozmlouval se starými duchy a spřádal plány spiknutí spolu s Žatcem a Plzní, aby se Čechy navrátily zase do českých rukou.  

V radě měst stojí jako královské město na straně Prahy, ale má názorovou linii a politiku skoro vždy společnou spolu s Plzní, jejím otcem a Žatcem, protože je pojí staré přátelství pijáků piva. Mnohdy se všichni dostanou do křížku, které pivo je nejlepší a kolikrát se i poperou jako psi, aby se pak společně  zpili v hospodě do němoty než začnou ráno kokrhat kohouti.

V současnosti Rakovničana často bolí hlava a bývá kvůli tomu nerudný a výbušný.Rakovnický potoku u něhož v kanálu bydlí je zkalený, voda je stojatá a občas páchne .

Proto v případě, že ho uvidíte jak má troche zakalené oči, páchne žabincem a u nohou se mu dělá malá loužička tmavé vody radši se mu kliďte z cesty. Nebývá zas až tak vyjímečná situace když na svých cestách z hospody po dlouhé pitce chytne někoho na Husově náměstí, (samozřejmě že ne občana města, ale třeba nějakého přivandrovalce, který dle něj nemá žádná práva dokud není slavnostně přijat do města), vymáchá ho v Rakovnickém potoce hned u Váhy potom toho nebožáka vhodí do vietnamské tržnice, kde na něj navléká rozličné hadry a pak za hýkavého smíchu už napůl umláceného ubožáka nechá sedět vedle ve vietnamském salonu na úpravu nehtů. Nechá vedle něj na židličce umolousanou dvoustovku a když se ráno oběť s řevem probudí má přilepené dlouhé nalakované nehty na nohou i na rukou.Rozházené věci po třžnicích jsou připisovány bezdomovcům, ale obyvatelé náměstí ví své.

Komentáře

Vynikající, skvělé

další dobře trefené město! Rakodlak se v našem pantheonu bude dobře vyjímat! Ty jeho nožičky z dýkami a klepeta pod rukavicemi, to je věru nápad, který doporučuji Pavlově pozornosti - ta figura by se Městskými válkami určitě mihnout měla.
Jinak bych ještě upozornil na Kamennou panu, která sedí v trávě u silnice za Rakovníkem, a je zakletá do kamene za trest, protože kdysi skákala na koni přes hlavu zbožného starce. Ve skutečnosti je to ale hraniční znamení, mnohem starší než dnešní plechové cedule, a jen Rakovníčan ví, jakou linii vytyčuje.
Lesní stařec Dyma se také často zjevuje v podobě ohnivé koule nebo plamínku skákajícího po lese. Určité kontakty s ním má i medvěd Beroun.
Společné mají i to pivo; do křivoklátského pivního spolku patří také ještě Krušovice. To heslo se mi líbí :-)

kamenna panna

Dik za vzpominku na kamennou pannu!
Jedna z povesti zni takhle.
Když se z Rakovníka vydá poutník k vesnici Lišany, baště řádu rýtířů sv Jana uvidí zde malý menhir připomínající sochu ženy. Obelisk byl velmi starý už v době, kdy sem pricházeli první slované. Již od dob pradědů je nazýván jménem kamenná panna. Kdysi před dávnými a dávnými časy se hádaly dvě pohanské dívky, které bůh je mocnější. Znalosti jestli snad jedna byla slovanka a druhá keltka už odvál čas. Ale jedna z nich se vsadila, že na svém koni přeskočí starce, který k nim právě přicházel po cestě. Tento obdivuhodný výkon měl ukázat moc jejího božstva. Stařec však nebyl obyčejný stařec, ale byl jedním z bezejmenných bohů, které dívka vzývala. Rozlobil se a dívku za její troufalost zaklel do kamenné sochy.

Po dlouhé době město a hned takové pěkné!

:-) Opravdu pěkně popsané město Twiste, díky. Snad se pro něj najde part i v Městských válkách. Dobře si to dokážu představit. A co moderní, současný Rakovník? Napadají tě ještě nějaké zajímavosti?

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 8 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007