Ústí nad Labem

Ústí působí na první pohled jako obyčejný, průměrný muž středního věku, ne snad přímo nehezký, ale celkem nevýrazný. Ještě před pár lety byste řekli, že je unavený životem a že to nejlepší už má za sebou.
 

Několikrát v historii se hodně zklamal. Zrodil se v krásné krajině, na soutoku Labe a Bíliny mezi Krušnými horami na severu a Českým středohořím na jihu, na kraji brány do Čech, zvané Porta Bohemica. Již od svého zrození soupeřil s Litoměřicemi o nejdůležitější postavení na dolním toku Labe v Čechách, ale pořád prohrával. Za doby husitů zůstal věrný papeži a císaři jako Brno nebo Plzeň, ale na rozdíl od nich z toho nic neměl a ještě husité město celé vypálili. Raději se pak odvrátil od Čechů, poněmčil se, stal se z něj Aussig a svoje štěstí hledal u Němců a Rakušanů. To mu začalo celkem vycházet a hlavně kolem poloviny 19. století zaznamenal Ústí velké úspěchy se svými pokusy s chemií a jiným průmyslem. Podařilo se mu přitáhnout spoustu podnikavých lidí, kteří město zvelebili tak, že nechal kdysi mocné Litoměřice daleko za sebou a stal se jasným vůdcem průmyslového severu Čech. S tím souvisel i rozvoj lodní dopravy a kolem začátku 20. století tak měl ústecký přístav větší obrat než jediný námořní přístav monarchie Terst. Aussig tak byl městem s nefalšovanými námořnickými putykami, kde vedle češtiny a němčiny zněla i dánština. Po první světové válce byl sice Aussig zklamaný, že zůstal v jednom státě s Čechy, chvíli proti tomu bojoval, ale pak to vzdal a soustředil se na obchod a podnikání. A stále se mu dařilo a hodně zbohatnul. Postavil například nejvyšší budovu v republice (správní budova Spolchemie z roku 1930, která byla po čtyři roky nejvyšší československou budovou), ale dařilo se i na poli kultury. V dubnu 1929 se v kině v sousedním Střekově promítal první zvukový film v Československu. I když Češi ještě postavili most mezi Ústím a Střekovem, čímž usnadnili, aby za pár let Ústí konečně získal Střekov pod svojí nadvládu, vsadil Aussig na špatnou, německou kartu. Přidal se k Německu, ale brzy toho začal litovat. Spousta nejlepších a nejbohatších Ústečanů, kteří se nejvíce zasadili o rozkvět města, byli Židé, které Němci zlikvidovali. Na konci války dorazilo Ústí americké bombardování. Může se sice od té doby chlubit šikmou kostelní věží, ale v místech, kde kdysi kypěl život byla prázdná plocha ještě 60 let po válce. Co nezbombardovali Američani za války, bourali sami Češi ještě v 80. letech. Ústí se po válce přiklonil opět k Čechům, všechny Němce vyhnal, ale zlaté časy se nevrátily. Ani noví obyvatelé nebyli to, co Ústí čekal. Někteří noví obyvatelé se s městem dodneška pořádně nesžili. I sázka na průmysl se ukázala jako trochu krátkozraká, protože brzy se začalo v Ústí špatně dýchat a okolní krásná krajina poněkud zešedla. Ústí začal být v té době poněkud unavený a neměl chuť se pouštět do něčeho nového. A i když si vždy vůdcovské postavení na severu Čech uhájil hlavně proti Liberci, který na něj stále dorážel, vypadalo to, jako by ho to ani netěšilo. Nakonec si sever Čech s Libercem rozdělili, Ústí si ponechal svůj průmysl a těžbu uhlí.
 

