Vyšehrad

Kníže Vyšehrad je v současnosti jedním z dvořanů Prahy Stověžaté a jeho sídlo – Vyšehradská skála - se nachází téměř v jejím centru, necelé tři kilometry od samotných Hradčan. Málokdo ovšem ví, že býval samostatným městem s právem zasedat v Radě měst a s pohnutou a zajímavou historií.

Vyšehrad sám je starý, prastarý – mnohem starším než samotná Praha. V dobách, kdy se do české kotliny teprve začínali trousit první Slované, byl nomádem putujícím po celém českém území. Jednoho dne, nedlouho po slavném příchodu Praotce Čecha na Říp, doputoval do samotného srdce Čech a Evropy, aby zde své vlastní srdce nadobro ztratil. Potkal zde totiž nymfu Vltavu, správkyni a bohyni stejnojmenné řeky, do níž se na první pohled zamiloval. Aby mohl být své lásce co nejblíže, vybudoval na skále, čnějící těsně nad její hladinou, hradiště jež bylo pojmenováno po něm – Vyšehrad. Pro skálu se poté vžil název Vyšehradská skála. Toto hradiště bylo velmi slavné a bylo dějištěm nejdůležitějších událostí naší pradávné historie – pro jeho strategickou polohu si jej jako své sídlo vybral samotný kníže Krok, kníže Vyšehrad byl proto svědkem jeho smrti a nástupu kněžny Libuše, slavného sváru končící provoláním „Běda mužům, jimž žena vládne“ i následného sňatku Libuše s Přemyslem Oráčem. Tyto prastaré dny byly vrcholem jeho slávy, o níž ho záhy připravila jeho a Vltavina dcera Praha. Praha byla již ve svém mládí pyšná a panovačná, a proto toužila slávu svého otce přesáhnout. Proto se uchýlila ke lsti a vnukla kněžně Libuši slavné vidění o „městě, jehož sláva hvězd se dotýká“ (nebyla žádná troškařka ;)). Tak bylo tři kilometry od domovského hradiště založeno město Praha a Vyšehrad postupně o svůj význam přišel a stáhnul se do ústraní. Nesl to však s otcovským klidem, své jediné dceři její slávu a význam přál a převzal funkci jejího ochránce. Patřil mezi její největší a nejvěrnější spojence a v této pozici vytrval i po založení Rady měst. Praha se ovšem dále rozšiřovala a tak se stalo, že v devatenáctém století již byly její hranice těsně vedle hranic samotného Vyšehradu. Tehdy se opět projevila otcovská láska Vyšehradu – své vlastní území přepustil dceři Praze a sám se stal jedním z jejích dvořanů, zodpovídajícím za území Vyšehradské skály a jejího nejbližšího okolí. Praha mu na důkaz své vděčnosti svěřila ostatky nejdůležitějších českých osobností vybudováním hřbitova Slavín na jeho území. Díky tomu nebyl Vyšehrad zapomenut a je dodnes hojně navštěvovaným místem.  

Kníže Vyšehrad sám se v dnešní době drží spíše v pozadí, malokdo vyjma nejbližších Prahy ví je o jeho existenci. Stále plní své poslání ochraňovat Prahu, v její blízkosti na Hradě je však velmi obtížné jej zastihnout. Obvykle dlí na své skále, v blízkosti své dávné lásky a s výhledem na majestátnost a velikost své jediné dcery. Praha sama ho zde poměrně často navštěvuje. Do politiky moc nezasahuje, ale je připraven se postavit na obranu své dcery. Je staromilský, nemá rád nové věci a proto se stále odívá do stejného oblečení jako kdysy. Přátelské styky udržuje zejména se svými sousedkami – Nuslí, Výtoní a Podolí. Své lásce Vltavě však zůstává navždy věrný.

Vzhled Knížete Vyšehrada je vskutku majestátní – je to muž na vrcholu svých sil, mohutností své postavy připomíná samotnou Vyšehradskou skálu. V levé noze má těsně nad kotníkem díru jako od kulky, jíž je vidět skrz. Tato díra je pozůstatkem ražby tunelu ve Vyšehradské skále na začátku 20.století. Oblečen je do tradičního ranně středověkého oblečení - jelenicových nohavic a lněné haleny, jež je dlouhá až ke kolenům, v pase přepásaná a bohatě vyšívaná. Přes ní nosí (zejména v zimních měsících) kabátec lemovaný kožešinou a případně plášť sepnuty na rameni sponou ve tvaru zkřížených klíčů. Nohy má obuty do vysokých jezdeckých bot. Ve tváři je poměrně pohledný, ovšem jeho věk z ní není poznatelný. Tváře halí upravený kaštanový plnovous. Oči má moudré a odráží se v nich barva Vltavy. Kaštanové vlasy spadající mu až na ramena jsou zachyceny jednoduchým koženým páskem uvázaným kolem hlavy jako čelenka. Kolem krku má řetěz se znakem Vyšehradu – dvěma zkříženými klíči. Motiv klíčů se opakuje i na výšivce jeho haleny a dva zkřížené klíče zdobí taktéž jeden z jeho prstenů. Druhý prsten, se vsazeným kamenem Vltavínem, je identickým dvojčetem slavného prstenu Prahy. Otec s dcerou jsou díky tomu neustále ve spojení mezi sebou i s Vltavou.  

