Žebrák

Protivný dědek? Možná na první pohled...

 

 

Tichá síla, tak by se dala popsat role města Žebrák, v Radě měst.                 Holohlavý stařík v kápi, jenž nedbá na vzhled, či majetek. Jeho jediným módním výstřelkem jsou naušnice v pravém uchu a vytetované symboly, vinoucí se od spánku, přes krk a rameno až kamsi na záda, jejichž význam chápe jen on. Na svůj věk je však v překvapivé fyzické kondici.Jeho uši mu slouží více než dobře a kdejaký výrostek v Radě se o tom mohl přesvědčit sám, když mu na zádech přistála Žebrákova hůl.

Ano, skutečně je to žebrák.Nikdy totiž nevěřil v moc peněz či
zlata a dával přednost dobrým skutkům. Sám dohlížel na stavbu
hradu a sám byl jeho prvním návštěvníkem. Snad proto ho dnes mají
v Radě měst za pošetilého dědka, ale ne vždy tomu tak bylo a král
Václav IV. dobře věděl, proč svěřil královský poklad právě do jeho rukou.
Žebrák se chopil úkolu s oddaností sobě vlastní a Václavův poklad střežil
jako oko v hlavě. Po králově smrti odmítl vydat celý poklad do rukou Zikmunda
a stále čekal na Václava, kterému slíbil vrácení pokladu.
Snad touto událostí se spustil proud klepů o Žebrákově pomatené mysli, avšak
on si z toho nic nedělal. Ke spokojenosti mu stačí, že ho král Václav IV. poctí
návštěvou jednou do roka na sv. Rufa, tedy 26. srpna a zajdou
spolu na pivo a vepřové koleno do hospody U Krále Václava.
Zbytek tohoto dne pak tráví na hradě, čekajíce na návštěvníky,
od kterých vyzvídají, co se děje nového ve světě.

Jinak má však Žebrák rád svůj klid a občas lituje že se usadil na rušné
cestě z Prahy do Norimberka. Jedinou útěchou mu je medvědodlak Beroun, který na sebe bere pozornost a drží Žebrák dál od ruchu velkoměst.
Diplomatickým povinnostem se však Žebrák vyhnout nemůže. Poloha mezi
Prahou a Plzní ho předučuje k tomu, aby hasil jejich sváry a uklidňoval emoce.
Ostatně své schopnosti vyjednávání dokázal už za vlády krále Leopolda I, když
byl žebrácký rytíř Ferdinand Schleischert vězněn tureckým vojskem. Ferdinand
sice s pomocí několika věznitelů uprchl, ale za odměnu žádali turci v Žebráku azyl. Ten jim Žebrák poskytl. Istanbul byl však rozlícen a jeho rozhořčení schladil až dar od Žebráka - tucet nejlepších koní a slib, že bude o jeho vojáky dobře postaráno. Vojáci se pak Žebrákovi odměnili již zmiňovaným tetováním, jehož význam si sami odnesli do hrobu. Sám musí dobře vycházet s marnivým bratrem Točníkem, který sídlí na kopci a má lepší rozhled než Žebrák. Spolu totiž střeží skalnatou cestu vedoucí ke křivoklátským lesům.

Klid a pohodu žebrákovi zajišťují i kouzelné bytosti které si hýčká.
Například Bílá paní, která bloudila hradem za trest, jelikož nectila své
rodicče a působila jim jen trápení. Vysvobodil ji až poctivý žebrácký občan, pan
Kořínek tak, že došel pěšky do chrámu sv. Víta a dal sloužit mši.
Dále se tu pohybuje žebrácký hastrman, který z dlouhé chvíle doprovází občany
při nočních návratech z hospod v Drozdově či Hořovicích. Když však pánové po návratu vyprávějí ženě koho potkali, většinou dostanou válečkem po hlavě ze to, že tolik pijí. Takový už je osud amatérských záhadologů v místním kraji.
V neposlední řadě zde má slepého chlapce který varuje pocestné před nebezpečím a zachránil takto život i Václavovi IV. Starosti však Žebrákovi dělají Dyma, lesní stařec zjevující se v podobě plamínku či kulového blesku, a Fabian, dobrosrdečný strážce brdských lesů. Zatímco Dyma ohrožuje skupinky poutníků jdoucí v lichém počtu, lesní mužík z kůry a šišek Fabian je ochraňuje, což vede k letitému sporu, který musí vždy řešit Žebrák.
Kupodivu se mu daří na výbornou a k žádnému konfliktu zatím nedošlo.