Teprve v poslední době jako by se do něj znovu vlil život, jako by omládl. Začal se lépe oblékat a snad jako by se mu vyhladily i některé vrásky. Občas ho můžete vidět elegantně oblečeného, občas se snaží o návrat k přírodě, ale zatím mu to ještě nejde tak, jak by si asi sám představoval. Nechal vyčistit všechny továrny a elektrárny v okolí, takže už má vzduch po většinu roku čistší než v Praze. Na všech prázdných plochách nechal postavit moderní obchodní budovy, nechal opravit svou chloubu Větruši, kam snad ještě letos povede nově postavená lanovka. Snažil se proniknout i do bankovnictví, ale moc se mu nedařilo, tak se raději pořád drží svojí chemie, která mu pořád nese dost peněz. Umí připravit nejrůznější sloučeniny, kyseliny, pryskyřice a umělé minerály. Také se vyzná ve výrobě olejů, mýdla, zubních past, pracích prášků a dalších věcí. Naučil Čechy pít jedenáctistupňové pivo a i když jedenáctku začal vařit kdekdo, ústecký Zlatopramen se z lokální značky stal známým po celé republice i mimo ni.
 

Pokud se zase něco nepokazí, tak má před sebou Ústí celkem optimistickou budoucnost a z unaveného muže bez elánu se může stát elegantním, oblíbeným a mocným vůdcem severu Čech.

Komentáře

Jóó

Výborný popis města. Hned už začínám mít představu o tomto mírně nejistém elegánovi, který zkoušel to i ono, trochu zmítán okolnostmi válek a mocností, často se spletl, ale přesto nikdy nevzdal. Zajímalo by mě ale, jak si ho představuješ vizuálně? Nějaké nejvýraznější znaky toho města? Případně stojí-li někdo z jeho dvora za zmínku? :-)
Pěkný popis města.

Výstižný popis

Možná by měl mít nějaké atributy té chemie a lodnictví; třeba námořnické tričko, kyselinou poleptané sáčko a kulaté brýle, po kapsách baňky s různými lektvary... A určitě bys měl vyjasnit jeho vztah s drsným rytířem Střekovem.

Podrobněji o Ústí + ústecký dvůr

Ústecký dvůr

Přemysl
Jeho hlavním, nejstarším rádcem a druhem je Přemysl. Na úsvitu dějin českého národa pomýšlel Ústí na významnější pozici a podařilo se mu přesvědčit Čechy, aby si Přemysla zvolili za svého knížete. Ještě dnes se někdy směje komedii, jakou sehrál s Oráčem za humny ve Stadicích. Ale jak se to stalo ještě víckrát v historii, nic z toho nakonec nebylo. Přemysl musel odjet do Prahy a odtamtud národu vládl. Zplodil s Libuší sedm synů, ale ti už si na Stadice nebo Ústí ani nevzdechli. Přemysl se vrátil do Ústí, začal kolem města zakládat vesnice a učil lidi zemědělství a řemeslům.

Max
Dalším rádcem je Max, který se k Ústí přidal až s příchodem Němců. Jeho hlavní zálibou posledních dvou století je chemie. Když se Ústí začal zajímat o průmysl a chemii a nechal založit jednu z největších chemiček v monarchii, do čela se postavil Christian Clemm. Neukázal se ale jako zrovna nejschopnější a Ústí musel požádat Maxe, aby žil nějaký čas mezi lidmi jako Max Schaffner a udělal z ústecké chemičky opravdu velký a úspěšný podnik. Max má také velkou zálibu v umění.

Johann
Třetím rádcem je Johann. Johann původně sloužil Jablonci nad Nisou, ale Ústí ho zlákal do svých služeb a nechal ho založit pod jménem Johann Schicht velký podnik na výrobu mýdla. Dnešní Setuza byla umístěna na druhé straně Labe, a od té doby Ústí velmi stál o rozšíření svého území za řeku. Povedlo se mu to až o 60 let později, až když Sudety připadly po Mnichovu Německu. To si ještě Ústí myslel, jak dobrý tah se mu to nepovedl... Podnik ale fungoval dobře a Schichotov mýdlo s jelenem bylo známé široko daleko.

Ústecký lev
O ústeckém lvu toho není moc známo. Ani Ústí o něm nikdy nemluví. Lev má dva ocasy, nosí zbroj (černou přilbu se zlatou korunou a zlatými křídly, brnění na hrudi a dva zlaté uzly v ocasech), takže asi půjde o magického tvora. Nic o něm ale není známo a není jisté, zda si ho Ústí nevymyslel, aby se trochu přiblížil českým králům. Ani v roce 1426, kdy bylo Ústí nejhůř a prakticky celé bylo vypáleno husity, žádný lev městu na pomoc nepřispěchal. Ale kdo ví, co se ještě může stát...

