Středokluky

Středo Kluk rozhodně nepatří mezi mladíky. Jeho vizáž neodpovídá kráse, jak ji známe my. Tělo z opuky, kterou občas zpevní cihla nebo kameny buližníku, i jeho srdce je z tohoto tvrdého kamene. Nikdo ho nikdy neviděl uronit slzu, nikdy jako mladíka, už vůbec ne teď. Ini když mu před očima obětovali mladé dívky, silné válečníky, všelijakou zvěř nebo armády pálily celý jeho domov. Hlavu má z rudých cihel, stejných, jako jsou štíty jeho domů, ale nevypadá děsivě.

Jméno, které dostal při narození, bylo dávno zapomenuto. Sám si také nepamatuje, kolik různých národů jím prošlo. Z temnoty ho vytáhli Keltové, uctívali skálu v jeho srdci, prameny z ní vycházejí, na okolních vršcích pálili ohně. Možná proto, nebo možná z módy, si nechal narůst pramenné vousy. Kelty vystřídali Slované, zahnali jejich ohně a vystavěli na místech jejich model kostely a kaple. Dřevorubci začali měnit prales na krajinu, takovou jak ji známe dnes. Středo jim svým mocným zvonivým hlasem ukazoval cestu domů.

Prales je dávno pryč. Díky panu Klukovi měla Praha dost prostoru, aby vyrostla do své krásy. I proto neměl nepřátel, nepomohl jen Stověžaté. Jeho dnešní tvář mu nejvíc dali jezuité, své panství udržovali dobře, s jeho sousedy jej spojili podzemními chodbami, i po tak dlouhé době nejsou některé vazby dosud zpřetrhány. Středokluk jim vděčí za krásný kostel, který mu závidí všechny okolní obce. Dali mu i krásné sochy. Nevydrželi dlouho, přesto se na jeho nejstarší cesty dnes jezdí dívat studenti pražské architektury.

Dnes po hlubokém pralese zbylo jen pár lesíků, z dřevorubců se stali zemědělci a dnes jsou většinou pomocníky Prahy. Zbyla po nich jen jedna veliká sekera. Jak Stověžatá sílila, vytvářela si stále více nepřátel. Kluk se postavil nad potok, dnes zvaný Zákolanský, vzal zbylou sekeru a bránil jeho břehy, tím i severozápadní cestu do metropole. Ze svých svahů sledoval kraj až po sopky na severu, někdy dokonce dál. Viděl vše.

Z malé stezky se stala důležitá tepna, po ní proudily vědomosti ze západu i energii věrných. Pomáhal, když kočáry přepřahaly koně a stál v cestě každému, kdo chtěl ubližovat, ačkoliv jemu bylo ubližováno. Čtyřnohé oře vystřídali oři železní. I do Středokluk dorazili, i když dnes jsou spíše zpestřením. Lidí stále přibývalo a stará silnice přestala stačit, vznikla nová, větší. Středo teď chrání obě i tu železnou. Jen přepřahací stanici nahradila benzínová pumpa a nádraží není tak živé jak bývalo.

Největší starost mu dělá vedlejší údolí, které je naplněné smrtí. Často mu projde nějaký temný stín. SI přes jeho urputné snahy si malá Dál-nice bere spousty obětí.

V radě měst nikdy nezasedal, a vlastně ani nechce. Jeho rozvahy si ale váží sama matka měst. On byl mezi těmi, co ji dovedli k dnešní kráse. I on pomáhal osidlování míst, kde dnes leží její síla. Jeho věrnost Praze je bezmezná. Jako jeden z mála se rozhodl bránit Stověžatou, místo aby jí kradl sílu, jako to dělají všichni okolo. Kluk nikam nespěchá. Věří, že tak mu bylo určeno.

Jeho život není jen obranou proti nepřátelům Prahy, i on si umí vyhodit z kopýtka. Proměňuje se rád ve starce a popíjí s místními v hospodě. Jindy hrává karty se sousedem, Bělokem. Jen ho mrzí, že často přijde nechtěná sousedova žena, která mu přítele odvede. Těžko se jí v tom brání, za zády má barona Kladna, který nemůže Klukovi odpustit jeho věrnost Stověžaté.