Zdá se tedy, že Žebrák si chce užít klidné stáří. To však není úplná
pravda, kdesi v koutku duše čeká bojovník za spravedlnost, který by rád na stará kolena ještě jednou vyrazil s Točníkem do bitvy a naposled roztočil nad hlavou svou dubovou hůl...

Komentáře

Výborně vystižené královské město Žebrák

Neboť skutečně ač nevelký, patří Žebrák do rodiny královských komorních měst. Tohle štěstí sousední, i když počtem obyvatel větší Hořovice nepotkalo, což je důvodem letité řevnovosti mezi nimi. Ještě bych upozornil, že ti turečtí bojovníci jsou prý pohřbeni (ale spíše ukryti) v obávané, temné a vlhké Turkově rokli za městem, odkud jsou vždy připraveni vyrazit s divokým řevem a se zahnutými šavlemi v pěsti, pokud je jejich pán povolá. Jinak samozřejmě, jak správně zmiňuješ, pochází ze Žebráku pan Kořínek, jeden z významných hrdinů Labyrintu a Městských válek (nevím, jestli jsem toto tajemství oprávněn prozrazovat?). Rod Kořínků žil po několik generací v jednom z nejstarších domů města, v jádře ještě gotickém, jenž v době krále Václava IV. patřil alchymistovi a nekromantovi Konrádovi z Vechty, jenž byl jeden čas dokonce pražským arcibiskupem. Na tom domě je pamětní deska, že tam zasedala komise, která uznala, že Viklef a Hus jsou kacíři. A z hlubokého sklepa toho domu vedla tajná podzemní chodba kamsi do neznáma; dnes je už bohužel zasypaná. Později dům koupili Kořinkovi, ti tam žili pár století, praděd Kořínek, jak zmiňováno, vysvobodil zakletou Bílou paní z hradu Točníku a jako památka na ni mu prý zůstala modlitební kniha, na jejíchž deskách byl vypálený otisk ruky Bílé paní s roztaženými prsty. Tento magický artefakt se v rodině Kořínků dědil po několik generací, ale dnes už nikdo neví, kam se ta záhadná kniha ztratila. Jeden z Kořínků byl také za války v Anglii u letectva (ale už opravdu raději mlčím, abych ještě neprozradil něco z třetího dílu Městských válek :-(
A tak raději z jiného soudku. Na nádvoří zrušeného pivovaru je tajemný symbol, kamenná hlava kozla, trčící ze zdi. A nad pivovarem, na vrchu zvaném Kozel se skrývá observatoř, miniaturní hvězdárna s otočnou kopulí, z jejíž štěrbiny se za nocí vysouvá tubus zrcadlového dalekohledu, jenž je přesnou zmenšenou kopií dalekohledu z americké hory Mont Polomar. Tu hvězdárnu si postavilo v šedesátých letech minulého století pár nadšenců, uchvácených kosmickým prostorem a scifi knihami, sledovali tady zatmění slunce i dráhy prvních družic. Jeden z nich se jmenoval Otomar, ale nebyl jsem to já (další příležitost pro pátrání záhadologů!!!) Co se tam sleduje dnes, to nikdo neví. Ale nenápadný Žebrák má patrně velmi pozoruhodné styky.

Žebrák

perefktně zpracované město. Skvělé Ondro, věřím, že Žebrák se ve tředím díle MV přinejmenším mihne :-) Otomarovi díky za doplnění. Ještě bych si pohrál s tím jeho názvem... Žebrák. Víte, jak vznikl? Líbilo by se mi, kdyby se to právě promítalo i do chování města... jak píšeš, nevlastní majetek, musí všechno získat od druhých... ? atd.

Doplnění

Obdivuji znalosti Otomara:)...
Pavle večer si k tomu sednu a zkusím doplnit to o čem píšeš.

