Štramberk

Postarší pán, dlouhý bílý vlas i vous zdobený zelení, postává na vrcholu Zámeckého vršku a ponořen ve vzpomínkách pozoruje okolí. Opírá se o hůl na vršku zdobenou bílým kamenem, kolem hávu, který kdysi byl hoden králů však dnes již vybledlém a trochu potrhaném, je uvázán pás zdobený krvavým darem, co kdysi dostal od svých věrných za radu při obraně jeho města, uši bojechtivých Tatarů. Pytlík uvázaný k pásu obsahoval starou lebku - amulet zasvěcený obranným silám. Jeho vysoká štíhlá postava, jak sám rád říkal „Samá noha, samá ruka.“ zanikala na pozadí stromů.

Tak jako kdysi, shlížel na své sousedy s nosem zdviženým nahoru. Nevěřil jim, neboť se mu zdálo, že mu neprojevují úctu, kterou si zaslouží. V jeho očích barvy mlhy vždy zářila hrdost a síla jako jasný plamen. Orlí nos a vrásky vytvářely jeho tváři přísný vzhled, však ten byl nahrazen jemnějším, příjemnějším pohledem pokaždé když se  zadíval směrem ke Kopřivnici, jediného souseda, kterého choval v lásce. Navzájem se podporovali, radili si a pomáhali. Často byli spatřeni, jak spolu kráčí lesy. Štramberk však měl ještě jednoho přítele, kterému věřil a ke kterému chodil pro radu. Byl jim černokněžník Kotouč.

V době, kdy Štramberk byl ještě malým dítětem, byl již Kotouč znám jako mocný a zlý čaroděj. Kotouče však potkal špatný osud. Dívka, do které se zamiloval, na něj přivolala dobré duchy aby pomstila smrt svého milého, zabitého Kotoučem. Duchové ho donutili skočit do jámy, na kterou pak navršili hromadu kamení (vrch Kotouč). Přeživší černokněžník si však po čase stvořil malé, černé skřítky aby mu pomohli k útěku. Když však skřítci zjistili, že jejich pánu není pomoci, neboť dobří duchové Kotouče stále strážili, vymkli se kontrole a začali škodit Štramberským. Tehdy se mladý Štramberk rozhodl proniknout do nitra Kotouče a vyhnat škůdce pryč, ale místo skřítků objevil již klidného Kotouče, který se vzdal veškeré zloby. Společnými silami přinutili skřítky k poslušnosti a od té doby začal Štramberk čaroděje pravidelně navštěvovat.

V dnešních dnech nezbývá městu nic jiného než vzpomínat na starou slávu. A Štramberk vzpomíná rád. Třeba na vznik Trúby, slavné věže, symbolu silného ducha a odhodlání.

Tehdy okolí vlastnili tři bratři. Jeden vládl z Hukvaldu, druhý ze Starého Jičína a nejmladšímu připadl Štramberk. I posmívali se nejmladšímu, že panství jaké on má si může pořídit kdejaký sedlák, zatím co oni mají pevné hrady. A tak Štramberský pán prohlásil, že si nechá postavit věž bez začátku a bez konce. Vysmáli se starší bratři nejmladšímu. Ten však nelenil a pozval učence a architekty a nechal postavit kulatou věž, věž bez začátku a bez konce.

Štramberk byl vždy hrdý na bojovnost a odhodlanost svých poddaných. Nejen při bojích s Tatary, ale taky mnohem později, když se na území Moravy dostali Prusové.

Když se štramberští doslechli o Pruském vojsku blížícího se k Novému Jičínu, nehodlali nečinně sedět za hradbami. Ti kdo mohli, popadli zbraně, co doma našli a pilně se cvičili v boji, pochodu a všemu co k bitvě patří. Po týdnu tvrdého tréninku došla do Štramberku zpráva o Pruském vojsku u Libhoště. Nelenili a vydali se na pochod, aby se s nepřítelem střetli. Pochodovali celý den, ale nikde nespatřili ani jednoho Prusa. Když se vrátili domů, doslechli se, že Pruská armáda se Štramberku obloukem vyhla, neboť se doslechli o statečnosti jeho obyvatel.

Ponořen ve vzpomínkách spočítal jazykem mezery mezi zuby vzniklé s pomocí času, uhladil svůj kdysi rudý háv, narovnal na zádech svůj oblíbený luk, stále ho nosil, přestože ho nyní už nebylo zapotřebí. Ještě jednou se rozhlédl po okolí a pak zmizel jako jarní mlha. Skupinka turistů, slepá k znamením nepostřehla důkazy o jeho přítomnosti.