Ústí
A jak si představuju samnotného Ústí? Snažil jsem se představit si takový průměrný obličej, ani typicky slovansky kulatý, ani germánsky protáhlý, prostě něco mezi. Napadl mě Kevin Spacey. Proč ne? Mírně ošuntěle oblečený, kostkovaná košile, džíny. Na parádu si moc nepotrpí. Vlasy lehce prořídlé, nedbale učesané. Kdyby chtěl, mohl by z něj být lev salónů, ale zdá se, že nechce. S nostalgií někdy vzpomíná na staré časy a nosí obleky, které už před 100 lety vyšly z módy, ale to jen když je doma, mezi svými.

Ústecký dvůr
Dvůr sídlil původně pod kostelem sv. Vojtěcha, ale pak Max nechal postavit jednu z nejhonosnějších staveb tehdejšího Ústí – Schaffnerovu vilu. Pod ní byl vchod do podzemí, kam Ústí přenesl svůj dvůr. Vila ale neměla šťastný osud, za války ji jako židovský majetek zabavili Němci a nově příchozí Češi ji po válce úplně zbourali a postavili na jejím místě kulturní dům. Max z toho bývá dodnes někdy smutný. Ústí proto přenesl svůj dvůr do podzemí pod hrad Střekov, který před válkou získal do svého panství.
Trůnním sálem protékají zmenšené verze Labe a Bíliny, trůn je umístěn přímo na místě, kde Bílina ústí do Labe. Tam se probírají všechny důležité záležitosti města a někdy i kraje.
Často ale potkáte Ústí v jeho laboratořích, které jsou poblíž. Našli byste ho tam v dlouhém plášti, zabraného do nějakých pokusů spolu s Maxem. Objevili už spoustu látek, které se dají využít v domácnostech, v průmyslu, zemědělství i ve válečnictví. Některé už předali lidem, ale čas jiných teprve přijde.

Střekov

Otomar: dobrý nápad, všiml jsem si toho bohužel, až když jsem měl svůj text napsaný. Ale dalo by se to určitě doplnit.

Ty baňky po kapsách mě taky napadly, já jsem si původně představil spíš nějakou velkou brašnu, kde tahá všechna svá chemická hejblátka, případně nějakou přenosnou chemickou laboratoř na zádech.

Kulaté brýle jsou taky dobrý nápad. Jak by vypadal Kevin Spacey v lennonkách? :-)

Největší problém mám s tím Střekovem. Uvažoval jsem o tom, ale vycházel jsem z Runového meče, kde když Praha dobude další město, jeho vládce zahyne, je vlastně "pozřen" Prahou (těsně před smrtí z očí umírajícího města probleskne pohled Prahy), proto jsem si říkal, že Ústí takhle podobně "pozřel" Střekova. Ale teď mi došlo, on Střekov vlastně nikdy nebyl město! Takže Střekov má právo na život, i když už tam vládne Ústí. Díky za tip, drsný rytíř se mi opravdu líbí! On je nejen drsný rytíř, ale i rozervaný romantik. Ne náhodou na Střekově Wagner složil základy svého Tannhäusera a isnpiroval i řadu malířů. V podhradí pak pár týdnů psal Karel May svoje mayovky. Ještě to zkusím promyslet.

Lva má Ústí ve znaku

Ještě musím doplnit, proč píšu o tom lvu. Je to ústecký městský znak. Až když jsem si to po sobě přečetl, došlo mi, že kdo to neví, ten se to z textu nedozví.

Martine J.

Výborné doplnění, teď už vidím Ústí úplně plasticky. A ten romantik Střekov je přesný, dovedu si ho představit, jak sedí za večerních červánků na skále vysoko nad Labem a poslouchá Wágnerovu hudbu. Možná má i tušení, kde je ukryt poklad Niebelungů?
Přes Labe má Ústí také dobrý kontakt s mořem a přístavním městem Hamburkem. Mohl by tedy trochu suplovat Paní Praze - kdyby ovšem měla zájem! - ministra zahraničí.