No, jak vznikl Žebrák,

podle pověsti prý obyvatelé první osady, postavené na dálkové obchodní stezce, nevěděli, jak ji nazvat, tak se rozhodli, že ji pojmenují podle prvního člověka, který u nich požádá o pohostinství. A on to byl otrhanec, žebrající o kus chleba. Co se dalo dělat, slib je slib, a tak ji nazvali Žebrák. Jiná verze pověsti mluví o hradu, kam jako první zavítal potulný žebravý student s loutnou, živící se hraním nemravných písniček. Ve skutečnosti je město nazváno podle nedalekého hradu a ten své jméno odvozuje od úzkého skalního hřebene, čili "žebra", na němž stojí.
Jinak je tu krásné zmatení názvů. Město se jmenuje Žebrák. Asi 1,5 km od něj leží vesnička Točník. Uprostřed ní se na skále zdvíhá velká válcová věž hradu Žebráku. A nahoře na strmém kopci nad osadou Točníkem s hradem Žebrákem stojí další hrad Točník.
Mimochodem Žebrák a Točník je jedno z mála (možná dnes už jediné) dochovaných "dvouhradí" v českých a moravských zemích. Dva samostatné hrady u sebe, jeden na nízkém kopci a druhý na vysokém nad ním. A oba napůl zříceniny.
Ještě zajímavost k hradu Točníku: před vstupní bránou je v hradním příkopu, ve stínu převislé skály tajemné jezírko s černou vodou, které ještě nikdy nevyschlo, ačkoliv leží na vysokém kopci. Ještě zlověstněji vypadalo v dobách mého dětství, kdy tady býval hustý les, jenž je dnes vykácený. V tom jezírku prý žili tajemné černé ryby, porostlé místo šupinami hustou srstí. Nikdy se nedaly chytit, vyklouzly z každé sítě. Prý to byly zakleté duše obětí, povražděných šíleným králem Václavem IV.
Sám hrad Točník byl pojat jako zvláštní labyrint komnat, propojených tajnými průchody a skrytými točitými schodišti. Dodnes jsou tu místnosti, které nemají žádný vchod a žádné okno. Podle jiné pověsti tu naopak existuje malé gotické okénko, za nímž není vidět normální okolní krajina, ale otvírá se jím průhled do jiného světa, jenž s tím naším nemá nic společného.
V točnickém hradním příkopu jsou chováni dva medvědi. I to jsou patrně ukrytí potomci medvědodlaka Berouna.

Z našeho hledisdka "živých měst"

se samozřejmě žádná z uváděných pověstí o vzniku Žebráku moc nehodí. Spíše bych se přikláněl k představě, že to byl vyhnanec, jenž se usadil na strategickém místě u brodu přes močálovitý potok. Proto by se mi více zamlouvala další pověst.
Ta vypráví o knížeti Oldřichovi, jenž ve zdejších lesích zabloudil na lovu a najednou narazil pod jednou skálou na podivného zpustlého, zarostlého a špinavého cizince, sedícího u ohně. Ukázalo se, že ten muž prchá až odněkud z vlašských zemí před krevní mstou. Českého knížete samozřejmě neznal a tak se s ním bavil jako rovný s rovným, rozdělil se s ním o kus pečené srny, kterou upytlačil v knížecím hvozdu (za což byl trest smrti!), otevřeně zkritizoval panovníka a ještě mu ukázal cestu k civilizaci. Oldřich nevěděl, jestli má podivného muže potrestat nebo odměnit.
Po čase se po knížeti na Pražském hradě sháněl nějaký podivný otrhaný žebrák, nenechal se odehnat a když ho tedy kníže přijal, vysypal před něj ze špinavého pytle úžasnou hromadu zlatých šperků. Ano, byl to jeho "kamarád" z lesa. Našel ten poklad v jeskyňce nedaleko své skrýše a přišel ho odevzdat knížeti, protože jak prohlásil, "v lese nemá zlato stejně žádnou cenu, jelena si nekoupíš, toho musíš vystopovat a zasáhnout šípem". Kníže Oldřich uznal moudrost lesního muže a přikázal svým služebníkům, aby mu na místě, kde se usadil, postavili pořádnou dřevěnou tvrz. A navíc mu dovolil svobodně lovit ve svém revíru. A protože jméno toho divného cizince lidé nedovedli vyslovit, říkali mu prostě "knížecí žebrák".
A tohle jméno už tomu místu zůstalo.