Komentáře

Starý lučištník

určitě zajímavý pohled na Štramberk, díky za něj. Líbily se mi detaily: ty tatarské uši a pytlík s lebkou. Docela by mě zajímalo něco víc ze štramberské historie. :)

Já děkuji. :-) Sice jsem

Já děkuji. :-)
Sice jsem vyrostl ve Štramberských uličkách, ale vzhledem k mému Kopřivnickému původu můžu ohledně historie poskytnout jen oficiální stránky města
http://www.stramberk.cz/ a taky můžu doporučit přijet se na toto malebné městečko podívat, obzvlášť teď na podzim. Nejvíce informací člověk získá z rozhovorů než z článků. :-)

Výborně Agreneji, Štramberk se nám začíná vybarvovat!

Dal sis s tím práci, je to vidět.
Zkusím nabídnout pár dalších nápadů, třeba se ti některý zalíbí:

- má postava starého lučištníka nějakou návaznost na štramberskou historii? Mě se líbí třeba tahle myšlenková řada: hrad založil šlechtický rod Benešoviců > ti měli ve znaku střelu > střela se stala součástí městského znaku > střela=šíp > a od šípu už není daleko k lučištkíkovi :-)

- co ta lebka, komu patřila? Jestlipak ji původní majitel neztratil na Kocvínku? (pro neštramberáky Kocvínek je vršek blízko hradu, kde stávala ve středověku šibenice).

- co s Kotoučem dělá skutečnost, že jeho vězení (hora Kotouč) se povážlivě zmenšila těžbou vápence?

- myslím, že v jeskyni Šipce zůstal do dnešních časů jeden z neandrtalců. Nevím, proč neodešel do Zapomnění, možná to má něco společného s tou čelistí neandrtálského dítěte, kterou zde lidé objevili. Ale zcela určitě vím, že se setkal s Občanem malířem Z.B. Ovlivnil tak celou malířovu další tvorbu, dokonce mu stál modelem, s Kotoučem v pozadí: http://www.koprivnice.org/galery/main.php?g2_itemId=5035

- v Kamenárce (pro neznalé starý vápencový lom) zase žije střítek-trol. Jeho kůže má vzhled a strukturu bílého kamene a dokonale splývá s okolím. Stará se o zvířata a rostliny, které žijí a rostou pouze zde, na vápencových skalách. Občas roní kamenné slzy pro svého motýla Jasoňě červenookého, kterého lidé vyhubili. A v noci přerovnává bílé kameny, které lidé přes den poskládají do nápisů, jmén a vyznání lásky, aby si je mohli z výšky přečíst. Přerovnává je a skládá z nich neslušné výrazy. :-)

- a chybí nám tu ještě nějaká ženština. Že by v Bařinách nezůstala jediná bludička? :-)

Verviko, opět se klaním.

Verviko, opět se klaním. Tvé nápady zašly do míst, kam by mě ani nenapadlo se podívat.

Abych pravdu řekl, netuším proč jsem udělal ze Štramberka lučištníka. Byl to takový spíše podvědomý nápad. Možná on sám mi při psaní tento detail našeptal, kdo ví.
Ve Štramberku se proháním už skoro 20 let, ale nikdy jsem neslyšel nic o městské šibenici a název Kocvík mi také nic neříká, ale určitě jsem na tom místě byl. S kamarády máme okolí náměstí velmi dobře projité.
Co se týče neadrtálské čelisti, co byla v Šipce objevena, tak právě k ní patří lebka co nosí Štramberk.

Moc ti děkuji za nápady, pokusím se co nejdříve jich využít. :-)

Ten vršek se jmenuje Kocvínek,

stačí si ho vygůglovat.
O té šibenici mi řekla maminka, rodilá štramberačka, a ta to zase ví od svých rodičů. A protože maminka má vždycky pravdu, bylo to tak a basta! :-)
A co se týká té lebky, objevená čelist patřila dítěti, jseš si jistý, že Štramberk nosí u sebe dětskou lebku?! Brrr!!! Není úchyl, že ne?
:-) :-) :-)

Možná Štramberk

nosí lebku otce toho dítěte. Proto se zatím ještě nenašla. Ale jaký by se k ní mohl vázat příběh?

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 8 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007