:-)

Ústí je opravdu velmi pěkně popsané. Popis mě oslovil, určitě z něj něco použiju. Dokážu si představit, že by samo město mohlo jet do bitvy na lvu se zářivou přilbou. :-) Opravdu velmi pěkný popis města.

Rytíř Střekov

Ano, rytíř Střekov je rozervaný romantik. Však také rád ve svém sídle vítá výstavy malířů, poetů, rád hostí potulné muzikanty. Ale nesmíme zapomenout, že tento romantik skrývá v sobě i kus drsného bijce. Ne nadarmo byl pověřen stráží nad Portou Bohemicou - Branou Čech. Tajemným skalnatým údolím, kterým se prodírá řeka Labe. Řeka, jež může odnést lecos. Jen my není zcela jasné jedno - chrání Porta Bohemica před vpádem do Čech a nebo chrání sudety před samotnými Čechami?

Ještě Střekov

Pavel Renčín: Děkuju za chválu, od profíka to obzvláště potěší. :-) Ústí na lvu zní majestátně. Mohl by mít i nějaký pekelný stroj využívající magický střelný prach, něco jako Delapanzova Aurora.

Otomar: Ministr zahraničí zní zajímavě. Mohl by z toho vzniknout zajímavý konflikt s Děčínem (naznačoval již davaj ve svém prvním příspěvku o Děčínu), který by mohl usilovat o totéž a oba by pak mohli soupeřit o toto postavení a oba by na to pak mohli doplatit. Aby se pak na konec ukázalo, že Praha se pouze řídila heslem "rozděl a panuj" (to pro případ, že by Praha měla být opravdu nelítostná intrikánka, pořád věřím, že to dopadne jinak :-)

zdenekh: Střekov se mi líbí víc a víc. Trochu v mých očích zastínil Přemysla, Maxe i Johanna. :-) Je to vpravdě renesanční osobnost, zapomněli jsme na to, že se vyzná i v penězích. Portu Bohemicu nejen stráží (a myslím, že je to ochrana před vpádem do Čech než naopak), ale také má za úkol vybírat clo z obchodu po řece i po souši. Hrad byl navíc byl postaven jako PPP projekt (omlouvám se těm, kdo netuší, co to znamená :-). Král Jan Lucemburský ho dal za úkol vybudovat a udržovat měšťanům a šlechticům. Ti ho užívali, ale přitom musel hrad plnit některé státní úkoly (např. právě výběr cla). Bitevní zkušenosti má Střekov také nemalé. Dokud byl ve středověku obydlen, byl prakticky nedobytný, resp. on se o to nikdo ani raději moc nepokoušel. Takže třeba v dobách husitských, kdy Ústí padlo v plen, Střekov bezpečně ukryl nejen majetek, ale i mnichy z Roudnice a jeptišky z Teplic. V 17. a 18. století se občas ještě bojů účastnil, ale od 19. století se definitivně dal na dráhu romantického umělce. Bůh suď, je-li to vlivem poklesu jeho bojechtivosti nebo naopak nenaplněné touhy po návratu dob, kdy řinčely zbraně. Jestli ale přijde doba, kdy Střekov bude muset tasit meč, bude mít Ústí a celá Porta Bohemica opět obránce pevného jako skála.

Ústí se mi moc líbí

a osobně jsem za Děčín rád, že přibylo. Ty napjatý vztahy jsou bomba věc; ještě lepší pnutí ale vidím v ústeckém němectví x vrozený děčínský odpor vůči západním sousedům. A když k tomu přidáme přehlíže ze směru Ústí (a nebraní Děčína jako rovnoceného) a nějaký to rýpání ohledně Český Lípy. Máme tu zajímavý vztah - ale viděl bych to na nějaké vzájemné špičkování.

davaj

špičkování zašpičatěným kůlem? :-)

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 2 hosté.
(c) Pavel Renčín 2007