Jak vznikl Žebrák

Původně jsem do popisu chtěl zařadit tu verzi o které píše Otomar, a to že město pojmenovali po prvním návštěvníkovi, ale to se nám moc nehodí a proto se přikláním k pověsti o knížeti Oldřichovi:)...

Rada měst

Jinak musím přiznat, že tahle "tvorba" živých měst mě až překvapivě baví! :)

Pěkně vytvořené

Pěkně vytvořené město,působí na mě tak lidsky.. Mě tvorba města taky baví - hledám si materiály o Žatci a už brzo ho sem přidám.

Žatec

Super, budu se těšit, ten bude rozhodně zajímavý:)

Dvouhradí - napadl mne

Dvouhradí -
napadl mne Vyšehrad a Pražský hrad.

To je, Zdenku, sice pravda,

ale jsou dost daleko od sebe, navíc je mezi nimi řeka. Do jedné fotografie je rozhodně společně nedostaneš - to Žebrák a Točník ano. Hradů, co jsou poblíž sebe je víc, častá bývá kombinace: zřícenina na kopci a zámek z pozdějších dob v podhradí. Ale to pořád není to, co jsou Žebrák a Točník.

Ještě mě k Žebráku napadlo,

že koncem 19. století se v jeho blízkosti s ohromným hřmotem a světelnými efekty zřítil jeden z největších meteoritů v Čechách. Dopadl do polí mezi Žebrákem a Praskolesy v několika úlomcích. Ten největší kus má ve sbírkách Národní muzeum v Praze a jeho repliku vlastní žebrácká hvězdárna. Podle tradice krátce po dopadu "povětroně" vypukla v městě Žebráku epidemie cholery na níž pomřelo několik desítek lidí. Starým lidem prý bylo tenkrát jasné, že "poslové z hvězd" přinášejí zhoubu.

Jak vznikl Točník,

pro doplnění.
Václava IV., jak možná víte, vyloženě nudily oficiální ceremonie jakož i vladaření obecně a schovával se před nimi, jak to jen šlo. Miloval lov a Žebrák byl oblíbenou destinací. S ohledem na velikost Žebráku je však patrné, že na sídelní místo českého a římského krále mírně nepostačoval (všechna ta poselstva, číhající na věčně lovícího Václava se do cca pěti místností Žebráku prostě nevešla). Proto se započalo se stavbou residentnějšího hradu, který ovšem nesměl být daleko. Vznikl tak Točník, ale ani z něj se pochopitelně vládnout Evropě nedalo a Václav se posléze stal jediným legálně sesazeným králem Říše v dějinách.

tematický obrázek

Anketa

Shout Box

Rail Balco: Hezky Yenn, jen tak dál! :)) (tyhle chaty v shoutboxu s roční pauzou mě strašně baví :)))
Yenn: Raile, vítězíš ale jsem to v patách ;) 8 let 25 týdnů!
Rail Balco: DEJFE 8 let 28 tejdnu!!! nemas nedas nesnaz se!!
Jajoch: Tady je ale velmi mrtvo. Chápu, že k tomu obálka Vězněné takřka vyzývá, ale... nemělo by se tu něco dít? :)
Pavel Renčín: Ahoj Jajochu. Už několikrát jsem chtěl odepsat, tak snad aspoň po té strašné době :) - ANO, další román je skoro hotový!
Jajoch: Po dlouhé době jsem sem zavítal... přidám se k obecnému chlubení se: 7 let a 4 týdny...:) Pavle, pracuješ teď na něčem?
poky.mn: 6let a 24 týdnů :oD
erumoico: 6 let 12 týdnů :)
Rail Balco: hahaa dejfe, dohanim te! 5 a 45 tydnu!
DejF: 6 let 4 týdny, už je to sice pár let trochu jako klinická smrt, ale stejně se cítím starej :-)

RSS kanál

Syndikovat obsah

Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelů a 4 hosté.
(c) Pavel Renčín 2007