Skutečných poddaných Občanů mnoho nemá, nepočítáme-li duchy významných osobností pohřbených na Slavíně, jež jsou mu kdykoliv k dispozici zejména pro obranu Vyšehradské skály. Jeho nejvěrnějším poddaným je rytíř Horymír se svým zázračným koněm Šemíkem, jejichž osud z pověsti snad každý zná. Rytíře Horymíra kníže Vyšehrad obvykle využívá jako posla, neboť Šemík je schopen se pohybovat až rychlostí světla. V případech nouze jeho služby propůjčuje také své dceři. 

Komentáře

Ahoj

Ahoj,
jsem tu sice nová, ale vytváření živých měst mě na tomto webu natolik uchvátilo, že jsem se rozhodla také jedno stvořit. Sice to v dnešních dnech již není město, ale kdysi dávno jím bylo a tak tu sand má své místo. Jelikož je Praha již vytvořená (a moc pěkně :) ), rozhodla jsem se stvořit Vyšehrad, pod jehož stínem jsem vyrůstala a který je nejčastějším cílem mých víkendových toulek. Snad se Vám to bude líbit a nebude vadit, že jsem Prahu do svého popisu také trochu zakomponovala a vytvořila jí tak minulost. Jiná možnost, jak by Vyšehrad své postavení bez řečí přepustil Praze, než jako důsledek otcovské lásky mě totiž nenapadla ;)

Jirásek

a celé národní obrození tleská, ale neopustím si pár poznámek (konečně, musím dostát své pověsti rýpala v Radě měst).

Předně - navzdory romantickým představám Vyšehrad není starší než Praha. Pražský hrad, oblast Staroměstského náměstí atd. mělo své osídlení už v hlubokém pravěku, ostatně jedním z výkladů samotného jména "Praha" je původně keltské toponymum. Vyšehrad bylo klasické přemyslovské centrum, stejně jako mnoho dalších hradišť okolo Prahy, ve srovnání s Prahou, Budčí nebo Levým Hradcem patří k těm mladším (pokud bychom hledali nějakého otce Prahy, asi nejžhavějším kandidátem by byl právě Levý Hradec). Na Pražském hradě se nalézal odpravdávna rituální knížecí stolec, stejně jako tajemné mytologické místo "Žiž" (či Žiži). Hradiště nebo hrad na Vyšehradě je datováno až někdy od X. století, dominantou země byl Vyšehrad spíš výjimečně, napadá mne jen Vratislav II.
Dále - Vyšehrad nebyl městem. Jednalo se o lidnaté podhradí opevněného centra, ale kapitola město-Vyšehrad patří jen do krátkého období po Jiřím z Poděbrad a pokud by nebyl sloučen z Prahou, patřil by tedy jako město k těm nejmladším.
Do třetice - dnešní podoba Vyšehradu je z větší části moderní. Starý hrad byl dávno stržen, opevnění, dispozice, podzemí atd. je čistě barokní vojenská novostavba a z gotiky se toho zachovalo minimum, snad jen kostel Petra a Pavla, torzo brány a purkrabství. Pochopitelně, je zde rotunda, ale starmilství není tím dominujícím prvkem celého komplexu.

Tím nechci označit Tvůj Vyšehrad za špatný, chceš-li využít jako hlavní motiv obrozeneckou romantiku, proč ne. Jen chci trochu oklikou říct, že si Vyšehrad představuju hodně jinak.

to Zdeněk

Jj, vycházela jsem spíše z pověstí. Koneckonců, většina poddaných měst zde vytvořených má původ v pověstech :D A vzhledem k tomu, že vyšehrad fakticky městem není a nebude a v Radě měst nezasedne jsem popustila uzdu fantazii :) Ale můžeš přihodit svůj pohled :) Samozřejmně vím ( a i jsem tuto poznáku očekávala) , že fakticky je Vyšehrad mladší než Praha, byť i on byl obýván i v pravěku - našli se tam archeologické nálezy z období 4 - 3 tisíce př.n.l. ale nebyly nalezeny žádné známky opevnění z té doby.
Jinak s tvými námitkami souhlasím, byť jsem opravdu našla označení Vyšehradu jakožto samosprávného města podřízeného Vyšehradské kapitule, jež byla založená právě Vratislavem II. Jinak na mě tam (když se procházím po hradbách, kolem Libušiny lázně a chrámu Petra a Pavla a dál) opravdu to staromisltví dýchá, novodobější budovy beru spíš jako doplněk (i když ono i ty hradby jsou v podstatě novodobější ;) ), přijde mi, že je tam docela klídek a není tam takový zmatek jako třeba na Hradě. Ale na každého to může dýchat jinak.

:-)))

To mě pobavilo, jak Zdeněk hbitě odmaskoval Vyšehrada, zbavil ho pozlátek i otcovství, dokonce mu zavřel i Radu měst. :-) Přesto musím Polárce poděkovat, Vyšehrad se mi líbil moc. Je popsán s láskou, to je prostě vidět a z textu to sálá. Líbí se mi i motiv otce, který ustupuje dravější dceři, vztah s Vltavou a vazba na legendy, má to náboj. Někdy je to s tou historií těžké, není špatné říct si reálná fakta, a pak přijde nejlepší chvíle, když na ně člověk zapomene a začne snít :-)

Zdá se,

že Vyšehrad se jeví jako postava dvou tváří. Skoro se pak nabízí otázka, jaký vztah by mohl mít k "skutečným" předpražským místům ... třeba s Levým Hradcem by mohl vést spor o otcovství .. co na to Praha? Kruciš, Pavel bude napsat další díly ...

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 6 hostů.
(c) Pavel Renčín 2007