V jeho oblíbeném zájezdním hostinci je už dlouho ticho, dřív tam prý hostil i tři císaře. Naštěstí naproti vznikla jiná zábava, pod Starým vrchem večer co večer hrála moravská cimbálka a teklo víno proudem. Přijížděli tam lidé z celého světa. Už nejezdí, co mu zůstalo, je jen pár slovíček z Němčiny a pozdrav „konichiwa“. Už ani jeho chlouba, krásná továrna, neslouží svému účelu, mlýnky na obilí nikdo nechce a brusky se dělají levněji jinde. V hotelu Melichar si hrají děti, v Kašparovi odpočívají staříci.

I přes dlouhé vousy je jeho největším koníčkem okukování mladých holek ze zdejší střední školy. Proto vždy rád osobně poradí sličné Praze, v její kráse se utápí každý, Středo Kluk není vyjímkou. Praha se na něj může spolehnout, V době krize dokonce vypravila vlak, kterým Kluk jezdí téměř až k hradu. Jeho síla se možná ještě prokáže…

Komentáře

Moc pěkná postava!

Ještě bych chtěl připomenout stráže rozmístěné severně od Středokluk. Tam je například Okoř, což kupodivu není chlap, ale tajemná dívka v ohnivě červeném rouchu (alespoň tak ji zahlédlo podle pověsti z 19. století děvče z osady pod hradem v okně hradní zříceniny). Mám dojem, že slečna Okoř má velmi dobré vztahy s trampy - a dnes dokonce i s rockery, kteří pořádají na louce pod jejím sídlem hudební festivaly. A ještě dál k severu najdeme zuřivého Tura, černého býka z jehož nozder jde oheň a dým. Nakresleného ho uvidíte na vývěsním štítě hospody U Černého vola ve vsi s překvapivým názvem Černý Vůl (odkud pochází hlavička býka uložená v Národním muzeu). A ještě o kus dál je Tursko a za ním nejen výkrmna býků, ale také Turské pole, na němž prý kdysi dávno hrdina Tur porazil krvelačný kmen Lučanů - a nepomohlo jim ani to, že do boje nasadili vlkodlaky, harpyje a několik mocných čarodějnic, jak o tom zasvěceně referuje kronikář Kosmas. Pravda, Tur (či Tyr) v tom boji zahynul a byl na Turském poli pohřben pod mohutnou mohylou, známou jako Krliš. Tahle mohyla je prý dodnes zdrojem nesmírně mocné energie. Takže Paní Praha má i z téhle strany dost tradiční obranu Onen Tur totiž byl rozdrásán Lounskými vlkodlaky, když bojoval v jejích službách a bránil svou Paní s nasazením života.

Perfektní detailní popis

přimělo mě to najít si Středokluka na mapě a zhodnotit jeho strategickou polohu mezi Prahou a Kladnem. Je vidět, že některé z bytostí druhého světa jsou starší než mnohá města, přesto si nečiní nároky na vládu. Ve své obci je ale pánem neomezeným.

Mě třeba fascinují

Mě třeba fascinují interakce mezi některými, i docela malými obcemi. Třeba ty Běloky, který byly vždy na hranici mezi 2 okresy, v roce 90 si místní odhlasovali, že chtějí být okres Kladno a proto poštu maj 4 km místo jednoho, telefonní ústřednu 8km daleko místo jednoho a tak. A Hostouň si je dokonce na docela dlouhou dobu přivlastnila.
Zajímavý je i vztah Středokluk a Kněževse. Za Husitských válek byla Kněževes vypálena husity a dokonce byl upálen kněz, zatímco Středokluky byly vypáleny Zikmundovým vojskem, protože byly na Husitské straně.
To Otomar: Tursko je taky takovou "obrannou" obcí. ZAtímco Hostivice, Rudná, Přílepy, Roztoky i Holubice kradou Praze obyvatele a vsadil bych se, že jí škodí jak můžou...

Moc Prahy začala u Středokluk...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 5 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007